This War of Mine simuluje nehrdinský život civilistů v časech válečných. Hratelností jde vlastně o The Sims, jen namísto pozitivní nálady a veselých barev vás při hraní pohltí tíživá atmosféra večera před koncem světa, utkaná z odstínů šedi a beznaděje.

„Inspirovali jsme se příběhy civilistů z dob války v Jugoslávii,“ říká scénárista Pawel Miechowski. „Jsou to smutné zprávy o lidech, kteří nebojují a před invazí, výstřely a výbuchy se ukrývají do rozpadlých domů. Každý den se modlí, aby válka skončila.“

zdroj: tisková zpráva

Síla války

Jde o velmi závažné téma, zvlášť pro herní médium, které je obecně spojováno s odreagováním a zábavou. Miechowského tým, složený z bývalých vývojářů Zaklínače, se ovšem nebojí, že by i v tak citlivém námětu nedokázali najít zábavu a vyvolat složité morální otázky, na které neexistují jednoznačné odpovědi.

„Herní seance se neřídí předem daným vývojem událostí. Válka je pokaždé jinak dlouhá. Někdy bude trvat tři dny, jindy tři týdny nebo měsíce,“ vysvětluje Miechowski při prezentování hry. Na malém monitoru ve stánku Alienware ukazuje, jak s uprchlíky pracovat zabránit jejich selhání. To bude jednoduché. Na lidi s každým dnem dopadají deprese, chorob a ponorková nemoc. Takové věci nezastřelí, ale s vaší pomocí se jim dokáží postavit.

zdroj: tisková zpráva

Cizí dům, můj hrad

Celá hra se odehrává na dvourozměrném průřezu velkého domu a životní rytmus určuje pravidelné střídání dne a noci. První den jsou vaši lidé ještě plní energie a pod příkazovými klikanci prozkoumávají jednotlivé místnosti, sbírají zásoby a snaží se vybudovat dočasný útulek. Nacházejí léky, jídlo, hřebíky, peníze, vodku („Jedna z nejcennějších věcí, protože se dá použít i na dezinfekci,“ říká Miechowski) a s velkou dávkou štěstí i zbraň na sebeobranu.

S přibývajícími dny uprchlíkům dochází elán i naděje a začínají se topit ve frustraci, ponížení a osobní porážce. Na příkazy odmítají reagovat, odchází brečet do kouta v půlce práce a jejich zdraví jde od desíti k pěti.

zdroj: tisková zpráva

Ten umí to a ten zas tohle

Co by to bylo za hru, kdybychom v ní jen sledovali rozklad lidských osobností. Vaším prvním úkolem tedy bude nastudovat schopnosti každé postavy a prakticky je využívat. Jeden z uprchlíků je třeba dobrý v manuálních pracích a z hromady prken sestaví postele (to znamená lepší spánek, pevnější zdraví a víc energie).

Další, říkejme mu třeba Gregor, zase dokáže lépe hlídat v noci. Katia je známá svojí dobrou náladou, ze které profituje celá skupina. Všechny postavy mají vedle schopností psychologický profil, ze kterého vyčtete, do jakých stavů je válka dostane. Aktivita je pro ně ze všeho nejdůležitější: dostanou pocit, že něco dělají a nemají tendenci sedět na zemi a fňukat.

zdroj: tisková zpráva

Noční rabování

S tím, jak se slunce podle předem daných hodin chýlí k obzoru nastává další etapa hry – noční průzkum. Každou noc je možné vyslat své lidi prozkoumávat další domy ve městě, kde nacházejí důležité suroviny pro výrobu předmětů, zbraní, léky a jídlo, ale také další civilisty. Miechowski mi ukazuje, jak jsou ostatní domy příběhově promyšlené, dokonce tak, až vás skoro thrillerově napínají.

Gregor, vybavený páčidlem na zámky, se prolamuje do zvoleného cizího domu. V jedné místnosti nachází několik poznámek o smrtelné nemoci pána domu, který se klepe strachy na půdě, a prosí o život. Když v koupelně Gregor otevře lékárnu a najde léky, tak...

Vezmete si je všechny, abyste uzdravili své kolegy doma a zabijete tak člověka? Anebo jich vezmete jen část, takže kolegové se úplně nevyléčí? Nebo léky necháte ležet a raději vsadíte na to, že to nějak překlepete? A teď, babo raď! Výprav do cizích domů může během jedné noci být i více a s nimi přichází i větší množství nečekaných událostí.

zdroj: tisková zpráva

Emergentní morálka

Podobnými situacemi vás bude This War of Mine vytahovat z komfortní zóny, stejně jako to dělalo rozporuplné razítkování pasů v Papers, Please. This War of Mine ale není tolik čitelná dopředu ani po několika rozehráních, protože události, domy i jejich obsah a dokonce i civilisté se generují náhodně a dokáží vždy překvapit. Třeba nočním příchodem obchodníka, který s vámi směňuje důležité suroviny, nebo nalezením dalšího civilisty, co se k vám chce přidat. Je to dobrý nebo špatný nápad vzhledem k atmosféře, která mezi „vašimi“ lidmi panuje?

Musím se přiznat, že ať jsem dělal co jsem dělal, během několika pokusů o přežití se moje skupina po několika dnech vždy propadla do depresí a defétismu. Odmítali pracovat, ztratili smysl života a jen těžko se nutili k nočnímu zkoumání. „Beznaděj je součástí války,“ podotkl Miechowski. „Nikde neříkáme, že naše hra z vás udělá vítěze. Nakonec se naučíte dožít konce války, ale nebude to zadarmo.“

Vtipné je, že ze samotné války jsem v průběhu hraní nic neviděl. Byl jsem konfrontován jen s jejími dopady na lidi, budovy a ekonomiku, ale voják s puškou kolem ani jednou neprošel. V tomhle směru zůstával Miechowski záhadný a nechtěl potvrdit, že v noci třeba může na dům zaútočit parta zdivočelých vojáků či rabující civilisté. Podle náznaků, třeba podle jednoho nového obrázku, však k takovým událostem docházet bude.

zdroj: tisková zpráva

Zombies a vojáci

Tok herních událostí, tedy práce v zázemí přes den a zkoumání okolí přes noc, až nebezpečně připomíná Zafehouse: Diaries, o které prý autoři nikdy neslyšeli. Nabízí se tu ale zajímavé srovnání: v Zafehouse Diaries se svojí skupinkou přežíváte zombokalypsu, v This War of Mine válku. V základu ale není situace (a hratelnost) až tak rozdílná – je zapotřebí přežít s pomocí dobrého lidského managementu a nevzdat se naděje.

Přesah do našeho světa a do skutečných válečných konfliktů je právě tím, co dává This War of Mine šancí zapsat se mezi hry, které překračují hranice zábavy směrem k vyspělým tématům a složitým otázkám.