Na neoddiskutovatelný komerční úspěch Kinect Sports by chtěl navázat druhý díl, který pod stromečkem určitě udělá velkou radost spoustě dětí. Hráčům, kteří to dotáhli dál, než k Hledání min, hra ale sedne jen s velkými obtížemi a se správnou konstelací blbnutíchtivých přátel a alkoholu. Obzvlášť, pokud už měli, co dočinění s prvním dílem.

Nejde ani tak o to, že Season 2 by byla v některém ohledu vyloženě horší, než originál. Výrazně jí ale chybí „WOW“ faktor, ze kterého nám u Kinectu ještě před rokem padala čelist, a který první Kinect Sports kompilaci hodně pomohl. A právě „WOW“ faktor je v tomto případě TA mocná veličina, díky které jsme už na PlayStation 2 s EyeToy nadšeně myli virtuální okna, vypadali u toho jako pitomci, ale královsky se bavili.

Druhá sezóna Kinect Sports působí ohraně od samotného začátku, přestože nabízí šestici nových sportů. Svůj podíl na tom má i zcela identický interface, engine, modely avatarů, zvuky, a tak nějak všeobecně se každou chvíli dostavuje pocit déjà vu. Situace je tak zcela odlišná například od Dance Central 2, kde skladba písniček a tanečních kreací opravdu tvoří jádro hry, a přes identický interface nevypadá druhý díl jako nastavovaná kaše.

zdroj: tisková zpráva

Mezi nové sporty patří americký fotbal, tenis, golf, baseball, lyžování a šipky. I když to na první pohled vypadá jako slabá sestava, základní hru, stejně jako v prvním díle, rozšiřují desítky dalších miniher. Každá z nich je založená na některém z výše zmíněných sportů, pravidla jsou ale řádně upravená. V tenise se například strefujete do barevných maskotů, kteří běhají po hřišti, v baseballu zase trénujete homeruny.

Tenis ani golf nikoho neurazí, ale popravdě řečeno ani nenadchne. Cestu si ke mně nenašel ani americký fotbal a jedinou povedenou a zábavnou dvojicí sportů zůstává baseball a lyžování. Nejedná se při tom o žádnou revoluci: v baseballu jeden hráč nahazuje, druhý odpaluje a následně zběsile utíká na místě. Úplně mimo mísu jsou přitom šipky, které do podobné skladby pohybových miniher zapadají asi jako šachy. Takže vůbec.

Všechny sporty jsou technicky zpracovány velmi intuitivně - ke hře stačí jen přijít a za pět minut máte jasno v tom, jak se vše ovládá. S přesností je hra trochu na štíru, což budete pociťovat hlavně v případě, že jste hráli Wii Sports Resort s Motion Plus.

zdroj: tisková zpráva

Všechny sporty si můžete zahrát i ve dvou, a party efekt funguje stejně přesvědčivě, jako vždycky. A jako obvykle je na místě i varování. Pokud si u sledování sestřihů rozmlácených televizí a obličejů při hraní pohybových her ťukáte na čelo, vězte, že ublížit si při zběsilém máchání rukama a nohama v místnosti, je snazší, než se zdá. Důkazem budiž kolega, kterého jsem si přizval k testování, a který si při hraní ledním elegantním kopem zlomil palec u nohy.

Ztracené kouzlo nadějné série

Těžko říct, kde přesně se kouzlo Kinect Sports ve druhém díle ztratilo. Je možné, že pokud jste nehráli první díl, ve dvojce uvidíte záblesky toho, čím hra před rokem všechny bez rozdílu věku a pohlaví tak bavila. Snad je to tím, že jednička byla solidní ukázkou nové technologie, na jejíž propracovanosti nijak zvlášť nezáleželo, ale dvojka už měla být jiná a lepší, měla jít dál. Lavinu nových nápadů, technických vylepšení a nových miniher však dvojka zapomněla doma.

Kdo jiný by měl přitom ukazovat cestu ostatní tvůrcům, nastavovat laťku kvality než Microsoft, který Kinect vyrábí a potřebuje kvalitní hry k jeho propagaci. Škoda, Kinect Sports: Season 2 je ukázkový příklad toho, jak by neměl vypadat žádný druhý díl čehokoliv bez ohledu na žánr, platformu nebo médium.