Po roce tu máme opět Vánoce a s nimi i trochu toho vytouženého klidu a oddechu, kdy nemusíme hrát hry na recenze a pro přehled, ale pro změnu primárně jen tak pro radost. S jakými tituly si letos pod deku s mísou plnou vánočního cukroví a tuplákem vaječňáku zalezou redaktoři Games.cz?
Pavel Makal: Podruhé do (ne)stejné řeky
Vánoce 2020 jsem prožil s covidem, který se mi v tom prokletém roce jinak vyhnul, a na svých, tehdy zbrusu nových konzolích jsem během svátečního volna doslova propařil Assassin’s Creed Valhalla a Cyberpunk 2077. Nevím, co mě tehdy zmáhalo víc, na rozdíl od Valhally jsem ale od Cyberpunku měl výrazná očekávání, ke kterým se výsledný produkt ani omylem nepřiblížil, přičemž technický stav byl jen třešničkou na dortu.
O tři roky později se situace podstatně proměnila, hra prošla řadou oprav, aktualizací a dostala konečně i ten jeden datadisk, navíc mi nyní na monitoru svítí ikonka PC verze, sama o sobě zaručující, že by zážitek měl být podstatně plynulejší než zmršený port na staré konzole, byť hraný na tehdy ještě nezaprášeném Xboxu Series X. A tak asi znovu protáhnu svou V hnusem a špínou Night City, zkusím jiný build a jiné romance a možná, MOŽNÁ si poupravím svůj tři roky starý tvrdohlavý názor. Držte mi palce.
Jakub Malchárek: Vánoce v bouři a se zombíky
Tradičně jsem si chtěl během svátků od všeho odfrknout a dopoledne Štědrého dne strávit u svých milovaných Heroes of Might and Magic III. Ale ono letos vyšlo tolik skvělých her, že budu v závěru roku ještě dohánět resty. Aktuálně po megalomanském 120hodinovém Rogue Traderovi relaxuji a vypínám u Against the Storm a počítám, že minimálně do nového roku mi tohle tempo vydrží. Založím jednu, dvě osady a zjištím, že to je pro mě přesně tak akorát, abych si odpočinul a provětral hlavu.
A že je odpočinek a uklidnit nervy je třeba, protože mou plánovanou druhou hrou je VR mód Resident Evil 4. Byť je čtyřka zrovna asi ten nejméně strašidelný díl a spíše než o horor jde o virtuální střelnici, zombíci jsou ve virtuální realitě odporně děsiví a mívají tendence být vždycky o krůček, dva blíž, než si myslíte, což je výborné hlavně k tomu, aby mě z toho trefil šlak.
Ještě bych rád konečně dohrál Lies of P a někde na Switchi se mi válí Gothic II, který si šetřím na cestu vlakem do Prahy, ale momentálně si užívám, že můžu ochutnávat od všeho přesně tak, jak chci a na co mám zrovna náladu. Od toho ty svátky ostatně jsou, ne?
Aleš Smutný: Kyberpunk nebo Warhammer 40,000
Já nevím! Dobře, mám favority, ale… Původně jsem si zahrával s myšlenkou udělat platinovou trofej v Judgment, ale škoda času hrát příběhovou hru 2x… Logicky jsem si řekl, že tedy naskočím s novou postavou zase do Cyberpunku 2077 a dám i Phantom Liberty a během toho stihnu i tu platinu (zase tolik mi nechybí). A popravdě se to zdá být jako nejreálnější volba.
Tou poslední je tedy dokončit Warhammer 40,000: Rogue Trader, ale to je zase záležitost na dalších cca 80 hodin. A k tomu tu jsou dvě komplikace pro jinak brilantní RPG, kterým Rogue Trader je. Tou první je, že do něj naskakuji po dalším masivním cRPG, po Baldur’s Gate III. Tou druhou, že plánuju o Vánocích dát dohromady větší část armády World Eaters do stolního Warhammeru 40,000 a přemýšlím, jestli nebude té grimdark budoucnosti moc. Vidím to na trochu pozitivnější budoucnost v Night City, tentokrát s bleskurychlou pouliční samurajkou, která na všechno jde mano a mano.
Patrik Hajda: Ubisoft a ti lepší (tedy jestli vůbec)
Letos jsem si svou první vánoční hru vyhlédl už poměrně brzy – v září. Těšil jsem se na Assassin’s Creed Mirage po absolvování preview, ale věděl jsem, že v tak nabytém období bych na něj neměl čas, a tak si ho nechám nadělit a vrhnu se na něj po Štědrém dni.
Budu ho pravděpodobně prokládat Avatarem, který je mezi mými nejočekávanějšími hrami od svého představení na E3 2021. A ano, jsem si vědom toho, že ani jedna z těchto her není žádná pecka, ale slibuji si od nich odpočinkovou, dobře známou zábavu bez nutnosti se cokoliv učit a intenzivněji vnímat.
Když naopak bude chuť se do něčeho pořádně ponořit – a já opravdu doufám, že bude – tak si už nějakou dobu myslím na Warhammer 40,000: Rogue Trader a Last Train Home, byť si nemyslím, že bych obě tyto hutné hry zvládl najednou.
Nicméně takové jsou plány, které dost dobře nemusejí vyjít. Celé to totiž bylo myšlené tak, že si tyto hry zahraji už ve svém domě v pohodlí obýváku, a ne v naší všechno-cimře, kterou obýváme doteď u rodičů…
Naše vlastní hnízdečko mělo být touto dobou více méně obyvatelné a měli jsme v něm strávit své první Vánoce. Jenže ekonomická situace a znovu kralující covid mají své vlastní plány, které se s těmi mými vylučují. Tak nám držte palce, ať to nějak doklepeme aspoň do Silvestra…
Adam Homola: Klid a pracovní povinnosti
Já vlastně žádnou svoji typickou vánoční hru nemám. Poslední roky se snažím během Vánoc všem možným displejům spíše vyhýbat a relaxovat jinak. Stoprocentně se mi to ale samozřejmě nedaří a vždycky u nějaké hry skončím. Na letošní Vánoce ale žádný konkrétní herní plán nemám, a tak dost možná sáhnu spíše po nějakém „wholesome“ titulu, co mi odpočinek jen zesílí, než aby mě stresoval. A tak to letos vidím maximálně tak na pobíhání po zasněženém ostrově v Animal Crossing, nebo na poklidné rybaření v Red Dead Redemption II.
Na druhou stranu jsou tady i nějaké pracovní povinnosti a dohánění restů, takže chtě nechtě se budu během svátků věnovat Pioneers of Pagonia a taky bych si mohl doplnit třeba ten Last Train Home, když bůh dá.
Šárka Tmějová: Resty, klasika a možná úplně něco jiného
V letošním nabitém roce se mi zvládla nakupit celá spousta her, do kterých jsem se s chutí zakousla, abych je vzápětí musela odložit na později. Tohle neurčité později možná nastalo s vánočním volnem, ale nedokážu přesně říct, jestli se mi povede dohrát třetí akt Baldur's Gate III a pár posledních kapitol Alana Wakea II, stejně jako mi zbývá doklepnout poslední třetina Spider-Mana 2, chtěla jsem načnout JRPG Sea of Stars, hodně mě chytla roguelite režim Valhalla pro God of War Ragnarök a tak dále, a tak dále.
Mou tradiční vánoční hrou je každopádně Fallout 2, přičemž už si přesně nepamatuju, jak tenhle zvyk vznikl - tuším, že jsem kdysi jednou na Vánoce neměla u rodičů na hraní k dispozici nic lepšího než stařičký kancelářský laptop, brouzdala jsem svou kolekcí na GOGu a mé zraky padly zrovna na milými vzpomínkami ověnčené postapokalyptické RPG. Každý rok rozjíždím novou postavu, každý rok se nedostanu moc daleko (charisma versus Temple of Trials...), ale už to k mým vánočním obyčejům prostě nějak patří.
Fallout 2 je jistota, jinak ale konkrétní plány nemám. Možná mě něco zaujme ve vánočních výprodejích, možná se vrátím k Judgmentu, možná vybuduju úžasné městečko v Lego Fortnite, možná nedejbože nebudu hrát přes Vánoce vůbec nic. Hlavní je pohoda!