Dojmy z 3D hraní na PS3 a LCD Sony
zdroj: tisková zpráva

Dojmy z 3D hraní na PS3 a LCD Sony

19. 10. 2010 0:01 | Hardware | autor: Miloš Bohoněk |

Nintendo se plácá ve svém vlastním 3D světě se svým slibně vypadajícím handheldem 3DS. Microsoft se trojrozměrnému hraní zatím pro jistotu vyhýbá zcela. No a Sony, ta nás již měsíce intenzivně bombarduje informacemi a sliby o 3D televizích a exkluzivních 3D hrách pro PlayStation 3.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Na E3 i Gamescomu šlo o její hlavní body programu a faktem je, že žádná jiná firma z velké konzolové trojky vám momentálně trojrozměrné hraní přímo ve vašem obýváku nenabídne. Je o co stát? Skoro týden se zapůjčenou 3D televizí a PS3 s předinstalovanou čtveřicí demoverzí - jmenovitě MotorStorm: Pacific Rift, Wipeout HD, Super Stardust HD a PAIN - leccos napověděl.

Co je třeba

Ze Sony nám poslali model příjemně tenké LCD televize Sony Bravia KDL-40HX805 se 40-palcovou úhlopříčkou. Jedná se o Full HD kousek s parádně ostrým obrazem v rozlišení až 1080p - a samozřejmě s plnou podporou 3D. Což s sebou však nese i odpovídající cenu, momentálně zhruba 50,000 Kč. Zlámané disky se ještě přežijí, ale tohle jsem rozbít vážně nechtěl.

Nutno podotknout, že aby byla televize schopna zobrazovat ve třech rozměrech, vyžaduje připojený 3D vysílač. Vzhledem bych ho přirovnal k drobnějšímu Kinectu (to jsem v tomto případě asi neměl říkat) a bylo nutné ho umístit na dohled tak, aby 3D brýle na mém nose přijímaly jím vysílané synchronizační paprsky. Televize sama o sobě to totiž zatím neumí, ale o žádnou velkou překážku nejde, protože vysílač nevyžadoval nic víc než zastrčení do příslušného otvoru v televizi.

Součástí testovacího balení byla i dvojice stereoskopických 3D brýlí, které ovšem normálně s televizí nechodí a musí se dokupovat zvlášť. Počítejte s investicí zhruba ve výši třech tisíc za pár. A ano, brýle jsou robustní. Díky velikým obroučkám sice zabrání pronikání světla ze stran, nicméně jsou docela těžké a do ideálu pohodlnosti jim kus cesty schází. Já osobně jsem se s nimi nakonec dohodl, ale když si je nasadil malý brácha, po deseti minutách jej už tlačily na nose (menším lebkám bych proto doporučil dětské verze, které jsou dokonce zbarvené i do modra, resp. růžova). Jednou ho dokonce kvůli hraní ve 3D i krapet pálily oči, aneb ukázala se známá pravda, že tři rozměry holt nejsou pro každé oko.

No a pak je tu samozřejmě ještě onen prvek komičnosti, ze kterého si dělá srandu Nintendo, když ke svému 3D handheldu žádné brýle nevyžaduje. Ze své vlastní zkušenosti si nedovedu představit, že bych se s rodinou sešel kolem televize, všichni bychom nasadili obří 3D brýle (děti tedy barevné) a jako v nějakém sci-fi se spokojeně kochali netradičním obrazem. Japonská Sony to ovšem bere tak vážně, že dokonce nabízí rodinná balení čtyř párů brýlí za zvýhodněnou cenu. Takhle si sice budoucnost domácí zábavy nepředstavuji, ale to už je na jinou diskuzi.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Poznáte rozdíl

On ten obraz vypadá pěkně i neotřele, ne že ne! Zejména ve tmě, to pak 3D televize působí ve svém okolí jako zářící dominanta, s obsahem efektně vystupujícím do prostoru a vy pak nevnímáte nic jiného než tu hloubku před vámi.

Nutno podotknout, že zapůjčená 3D televize od Sony samozřejmě fungovala i jako normální 2D model (třetí rozměr je spíš takovým bonusem navíc) a mezi dvěma módy šlo přepínat stisknutím jednoho tlačítka na TV ovladači. Pak ještě na brýlích zmáčknout ON/OFF a rázem se na obrazovce promítalo několikero 2D ploch, které brýle převedly do někdy-více-někdy-méně působivého trojrozměrného zobrazení – záleželo na té které hře. Zajímavé každopádně bylo to, že i s hardwarově zapnutým 3D módem jsem zpravidla ještě musel přímo v menu hry vybrat mezi klasickým zobrazením a tím trojrozměrným.

Ještě před dojmováním o samotných hrách dodám, že Sony nedávno vypustila 3.5 verzi PS3 firmwaru, který umožňuje i plnohodnotné přehrávaní 3D Blu-ray filmů přímo v konzoli. Želbohu jsme tou dobou již zapůjčenou televizí nedisponovali, ale podle dojmů zahraničních kolegů se jedná o skvělý a plynulý zážitek.

Jo a mimochodem, pokud by vás náhodou napadlo zkoušet přehrávat ve 3D klasický 2D film na DVD, dostane se vám akorát rozmazaného paskvilu. Za laický pokus to ale stálo :-)

Super Stardust HD

Nejvíce času jsem strávil u této již dva roky staré PSN hříčky, která nyní obdržela 3D patch. Nebylo to ani tak kvůli jejímu 3D zobrazení jako spíše její totálně návykové hratelnosti… o níž zde však zmíním jen základní premisu - na drobné, kulovité planetě ovládáte raketku, bez omezení létáte kterýmkoliv směrem a sestřelujete roje meteoritů (a dalších elementů), které se vznáší všude kolem. V zásadě se jen snažíte co nejdéle přežít a postoupit do dalších levelů, Super Stardust je parádním retrem ve svěžím kabátku.

Zrovna tady na mě trojrozměrný obraz udělal skvělý dojem, který ještě umocnila samotná podstata hry - létání v prostoru kolem dokola, tady přeci 3D ani nemůže nevyniknout. Hraní ve 3D tak bylo rozhodně více pohlcující než ve standardním režimu a naprosto skvělá pak byla exploze mé raketky, kdy se žhnoucí kusy rozletěly všude kolem. A spousta z nich přímo mně do obličeje. Skutečně asi nejlepší 3D efekt, který jsem za celou dobu testování zažil. Super Stardust HD je ve 3D prostě lepší.

MotorStorm: Pacific Rift

Je věčná škoda, že ze série MotorStorm poskytla Sony pouze jeden level z navíc už pár let starého druhého dílu a že nás nenechala pořádně osahat trojku s podtitulem Apocalypse. Ta je totiž od začátku vyvíjena s ohledem na 3D mód a podle toho také na letošním Gamescomu vypadala - aneb z hlediska 3D podle mě zatím nejpůsobivější hra. Pacific Rift, stejně jako Super Stardust, jen obdržel dodatečnou 3D záplatu.

Špatně ale rozhodně nevypadá! Koneckonců, pro tvorbu trojrozměrných titulů jsou právě závodní hry asi nejvděčnějším žánrem. Už tak pohlcující řícení se vysokou rychlostí skrze neznámý terén je přeci o tolik lepší, když má obraz onu hloubku. Pacific Storm nebyl výjimkou. Prach s kouřem mi neustále drásal rohovku, při průjezdu keři mi větve výrazně zacláněly, voda cákala, trysky žhnuly, dorážení kolem řádících závodníků se v prostorovém 3D také zdálo drsnějším... no a to vystupující pumpující logo při loadingu bylo prostě boží.

Wipeout HD

O 3D verzi původně PSN Wipeoutu HD jsem před vlastním hraním slýchával od kolegů častěji než o kterékoliv jiné 3D hře. Prý to nejlepší mezi současnými trojrozměrnými hrami na PlayStation 3, a ačkoliv mne z nějakého důvodu Wipeout 3D tolik neuzemnil, rozhodně šlo o intenzivní podívanou.

Koneckonců, ta hra je pro 3D jako dělaná. Ve futuristickém prostředí ovládáte vznášedla, která se valí šílenou rychlostí skrze úzký koridor a všude kolem něco světélkuje, bliká, v různých módech se průběžně mění barvy a obecně je to pastva pro oči, která z přídavného prostorového zobrazení akorát těží. Jestliže si pod trojrozměrnou hrou představujete kousek, který vás vtáhne do dění, Wipeout HD je toho exemplárním příkladem.

PAIN

To nejlepší nakonec? Přesný opak. PAIN samo o sobě se u mě zapsalo jen jako lehce nadprůměrná PSN hříčka. Hraje si na komediální simulátor hadrového panáka, kterého vystřelíte z praku a pak jím strefujete věci, bouráte lidské kuželky, provádíte pózy ve vzduchu apod. Na vyblbnutí asi ok.

Hlavní je, že PAIN je ukázkou hry, která ze 3D zobrazení netěží zhola nic a v širším pohledu pak dokazuje, že rvaní 3D podpory do každého titulu nedává smysl. Protože hratelnost je zde pomalá, rozvážná a žádné šílené efekty se nekonají, trojrozměrné zobrazení skýtá nulovou přídavnou hodnotu. Možná, kdyby autoři vyvíjeli PAIN s 3D podporou hned od začátku, něco by z toho třeba káplo, nějaké pozlátko by tam šoupli, ale v momentální podobě není z hlediska 3D o co stát. Snad jen ta grafika vypadá trochu hladčeji, když se teď překrývá několik 2D obrazů najednou…

Stojí to za to?

Otázka za všechny prachy. Doslova, protože o financích se zřejmě dilema bude točit především - je ta vysoká cenovka u 3D televizí a stereoskopických brýlí ospravedlnitelná nynějším 3D herním zážitkem?

U většiny z prezentovaných i testovaných her byla změna při zapnutém 3D zobrazení jasně vidět – a šlo o změnu k lepšímu. Obraz měl hloubku, hraní bylo celkem pohlcující a v případě závodních kousků se mi těžko vracelo ke klasickému 2D zobrazení. I tak bych se však momentálně přikláněl k odpovědi „Ne, zatím to za to nestojí.“

Sice platí, že televizní a potažmo i herní 3D technologie tu s námi již nějakou dobu je. Avšak co se týče masového rozšíření a nabídky titulů, ať už filmových nebo herních, třetí rozměr se stále ocitá na začátku své kampaně. Zatím se nedá doporučit nic jiného než počkat - až klesnou ceny, až se vychytají všechny technologické mušky a především až začnou vycházet pořádné hry s pořádně udělanou 3D podporou. Protože jak se v prvních měsících příštího roku začnou objevovat MotorStorm: Apocalypse, Crysis 2 či Killzone 3 a jak tou dobou bude k dispozici třeba filmový Avatar na Blu-ray, pak začne být odolávání 3D televizi mnohem náročnější.

Nejnovější články