Odpovědí na to všechno bylo DLC Aftermath, které se po sérii různých mapových DLC zdálo být tak trochu bezradné. Back to Karkand oslovil milovníky série, Close Quarters zase ty, co mají rádi ryze pěchotní boje (a moudře volí servery s méně hráči) a Armored Kill je čistě pro fandy těžké techniky. Co by tedy, sakra, mohl Aftermath přinést? Tu směšnou kuši, která určitě všechno rozhodí a „bude s ní běhat každej noob“?
Inu, i pro mě dosti překvapivě, Aftermath přinesl čtveřici map, jejichž kvalita se pohybuje od „povedená“ k „zatraceně skvělá“, dále pak nový a hodně akční mód Scavenger, ale hlavně tu kuši, která se i přes můj počáteční skepticismus ukázala být dobrým nápadem. Jelikož jsem si v Aftermath odkroutil dva měsíce, tak vám nabízím pohled na jednotlivé mapy po delším hraní a ne po několikadenním šturmu.
Nový mód vás dobře smete
Nejprve je ale třeba zmínit mód Scavenger. Jde o víceméně oddechovou záležitost, kterou bych doporučil každému, kdo si stěžuje, že ve hře nic netrefí. Protože Scavenger není fér. Což je trochu paradoxní, ale nechte si to vysvětlit.
Princip je jednoduchý a vychází ze základní myšlenky DLC - velkou část Íránu postihlo velké zemětřesení a kromě toho, že je v troskách město, i vojáci jsou jaksi v krizové situaci. Odpovídají tomu i nové skiny povolání na obou stranách, vojáci jsou zarostlí, mají různě obvazy, moderní technika ustoupila improvizované výbavě.
Takže i ve Scavenger se začíná s malou palnou zbraní, tedy pistolí nebo revolverem dle toho, co jste si odemkli. A na mapě se následně spawnují silnější zbraně a vy se do toho snažíte s týmem hrát hodně rychlý Conquest. Což často nefunguje, protože náhodní hráči velmi snadno podlehnout tomu, že jen lítají po mapě a střílí soupeře, ale pro výcvik to není nic špatného. Horší je, když běhají a jen hledají nové zbraně.
Tak trochu nefér hra
Protože jestli vás chaos Scavengeru něco naučí, je to fakt, že jde dobře zabíjet i s poboční zbraní. Je to těžší, bezesporu, ale pokud vám jde někdo plakat na rameno, že jej zase dostal někdo s VAL a sám měl přitom jen 1911, slzy mu neutírejte. Pokud máte jen poboční zbraň, musíte zkoušet taktizovat a neběhat jako zběsilý tarbík.
Samozřejmě, pokud jedete v 64 hráčích, moc už taktizovat nejde, ale komunita to pochopila a většinou už najdete Scavenger s menším množstvím hráčů. A pak jde jen o to pochopit, že VAL nebo... cokoliv je super, ale když umím rychle střílet, dokážu se svým REXem zabít i tyhle soupeře. Jen musím být dost rychlý a v lepší pozici.
Proto je Scavenger skvělý pro nováčky. Dosti brutální výchovnou metodou vás totiž nutí číst mapu, pochopit sílu jednotlivých zbraní (některé časem prostě neseberete) a v neposlední řadě díky intenzitě dobře školí v reflexní střelbě. Ne, není to na taktické orgie, ale je to skvělé odreagování bez pocitu vysloveného chaosu.
Od paláce politiky k paláci byznysu
Všechny mapy jsou tak trochu popřením toho, nač je člověk z městské zástavby zvyklý. Poničení zemětřesením se projevuje v tom, že se všude nachází nečekané zkratky, skrýše a prostory, které vás nutí myslet jinak a celkově je zapamatování map trochu obtížnější.
Nejlepší ze všech (a podle mě i jedna z nejlepších map hry) je Palác Azadi. Mapa je soustředěna kolem íránského parlamentu, jehož dominanta tvoří ústřední bod střetů. Díky konstrukci budovy a okolní čtvrti vytváří mapa skvělou kombinaci otevřených prostor a úzkého labyrintu, kde se neustále dají nacházet nové strategie pro takřka všechny typy hráčů, včetně tankistů. Kdo viděl, jak do budovy vjíždí po improvizované rampě tank, tak ví, že tady je možné všechno.
Mapa Markaz Monolit je pravidelnější a jejím ústředním bodem je vysoký obchoďák. Mapy jsou si na první pohled podobné, ale na druhý už je to něco jiného. Markaz je specifický svými střechami, vrtulníky a celkově vyžaduje jiný přístup i adaptaci. Střechy potřebují lepší pohyb pěchoty, protože snipeři mohou vždy zahrozit, ale při dobrém načtení mapy lze využít poničené město pro několik klíčových úkrytů. Je tu i dost prostoru na menší tankovou bitvu, kterou nakonec rozhodne pěšák s raketometem.
zdroj: Archiv
Epicentrum je mapa, která mi k srdci nepřirostla, ale kvality jí neupřu. Poničený Teherán vypadá skvěle a celý systém Epicentra nahrává spíše Conquestu než Rushi, hlavně díky specifickému rozložení volného prostranství a úzkých koridorů. Zničitelnost prostředí zde hraje velkou roli a občas zjistíte, že týmu pomůžete víc, když po respawnu zvolíte jiné povolání, jelikož bitva graduje někde jinde, kde je třeba něco jiného.
Talah Market si má brát předobraz z íránského Jazdu, ale řekněme, že potřeby hry a žánru ustoupily realitě a to hodně (prostě to nemá s reálným Jazdem moc společného). Mapě to v ničem neubírá, turistiku musíte realizovat jinak. Spousta střech, které mají pod sebou spleť uliček, určuje, že tady je třeba dvakrát měřit než jednou přebíhat. Více přístupů na stříšky navíc kempujícím jedincům hrozí nožem v krku. Centrální oblast trhu zase dává vzniknout intenzivním přestřelkám, které umí být chaotické, a pokud má soupeř dobře kryté snipery možná i frustrující.
Celkově má soubor map z Aftermath velmi osvěžující efekt pro ty, kteří preferují pěchotní boj s příměsí těžší techniky ve stylu Seina Crossing. Palác Azadi obzvláště vystupuje z této čtveřice a přiznám se, že od té doby vlastně jiný DLC pack ani nehraju. Nová vozidla jsou spíše doplněním momentálního setu, neurazí, nenadchnou, k atmosféře a hratelnosti ale sednou.
Flexibilní metač šípů
A co ta proklatá kuše? Není všemocná, není přesílená - je chytrá. Základní verze toho zas tolik nezvládne, nemá dalekohled a než ji natáhnete po chybné střele, jste mrtví. Důležité jsou její další vlastnosti, které ale musíte odemknout. Kuše totiž zabírá místo jednoho vašeho vybavení, takže musíte přemýšlet, zda si ji vezmete do boje. Skýtá vám ale možnost mít funkci, která obvykle náleží jinému povolání.
Můžete střílet explozivní šípy, které dokáží poškodit techniku. Můžete střílet šípy, které chvíli fungují jako radar a dokáží v potřebnou chvíli zmapovat pohyb nepřítele. S dalekohledem jde v nouzi zkoušet odstřelovat atd. Abyste však odemkli dané schopnosti, musíte plnit úkoly, které souvisí právě s tímto povoláním.
Znamená to, že si nevezmete rovnou výbušné šípy, musíte dokázat, že to na poli výbušnin umíte. Díky tomu pak můžete těžit z lehce oslabené schopnosti (výbušná šipka není RPG, radarová není T-UGS) i v rámci loadoutu jiného povolání. Ale zároveň se musíte vzdát jednoho kusu vybavení. Kuše tak nabízí příjemnou flexibilitu, která nenarušuje vybalancování zbraní.
Ve výsledku budu odvážný a označím Aftermath za nejlepší DLC, které se pro Battlefield 3 objevilo. Samozřejmě, pokud máte rádi tanky, budete mít radši Armored Kill. Pokud rádi běsníte na blízko, skončíte u Close Quarters. Ale Aftermath ukázal, jak skvěle a nápaditě umí DICE pracovat s mapami. Navíc ukázal, že Battlefield 3 má ještě hodně daleko k tomu, aby začal vyklízet své pozice.
