Jsou to dva měsíce, co Helldivers 2 spatřili světlo světa. Od té doby se toho ve hře stalo neskutečně moc. Přibylo dost nového obsahu, udály se významné bitvy a komunita vytvořila spousty dalšího obsahu i historek. Vůbec to ale neznamená, že by v prvních dnech byli Helldivers 2 prázdnou hrou, naopak. Důvod je ten, že od prvního dne jsou zábavní a je v nich co dělat. Hlavně ale tvůrci udělali něco nevídaného. Nevzali jedno slovní spojení jen jako marketingový tahák, ale jako jedna z mála her ho zvládají vytěžit na maximum.

Hra jako služba

Hra jako služba, označení, které slýcháme už roky a u většiny hráčů už vyvolává spíš nevolnost. Jenže pak přišli Helldivers 2 a změnili pravidla hry. Situace kolem nich mi trochu připomíná Valheim a šok komunity, že survival v předběžném přístupu nemusí být rozbitý a téměř bez obsahu.

Nalijme si totiž čistého vína, největší problém her jako služeb tkví obvykle v tom, že vyjdou jako kostra a první rok se snaží vytvořit hru takovou, jaká měla být při vydání. Nejedná se jen o špatně přijaté hry jako Marvel’s Avengers nebo Suicide Squad: Kill the Justice League.

Stačí si vzpomenout na první Destiny, které se teprve postupně stalo hrou, na jakou vzpomínáme až kolem datadisku The Taken King, nebo na problémy, se kterými bojuje třeba i Diablo IV. Zábavný obsah zkrátka není snadné vytvořit a udržet pozornost hráčů je ještě těžší. Jenže Helldivers 2 to zvládají a podle mě dlouho budou. Proč? Protože prostě dělají věci jinak.

Tvůrci sázejí vlastně všechno na pár jednoduchých prvků. Nekompromisní hratelnost, která vytváří epické i zoufalé situace. Hlavně ale simuluje přepálenou arkádovou válku na všech frontách. Přesně takovou, jakou jsme zvyklí vídat v dystopických sci-fi. Je jedno, zda milujete Hvězdnou pěchotu nebo třeba Warhammer 40k, budete milovat i Helldivers 2, protože umí v reálném čase vyprávět příběhy jednotlivých malých soubojů v džungli plné robotů, ale i na pustých planetách plných brouků.

Celkový dojem jen dotváří použitá satira a chvíle, kdy se hra rozhodne vás poslat do šílené řeže, kde budete umírat a umírat. U nás ve skupině se z legrace říká, že každý záběr z Helldivers 2 je materiál na meme - a je to vlastně pravda. Zároveň ale tvoří scény jak vystřižené z epického filmu a dala by se z nich vytáhnout celá kronika posledních slov před smrtí. I proto si slovníček celá komunita velice rychle osvojila a hlášek je teď plný internet.

zdroj: Arrowhead Game Studios

Příběhy fiktivní války

Sami vývojáři vzniklý étos  a popularitu umně podporují globálním narativem, který funguje na bázi krátkých zpráv z centrálního velení na vaší galaktické mapě. Jedná se hlavně o nové globální rozkazy a jejich výsledky.

Po rozšiřování termicidu na planety brouků tak vedení vysvětlilo, že látka rozhodně NEVYTVOŘILA létající brouky, ale naopak: Nebýt našeho zásahu, dopadla by celá situace mnohem hůř. To, že jsme vyhladili dost velkou část jejich populace, znamená, že se můžeme vrátit k jejich kontrolovanému množení, protože brouci se zabíjejí hlavně proto, že se z jejich těl vyrábí mezihvězdné palivo pro lodě.

Popřípadě další zpráva sdělí, že v rámci smutku za padlé v boji proti robotům dostáváme celou minutu volna (která je přesně určená a Helldiveři na misi zkrátka mají smůlu)!

Hlavní výhoda tohoto vyprávění tkví ale v něčem jiném. Díky formě krátkých textových zpráv můžou vývojáři rychle reagovat na dění ve hře a psát příběh podle činů hráčů. Což pomáhá vyvolat neskutečně dobrý pocit, že jste součástí něčeho většího. Zároveň se ale hráče nebojí nechat selhat a přizpůsobit vývoj tomu, co se ve hře děje.

Troufám si třeba říct, že nikdo neplánoval dopředu, že se Malevelon Creek stane legendární planetou prvních týdnů hry. Zároveň ale pomohla utvořit část komunity, která nebojovala nikde jinde, a všichni byli odměněni plášti připomínajícimi tuhle legendární válku. Možná to byla chyba, která se zpočátku zasloužila o náročnost mise, možná pokus o jinou obtížnost. To už asi nezjistíme, ale tohle místo ve vesmíru Helldivers dal vzniknout jedněm z nejsilnějších příběhů, které se ve hře udály.

Právě díky tomu, že je vytvořila samotná komunita, ve které to vřelo v době, kdy padaly zásobovací linie k hlavnímu rozkazu. Kdy tisíce hráčů stále bojovaly o Malevelon Creek o systém vedle a další se bavili zabíjením brouků na druhé straně galaxie. Když pokusy o dobytí planety selhaly, vývojáři (nebo tajemný game master Joel) neúspěch vyřešili velice chytře. Obrátili další rozkaz na dobytí Malevelon Creek, a tak planeta po měsících bojů konečně padla, dělníci popadli svá kladiva a mohli se vrátit do práce.

Jenže tohle jsou jen příklady toho, co se v Helldivers děje téměř denně. Ostatně hra už vychovala několik internetových tvůrců, kteří se věnují třeba shrnutím děje z fronty. Vzniklo video o manželkách Helldiverů a známý CarbotAnimations vydal hned několik videí parodujících hru.

Ani příběh a atmosféra ale pořád nejsou všechno. Důležitou částí důvodů, proč se o Helldivers mluví a hráči se do něj vrací den za dnem, je totiž zcela jistě i nevídaný přístup k novému obsahu. V době, kdy má všechno deset teaserů, pět trailerů a několik tiskovek, se tvůrci rozhodli, že obsah budou přidávat nejenže bez předchozcíh oznámení, ale dokonce ho budou aktivně zapírat.

Mechové, létající brouci, gunshipy robotů i jejich děsivé kráčející tanky. Všechny novinky měly něco společného. Začaly se ve hře objevovat náhodně, sporadicky a vývojáři tvrdili, že se jedná jen o nepřátelskou propagandu. Hráči sdíleli screenshoty a radovali se z nových objevů.

Kde by jiné tituly pouštěly měsíce a týdny před vydáním dodatečného obsahu bezobsažné propagační materiály, Helldivers na marketingovou hru nepřistupují. Respektive na ni jdou úplně jinak. Mnohdy tak trvá třeba týden, než se konečně v samotné hře vyjádří Ministerstvo pravdy, uzná, že nové hrozby skutečně existují a ideálně zabalí celou informaci do propagandistické omáčky.

zdroj: PlayStation

No, a tak je to v Helldivers 2 se vším. Nové zbraně přibývají ze dne na den. Třeba poslední těžký kulomet a energetický raketomet prostě přistál do hry s vysvětlením, že jde o novou posilu ve válce proti robotům.

S varováním o hrozbě gunshipů robotů zase Ministerstvo oznámilo, že posiluje zdroje pro týmy vyvíjející osobní protiletecké zbraně, které má komunita očekávat každým dnem. Nová frakce se v nenápadných náznacích v herních zprávách objevuje už od vydání hry a přibývají i siluety maskovaných lodí na orbitě planet nebo tajemné modré paprsky, které jsou podle vývojářů opět jen propagandou.

I na posledních událostech je vidět, co si všechno v rámci válečného tažení mohou tvůrci dovolit. Protože po zdrcujícím vítězství nakrátko zmizela z mapy robotická hrozba, což vlastně znamená, že zmizela i půlka hratelnosti. Což pro někoho může být zásadní.

Vedle lidí, kteří bezhlavě plní rozkazy, totiž existuje i podstatná část Helldiverů, kteří bojují jen proti robotům, nebo jen proti broukům. Třeba na Steamu bylo před ofenzívou proti robotům 42,2 % lidí, kteří nikdy nevyhráli jedinou misi proti nim, jak dokládal achievement Bot Scrapper. Teď už se tohle číslo změnilo na 13,1 %, což při množství hráčů Helldivers 2 rozhodně není zanedbatelné číslo.

Pro zajímavost, během psaní článku mi pípl Discord a oznámil, že roboti jsou zpět. Jejich síly se shromažďují u domovské planety Cyberstan, kterou se od začátku války snaží dobýt. Tisíce lodí se vynořily v sektoru Valdis a započala operace Reclamation. Což je jednak přesunulo do jiné části hvězdné mapy, ale hlavně to dokazuje, jak rychle se může situace ve hře vyvíjet. Protože s touhle novinkou přibyl i nový typ obranné mise s ochranou základny.

Podobně to bylo ostatně i s termicidem, kdy do hry najednou přibyla mise, kde hráči bránili věže, které látku šířily do atmosféry. Tyhle úkoly navíc nejsou jen klonem těch starých a vyžadují jiný přístup i výbavu. 

Už jen tahle nutnost doplnění textu perfektně ilustruje proměnlivost celého konfliktu, která Helldivers 2 táhne dopředu.

Když hráči rádi platí

Jediná věc, která v tomto dostává vlastní trailery, jsou nové Warbonds. Tedy prémiové battle passy, které vycházejí každý měsíc. Na reakcích na ně je ostatně taky vidět, jak dobře to Arrowhead s hráči umí. Představte si, že hra každý měsíc dostává placený pass, který ještě k tomu obsahuje zbraně i vylepšení, které prostě jinde ve hře nedostanete!

Není to pay-to-win? Proč si tedy vlastně nikdo nestěžuje? Však nedávné Dragon's Dogma 2 dostalo za mikrotransakce čočku, bez ohledu na to, že se předměty dají pořídit v rámci samotného hraní, všechny dohromady stojí asi 20 euro a kdyby byly označené v jenom balíku jako bonusová edice, nikdo by možná neřekl ani popel.

zdroj: Arrowhead Game Studios

Jenomže komunita Helldivers se raději těší na nové zbraně a vylepšení. Nemluvě o tom, že prémiová měna se dá celkem bez problémů získat hraním. Warbondy stojí 1000 superkreditů, které se dají pořídit za 10 euro. Během některých herních večerů se nám ale klidně povedlo nasbírat i 200 supekreditů, dají se totiž relativně snadno najít na každé mapě.

A co je také důležité, Warbondy s koncem své sezóny nemizí, takže na rozdíl od většiny titulů do nich můžete investovat, kdykoliv se vám zachce, a koupit je, až na ně našetříte. Ostatně už se objevila i iniciativa, která začala ve velkém podporovat vývojáře tím, že upgradovala na vyšší edici hry. Jde tedy o poměrně kvalitní důkaz tvrzení, že pokud je hra dobrá, komunita ji prostě sama od sebe bude chtít financovat.

Jak se to dělá správně

Těžko říct, jak se to s Helldivers bude vyvíjet do budoucna, zda udrží pekelné tempo novinek a jak se bude měnit počet hráčů. Veteráni z prvního dílů vědí, že tam války běžely v cyklech, kdy herní sezóna končila buď eliminací posledních planet nepřátel, nebo dobytím domovské planety lidstva. U druhého dílu ale vývojáři tvrdí, že tenhle přístup chtějí změnit a chystají se vytvořit neustále se vyvíjející a pokračující válečný konflikt.

Relativně malé studio, které doposud vyvíjelo nezávislé hry jako Magicka, Gauntlet nebo právě první Helldivers, ukazuje svým neotřelým přístupem velkým studiům, která se nám už roky snaží prodávat tituly, u kterých máme trávit většinu volného času, jak se má správně dělat.

Nezbývá než doufat, že se u Arrowhead do budoucna inspirují i další tvůrci a začnou pod zaklínadlem her jako služeb konečně tvořit víc živoucích světů, které se neustále vyvíjejí. Prosím o méně zpola dokončených koster hratelnosti, u kterých se na dodělání čeká dlouhé roky, pokud tedy neumřou rychleji, než vůbec pořádně začnou.