Spojení her a zbraní má dlouhou a barvitou historii. Až moderní střílečky však umožňují zobrazit zbraně, jejich chování a zacházení s nimi tak reálně, jak je to jenom v rámci virtuálního světa možné. V našem novém seriálu, věnovaném recenzování her čistě z pohledu zbraní, střelby a „gunplaye“, zkoumáme střílečky, u nichž je zbraňová realističnost zvlášť důležitá.
Jako první díl jsem zvolil svého osobního favorita – Insurgency: Sandstorm. Že vám to nic neříká? Může být, ačkoliv pokud máte rádi realistické vojenské střílečky, vřele doporučuji se po tomhle kousku poohlédnout. Oproti hrám jako CS:GO nebo PUBG, které mají denní hráčský peak podle SteamDB ve stovkách tisíc, působí Insurgency se svými necelými čtyřmi tisíci jako prdnutí proti větru. Jenže pokud už máte dost kompetitivních arkádovek, není menší hráčská komunita vůbec na škodu – ba naopak.
Insurgency začalo v roce 2007, kdy zemi ještě panovali dinosauři, já byl školou povinný a měl jsem hromadu času. Tehdy to byl mod Source her s názvem Insurgency: Modern Infantry Combat. V roce 2014 následovala první samostatná hra – prostě jen Insurgency bez přídomků. A v roce 2018 vyšlo aktuální, vývojáři dosud živené a úzkou skupinou hráčů milované Insurgency: Sandstorm.
Insurgency je multiplayerová taktická střílečka ze současnosti zaměřená na týmovou hru a boj zblízka. V závislosti na herním módu je většinou pomalejší a rozvážná, nikoliv však zdlouhavá. Vedle hry hráče proti hráči nabízí zajímavě navržené kooperativní režimy proti botům. Tolik svižné představení. A teď už pojďme na ty zbraně!
Arzenál
V Insurgency je 61 palných zbraní v několika skupinách. Veskrze jde o klasický arzenál, který můžete hojně vídat v moderních vojenských střílečkách, ale vedle obligátní M4 coby primární zbraně armády (Security Forces) a AKM coby základní hračky domácího odporu (Insurgent Forces) je tu pár špeků pro znalce. Cením třeba přítomnost moderní chorvatské útočné pušky VHS-2 nebo M14 EBR (Enhanced Battle Rifle), což je klasická puška M14 vpažbená do modulárního šasi od Sage International.
Nedávno pak přibyly třeba samopaly H&K MP7 a FN P90 nebo brokovnice Kel-Tec KSG s přepínatelnou dvojicí tubusových zásobníků. Jsem skálopevně přesvědčen, že konkrétně tu jsem nikdy v žádné jiné hře neviděl.
Specialitou je několik druhoválečných zbraní. Jelikož má vývojářské studio New World Interactive na svědomí i méně známou multiplayerovku Day of Infamy, nebyla integrace druhoválečných zbraní až takový problém a jako doplněk tu slouží dobře. Pokud jste tedy hodně odvážný a přesvědčený vzbouřenec, můžete se proti armádě třetího tisíciletí vydat v žabkách a s Mosinem či Sterlingem v ruce. Ani bezpečnostní složky nezůstanou ochuzeny, ty mohou pro změnu sáhnout po M1 Garand nebo Grease Gunu.
Mou oblíbenou disciplínou v každé hře jsou pistole a krátké zbraně obecně. Insurgency jich nabízí „jenom“ 11, ale jde přece jenom o záložní kousky. Opět jsou tu klasiky – Beretta 92 FS, Browning Hi-Power nebo Colt 1911 ve dvou provedeních, jako druhoválečný M1911A1 nebo moderní USMC verze M45A1. Maličko „kryptická“ je přítomnost Glocku 17, který evidentně kvůli autorským právům ve hře vystupuje jako PF940 – je to název aftermarket rámu společnosti Polymer80.
zdroj:
Vlastní foto autora
A pak je tu zase pár specialit pro labužníky. Nemůže chybět obligátní Desert Eagle, který je stejně jako v každé realistické střílečce „hezký, ale trochu k ničemu“. O dost víc cením revolver Manurhin MR 73, vyvinutý specificky pro francouzské ozbrojené složky jako přesná příruční zbraň používaná s optikou.
O tom, jaké všechny zbraně v Insurgency jsou, by se dalo povídat dost dlouho. Důležitější ale je, že jsou všechny jejich modely parádně zpracovány – tady hra drží krok s dalšími realistickými střílečkami. Zbraně v rukou vaší postavy vypadají a hýbou se jako ve skutečnosti, sedí taky naprostá většina náležitostí včetně ražeb a detailů. Samozřejmě že když půjdete nýt po nýtu a ražbu po ražbě, najdete tu a tam něco, co nebude sedět, ale tomu se asi zcela vyhnout nedá nikde.
Úpravy zbraní
Jak jsou modely zbraní super-realistické, v oblasti jejich úprav to začíná být trochu divočina. Každá zbraň se dá upravit několika věrohodnými způsoby, ale taky cestami, které nedávají úplně smysl. Abych byl přesnější: Většina úprav vypadá uvěřitelně a s trochou puškařiny by se asi dala i reálně provést, ale nikdo normální by to nikdy neudělal.
To, že si na každou moderní zbraň s integrovanými raily můžete nasadit libovolnou optiku nebo další příslušenství, to je samozřejmě naprosto v pořádku. To, že si na AKM připevníte realisticky vypadající boční montáž a na ni jakoukoliv optiku včetně amerických kolimátorů, to bych taky celkem v pohodě přežil – koneckonců dneska jsou montáže a redukce všeho na všechno celkem běžné. Ale jakmile dojde na Grease Gun s puškohledem namontovaným na railu, který někdo přišrouboval do pouzdra závěru… Tady už se trochu kroutím. Jak už jsem říkal – šlo by to, ale kdo by se tím proboha zabýval? A to samé platí pro kolimátor na Makarovu!
Pitomost jsou také některá příslušenství na předpažbí upravující různé vlastnosti. „Recoil handle“ pomáhající zvládat zpětný ráz je ještě v pohodě, ale „reloading handle“ urychlující přebíjení zásobníků? Ale no tak…
zdroj:
Vlastní foto autora
Pomineme-li tyto spíš úsměvné nelogičnosti, které jsou tu holt ve jménu hratelnosti a větší modulárnosti zbraní, jsou úpravy super. Vedle „standardního“ příslušenství, jako jsou optiky, které jsou pro všechny zbraně stejné, má spousta zbraní svoje specifické a reálné příslušenství, a to včetně zajímavostí, jako je podvěsná brokovnice M26 Modular Accessory Shotgun System pro M16/M4. Nechybí ani různé varianty střeliva (třeba jednotné slugy pro brokovnice) nebo realistické prodloužené a bubnové zásobníky.
Střelba a pocit z ní
Ve vlastní hratelnosti cením prvek, který byl poprvé dobře zpracován už v Operaci Flashpoint – je to „plovoucí“ muška, v tomto případě navíc samozřejmě bez záměrného kříže na obrazovce. Protože chystáte-li se střílet od boku, dává vám jedinou realistickou šanci osazení laseru. Jinak je střelba bez zamíření brána jako poslední zoufalá varianta v případě, že se přímo před vámi objeví nepřítel a vy už nemáte čas na nic jiného než to rychle zmáčknout. Při střelbě se má prostě koukat přes mířidla a hotovo.
Mimochodem, koukání přes mířidla je tady okořeněno tím, že některé druhy optik mají dva režimy. Můžete si tak přepnout zvětšení puškohledu, sklápět zvětšovací modul před kolimátorem, případně koukat přes přídavná mířidla na vršku puškohledu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jakmile začnou lítat střely (nikoliv kulky – ty mají psi), umí to být docela rodeo. Insurgency je očekávatelně jednou z těch her, kde se každá rána počítá, poloautomatický režim střelby ve většině situací stačí a každý zásah může být smrtelný (a pravděpodobně i bude, pokud se nevybavíte balistickou ochranou).
Množství zničitelných předmětů na každé mapě zaručí, že i když na vás nedopadají přímo projektily, zasáhne vás alespoň tříštící se sklo a kusy omítky. Jsou to jen detaily, ale hodně přispívají tomu, jak realisticky a intenzivně přestřelky ve hře působí.
Stejný efekt má zvuk. Třaskání výstřelů zní opravdově, stejně jako v dáli znějící střelba nebo manipulace se zbraněmi, která se neomezuje na generické cvakání, u všech zbraní stejné. Asi jediná lehce iritující věc jsou mizející hlavy nepřátel. Chápu, že je ve hrách mimořádně uspokojivé někomu pořádně „ustřelit hlavu“, ale vězte, že pokud někoho trefíte nábojem 7,62 NATO, jeho hlava zůstane na svém místě.
Jinak je však balistika na úrovni. Řeší se průstřelnost materiálů i nepřátel v závislosti na ráži zbraně, nicméně žádné velké zkoumání trajektorie letu si neužijete – většina map je stavěná na souboje zblízka, odstřelovací pušky jsou spíše doplněk a málokdy se dostanete do situace, kdy byste stříleli na stovky metrů.
Když už jsme u těch vzdáleností, ohromně cením balistiku brokovnic. Konečně hra, v níž se vystřelené broky nepromění po pár metrech na lentilky! V Insurgency jsou brokovnice smrtící i přes sto metrů a broky mají na cíli uvěřitelné krytí.
To budete spíš vnímat, jak se u zbraní různí zpětný ráz. Ten je nasimulovaný pěkně, zbraně většinou celkem uvěřitelně kopou, ale najdou se i výjimky. Třeba takový Mosin-Nagant nemá v zásadě žádný zpětný ráz a přes optiku je možné sledovat, jak střela zasáhla nepřítele, což je v reálu neproveditelné. Ne nadarmo se říká vtip, že z Mosinu musíte střílet vždycky sudý počet ran – každá druhá vám nahodí rameno poté, co vám ho ta první vyhodila.
Nabíjení a animace
Nabíjení je moje oblíbená střelecky-šprťácká disciplína v herním světě. Koneckonců před pár týdny tady na Games vyšel článek, který se zaobíral výhradně nabíjením. A už jen to, že Insurgency trvale hraju, svědčí o tom, že má nabíjení udělané opravdu dobře.
Tak v první řadě, „přepočítávání“ nábojů tady skutečně neočekávejte. Vidíte, kolik zásobníků máte u sebe a kolik v nich odhadem zbývá nábojů. Napůl vystřílené zásobníky se standardně řadí zpátky na začátek fronty, takže jakmile se prostřílíte plnými zásobníky, může se stát, že nabijete zásobník, se kterým už jste dříve stříleli.
zdroj:
Vlastní foto autora
Pro hospodaření se zásobníky je podstatné, že v Insurgency má klávesa pro nabíjení tři funkce. Jednoduché stisknutí vede ke klasickému nabití se zachováním zásobníku – ten se vrací do fronty, jak bylo řečeno výše. Když není dost času, můžete pár desetin sekundy ušetřit tím, že zmáčknete klávesu dvakrát po sobě a stávající zásobník zahodíte na zem. Ani tehdy ale není nabíjení zdaleka tak bleskové jako třeba v Call of Duty nebo Battlefieldu, kde každý voják zvládá strkat zásobníky do zbraní s až neskutečnou přesností a rychlostí. Tady je rychlost nabíjení přece jenom o dost uvěřitelnější.
Poslední funkce klávesy pro nabití je její přidržení, kdy dojde ke kontrole nábojů. Voják sundá slabou ruku ze zbraně, aby se „prohmatal“, přičemž se v rohu obrazovky zobrazí přibližné stavy zásobníků, včetně toho právě nabitého. Frajeřinka, kdy postava skutečně vyndá zásobník ze zbraně a pohledem ho zkontroluje, se tady bohužel nenachází – to umí až novější, pohledem zbraní ještě o kus propracovanější hry.
Funkčnost zbraní při nabíjení i jejich animace je ovšem absolutně bezchybná. Závěr zůstává po posledním výstřelu vzadu na záchytu, jak má, naopak při taktickém přebití, kdy je náboj v komoře, už se se závěrem nehýbe. Pokud navíc přebíjení přerušíte (například se rozeběhnete sprintem nebo si lehnete) v momentu, kdy máte ze zbraně vyndaný zásobník, máte zbraň bez zásobníku, ale v komoře mohl zůstat jeden náboj, který můžete vystřelit.
Pak je tu samozřejmě spousta různých drobností specifických pro určité zbraně. Při nabíjení opakovaček, když je ještě náboj komoře, postava při odsunutí závěru přidrží náboj, aby ho zbraň nevyhodila ven. Při nabíjení pumpovací brokovnice si pak první náboj hodí skrz výhozní okénko rovnou do komory, aby mohla být kapacita zásobníku využita naplno.
Závěr
Pohledem realističnosti zbraní, střelby a „gunplaye“ se Insurgency: Sandstorm řadí mezi elitu. Jen skutečně málo her funguje v tomto ohledu lépe. Modely zbraní, jejich animace i nabíjení jsou prakticky bez chyb, maximálně uvěřitelná je i samotná střelba a její efekty na okolí i na nepřátele. Největší ústupky se objevují v oblasti úprav zbraní, která místy nedává úplně smysl, ale to pro ten zbytek rádi přehlédnete.
Viděli byste rádi v podobné recenzi i svého osobního favorita na poli stříleček s realistickým gunplayem? Podělte se o svoje tipy v komentářích nebo na našem Discordu!
