Rok skoro samých dvojek se brzo rozplyne do zaprášených historických hesel na Wikipedii a další takhle numericky pěkný (no, přiznejme si, ještě o něco pěknější) nastane až za 200 let. To už budeme všichni mrtví. Což je trochu smutná myšlenka, protože za 200 let by se to extra dvojkové jubileum určitě slavilo skvěle, pozitronovými toasty v létající Tesle s panákem Božkova (některé klasiky prostě nevylepšíte).

Abych proti nastupující chmurné náladě bojoval, rozhodl jsem se být pozitivní, ohlédnout se za uplynulým rokem optimisticky a vypsat to dobré, co se mi stalo a co mě potěšilo. Nebylo to samozřejmě letos jenom dobré, to ani omylem, ale to dobré, co bylo, naštěstí vystačí na celý jeden předsilvestrovský článek.

Bude to ledabyle očíslovaný chaos bez ladu, skladu a chronologie, prostě tak, jak mi přišel do hlavy. Pusťme se do něj.

***

První dobrá věc, která se mi stala, je invaze démonů. Všichni jsme si hleděli svého, lidi, trpaslíci, ještěrky, špičaté uši na svém ostrově s tornádem, občas jsme se porvali nebo vyzkoušeli, jak by nám prošla menší genocida, když tu se zničehonic ze severu vyvalily nekonečné hordy extrémně zuřivých, morem prolezlých, magii ovládajících, nebývale svůdných bestií a rozhodly se, že nám v subjektu masového vraždění poskytnou univerzální vzdělání.

zdroj: Foto: Creative Assembly

Total War: Warhammer III mě pohladil po srdíčku už ve své základní verzi s omezenou kampaní, spojená mapa všech tří dílů pod názvem Immortal Empires pak celou tu parádu ještě orazítkovala. „Totální válka“. Ne, tohle fakt není falešný marketing. 

Druhá dobrá věc, která se mi stala, je mladý nadšený umělec ve Svaté říši římské a pak taky posmutnělý umělec středního věku tamtéž. Pentiment mě svými obrázky jak ze středověké knížky, svým škrabkáním brku, svým trpělivým vyprávěním, svými jako živými postavami dokonale okouzlil. A ještě mi dal možnost spád dějin ovlivnit. Poučil mě a dojal mě a způsobil poněkud nepříjemné uvědomění, že bych podobných her chtěl mnohem víc a absolutně nemám tušení, jestli a kdy je dostanu.

zdroj: Xbox

Třetí dobrá věc, která se mi stala, jsou neustálé porážky na bojištích Středozemě. Pán prstenů: Válka o Prsten je napínavá a tematicky skvěle zvládnutá deskovka, v níž jeden hráč (třikrát po sobě Patrik) ovládá Sauronovy nekonečné armády, zatímco ten druhý (třikrát po sobě já) se snaží dostat Prsten do Hory osudu dřív, než celý svobodný svět lehne popelem. Zatím jsem sice pokaždé selhal, ale naposledy to už ani nebylo vyloženě ponižující.

zdroj: Vlastní foto autora

Čtvrtá dobrá věc, která se mi stala, je banda bláznů honících se za mičudou. Bohužel ne fotbalové videohry, ne ne ne, letos skutečně ne. Zato jsem si ale pěkně zahrál. A i to mistrovství světa nakonec nebylo vůbec špatné pokoukání, když by člověk zapomněl na všechnu tu morální špínu, která ho obklopovala. A na to, že Emiliano Martínez je nesympatický blb.

Pátá dobrá věc, která se mi stala, jsou cesty do jiného času a někdy i jiného světa. Touhu jet na larp jsem ve svém stále ještě bobtnajícím mozečku poprvé objevil, když mi bylo asi tak deset let, i když tehdy jsem si to představoval spíš tak, že vezmu do ruky cool dřevěný meč, před nastoupenou armádou vykrákorám proslov théodenovské epičnosti a pak se všichni hrdinsky vrhneme do řeže. Letos jsem naštěstí objevil krásu poněkud komornějších, psychologicky mnohovrstevnatějších zážitků – a krása to fakt byla, ať už jsem byl habsburské princátko, pomstychtivý psychouš, nebo kacířský podkoní. Miluju to. A příští rok budu jezdit zas.

zdroj: Foto: Anoisina spoušť

Šestá dobrá věc, která se mi stala, je šikovné šmidlání štětečkem. Díky jistým dobrým lidem, o nichž ještě bude řeč, jsem se naučil barvit figurky a přeměňovat šedivý plast v nádherné prcky na stole. Je pozoruhodné, že i když mi to zrovna moc nejde (a to je většinou), stejně z toho nejsem naštvaný a frustrovaný a příjemně si u toho zarelaxuju.

Sedmá dobrá věc, která se mi stala, jsou oni dobří lidé z minulého odstavce a spolu s nimi i nějací další, kteří všichni dohromady tvoří bezchybný aparát na cestu do fantazie. Zahrál jsem si spoustu vyprávěcích RPG včetně City of Mist, Symbaroumu a Coriolis (i když k Dungeons & Dragons jako takovým jsem pořád ještě nepřičichl, protože moji kamarádi jsou ty alternativní hipízácké typy, které byste k mainstreamu nedohnali ani devítiocasou kočkou). Některé výsledky naší práce si můžete přečíst na skvělém novém webu ZeStolu. A brzo je snad i uvidíte na videu…

zdroj: Foto: Free League

Osmá dobrá věc, která se mi stala, je neukončená cesta do starého Říma. Expeditions: Rome pokračují v pěkné tradici a stejně jako předcházející Vikings mi hodili do cesty bug, který znamenal konec postupu hrou. Tentokrát ale aspoň až na samém konci, takže jsem si většinu cesty za absolutní legislativní a exekutivní mocí Věčného města docela užil. A mrzí mě, že studio se rozhodlo místo dalších nedokonalých, ale srdnatých cest do historie tvořit něco založeného na NFT.

  zdroj: Vlastní foto autora

Devátá dobrá věc, která se mi stala, je kecání o anglické kopané a o Pánovi prstenů. Ne že bych měl toho veřejného vystupování a mluvení o věcech, kterým jiní lidé rozumějí daleko líp než já, z práce málo. I tak jsme ale s Honzou Pikousem celý rok dost intenzivně pokračovali ve fotbalovém pořadu Kontrapresink a s Lukášem Grygarem jsme se pak ještě pustili do nového tolkienovského projektu Tam a zase zpátky. Lidem se to zjevně líbí, což je fajn, protože mně se to líbí taky.

Desátá dobrá věc, která se mi stala, je boj za osvobození otroků. Po letech jsem se vrátil k Ultimate General: Civil War, realtimové strategii z americké občanské války, a tentokrát jsem se do ní ponořil jak Titanic do vod severního Atlantiku. Začal jsem se zajímat o to, jaké dělo je nejlepší pro jakou situaci, které zbraně bych měl nakoupit pro svou pěchotu a jak se v téhle hře používá ta zatracená kavalerie, kterou mi vždycky akorát vyhladí do posledního koníka. A řeknu vám, leccos jsem se letos naučil. Kdybych byl na místě generála McClellana já, v roce 62 by bylo úspěšně po všem.

  zdroj: tisková zpráva

Jedenáctá dobrá věc, která se mi stala, je ošklivý výlet za ještě ošklivějšími upíry. Vampire Survivors jsou bez přehánění snad ta nejnávykovější hra, na jakou jsem kdy narazil. „Dělej, ještě jeden pokus!“ vybízí mě a svůdně předvádí všechny ty postavy a mapy, které jsem ještě ani nevyzkoušel. „Ale já mám práci,“ fňukám poraženecky, protože už tuším, že stejně zas popadnu česnek a vydám se do boje. Obvykle jsou mi nějaké achievementy srdečně ukradené, ale tenhle geniální kousek pravděpodobně časem fakticky dokončím na sto procent.

zdroj: poncle

Dvanáctá dobrá věc, která se mi stala, jsou dva opačné póly planety nepříliš elegantně zvané „Vysokorozpočtové fantasy televizní seriály založené na slavných knižních předlohách“. Prsteny moci nešetřily dolary ani ambicemi a plácly přede mě místa a postavy, o kterých bych nikdy nevěřil, že je uvidím jinde než ve svojí hlavě, případně na statických obrázcích Teda Nasmitha a Alana Leeho. Rod draka zase rozjel politické drama, které by žádné draky vlastně skoro ani nepotřebovalo. Chci víc obojího. A to hned. A nejspíš ani jedno příští rok nedostanu.

zdroj: Foto: Amazon

To bychom měli. Dobrých letošních věcí by se daly najít ještě stovky, kdybych se v tom chtěl trochu pošťourat, ale titulek, přátelé, ten má vždycky pravdu. 12 věcí bylo slíbeno, 12 jich bylo doručeno a nyní nastal čas se rozloučit. Tak šťastný nový rok – a nechť je těch důvodů příště zase o pár víc!