Čas na závěrečnou osobní rekapitulaci: Rok 2021 mi moc chybět nebude. Ne snad že by se mi loni nestala celá řada hezkých věcí, ale právě z herního pohledu, kterého bych se chtěl v dnešním článku primárně držet, nebylo moc o co stát.

Software

zdroj: Google

Co do her byl loňský rok jeden z těch slabších. Nic moc mě nezaujalo, nic moc mě nenadchlo a vůbec mě nemrzí, že mi většina herní produkce utekla. To může samozřejmě vypovídat víc o mně než o vydaných hrách, ale stejně.

Předvídatelnou výjimkou potvrzující pravidlo byl Hitman 3. A předpokládám, že ten mě bude díky druhému roku podpory bavit nárazově i letos.

Víte ale, co mě loni vyloženě fascinovalo? Pokračující úpadek AAA her na té nejvyšší úrovni. Tam, kde očekáváme stabilní jistoty. Tam, kde by všechno mělo být vypulírované. Ono se to tedy dělo i v letech minulých, ale loni to fakt bilo do očí víc než kdy jindy. Možná i kvůli tomu, že se internet vyčerpal na Cyberpunku, a loni tak některé tituly vyvázly s menšími šrámy, než jaké by zasloužily.

Nejzajímavější ze všech bylo asi Halo Infinite. Jak je možné, že si Microsoft dovolí PO ROČNÍM ODKLADU vydat svoji ultimátní vlajkovou loď v takovém stavu? Že vlastně za plnou cenu dostaneme jen a pouze singleplayerovou kampaň osekanou o kooperaci a Forge, s diskutabilním polootevřeným světem a podivným příběhem? A ještě se tváří, že se jim to povedlo! Vedle toho vydavatel provozuje mikrotransakční obchod převlečený za free-to-play multiplayer s problémovým matchmakingem. Multiplayer, kde jste si při vydání ani nemohli vybrat, co v něm chcete hrát.

Bohužel se nejspíš pomalu dostáváme přesně tam, kam jsem se dostat vážně nechtěl a co jsem už zmiňoval tady. A sice do stavu, že nad něčím takovým mávne nebezpečné množství lidí rukou, a někteří to dokonce ještě chválí. Proč? Protože „je to přece zadarmo v Game Passu, tak co“. Vůbec nic, no. Dostáváme míň obsahu a ještě to není ani hotové, ale hlavně že je to „zadarmo“.

Taktéž fascinující byl velmi viditelně rozbitý a zoufale nedodělaný Battlefield 2042, kterému ale víc než dvě věty věnovat nehodlám. Skandál takových proporcí je už nad moje chápání.

Pak jsme tu měli třeba Far Cry 6, které už není taková katastrofa. Dokonce bych si dovolil napsat, že je vrcholně adekvátní. Jenže na víc než na pokrčení rameny to vážně není.

Možná to byl jen výjimečně špatný rok. Možná je chyba ve mně. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že letošek bude herně podstatně lepší. Jen se obávám, že koncept placení víc peněz za méně obsahu s tím, že se to dodělá až měsíce a roky po vydání, budeme vídat častěji. A že v akceptování takových nepřiznaných early accessů budou hrát klíčovou roli programy předplatného. Inu, nová doba.

Hardware

zdroj: Foto: Amazon

Neméně fascinující je fakt, že celý loňský rok nebylo možné normálně koupit konzole nové generace a zatím to na nějaké brzké zlepšení nevypadá. Xbox Series X jsem doma sice neměl, ale zapůjčená redakční PS5 mě loni bavila velmi. Nemůže za to ani tak vyšší výkon, jako spíš kombinace SSD & DualSense.

Přesto jsem si i na nové generaci konzolí potvrdil, že budoucnost vidím v cloudu. Stadia mě svým „kliknu a hraju“ zmlsala natolik, že stahování aktualizací firmwaru konzole, stahování častých aktualizací her a nakonec i stahování her jako takových mě prostě a jednoduše obtěžuje. Najednou totiž vidím, že to jde jinak a že čekat nemusím. Jenže co bude dřív? Instantní hraní jako standard na všech konzolích, nebo víc her na Stadii? Google jede bohužel spíš na neutrál, a tak se zatím jako cesta kupředu začíná rýsovat spíše cloud gaming od zběsile řadícího Microsoftu.

S dedikovaným herním hardwarem tak mám za minulý rok pramalé zkušenosti. Místo něj jsem investoval spíš do gadgetů. Na tuhle párty jsem dorazil sice velice pozdě, ale konečně jsem přestal šustit stránkami a pořídil si Kindle (Paperwhite 5). A nemůžu si stěžovat. Robotický vysavač a konečně pořádná správná konvice na kafe jsou taky moc fajn věci, byť jako největší životní vylepšení se nakonec ukázal obyčejný držák na sluchátka čouhající z boku stolu.

Onward!

  zdroj: Foto: Orac Beverages

Do osobních věcí moc zabrušovat nechci, byť se mi v nich loni dařilo. Za úspěch považuju i fakt, že (alespoň pokud vím) se mi covid zatím vyhýbá. Nedělám si iluze, že zrovna ten letos definitivně ustoupí do pozadí, ale byl bych za to moc rád. Z milionu očividných důvodů, ale taky třeba proto, že bych místo úmorných debat s dezinformovanými lidmi mnohem raději řešil neméně úmornou debatu PC vs konzole. Obojí je bohužel v řadě případů nevysvětlitelné, ale herní debaty jsou alespoň neškodné.

Pro letošní rok bych tak prosil covid do pozadí, hry do popředí a obecně víc porozumění. A normálně dostupnou cascaru. Děkuji.