Když Aleš prohlásil, že shrnutí roku 2020 může být v jakékoliv formě, nejdřív mě napadlo nazpívat písničku. Konkrétně parodickou verzi Decibelů lásky s novým textem, který by shrnoval můj rok. Dokonce jsem i začala! „Byl to čas kovidové nouze // marnej rok, kterej se nepočítá“. Jenže mi došlo, že fakt neumím psát texty, neumím zpívat a hlavně říkat, že 2020 byl marnej rok, kterej se nepočítá, vlastně v mém případě není ani tak pravda.

Samozřejmě nebudu dělat frajera, covidová pandemie si na mně svoji daň vybrala taky. Stalo se ale i pár velkých pozitiv. Například jsme s Bradem adoptovali psa (se kterým je tuna problémů a starostí, ale bože, za nic bychom ho nevyměnili). Mohla jsem být doma bez neustálého střídání Prahy s Varšavou, které je nejenom unavující, ale taky docela záhul na domácí rozpočet. A především jsem začátkem roku přestoupila do Games.

Asi bych se tady měla zaměřit na hry. Jenže psát o The Last of Us: Part II se mi nechce, už jen proto, že si ho pořádně nepamatuju. Popisovat zkušenosti se Cyberpunkem by bylo zase na dlouho a nejspíš by to stejně vyvolalo nežádoucí emoce. A Ghost of Tsushima nebo Valhalla měly sice svoje kouzlo, ale jejich otevřené světy mě zkrátka udeptaly. Místo toho tak moje #bestof2020 tvoří redakce Games. Protože nakonec, když se to tak vezme, je to fakt to nejlepší z roku 2020.

Adam

zdroj: Vlastní foto autora

Adam je jako skála, občas je těžké s ním pohnout. Je rezervovaný - a na tom není nic špatného. Když se do něčeho ale pustí, jde do toho naplno. Společný článek? Adam bude první, kdo něco napíše. Jeho hot takes vždycky dokážou rozvířit emoce čtenářů, o to víc mě mrzí, že nemáme v tuhle chvíli kapacitu, abychom názorové příspěvky převáděli i ve videa. Nakonec, čtení voice overu bylo v Adamově podání na dobré cestě. Ale kdo ví, rok 2021 ještě může všechno změnit.

Aleš

zdroj: Vlastní foto autora

S Alešem se známe z redakce nejdéle, společně jsme si prošli svými trápeními a sloužili si vzájemně jako vrby v těžkých časech. Víte, co se říká, rodinu a kamarády do byznysu netahej! Naštěstí to v tomhle případě není pravda. Aleš je prostě zlatíčko. Ke všem má osobní přístup, postará se o vás, vyslechne vaše názory, pokusí se najít řešení. Myslím, že tahle jeho potřeba, aby byli všichni spokojení, ho nejspíš jednou přivede do hrobu. Mít ale nad sebou někoho, u koho víte, že se s vaším problémem pokusí udělat maximum, je zkrátka k nezaplacení.

Šárka

zdroj: Vlastní foto autora

Ať na Šárku zkusíte cokoliv, hned má připravenou odpověď. Co obzvlášť cením, je tuna fan factů, které dokáže vysypat z rukávu, jak kdyby to byla chodící encyklopedie. V recenzování je dříč, byť má podstatně optimističtější pohled na hry než já (což se není čemu divit). Co víc, i neustálou chuť se učit něco nového (neboj, nezapomněla jsem, že chceš trénovat v Premiéře, hned jak se vrátíme do normálu, dáme zase nějaké video na trénink!).

Pavel

zdroj: Vlastní foto autora

Pavel je zkrátka soulmate. Smysl pro humor, mnohdy podobné názory a hlavně parádní pokecy i mimo práci. Navíc je to naprosto nezastavitelná síla. Smrtka, co bere všechno, napíše, okamžitě zpracuje. Předpokládám, že do půl roku musí ze zákonitosti vyhořet. Ale kupodivu se drží! Tak snad mu ta energie a tvořivost vydrží. Protože bez toho by to byla nuda.

Patrik

zdroj: Vlastní foto autora

Další naprosto nezastavitelný dříč, co musí mít mozoly na prstech od klávesnice. S Patrikem a Vaškem jsem si prožila předloňský Gamescom a doteď na tu parádní jízdu nezapomenu. Vím, že jsem mu od té doby způsobila pár nervů s videi – hlavně u Boardgame Clubu. Přitom ten pořad miluju a strašně bych si přála, aby měl takovou produkci, jakou si zaslouží. Tak doufám, že letos, až se vrátíme do normálu, to půjde jenom hladce.

Vašek

zdroj: Vlastní foto autora

Vašek je naprostá láska. Byl moje pravá ruka už v Re-Play a za nic bych ho nevyměnila. Doteď mě mrzí, že tehdy odmítl lákavou nabídku zůstat v pořadu a odešel s námi do prokletého New Game +. Měl ses na nás vybodnout a užívat si těch peněz! Musím se zase opakovat, ale i Vašek maká jak šílený. Jen u něj je to doplněné tím, že spousta jeho práce je mnohdy neviditelná. A to je dost nevděčná činnost. Jsi fantastický editor, ještě z dob Re-Play jsi dokázal dělat neuvěřitelné zázraky. A jasně - články pochopitelně píšeš taky super, ale to většina čtenářů dobře ví a nepotřebuje připomínat.

Jirka

zdroj: Vlastní foto autora

S Jirkou mám nejmíň interakce ze všech z redakce a strašně mě to štve. Měli bychom si zajet na nějaký teambuildingový výlet! Třeba nějaký Gamescom nebo tak. Jirka a jeho monotónní hlášky, co vás smíchy pošlou do kolen, klidná voda, stálice, u které máte pocit, že nic není velký problém a jednoduše se nějak vyřeší. Není to nakonec to, co všichni chceme? Každý svého Jirku do domácnosti? Lék na dnešní hektickou dobu…