CD Projekt Red si v nedávné prezentaci pro investory nalajnoval budoucnost na dlouhá léta dopředu. Jedním z plánovaných projektů je vedle hned pěti zaklínačských her jediné pokračování Cyberpunku 2077, které budou kutit vývojáři v nově založené pobočce v americkém Bostonu. Samozřejmě o něm nevíme vůbec nic konkrétního, a tak je načase si trochu zaspekulovat, trochu se zasnít a podělit se s vámi o naše fantazie o příštím kyberpunkovém dobrodružství.
Vašek Pecháček
Od dalšího dílu Cyberpunku bych určitě chtěl něco, po čem volala už Bětka ve svojí recenzi nového animovaného seriálu Edgerunners – poněkud přesvědčivější příběhové riffy, které si udrží moji pozornost od začátku do konce, místo aby občas slábly, občas sílily jako nepravidelný odliv a příliv. V první hře se mi moc líbí herecké výkony i zpracování rozhovorů, jen kdyby bylo trošku víc s čím pracovat!
Kromě toho by se mi ale zamlouvalo ještě něco jiného: Poddajnější systém boje a ovládání celkově. Nevím, nakolik to bylo způsobené nedokonalou optimalizací, kvůli níž jsem po vydání rozhodně nehrál na 60 FPS, ale Cyberpunk 2077 mi nikdy tak úplně nesedl do ruky. Nepřišlo mi, že hraju střílečku s RPG prvky, spíš RPG, do kterého někdo poněkud nahrubo narouboval střílení. Něco podobného by se ostatně, jen s použitím ostřejších slov, dalo říct i o příšerném ovládání vozidel.
Věřím tomu, že zrovna moje přání by mohlo být lehce splněno. Nevím, s jakými enginovými limitacemi v CD Projektu pracovali a jak si technologicky poradí s dalším dílem, zato si moc dobře vzpomínám na kvalitativní skok v oblasti bojování mezi druhým a třetím Zaklínačem. Když uvidím v případě Cyberpunku 2 podobný pokrok, budu šťastný.
Alžběta Trojanová
Já bych si toho přála hodně. Vím, že je to otázka vkusu, ale vždycky jsem měla raději akce z pohledu třetí osoby a u Cyberpunku mi to fakt chybělo. Líbilo by se mi mít i cutscény. Jasně, v našem nedávnem Fight Clubu jsme zjistili, že na to v redakci nepanuje úplně jednotný názor, ale sedět vedle NPC v autě a dlouze poslouchat monology, zatímco můžu maximálně tak točit kamerou v kruzích, mě zoufale nebavilo.
Dál bych chtěla lepší RPG systém, míň založený na mizerných procentech, která ostatně mnohdy vytáhnete lépe nějakou tou zbraní, a víc na skutečných schopnostech. Anebo třeba kyberpsychózu jako součást gameplaye, jako ji nedávno doplnil jeden z fanouškovských modů. Chci taky poslouchat rádio v jakýkoliv moment, nejen v autě.
Chci hlavní příběh, který mi dá pořádný kyberpunkový zmar bez trapné motivace, jako je touha stát se legendou. Možná s tím spojenou i lepší atmosféru, která nebude tak prosluněná, ale plná smogem zaplněných dní a nocí, kde je jediným zdrojem světla kapitalistický neon. Nechci žádného Johnnyho Silverhanda a fakt nechci slyšet celebrity, jejichž povolání není primárně dabing.
zdroj: vlastní video redakce
Ale hlavně, a to ze všeho nejvíc, bych si přála, aby měl CD Projekt lepší průběh vývoje. S lepším plánováním, možnostmi zpětné vazby přímo z vývojářského týmu, menším množstvím zásahů ze strany vedení a především realistickými odhady data vydání, které určují samotní tvůrci, a ne správní rada, která potřebuje napumpovat akcie. To by vlastně bohatě stačilo!
Šárka Tmějová
S kolegy se v tomhle poněkud rozcházím, ale jsem hrám po technické stránce ochotná hromadu nedostatků odpustit, když se pod nimi skrývá chutné, šťavnaté masíčko, kvůli kterému před určitým typem problémů klidně přivřu oči. Chyby se dají opravit, výkon optimalizovat, nedodělky dodělat, ale když hra nemá duši, má u mě prostě smůlu.
Jasně, asi všichni chceme, aby hry vycházely hotové, ale jejich vývoj není zadarmo a nemůže trvat věčně, i když by si ještě nějaký ten rok (a půl) v troubě třeba zasloužily. Proto bych od příštího Cyberpunku chtěla, aby nebyl narychlo dodělávanou záplatou na vysychající rozpočet CD Projektu, ale byznys je byznys, jakkoliv ho vývojáři zkouší maskovat srdíčkem. Množství čerstvě oznámených projektů ostatně naznačuje, že se z přehypovaných předčasných oznámení nepoučili.
Realistickým okem si tak navzdory voláním mnoha nepřeju, aby byl příští Cyberpunk GTA v budoucnosti, kde si v sandboxovém městě budu moct dělat, co se mi zlíbí. Spíš bych chtěla, aby se soustředil na to, co CD Projektu jde už od prvního Zaklínače – atmosféru a vyprávění komplikovaných, ale mnohdy vlastně poněkud banálních příběhů. A je mi úplně jedno, jestli navážou na linku V, vydají se v čase dopředu nebo dozadu, na jiný kontinent a podobně.
Souhlasím s Bětkou, že cutscény by v pokračování nemusely úplně bolet, protože při konverzacích jeden na jednoho (až dva) kamera z vlastních očí funguje v kombinaci s propracovanou mimikou a smyslem pro detail fantasticky, ale některé epičtější momenty by se střihy a změnami úhlů mohly vyniknout ještě víc.
Ze všeho nejvíc bych chtěla být příjemně překvapená. Ale to je u mě těžké a rozhodně to neobstará multiplayer, honičky s policií nebo zmiňované války gangů. Chci být překvapená tak, jak jsem byla u třetího Zaklínače a jeho Gwentu, který u mě vzbudil dříve netušenou vášeň pro karetní hry. Jenže podstatou tohohle typu překvapení je to, že vám někdo naservíruje něco, pro co totálně zahoříte, aniž jste předtím tušili, že po tom toužíte. Nelehký úkol, já vím!
Aleš Smutný
Jak už jsem asi stokrát říkal, Cyberpunk 2077 mě bavil, a to dokonce tak, že jsem ho vyzobal za 130 hodin, jak to jen šlo. Takže tu nebudu žehrat na mnoho věcí, ačkoliv prostor pro zlepšení je všude.
Samozřejmě nemluvím o tom, že hra neměla vycházet na minulé generaci konzolí, tenhle krok způsobil nebetyčnou ostudu. Ale na PS5 jsem si hru velmi, velmi užíval, díky hlavnímu příběhu a vedlejším úkolům jsem se do ní emočně položil a nad mnoha věcmi dlouze dumal. Takže pro další Cyberpunk je na čem stavět a základy jsou pevné.
Tedy s jednou výjimkou, která ostatně srážela už původní hru a jejíž odstranění bude cestou k dalšímu, ještě lepšímu zážitku: Engine. Přechod na Unreal Engine 5 by měl umožnit udělat město interaktivnější, zabránit tomu, že občas už hra skřípe v pantech a umožnit i rychlejší vývoj, protože CD Projekt se nebude muset trýznit s optimalizací vlastního enginu, ale bude mít k ruce Epic.
Od enginu se mohu odpíchnout ke snění. V první řadě bych uvítal změnu rozhovorů do filmovější podoby, protože je poněkud zbytečné se dělat s postavou, když její obličej vidím ve třech cutscénách. Nechal bych pohled z vlastních očí, lépe se do Night City takto ponořím, ale nový hrdina musí být víc vidět. Práce s kamerou v Cyberpunku nebyla špatná a dramaturgicky občas neměla špatné nápady, ale filmovost by v rámci dialogů a filmečků měla mít navrch.
Pak bych chtěl ještě více propracovat celé gangsterské podhoubí, mít větší možnost ovlivňovat politiku v rámci bojů korporací a gangů, mít možnosti voleb, které povedou třeba k tomu, že mě Tyger Claws začnou nenávratně nenávidět, nebo naopak pod mým vlivem ovládnou půlku města.
Chci propracovanější systém pouliční reputace, kdy budou po čase chodit zkazky o legendě mojí postavy, ať už to bude prohnaný zloděj, nebezpečný pouliční samuraj, nebo korporátní Mr. Fixit, který bude řešit problémy své společnosti. Prostě na hlavní dějovou linku nabalit mnohem košatější systémy práce s frakcemi a vedlejšími úkoly.
Zároveň ale nechci, aby se ze hry stalo kyberpunkové GTA. Nový Cyberpunk musí stát na příběhu, respektive příbězích, ne na chaotické zábavě spočívající v tom, že „jdu dělat do města bordel“. CD Projekt musí jasně deklarovat a vysvětlit, že nový Cyberpunk je pořád akční RPG s důrazem na RPG, podobně jako Zaklínač 3. Samozřejmě pokud se pro tuhle cestu rozhodnou. Ale hlavně, prostě ať je nový Cyberpunk pořádným kyberpunkovým příběhem se vším, co z odkazu tohoto žánru vyplývá. A ne, nechci, aby se zase vracel V, je čas na nového (anti)hrdinu.
Adam Homola
Startovní laťka je nastavena tak nízko, že bych se vlastně spokojil jen s tím, kdyby další Cyberpunk prostě a jednoduše fungoval hned od začátku. Když ale odhlédnu od technického stavu a zamyslím se nad hrou jako takovou, chtěl bych něco trochu jiného. Už žádného Johnnyho Silverhanda a ani žádný prequel. Raději menší město a jeho nejbližší okolí, zato s výrazně větším důrazem na detaily a pestré aktivity.
Na detaily, které by celý zážitek ještě víc oživily a zpestřily. Detaily, díky kterým tam budu rád trávit čas i mimo mise. Třeba konečně plně funkční automatovou hernu, možnost hrát nějaký futuristický sport, možnost okusit různá BDčka, službičky pro všemožné frakce a gangy s dopadem na reálně fungující systém reputace…
Jednoduše by se mi líbilo mít víc důvodů pro zastavení se mezi misemi, prozkoumávání města a pro nasávání atmosféry. Čemuž by rozhodně neuškodil ani trochu sofistikovanější, řekněme dospělejší přístup. Nic proti sexuálním podtónům, ale občas byla ta všudypřítomná nadrženost už přeci jen trochu únavná, nemluvě o sexuálních hračkách povalujících se na každém rohu!
