Nestává se mi každý rok, aby se mi o všech mých oblíbencích povedlo napsat nějaký zevrubný text, ale asi se všichni shodneme na tom, že rok 2020 byl zkrátka speciální. Vzhledem k pandemii a uzávěrám na sto způsobů jsem prací a na internetu trávila ještě víc času, než je u mě díky čilému společenskému životu obvyklé, takže jsem následující čtveřici vybraných titulů buď recenzovala, nebo se nad nimi alespoň adekvátně zamýšlela.
A tak jsem se vás ve svém shrnutí uplynulého roku rozhodla příliš neoblažovat dalším textem nad rámec těch dosavadních. Kdepak – já vám ho ukážu v obrazech! Netradiční, já vím, ale a) je to moje bestofko, takže si s ním můžu dělat, co chci, b) můžete být rádi, že nejsem o pár let mladší, protože bych vám o něm natočila taneček na TikTok, a konečně c) můžete být rádi, že jsem skeptik a nepracuju v marketingu, protože jinak bych vám o svém herním roce 2020 tři hodiny vyprávěla v „roomce“ na Clubhousu.
Hades
Nepotkala jsem člověka, kterému by se nelíbil Hades. Dobře, v roce 2020 jsem celkově nepotkala moc lidí, ale kombinace brilantního roguelite akčního RPG s vynikajícím příběhem plným charismatických postav je tak návyková, že by na ni Supergiant měli lepit varování pro lidi se sklonem k závislostem.
zdroj:
anonym
Tartarem sice po chvíli projíždíte jako nůž máslem, ale jeho podkresová linka ve mně pavlovovský nával adrenalinu bude vyvolávat asi už napořád.
zdroj:
anonym
Můj Zagreus uvízl v milostném trojúhelníku s Thanatem i s Megaerou. Po boku sadistické fúrie se hrdinovi často poněkud tmí před očima.
zdroj:
anonym
Boss fight se zlatým vozatajem se pro mě u 30. lebky stal větší výzvou než sestra Frieda a otec Ariandel, ale Thesea nenávidím s intenzitou větší, než o jaké mohou postavy ze Souls jen snít!
zdroj:
anonym
Minihra s rybařením je pro dobrou hru v současnosti prakticky povinnost. U té v Hades jsem se naučila zavírat oči a čekat na cinknutí, protože mi předtím skoro každá ryba uplavala.
zdroj:
anonym
POKAŽDÝ!
zdroj:
anonym
Ideální v případě, že zrovna plníte výzvu pro Chaos a všechny pasti dávají 400% damage :')
The Last of Us: Part II
Kvalitních memů z tábora, kterému se druhý díl The Last of Us líbil, mnoho není. Z principu tahle hra totiž není moc, ehm, memovatelná, protože je depresivní, a to ne tím sebeironickým způsobem jako třeba BoJack Horseman. Naštěstí mi v tomto případě vypomohl samotný Naughty Dog, který při vydání sám vydal kolekci reakčních gifů. Pokud se vám tedy tato stránka načítala nezvykle pomalu, může za to (stejně jako za zbylou marnost hráčských životů) pravděpodobně Neil Druckmann. Nemáte zač!
zdroj:
Naughty Dog
Těsně před vydáním TLoU2 to kvůli únikům vypadalo na všech sociálních sítích a v diskuzích nějak takhle.
zdroj:
Naughty Dog
„Slaná“ ale byla z TLoU2 vesměs ta část internetu skropená slzami ufňukanců, kteří usoudili, že herní postavy patří jim a scenáristi nad nimi nemají žádnou moc a musí hráče na slovo poslouchat.
zdroj:
Naughty Dog
Do internetových válek se aktivně nezapojuju, takže jsem většinu času při čtení nenávistných a kňouravých příspěvků vypadala nějak takhle.
zdroj:
Naughty Dog
Na rozdíl od většiny z nich jsem The Last of Us: Part II dohrála a nepodívala se jen na pár cutscén na YouTube.
zdroj:
Naughty Dog
A po dohrání jsem vypadala spíš nějak takhle.
zdroj:
Naughty Dog
The Last of Us: Part II je totiž přese všechen hejt mistrovské. Se s tím smiřte!
zdroj:
anonym
Spiritfarer
Spiritfarer jste dost pravděpodobně minuli, stejně jako to udělala většina mých kolegů, a tak se trestuhodně neumístil v žádném z našich redakčních žebříčků. Doporučila bych ji nicméně všem tvrďákům, kteří pod svým želvím krunýřem tajně brečí u animovaných filmů od Pixaru. Tahle hra vás totiž emocionálně sežvýká jako lízátko se žvýkačkovou náplní, ale na konci vás nevyplivne a nenalepí na spodní stranu stolu. Navíc je ještě pořád v Xbox Game Passu, takže za její vyzkoušení skoro nic nedáte (ne, nesponzoruje mě Microsoft. Kéž by!).
zdroj:
anonym
Kombinace metroidvanie a emocí nutně vede k (mému oblíbenému slovnímu spojení) ludonarativní disonanci. V případě Spiritfarer je na ní ale něco pozitivně očistného.
zdroj:
anonym
Místy mi hodně evokovala Pyre, kde se se svými oblíbenými parťáky taky nechcete rozloučit a sami se sebou bojujete, protože chcete, aby se vaši virtuální kamarádi měli hezky, ale taky se ještě chvíli chcete nechat oblažovat jejich hláškami a vtípky. Kromě Eleny. Elena se může jít vycpat.
zdroj:
anonym
Osciluji mezi Gusem a Stelou na kofeinu.
zdroj:
anonym
Klidně se s vámi vsadím, že vás Spiritfarer dojme, protože abyste mi dokázali opak, budete si ho muset jít zahrát.
Animal Crossing: New Horizons
Moje o rok hloupější já si právě teď někde na Twitteru zvídavě hledá konspirační vlákna o tajemné chorobě, která se objevila v Číně a netuší, že tahle podivnost za necelé dva měsíce obrátí její život naruby. Na druhou stranu mě pandemie přinutila porozumět fenoménu Animal Crossing, kterým by tohle mladší já za běžných okolností patrně opovrhlo. Být jí osm a mít Switch, možná? No, ani tehdy asi ne.
zdroj:
anonym
Zkraje pandemie jsem hrála remake Resident Evil 3 a s útěkem před Nemesis bylo velmi obtížné si asociovat jakýkoliv eskapismus. Na druhou stranu, za běžných okolností neholduji pěstování tuřínů či tapetování. Žebráci v karanténě nemohou být vybíraví!
zdroj:
anonym
Návštěvy ostrovů mých kamarádů velmi rychle zastoupily většinu sociálního života. Na co chodit na kafe, na pivo nebo do kina, když můžete strávit odpoledne v nekonečných příletových animacích, protože multiplayer od Nintenda má v kódu relikty snad z roku 98?
zdroj:
anonym
Ostrovy ostatních hráčů ve mně často vyvolávaly až nepřiměřenou závist a pochybnosti o vlastní kreativitě. Když se dívám, kolik obrázků jsem nahrála do systému kvůli tomuhle souhrnu, možná jí mám naopak až moc.
zdroj:
anonym
Se svým ostrovem jsem měla velké plány, ale záhy jsem zjistila, že být architektem v Animal Crossing je v podstatě práce na druhý plný úvazek, což si na rozdíl od dětí z Redditu nemohu dovolit a můj ostrov je odsouzen k tomu, aby vypadal jako smetiště.
zdroj:
anonym
I přesto jsem měla čas létat po pustých ostrovech a hledat své ideální sousedy, protože jsem z toho vlastního chtěla udělat kočičí útulek. Nakonec na něm bydlelo všechno možné od klokanice přes chobotnice až po ošklivého modrého medvěda s vestou. Myslela jsem, že ho budu muset šikanovat, ale nakonec se odstěhoval dobrovolně.
zdroj:
anonym
Nakonec se po měsících absence můj ostrov proměnil v plevelovou džungli. Díky za všechen ten krásný čas, Animal Crossing, ale už tě nepotřebuju tolik jako loni na jaře!
