Máte rádi sníh? Odpověď na otázku se zřejmě bude lišit v závislosti na tom, zda jste zvyklí bělostnou nadílku pozorovat oknem z vyhřátého obýváku při srkání čaje, nebo pro vás každá sněhová průtrž znamená, že budete muset popadnout lopatu a za třepání pěstí směrem k nemilosrdným nebesům strávit odpoledne uklízením příjezdové cesty. A to většinou jen proto, aby vám práce přes noc zase zapadala a mohli jste to další den vesele dělat znovu, což svým způsobem zní jak trest od starořeckého božstva.
Osobně, jsa venkovským balíkem, znám oba přístupy velmi důvěrně. A ačkoliv, nebudu lhát, mi ten druhý nijak zvlášť nechybí, nezbývá než na ně jen vzpomínat, protože kdy naposledy napadl pořádný sníh, co vydržel déle než dvě odpoledne?
Snad nejvíc to bolí o Vánocích. Tisíckrát se může člověk snažit polapit zmizelou magii, byť jenom na moment, na kratičký okamžik nechat ožít kouzlo z dob, kdy byly barvy jasnější a zvuky čistší. Ale ono se to ne a ne povést. Můžete zdobit, co síly stačí, rozvěsit girlandy, co jste pracně slepili a sdrátovali z pravého jehličí, provonět dům skořicí, zapálit sto svíček a snášet pohoršené pohledy příbuzných, protože jste si ve čtyřiatřiceti koupili pod stromeček hrad Bradavice z Lega (vlezte mi na hrb, Lego je boží), ale bez pohádky za okny to prostě a dobře nebude ono.
Jenže pohled ven je vymalovaný v bahně, pár ubohých cárů špinavého sněhu má k ladovské nádheře blízko zhruba jako Chelsea k ligovému titulu a vycházka místo zvonivého křupání čvachtá jak zablácená deprese. Inu, ještě že máme hry! Únik ze znepokojivě hnědé reality za zimní krásou se tak může stát dílem okamžiku. Kam vyrazit?
Snowrunner
Když už má hra sníh přímo v názvu, je jasné, že se nespletete. Snowrunner vás nicméně nenechá za volantem náklaďáku či terénního vozidla zdolávat jen závěje, na cestě vám bude překážet i pořádná dávka onoho nenáviděného bahna. Ale brodit se jím ve hře je přeci jen o něco příjemnější než ve skutečnosti.
Jak už poznamenal Patrik v recenzi, Snowrunner ani omylem není hra pro každého. Naopak, publikum, které má šanci oslovit, je nebývale úzké. Ale jakmile jednou přijdete na chuť prazvláštnímu uspokojení, když se vaše supící monstrum konečně vyprostí a přehoupne přes zamrzlý val, hra se pak zatraceně obtížně vypíná.
zdroj: Vlastní
A i když v téhle fyzikální básni po lítém souboji protočíte kola až moc a zůstanete bezmocně viset uprostřed širé divočiny, pořád se můžete alespoň rozhlížet po překrásně zasněžených lesích.
Unravel
Unravel je hra, kterou bych někomu, kdo naši formu zábavy z principu odsuzuje, ukázal, abych ho přesvědčil, že hry nejsou k zahození. Vzdor tématu článku jde o neobyčejně hřejivou záležitost. Dobrodružství přízového panáčka Yarnyho působí právě jako ten malovaný, roztomilý hrnek čaje, který člověku zlepší náladu, když se oknem dívá, jak se venku potichounku snášejí sněhové vločky.
zdroj:
tisková zpráva
Zima a sníh přijde jen v několika úrovních, ale stojí za to. Hravý kontrast běloskvoucího sametu s výraznými barvami domů na švédském venkově, větve i větvičky zabalené do sněhové pokrývky a uši pohlazené severským folkem – to vše dohromady skládá zážitek, na který se jen tak nezapomíná. Zimní zádumčivost nemá sebemenší šanci, Unravel je neskutečně útulná hra.
Frostpunk
Pokud by snad té vřelosti bylo až moc, můžete si místo toho střihnout survivalovou strategii, v níž zima naopak funguje jako čiročirý antagonista. Žádné sněhové radovánky nečekejte, tady jde o krk – ještě aby ne, když přijde bouře, teploty spadnou někam ke sto stupňům pod nulou a uhelný generátor musíte přetížit až k samé hranici výbuchu, aby z vaší osady nezůstalo jen ledové sousoší.
Když pak k ruce přimrzá i psací náčiní skoro rychleji, než stihnete podepsat vyhlášku, která posílá děti dřít do uhelných dolů, jelikož není zbytí, když jste všem dospělým horníkům museli kvůli omrzlinám usekat nohy, moc rozvernosti to člověku nepřidá. Ale zábavná, atmosférická a chytlavá hra to zkrátka a dobře je.
zdroj: Archiv
Čestnou zmínku si samozřejmě zaslouží i další budovatelské survivaly, v nichž je zima všechno, jen ne vítaný společník, jako třeba Banished, (do jisté míry) Kingdoms Reborn či třeba Frozenheim. A pokud chcete jen přežívat v zimě a nepotřebujete k tomu žádné extra stavění, můžete zkusit třeba The Long Dark, Dead in Vinland či Help Will Come Tomorrow.
Když už jsme u toho, kontrast nelítostné vánice, z níž jste prokřehlí až do morku kostí, a útulné, vyhřáté ložnice s hučícím krbem a praskajícím dřevem, ten umí výborně Valheim.
Never Alone
Na koho padá melancholie ze skutečného počasí a nepotřebuje si ještě k tomu přidávat další splín z umrzlé kolonie, může sáhnout po Never Alone. Dostane napůl plošinovku s hádankami a napůl interaktivní dokument o kultuře a mytologii inuitských kmenů.
Z celého díla čiší ryzí láska k tématu. Hra je autenticky namluvená v inupiakštině, dialektu kmenů aljašských domorodců, a na pozadí putování inuitské slečny Nuny mimo jiné povypráví o aljašských bájích, o tom, co znamená buben nebo tanec, ukáže vám, jak vypadá tradiční inuitský lov a naznačí, co se podle víry dálných seveřanů děje s lidskou duší po smrti.
zdroj: Vlastní
Krom toho se to vůbec nehraje špatně, atmosféra je silná, podmanivá a sněhu si užijete do sytosti, což by vzhledem k tematice nemělo nikoho překvapit. Moc jiných náhledů do obyčejů etnika, jehož život je se zimou spjatý tak úzce, že v jeho jazyce najdete přes sedmdesát výrazů pro mořský led, navíc ve hrách (a ostatně ani nikde jinde) nenajdete.
Stardew Valley & My Time At Portia
Jak jinak si užít zimu lépe, než když je spojená s venkovskou idylou? Úprk před ubíjejícím životem ve městě a nekonečnou šedí korporátních kanceláří zvládla málokterá hra lépe než Stardew Valley. Vítá vás domek v malebném údolí, vlastní zahrada, vesnička plná srdečných sousedů a zima vážně jak z pohlednic. Hra ale uklidní a pohladí na duši bez ohledu na to, které roční období zrovna panuje.
Přiznávám, vzhledem k vlastnímu venkovanství je mi tohle zasazení zkrátka a dobře blízké. Do Stardew Valley se vracím pravidelně a každý návrat, byť měl být jen na chvilku, se protáhne tak, že nevím, kam najednou zmizel celý týden. A to i přesto, že pěstovat vlastní zeleninu je ve skutečnosti docela solidní dřina, takže by mě teoreticky nemělo nijak zvlášť bavit to dělat ještě ve hře. Ale nemůžu si pomoct.
zdroj:
tisková zpráva
My Time At Portia je prakticky to samé, jen ve třech rozměrech. Místo čistého zemědělství se tu staráte o řemeslnou dílnu, ale pointa se nemění – klid, mír, sousedské vztahy, soužití v komunitě a, ano, zima malebná tak, že má člověk chuť se poddat návratu do dětství a jen s výskáním vyběhnout ven a chytat sněhové vločky.
Během zimy krom okouzlujících výhledů na zasněženou krajinu dojde i na koulovačky, svátky a každoroční festival s kolektivním vařením obrovského guláše, při němž můžete ostatním udělat radost a házet do kotle, co si poručí. Nebo se také třeba jako posel pekel vynořit zpoza rohu s plamenem v očích a trsem čili papriček v každé ruce. Další ráno bude mít grády!
Samozřejmě se nemůžeme obejít bez zmínky Animal Crossing: New Horizons. Další skvělá idyla, která ale kopíruje skutečná roční období, takže na zimu musíte stejně jako v realitě čekat celý rok. A kdo by pak chtěl sousloví „pohádková zima“ povýšit na doslovnou úroveň, může zkusit výlet do světa disneyovek prostřednictvím Disney Dreamlight Valley a s Elsou konečně postavit toho zatraceného sněhuláka.
Steep & Riders Republic
Jsem si celkem jistý, že už jsem tohle prohlášení někde spáchal, ale zopakuji ho: Steep je podle mého názoru silně nedoceněná hra. Řadě lidí se zapsala do paměti jako přinejlepším lehce nadprůměrná prknařská a lyžařská taškařice, jenže já si myslím, že za tenhle nevalný dojem často můžou prostě jen lichá očekávání. Hráči se těšili na sněhového Tonyho Hawka, což Steep ani omylem není, a pak kvůli tomu nepoznali, co Steep naopak je: Výlet na hory!
Svoboda, přenádherné výhledy na bělostná pohoří a téměř meditativní rovina zážitku, když sami s východem slunce uprostřed jiskřivého hedvábí svištíte prašanem, realita mizí ve šmouze a neexistuje nic, jen svah a vy. To je síla Steepu. Nenapadá mě hra, která by zrovna tohle uměla lépe.
Proto mě mrzelo, že se v duchovním nástupci, Riders Republic, tvůrci rozhodli dát této stránce vale. Tady žádný jezdecký zen ani omylem čekat nemusíte, tohle se naopak hraje jako natlakovaný Redbull říznutý kokainem. Bombastická, uřvaná a všemi barvami hýřící eskapáda s prkny, lyžemi, koly a wingsuity ale zase na druhou stranu nabízí arkádovější, a tudíž vstřícnější hratelnost, divočejší triky a mnohem pestřejší obsah. A sněhu také víc než dost. Huňaté ponožky s sebou!
zdroj:
Vlastní foto autora
Shredders
Kdo se při zmínce o bombastické arkádě musel posypat kostkami zmrzlé svěcené vody, měl by věnovat zvýšenou pozornost alternativě. Shredders, jak už to u fajnšmekrovských žánrovek bývá, nevyvolali v herním průmyslu žádné větší vlny, ale to neznamená, že by si úplně zasloužili jen tak prošumět kolem.
Je však potřeba mít na paměti, že se bavíme o nezávislé tvorbě. Kdo by naivně očekával produkční hodnoty jak od Ubisoftu, odejde zklamaný. Obsahu tu není moc, neobroušených hran naopak víc než dost, jenže... samotná jízda to do jisté míry vyvažuje. Uspokojivý pocit z ostře řezaných oblouků či pěkně dotočených skoků se zkrátka upřít nedá a komu nevadí občas přivřít oči nad technickou stránkou, může o hře popřemýšlet.
zdroj:
Vlastní foto autora
Medieval Dynasty
Na závěr jsem si nechal osobního favorita. Tuhle hru zkrátka miluju, a vydržel bych o ní proto mluvit celé hodiny. Nerad bych se ale opakoval, však o své cestě od zablešeného otrapy až k velkomožnému pánu jsem už přeci jednou vyprávěl. Ano, jistě, titul by si zasloužil trochu přeleštit a pár věcí potřebuje upravit, ale hraní jako takové je tak pohlcující a návykové, že pak vlastně ani nezbývá žádná chuť si na něco stěžovat.
A zima je jedna z nejpěknějších, co jsem ve hrách viděl. Na střechách vašich domků vyrostou čepice, krajina se oblékne do sametu a zasněžený les pobízí se jen zastavit, dýchat tajemnou, chladnou, a přeci zvláštně vábivou atmosféru.
Ještě lepší je, že v mrazu na polích samozřejmě nic neroste, takže místo rytí do hlíny máte čas se kochat. Tedy samozřejmě za předpokladu, že máte k ruce nějaké teplejší oblečení, protože vesničan bez pokrývky hlavy, v haleně a s bosýma nohama má v zimě poněkud jiné priority. Prim mezi nimi hraje zejména potřeba neproměnit se v rampouch.
Komu přijde vidina vlastnoruční stavby středověké vesnice a jejího následného opečovávání po všechna roční období lákavá, s Medieval Dynasty rozhodně nesáhne vedle. Má specifické kouzlo a nebývale silný pocit, že jste si úspěch, bohatství a blahobyt opravdu zasloužili, protože jste své sídlo budovali sami prakticky trám po trámu. Což zajišťuje, že si své vísky pak vážíte úplně jinak než ve většině budovatelských her.
zdroj:
Vlastní foto autora
zdroj:
Vlastní foto autora
zdroj:
Vlastní foto autora
Jasně, to ani omylem není všechno, však zimní úroveň nabízí každá druhá hra. Další čestnou zmínku si zaslouží třeba oslnivý sněhový level z Ori and the Will of the Wisps. Nebo sever v 7 Days to Die, ale tam pozor na příliš dlouhé otálení mezi bělostnými borovicemi, protože by vám mohl idylku pokazit nemrtvý dřevorubec. Pořádnou nadílku si užil i Kratos v Midgardu, Aloy všude možně, davy hráčů v zimních krajinách ve WoWku (Vzpomínáte na Winterspring?) a mnoha dalších. Kde je k nalezení nejhezčí zimní idylka podle vás?
