Project Zero 2: Wii Edition - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Project Zero 2: Wii Edition - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

13. 8. 2012 20:00 | Recenze | autor: Jakub Kovář |

Dvě mladé dívky (dvojčata), opuštěná vesnice, spousta duchů a strach o život budou vašimi hlavními společníky v Project Zero 2: Wii Edition. Žánrově jde o survival horor, viděný z perspektivy třetí osoby, v němž sledujete velice pomalu se odvíjející příběh zmíněných dvou dívek. Brzy po startu hry se dvojice rozdělí a vámi ovládaná osoba musí zachránit svou sestru, přestože jí něco říká, aby ze strašidelné vesnice sama zmizela. Její role se logicky ujímáte a je jen na vás, jestli seberete odvahu na dokončení příběhu, nebo se bezmocně schoulíte v křesle a necháte se dohnat k šílenství.

Hutná atmosféra začíná u grafické stylizace, kdy všechno ve hře vypadá jaksi staře a omšele. Ať už jsou to rozmlácené a opuštěné domy, neudržovaný hřbitov, podivný most přes řeku nebo rituální obětiště, vždy máte pocit, že na dané místo absolutně nepatříte a děsíte se toho, co se na něm mohlo odehrát.

Když se do toho všeho ještě přidá povedené audio, jehož nejsilnější zbraní je různé vrzání, vzdálené hlasy nebo nekvalitní audionahrávky vycházející přímo z malého reproduktoru na Wii Mote, dokážete si představit, co to s vámi udělá.

Největší zásluhu na sugestivním zážitku při hraní má však samotný design. Ve hře totiž největší část nestrávíte lekáním se nebo zíráním do tváře tajemna, ale úplně normálním chozením po poměrně rozlehlé strašidelné vesnici a sbíráním předmětů.

Právě vysoká míra „normálnosti“ pak vytváří potřebné napětí - když zabočíte za temný roh poprvé a nic na vás nevybafne, bude to úleva. Když se to stane podruhé a potřetí, začnete to brát jako pravidlo a až tehdy se Project Zero 2 vytasí s parádní lekačkou, jejíž největší síla bude v co nejstřídmějším opakování.

Hra však boduje nejen jednorázovými děsy, ale také pečlivě budovaným dojmem mrazení v zádech. O povedeném designu jsem se již zmiňoval, ale vše do absolutní špičky dohánějí deníkové zápisky ostatních obětí tajemné vesnice, které vypráví vlastní příběhy a sledují, jak se z lidí staly nejdříve mrtvoly, a posléze i trpící duchové.

Boj jako koření

To, co je v mrtvoly proměnilo, jsou však "zcela nečekaně" nemateriální a hodně naštvaní duchové. Objeví se vždy, když se jim to bude zdát vhodné a budou mít dvě podoby. Mírumilovní duchové, na něž vás hra upozorní modrým ukazatelem, slouží hlavně k vašemu vylekání, správnému navedení na určité místo a k získávání zkušeností.

S bojovně naladěnými duchy je to potom o něco horší. Aktivně vám totiž usilují o život, přičemž vaší jedinou zbraní proti nim je fotoaparát Camera Obscura, kterým musíte útočícího ducha vyfotit a tím jej zranit. Asi už tuším, proč si indiáni mysleli, že fotky kradou duši…

Soubojový systém je samozřejmě podobný 3DSkovému spin-offu Spirit Camera (viz naše recenze), ale naštěstí je značně dotaženější. Také musíte pokaždé vytáhnout kameru a v pohledu z první osoby ducha vyfotit. Navíc je ale nutné i různě uhýbat, zvykat si na rozličné taktiky útočících duchů a skrze lehké RPG prvky vylepšovat svou jedinou zbraň.

zdroj: Archiv

Při každém souboji totiž podle kvality fotek získáváte určitou porci zkušeností, které potom můžete investovat do vylepšení síly kamery, jejího dosahu či dalších atributů. Příjemná je rovněž možnost měnit čočky (umožní ducha například omráčit nebo odstrčit zpátky), nebo namontovat specifické upgrady, s nimiž se třeba můžete vyhnout úderům úplně.

Souboje na to konto působí pokaždé čerstvě a nezřídka překvapí, což z nich dělá vítaný doplněk hororového prozkoumávání. S přibývajícím časem je spíš budete mít radši, než abyste nad nimi mávali rukou, jako nad otravným stereotypem. Navíc vás systém „více zkušeností za lepší fotku“ nutí k tomu, abyste duchy nechali přijít co nejblíž a řádně si tak zvedli hladinu adrenalinu a podpořili tím vynikající zážitek z hraní.

Slon v porcelánu

Jediné, co bych u soubojů a hry celkově vytknul, je poněkud pomalé a těžkopádné ovládání, kdy hledáček fotoaparátu ovládáte jak skrz klobouček na Nunchuku, tak pohybový senzor na Wii Mote. Podobně trpí i ovládání v normálních částech hry, kde se k problémům přidává i fakt, že hlavní hrdinka běhá rychlostí těhotného šneka. Někteří lidé v obou problémech mohou vidět jen snahu o zvýraznění hororové atmosféry, ale já si myslím, že těžkopádné ovládání spíše hráče rozčílí, než cokoli jiného.

Trochu kyselý úsměv na rtech potom vykouzlí i nutnost řešit herní hádanky, které většinou spočívají v tom, že s hrdinkou musíte přeběhnout přes půl již prozkoumané mapy, něco tam vzít, cestou se nechat přepadnout od duchů a šíleně pomalu se doplazit zpátky, kde opět o kousek pokročíte. Ano, souboje samotné a objevování nových předmětů udrží vaši pozornost, ale nebudete se moct zbavit dojmu, že někdo prostě jen chtěl natáhnout herní dobu.

Oproti původní PS2 verzi hry tvůrci také zcela přepracovali kamerový systém: ten tentokrát nespoléhá na fixní úhly, ale na kameru zavěšenou těsně za rameno hlavní hrdinky. Není asi třeba říkat, že v některých scénách díky tomu získáte o něco lepší přehled, ale v užších prostorách toho patrně schválně příliš nevidíte a vždy se děsíte toho, že by se nějaký duch mohl nacházet v mrtvém úhlu. Což je na jednu stranu jistě účel, na stranu druhou to v některých scénách vyloženě obtěžuje.

Drobty navíc

Project Zero 2 je možné hrát také v kooperaci s druhou osobou, ale upřímně na to raději zapomeňte. Jediná interakce dalšího hráče je totiž mačkání tlačítka při soubojích ve stejnou dobu, jako mačká hráč první, abyste vyfocením dali větší combo-damage. Úžasné, co říkáte?

Příjemným doplňkem hlavní hry je potom volba „Haunted House“, kdy se pohybujete po předem nalajnované cestě, a hra se vás snaží, co nejvíce vyděsit. Podle pohybu Wii Mote pak zjišťuje, čeho jste se nejvíce lekli, a snaží se budovat podobné scenérie. A pozor – i tady je možný multiplayer, avšak s tím rozdílem, že druhý hráč vám tuto jízdu hrůzy navrhuje. Na chvíli zabaví, ale na žádné delší seance to bohužel není.

Project Zero 2 není hra bez chyb, ale jako survival horor funguje dokonale. Povedený design i zábavné souboje sice občas naruší nějaká ta chybka, ale silný příběh, temná atmosféra a nelineární hratelnost vás budou táhnout až do posledních vteřin celé hry. Pokud se rádi bojíte, určitě s Project Zero 2 neuděláte chybu.

 

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Jeden z nejlepších hororů pro PS2 dostal ve Wii verzi do vínku lepší grafiku, nové ovládání a zachoval si tu samou hutnou atmosféru, jakou měl už originál. Přestože hra někdy působí líně a ovládání by mohlo být svižnější, jde o originální a vysoce atmosférický hororový zážitek.

Nejnovější články