Které české hry by si zasloužily remake?
zdroj: 2k Games
Téma

Které české hry by si zasloužily remake?

31. 5. 2020 11:00 | autor: Redakce Games.cz |

Na konci prázdnin se dočkáme nenadálého retro dárečku pro všechny fanoušky českých her: Mafia: Definitive Edition. Z toho, co jsme zatím viděli, to vypadá na vskutku poctivý remake s luxusní moderní grafikou, kde se tvůrci nebudou bát sáhnout dokonce i do scénáře.

No a tak jsme se v redakci zamysleli. Jaké další slavné české hry by si zasloužily předělat, a to nejen ve formě remasteru, který přidá pár nových textur, ale celkově, se vším všudy? Níže najdete náš výběr.

Adam Homola - Hidden & Dangerous 2

zdroj: 2K Czech

Hidden & Dangerous 2 je možná trochu zapomenutý, ale přesto klenot. Když se totiž začínají vyjmenovávat ty nejlepší české hry, točí se na předních příčkách zpravidla Mafia, Operace Flashpoint, Vietcong nebo třeba Polda. Ne snad že by se Hidden & Dangerous 2 alespoň někdy nahoru nedostávalo, ale rozhodně není stálicí. Zato v mém žebříčku na špici je.

Velet týmu elitních vojáků za nějakého konfliktu, v tomto případě druhé světové války, je jednoduchý a zábavný koncept sám o sobě a H&D2 navíc vyniká v košatosti svých mechanik. Pokud hru neznáte, tak vězte, že to ani náhodou není klasická válečná střílečka. Můžete ji tak sice chvíli hrát, ale moc to asi nepůjde. Ve hře jde primárně o promyšlený taktický postup, plánování, stealth a až potom o akci.

Celé je to ještě okořeněno jakousi „RPG nadstavbou“, kdy si do týmu vybíráte jednotlivé vojáky. Každý má přitom své jméno, tvář i unikátní statistiky a čím déle ho používáte, tím lepší je. Navíc můžete každému vojákovi pořádně vyladit inventář a v podstatě si tak vytvořit specializace jen tím, co kdo používá.

Víte, co si mi na Hidden & Dangerous 2 líbilo ze všeho nejvíc? Možnost hru zapauzovat a skrze taktické menu rozdávat jednotlivým členům týmu úkoly. Kam a kudy mají jít, jak se u toho mají chovat, koho mají zastřelit… A AIčko začalo hned skákat, jak já pískal.

Pamatuju si, že v některých případech jsem se do boje snad ani aktivně nezapojoval a jen sledoval, jak se můj tým vydal směrem k nepřátelské základně. A když se následná, důkladně naplánovaná akce povedla na výbornou, byla to nesmírná satisfakce.

Když si něco takového představím jako moderní hru, vrním blahem. Nic takového tu dnes totiž v tříáčkovém prostoru není, nebo se pletu? Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc bych si vlastně remake Hidden & Dangerous 2 dokázal představit jako jakýsi vzdálený mix toho nejlepšího z Breakpointu a XCOMu, s nádechem starých Rainbow Six a Commandos. Realtime, ale pořád s možností skvělé taktické pauzy, rozdáváním příkazů a nově třeba i drop-in/drop-out kooperací.

Aleš Smutný - Spellcross: Poslední bitva

Dobrá, dobrá, Spellcross není stoprocentně český, ale počítejme ho sem, protože to je prostě magická hra. Nebyla hezká, byla dost obtížná, ovšem nabídla neokoukané zasazení spočívající v boji moderní armády s fantasy protějšky. Stavěla na hlavu myšlenku, že by vojáci s automatickými zbraněmi sešrotovali hordy útočících skřetů, protože místní orci byli jen obtížně zastavitelnými monstry, která spolykala pár zásobníků od vašich komand.

Už ve své době měla spoustu dobrých nápadů, jako bylo zakopávání se a práce s morálkou. Dnešní technologie by umožnily stvořit špičkovou tahovou strategii, u níž byste si lámali hlavu, ale neničili oči. Ty by se naopak pásly na krásné grafice, animacích a prostředí, od hlubokých lesů až po městskou zástavbu.

V remaku bychom si mohli užít ještě větší personifikaci jednotek a samozřejmě i patřičná entrée velkých nepřátel. Už by se nedobelhal démon, ale nastoupil by zplozenec pekel, který by si v ničem nezadal s nástupem Balroga. Všichni by mohli vypadat dostatečně hrozivě a díky grafice by i kostlivci, v jiných hrách klasický kanónfutr, mohli působit tak, jak by působili na moderní lidi – děsivě, nepřirozeně a nejspíš nezastavitelně.

Spellcross: Poslední bitva je neprávem polozapomenutý kousek z historie česko-slovenské herní scény, a kdyby se chtěl někdo ujmout jeho remaku, určitě by mu milovníci tahovek utrhali ruce.

Vašek Pecháček - Czech Soccer Manager

Czech Soccer Manager zdroj: Petr Vašíček

Kolegové drazí, vy skutečně nevíte, co je dobré. Dobrý je fotbal! Konkrétně fotbal z počátku tisíciletí, kdy byla tráva zelenější, střely přesnější, emoce čistější a italští rozhodčí uplacenější. Je hezké trénovat svůj tým ve vymazleném Football Manageru 2020, ale já bych se nejradši ze všeho vrátil do starého dobrého CSM.

Vůbec nepožaduju nové soupisky nebo aktuální dresy, nic takového! Jen ať je hráčská databáze přesně taková, jaká byla kdysi, s nemyslitelně geniálním Nikem Kranjčarem, který se nezdráhal strávit nejlepší roky své kariéry ve Slavii. Proč by taky ne, když jsme vyhrávali jeden evropský pohár za druhým.

Akorát by to chtělo pořádně vylepšit zápasový engine. Na prostý textový komentář už dneska nikdo není zvědavý - jen mi to, přesně jako u konkurence, ukažte pěkně ve 3D! Chci vidět na vlastní oči, jak obrana soupeře taje pod funěním nemilosrdného fénu známého jako 3-4-3 Útočná. Chci se kochat pohledem na to, jak můj ruský talent míchá celou soupeřovu obranu a střílí v pražském derby gól na 8:0.

A samozřejmě si chci opět, stejně jako kdysi, zahrát sérii skvělých výzev pro fajnšmekry. Tumáš tým ze druhé ligy, 100 milionů eur - a koukej do pěti sezón vyhrát Ligu mistrů!

Patrik Hajda - Vietcong

zdroj: 2K Czech

Víte, co mi dneska chybí? Realisticky pojaté válečné střílečky. To, co dnes předvádějí série Battlefield a Call of Duty, ani náhodou neuspokojuje mou touhu po realismu. Tyto hry upřednostňují filmovost a výbušnost před mrazivým pocitem strachu a pudu sebezáchovy. Jistě, máme tady Armu, ale já dám spíš na první, druhou a studenou válku než na blízkou budoucnost.

Vietcong byl tou realisticky pojatou hrou, která se nebála být neuvěřitelně pomalá, místy možná až zdlouhavá, ukacená, ale tím vším budovala atmosféru, kterou v dnešních válečných střílečkách nenacházím. Ať už jde o úplný úvod na cvičišti, vysedávání v briefingových místnostech, nebo opatrné plížení hustou džunglí a řízení se příkazy vašeho vietnamského průvodce.

Samozřejmě nemohu nezmínit nezapomenutelný český dabing s ještě nezapomenutelnějšími hláškami („Nažerte se olova rejžožrouti zasraní!“), stejně jako hlavní melodii, při jejímž poslechu dnes okamžitě naskakuje nostalgická nálada. A nikdy nezapomenu na to, jak mi hra zapomněla říct, že jsem vybavený svítilnou a já se trápil v podzemních tunelech s pár světlicemi a záblesky z pistole, abych ty Vietcongy vůbec našel…

Na remake Vietcongu si myslím už spoustu let. Na rozdíl od první Mafie je dnes tento klenot naprosto nesehnatelný (pozor na stejně pojmenovanou příšernost na Steamu se snad nejhorším hodnocením v historii platformy) a rozchodit původní verzi na současných systémech není žádný med. Proto bych, kdybych měl tu moc rozhodnout, upřednostnil Vietcong před Mafií. Ale byla by v těsném závěsu.

Šárka Tmějová - Vlak

Jak zmiňuji často a ráda, Vlak z roku 1993 od Miroslava Němečka je první hrou, kterou jsem coby malé pískle dohrála. Když se ještě mladším ročníkům snažím vysvětlit, v čem byl Vlak tak boží, používám analogii s hadem ze starých Nokií, ale ta už brzy taky nebude zrovna aktuální. Řídíte lokomotivu, snažíte se sbírat náklad, s přibývajícími vagónky vymanévrovat z úzkých prostor a nenarazit při tom do zdi.

Není to samozřejmě zrovna moc realistické, protože tenhle vlak nejezdí po kolejích, ale i v dnešní době je pro mě těch 50 úrovní příjemnou zábavou na jedno odpoledne s DOSBoxem, protože většinu z nich umím skrze dětské opakování projet zpaměti. 

Dokážu si představit, že by z Vlaku někdo udělal chytlavou moderní hru třeba na mobily – kdyby se tvůrce Mashinek Honza Zelený třeba někdy nudil, modely historických lokomotiv už má. Anebo třeba autoři Dark Train, kteří se míchání žánrů a experimentování rozhodně nebojí. Už tuhle herní českou afinitu k železničnímu prostředí někdo vyšetřil?

Jiří Svák - Bulánci

zdroj: SleepTeam Labs

Bulánky mám pevně spojené s obrazem počítačové učebny na základní škole, kde jsme namísto výuky praktických dovedností s Windows tříbili mušku. Troufnu si říct, že takovou vzpomínku má v hlavě velká část mých vrstevníků. Ostatně, ve své době byli Bulánci nejstahovanější hrou v Česku. Není tak divu, že sláva hry přetrvává až dodnes.

Jednoduchá hratelnost titulu je nadčasová, k čemuž samozřejmě přispívá i fakt, že jde o čistý multiplayer. Všechno je mnohem větší švanda s kamarády, není-liž pravda? Na hře už však bezesporu je poznat, že vyšla v roce 2001. Legenda výuky informatiky by tak zasloužila přeleštit. A když už, tak pořádně!

Na původní hře mě štvalo, že šlo zaměřovat pouze v pravoúhlé mřížce. I když se díky tomu ukazovalo, kdo dokáže zaujmout lepší pozici k výstřelu a kdo bude mít pravděpodobně v souboji navrch, od remaku bych očekával úplné uvolnění mušky. Remake by také jistě vylepšil model poškození polštářů, kteří by tak bojovali doslova do roztrhání těla.

Od remaku bych rovněž očekával přidání nových map a zbraní. Co takhle vícepatrová aréna, kde by pro zásah bylo nutné dostat se na stejnou úroveň jako soupeř? Pokud byste teda neměli v ruce raketomet nebo granát. Ha! Už cítíte to osvěžení hratelnosti?

Pokud by navíc remake Bulánků přivedl hru na konzole včetně ovládání gamepadem, bylo by to geniální. Kdo by se takhle po práci nechtěl rozvalit do polštářů a rovnou jich i pár zastřelit?

Honza Slavík - Robot Karel

Robot Karel zdroj: Archiv

Starší ročníky si možná vzpomenou na Karla, vizuální programovací jazyk, který někteří osvícení učitelé informatiky používali k náhledům do taje logiky a syntaxe kódování, když se třída sešla v učebně osazené beton trhajícími 386kami. Robot Karel byla hra inspirovaná tímtéž. Hráč psal jednoduché algoritmy, ovládal jimi rozkošný automaton, měl posbírat všechny krabice a překážely mu létající diskety. Nebo tak něco. Už je to přeci jen nějaký ten pátek.

Programování a aktivní hratelnost je výborná kombinace! Oboje je totiž zábava i samo o sobě a dohromady to zkrátka sedí. Zaráží mě, že se do ní pouští tak málo her, a když už, jedná se prakticky výhradně o nezávislé projekty. Přitom je o co stát! Zahrajte si Quadrilateral Cowboy a kdo mi nedá za pravdu, je neznaboh.

Remake Karla bych si rozhodně užil. Představuju si pohlednější vizuál, postupně se zvyšující komplexitu problémů, nějak schematicky znázorněnou třeba databázi a nutnost si žádat o data, sem tam nějaký ten json či jednoduchý cyklus... A hlavně sadu logických (nebo třeba i akčních) hádanek, co by bylo potřeba kódem vyřešit. A k tomu třeba trochu fyzikálních puzzlů. Ty jsou totiž jako sýr. Všechno je lepší s fyzikálními puzzly. Nemůžu si pomoct, tohle by prostě fungovalo.

Nejnovější články