Miner Wars 2081 - recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC, X360

Verdikt: Miner Wars 2081 trpí syndromem nezávislých her, které se příliš chtějí podobat milionářskému mainstreamu. Nebýt megalomanství a z toho plynoucích chyb a nedodělků, odehráli bychom zřejmě nejlepší vesmírnou akci posledních několika let.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 52/100

Objednat na JRC.cz - obchod plný zábavy

10. 12. 2012 v 21:00 - Recenze Autor: Ondřej Švára Komentáře: 0

Jestli se vyplní jedna katastrofická vize česko-slovenských herních vývojářů o budoucnosti vesmíru, tak jsme v pytli. Tedy lépe řečeno jsme na prach či nějaké nerostné bohatství. Podle autorů vesmírné akce Miner Wars 2081 to totiž jednadvacáté století nezvládne a vlivem nepovedených pokusů lidstvo doslova popraví solární systém. Slunce zmutuje, planety puknou do miliard kamenitých úlomků a místo životodárných paprsků zaťuká ráno na vaše okno už jen sousedova pravá hýždě.

Miner Wars 2081 - recenze

Náš někdejší vesmírný prostor se začne podobat brněnskému Cejlu v období před úklidem, což zároveň definuje i časovou strnulost stavu, do kterého se lidstvo dostane. Katastrofu jednoduše nepůjde napravit. Oklepou se z ní jen ti nejsilnější. Konkrétně největší světové mocnosti, které začnou v rozdrobeném vesmíru hledat nový smysl života.

Večer bude tma, varují vědci

Najdou ho „překvapivě“ ve válkách. Z chuti zabírat nová území světoví hegemoni zkrátka nic neztratili. Co na tom, že Země už není. Sféry vlivu lze přece stanovovat i v kamení a pásech asteroidů. A právě ty se stanou novým důvodem, proč bojovat. Jen úspěšný válečník se totiž může změnit i v úspěšného kolonizátora.

Díky tomu je na Miner Wars docela neobvyklý a zajímavý pohled. Vyrostl v ní skutečně atraktivní svět, v němž můžete nalétat desítky hodin a prohlížet si všechny asteroidní základny, které mají někdejší pozemské státy. Jsou doslova vydlabány do vesmírných šutrů i s veškerou infrastrukturou. Od hangárů až po turistické noclehárny. To prostě stojí za vidění a autoři vám v rozletu nebudou bránit. Všechny sektory mapy jsou volně přístupné

Zásah, mein Führer

Tak nastartujte jeden z těch dvaadvaceti létajících modulů a vyražte do vesmírných dálek. Možná při tom zjistíte, že krom smyslu pro monstróznost neztratili Keen Software ani smysl humor. Dokazují to jejich představy o budoucím národovectví.

Zatímco některé země jako Rusko a Čína klasicky vyrostly v silné agresory, jiné se změnily ve vlastní karikatury. Tak třeba Arabům došla ropa a Německo se vyvinulo ve Čtvrtou, i když nepříliš mocnou říši, která si svůj mocenský handicap vynahrazuje štěkající propagandou ne nepodobnou právě té Hitlerově. Je to legrační déja vu.

Prostor dokonce dostaly i pozměněné filozofické směry a víra. Například katolíky už nepoznáte podle rybičky na nárazníku, ale díky obřím svítícím křížům, které slouží coby vstupní brány do náboženských asteroidů a také jako majáky pro cestovatele, hlásící něco ve smyslu: „Pozor, my pořád v něco věříme.“

Ovšem velikost křížů je opět spíše zástěrkou pro mnohem skromnější realitu. Křesťanskou víru na konci jednadvacátého století nikdo nebere vážně a její stoupenci se stali znovu sektou, které jen zatím chybějí noví Římané s hřebíky.

Parta, za kterou bys dýchal

Zajímavé náměty však nakonec asi nemají úplně ten nejočekávanější vliv na hratelnost. Ve hře nedojde k náboženským válkám a Arabové si novou Dubaj také nepostaví. Myšlenková mixáž je spíše nehybnou kulisou, která má dodat správnou atmosféru pro herní příběh.

Do něj vstupujete jako piloti euro-atlantické letky, co ze své mateřské lodi (jakéhosi zmenšeného Červený trpaslíka) obráží asteroidy a plní rozličné mise. Původně měly být úplně standardní, jaksi mezinárodně rutinérské, ale když vás s přáteli v jednom skladu napadnou Rusové, začne se odmotávat příběhové klubko se spiknutím a temnými vizemi, zabalenými do překvapivě dobrých dialogů mezi výrazně prokreslenými postavami.

Rakety jako stavebnice

Zhruba patnáctihodinová kampaň je rozdělena do třiceti misí a v podstatě každá je úplně jiná. Budete chránit konvoj, záškodnicky ničit cizí báze, krást technologii, dočkáte se i několika stealth misí včetně typické sledovačky. Splníte si pár puzzlů, odjedete zábavně komentovaný závod a chybět nebude ani velký frontální útok.

Rozmanitou kampaň navíc Miner Wars dopuje i velkým balíkem RPG prvků. Onu dvacítku vesmírných prckoletů můžete postupně vybavit lepšími pohony, zbraněmi i pasivní obranou. Všeho je ve hře několik druhů a zbraně jsou modulární, takže do křídel letounu lze sázet kulomety, kanony, raketomety i sniperky.

Na vašem výkonu se také podepisuje i péče o loď a jakýsi management letu. Úspěch každé mise závisí na tom, jak obratně dokážete létat k opravárenským kitům, jak tankujete palivo či hospodaříte s kyslíkem. Veškeré komodity jsou v cizích základnách distribuovány po doomovsku v krabicích, takže je není problém vykrádat. Spíš je těžké se k nim přes hejna všudypřítomných nepřátel dostat.

Slon na hliněných nohou

To může být v Miner Wars mnohdy až nehratelný problém. Tahle vesmírná pohádka totiž přese všechnu svoji pompéznost, rozlehlost i příběhovou grácii nestojí v této chvíli na nejpevnějších základech. Hned v úvodu totiž Miner Wars naprosto netakticky odhalí, co všechno na ní není dobře.

Neostré textury vrátí hru o pár let zpět a tím, že grafika není dokonale optimalizovaná, utopí se ovládání v drsném lagu myši. S ním skutečně trefíte máloco, a tak v úvodu hry jen zmateně couváte, kýváte se, posloucháte rozřechtané kulomety nepřátel a padáte do neuvěřitelně dlouhých loadingů.

Po každé smrti (a že jich na začátku bude) téměř na minutu visí na obrazovce věta, že dlouhý loading je způsoben velkým a unikátním prostředím hry. Ovšem při pohledu na to, jak Miner Wars vypadá, jak se ovládá a jak zbrkle na hráče vybalí vše negativní, soudím, že důvodem je pouze polovičatá optimalizace.

Hře chybí jakási snaha o dokonalost. Vše je dost syrové. Ani interface nesplňuje moderní nároky. Ovládání je rozeseto na celou klávesnici, neexistující tutorial nebyl nahrazen adekvátním nápovědou a hladkému uvedení do děje nepřispějí ani špatně rozeseté checkpointy. Stačí odladit tyhle zbytečné chyby a zážitek bude rázem skokově lepší.

Zbytečná těžba, mrtvé online

Miner Wars působí dosti nedokončeně. Autoři se možná příliš vyčerpali snahou, aby hra vypadala jako simulátorpový Minecraft . Můžete v ní totiž těžit suroviny a přilepšovat si tím nákup lodních upgradů. Jenomže tahle činnost má dvě zásadní vady. Zaprvé není vůbec zábavná, je to pořád jen práce, a za druhé je spojena s plně zničitelným prostředím – zřejmě největší zbytečností celé hry.

Každý, skutečně každičký kus asteroidu lze v Miner Wars odstřelit, ale k čemu to? Tohle není Red Faction, mise v interiérech rozhodně na provrtávání zkratek nejsou závislé a kupodivu na ně nejsou ani stavěny. Největší službu by tedy zničitelné prostředí hráči poskytlo, pokud by ze hry úplně vypadlo a zrychlily se tím nahrávací časy.

Jaksi zbytečnou součástí hry je nakonec i multiplayer. Kooperace a deathmatch vypadají v otevřené vesmírné hře sice velmi přirozeně, ale hráči si to nejspíš nemyslí. Online hru totiž nikdo nehraje. K čemu pak takové detaily, jako že s vypnutým motorem lze potichu překvapit nepřítele zezadu? Je otázkou, na kolik je mrtvý mutliplayer vinou samotných autorů a jaký podíl na tom mají hráči, kteří v něm jaksi neobjevili, nebo nechtěli objevit nic atraktivního…

Kdo vydrží, objeví poklad

Miner Wars je 6DOF simulátor, což znamená, že v něm můžete roztočit svůj svět do všech směrů, ale mnohdy se vám bude točit hlava i z mnohem méně pozitivcích důvodů. S postupem času však naštěstí většina neduhů hry zmizí a výrazné klady hry vystoupí na povrch a začnou vás skvěle bavit.

Na slabší grafiku se dá zvyknout, stejně jako třeba na chybějící pauzu při práci s inventářem a koneckonců i kurzor myší se zkázní, když z útrob asteroidů vzlétnete do otevřeného vesmíru, který je hardwarově kupodivu méně náročný. Pak se Miner Wars 2081 promění v nesmírně zajímavý vesmírný výlet. Chce to jen trpělivost, za kterou se vám hra bohatě odmění. Možná jen autoři neměli toužit po něčem, na co jim v dané chvíli nestačily síly ani peněženky.

Ondřej Švára

Tagy: Indie simulace akční sandbox česká hra

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.