Je to už měsíc od vydání prvního článku z cyklu Za oponou Games.cz, v němž odhalujeme naše redakční postupy, ze kterých posléze vidíte pouze hotový výsledek. V prvním článku jsme touto formou sami na sebe prozradili, jak u nás probíhá recenzování, nyní vrhneme světlo na další nedílnou součást našeho webu a naší práce – tvorbu denního zpravodajství, tedy psaní novinek.

Stejně jako recenzování obestírá spousta mýtů, koluje i kolem novinkování pár nepravd. A jedna z nich je hlasitější než ostatní. Tu a tam se setkáme s názorem, že jsme vlastně jen překladatelé zahraničních webů nebo že prostě vezmeme tiskovou zprávu, lehce ji přepíšeme a text vydáváme za vlastní. A to je blbost.

Čas jsou novinky

Je naprosto pochopitelné novinky takto vnímat, když vidíte jen výsledný „produkt“, ale pravdou je, že se za jejich psaním skrývá mnohem víc. Představa, že takový článek vzniká během pouhých deseti minut a jde jen o překlad cizího textu, je na hony vzdálená realitě (Vždy mě pobaví, když se noví novinkáři pozastaví nad tím, že je s tím mnohem víc práce, než by čekali – Aleš).

Napsat novinku ve vzácných případech může vážně trvat deset minut, ale stejně tak existují případy, kdy si tato práce vyžaduje klidně celou hodinu, někdy i déle (Doteď si pamatuju, jak jsem o půlnoci psal o bankrotu THQ a do toho studoval jeho právní rámec v USA, abych mohl vyvracet tvrzení Jasona Rubina, že vše bude v pořádku, protože nebylo – Aleš).

Ukázka našich novinek. Tento pohled je vám jistě dobře známý. | zdroj: vlastní

Ty případy, kdy psaním novinky strávíme opravdu jen pár chvil, by se daly rozdělit do dvou kategorií. Do první spadají oznámení toho nejdůležitějšího kalibru, typicky velké novinky představené na E3 či během The Game Awards, kdy z přirozenosti zpravodajského webu chceme informaci publikovat co nejdříve.

Kdyby například oznámili Half-Life 3, odloží pověřený redaktor veškerou jinou práci stranou, během pár minut vytvoří tři, čtyři odstavce s těmi nejdůležitějšími informacemi – a novinka je na světě. Potom si kupříkladu někdo jiný může dát na čas a napsat další, mnohem detailnější novinku s rozborem nových informací a třeba i vlastními dojmy, zkrátka s přidanou hodnotou oproti původní zprávě.

Druhým případem svižného napsání novinky jsou již dobře známé hry. Když například dostaneme novou informaci o Elden Ringu, autor si o hře jako takové už nemusí nic zjišťovat a nemusí ani čtenáři vysvětlovat, o co jde. Obě strany o ní mají dobré povědomí, novinář se může věnovat jen novým informacím a novinka je hotová během pár momentů.

Agregátor tiskových zpráv. | zdroj: GamesPress

Tisková zpráva je jen špička ledovce

Jenže vedle podobných rychlovek píšeme i zprávy, které už od nás vyžadují mnohem větší důraz na „výzkum“. Typicky jde o případy, kdy poprvé píšeme o dosud neoznámené hře a nejde vyloženě o ten třetí Half-Life, kde má smysl být první. Řeč je například o nezávislých titulech či hrách menších studií, které takzvaně „nikam neutečou“.

V takových případech před námi sice stojí například tisková zpráva s výcucem informací, ale zároveň už může existovat podrobnější stránka hry na Steamu, blogové příspěvky na oficiálních webových stránkách, nemluvě o minulosti studia a jeho již dříve vydaných titulech (Leckdy je psaní novinek docela detektivní práce a člověk až žasne, k jakým skandálům se z nevinného názvu nejnovější nezávislé hry o koťátkách skrz internet prohledá – Šárka).

V novince chceme mít kontext, takže při oznámení nové hry zmiňujeme studio a jeho předchozí práci, kterou může čtenář znát, a hra tak má šanci vzbudit v něm větší zvědavost. Zároveň chceme v novince pokrýt co možná nejvíc v tu chvíli dostupných informací o hře, které se do tiskové zprávy nevešly (Anebo je tam vydavatel cíleně nedal – Aleš).

Nebo jde prostě a jednoduše o hru, která nás prvně minula a zaujala nás až po nějaké době, takže množství o ní dostupných informací už je celá řada. A všechno tohle rešeršování zabere spoustu času.

Jeden ze zdrojů zpráv z PlayStationu. | zdroj: PlayStation Blog

Není to jen o datlování

Navíc je to jen první fáze, nasávání nových vědomostí. Teprve poté se redaktorovi začne v mysli tvořit první obrázek výsledného textu – jeho úvod, tělo, závěr… Samozřejmě i tady jako u recenzí platí, že na to každý jdeme trochu jinak, i podle typu obsahu. Někdy si nejprve vše zjistím a teprve pak sepíšu. Někdy rovnou píšu a průběžně dohledávám další informace.

Nebudu ale popírat, že skutečně vycházíme z tiskových zpráv, případně z novinkových článků v jiných médiích (o čemž se vždy dozvíte buď přímo v textu a/nebo na jeho konci v rámci uvedeného zdroje), a svým způsobem tak opravdu „přepisujeme“ texty někoho jiného.

Nicméně pro mě osobně jde stále o velmi tvůrčí proces a hlavně, můj text je úplně pokaždé bohatší než ten výchozí. Ve většině případů je zkrátka možné poskytnout ještě víc informací, a zdroj je tak jen upozorněním a inspirací (Nehledě na to, že i prestižní weby nezřídka publikují mylné nebo zkreslené informace, takže je fajn si všechno projít po vlastní ose – Vašek).

Přistála v mailu tisková zpráva k nové hře? Nikdy nezůstanu jen u ní, ale jdu googlit, co dalšího na mě o hře může odkud vypadnout, něčí dojmy, nějaký rozhovor s tvůrci, abych vám mohl poskytnout co nejucelenější a nejkompletnější novinku v jediném článku, který vám řekne vše, a vám tak odpadne nutnost dohledávání dalších informací.

Redakční systém se stará, aby byl text zařazen do správné kategorie. | zdroj: vlastní

Můžeme už publikovat?

Když je novinka napsaná, je dalším logickým krokem její vydání, že? Ale i tomu ještě může předcházet spousta kroků. Například v případě, že jde o novou hru, jí musíme založit v systému kartu, nahrát na ni obrázky a videa (jejich hledání je leckdy složitější, než by se mohlo zdát), tyto materiály pak nějak hezky rozmístit v samotném textu, vytvořit prolinky na vytvořenou kartu hry a jiné stránky a zdroje, celý článek graficky učesat a teprve pak to konečně může jít – nikoliv ven, ale k editorovi.

Autor novinky si ji totiž v drtivé většině případů nevydává sám (výjimkou jsou právě ty nejdůležitější zprávy z různých světových prezentací, kdy editor texty kontroluje až zpětně v zájmu rychlosti publikování) a text ještě musí projít kontrolou dalšího člověka, který vychytá autorem přehlédnuté překlepy a text případně ještě trochu učeše.

Ano, na práci editorů se zaměříme v třetím článku cyklu Za oponou Games.cz. Ale po kontrole editora je novinka už skutečně venku a žije si svým vlastním životem, kdy už je potřeba akorát občas zkontrolovat případné komentáře vás, našich věrných čtenářů a čtenářek.

Na tvorbě velké spousty novinek se podílí mnoho lidí. | zdroj: vlastní

Ten umí to a ta zas tohle

Novinky máme napsané, ale vlastně jsme si vůbec neřekli, jak je v první řadě vybíráme a zpracováváme v rámci týmu. S tím zároveň souvisí naše vnitřní experimentování, kdy jsme během let vystřídali několik systémů. Když jsem před téměř šesti lety do Games.cz nastupoval, tehdy a ještě spoustu let poté fungoval systém jednoho zadavatele novinek.

Všichni jsme si udržovali přehled o tom, co se přes noc událo a upozorňovali na naše „nálezy“ v rámci týmu, ale v konečném důsledku měl výběr a rozdávání novinek mezi „pisálky“ na starosti jediný člověk.

Dalo se o tom samozřejmě diskutovat, když například byl v týmu někdo, kdo dané tématice rozuměl mnohem víc, a dávalo tak větší smysl, aby danou novinku napsal on. Ale jinak jsem jako redaktor dostal zadání, to zpracoval a takhle celý den jedno za druhým, občas proložené nějakým videem (tehdy jsme se recenzování až na výjimky věnovali výhradně ve volném čase).

Jak se ale rozrůstal tým a i zpráv přibývalo, začalo to rozdávání být na jednoho člověka, který zároveň zastával i jiné redaktorské činnosti, trochu moc (Řečeno na rovinu, bylo to na palici a po čase to vysávalo duši a všechen čas tříštilo – Aleš). A tak jsme dělbu práce chvíli zkoušeli řešit na ranních poradách, aby se nakonec vymyslel systém směn. Všichni novinkáři si mezi sebe rozdělili dny, kdy měli kromě psaní novinek na starosti i jejich hledání a rozdávání. Práce se tak rozmělnila mezi více subjektů a bylo snazší ji obstarat.

Dalším ze zdrojů může být i komunitní platforma. | zdroj: Reddit

Každý stále přispíval svými náměty, ale hlavní slovo měl pro daný den ten či onen určený novinkář, díky čemuž se novinky staly i trochu různorodějšími, protože ne každý by ve své směně věnoval pozornost asijské produkci, jiný by zase nevybral další pixelartovou indie hru, dalšímu by nic neřekly nové závody motorek (Psát o sportovních hrách v odvětví, kterému nerozumíte, je peklo na Zemi, zdravím WWE a baseball – Aleš). Ale dohromady se díky různým zaměřením různých lidí účastnících se tohoto procesu psalo vše. (S některými novinkami k už nevím kolikáté Civilizaci jsem vždycky zápasil. Postupné představování některých národů a jejich vlastností mi totiž dalo solidně zabrat. Respektive ani ne tak psaní, jako spíš úmorné dohledávání a ověřování správné terminologie jednotlivých specifik v češtině – Adam).

A teď, od letošního roku, zkoušíme zase jiný systém. Všichni bývalí novinkáři, tedy Šárka, Pavel a já, Patrik, jsme se ze dne na den přeorientovali na jiný druh práce – nyní se primárně věnujeme recenzování, editování a psaní vlastních tematických textů, jako je například právě tento (Díkybohu, psaní novinek jsem vždycky nenáviděl a jsem moc rád, že jsem se toho po sedmi letech v branži konečně zbavil! – Pavel) (Já novinkám taky nijak zvlášť neholdoval, nicméně u zajímavého tématu či hry mě vždycky bavilo dekonstruovat na první pohled nudnou tiskovou zprávu. Osekat ji na kost, na tu jedinou hlavní informaci čítající třeba jen dvě věty a následně na ni nabalovat vlastnoručně vyrobený kontext. Takové novinkové reverzní inženýrství pak může nabízet velký prostor pro kreativitu, která zároveň není na úkor informační hodnoty – Adam).

O novinky se nám starají externí kolegové, přičemž hledání a rozdávání novinek stále připadá na některé členy redakce. Takže je stále zajištěná různorodost, novinky stále píše několik lidí, ale navíc se nám tím odemkl prostor pro porci dalších, větších a vlastních článků, ať už je řeč o Za oponou Games.cz, dojmech z každého dílu seriálu The Last of Us, větším počtu recenzí a dojmů z her, komentářích, různých zamyšleních a tak dále.

Až čas ukáže, zda se jedná o systém, který převezme vládu na několik dalších let či rovnou na věčnost, nebo zda půjde jen o dočasný experiment, který se ukáže jako zcestný. Zatím si ho ale pochvalujeme (Případně jsme z něj vyloženě nadšení jako dítě z hračky pod stromečkem – Vašek).

I takhle může vypadat e-mailová schránka každého z redakce. | zdroj: vlastní

Hm, bude je tohle vůbec zajímat?

I samotné hledání novinek také může probíhat spoustou různých způsobů, od projíždění desítek mailů, které nám za noc přišly, přes procházení desítek zahraničních webů, které mají přístup k exkluzivním informacím, až po nahlížení do specializovaných databází sdružujících tiskové zprávy a vlastní vyzvídání u našich zdrojů (Mně se třeba osvědčil Tweetdeck, respektive jeden sáhodlouhý seznam všemožných zahraničních herních médií, vývojářů, studií, novinářů, insiderů apod. Během velkých výstav typu E3 v něm sice tweety lítají rychlostí blesku a nedají se příčetně sledovat, ale za normálních okolností jde o skvělý a především rychlý doplněk k ostatním zdrojům – Adam).

Pak už jen zbývá z těch desítek zpráv vybrat ty, které nám připadají nejzajímavější, tušíme, že by mohly zaujmout i vás a měli byste o nich vědět, a jde se na věc. Výběr může být čistě pocitový (tahle naprosto neznámá indie hra hýří potenciálem, dejme jí šanci!), ale i logický, ať už je řeč o velké slavné značce, která prostě zajímá každého, nebo o něčem, o čem už jsme dříve psali a podle čísel čtenosti víme, že po tom většina prahne (Nepsali bychom tu o každém novém žbleptu o seriálovém Zaklínači, kdybyste se po něm nemohli utlouct…).

Někdy nám to vyjde, někdy ne. Někdy nás překvapíte, když se nějaká zjevně skvělá věc neprotne s vaším zájmem, jindy nás překvapíte, když nějaká zcela náhodná hra rozbije bank. A samozřejmě že náš web chce, aby byl čtený, ale neznamená to, že bychom i přesto nepsali o okrajových záležitost, což ostatně jistě dobře víte (Trvalo mi jen asi dvanáct let, než jsem z Yakuzy udělal skoro mainstream! – Aleš).

Někdy vycházíme i ze zahraničních webů. | zdroj: Game Developer

Malým nezávislým hrám dáváme spoustu prostoru, stejně jako hrám od Nintenda, přestože předem víme, že je u nás po nich menší hlad než po dalším Diablu. Ale své publikum bezesporu mají, tak proč mu nejít naproti. Jen nikdy zkrátka nemůžeme vědět, z čeho se stane další hit.

Třeba o takovém Valheimu se nějakou dobu vědělo. Pamatuji si na jeho trailer v rámci nějaké prezentace plné dalších indie her. A i já, milovník her jeho typu, jsem nad ním jen mávl rukou. No řekněte, klikli byste tehdy na článek o další survival vikinské hře s další těžbou a budováním základny, jejíž grafika na prvních obrázcích nebyla zrovna lákavá, kdyby v titulku článku nebylo, že jde o nejhranější hru na Steamu? Většina z vás hádám asi ne, ale jaký to nakonec byl megahit (i pro nás, co se čtenosti týče) (A já to naprosto chápu, taky zbožňuju nečekané rekordy a historky o úspěšných outsiderech – Vašek).

O vyhledávání novinek vám prozradím ještě jednu věc, která by vás třeba nemusela hned napadnout. Jsem ranní ptáče a v mých začátcích na Games.cz jsem se ještě s šéfredaktorem Petrem Poláčkem chtěl dohodnout, abych nemusel pracovat až od dopoledne do pozdních odpoledních hodin jako ostatní, ale že bych chodil třeba už na sedmou, když stejně déle nespím, a o to dřív i domů.

Na chvíli jsme to i zkusili, ale vidle do toho hodil fakt, že pak každý chodil v jiný čas a z hlediska organizace práce byla situace poněkud nepřehledná, ale předně také to, že práce v odpoledních hodinách má v herních redakcích jeden důležitý důvod – Ameriku.

Příklad titulku novinky. | zdroj: vlastní

Příklad titulku novinky. | zdroj: vlastní

Příklad titulku novinky. | zdroj: vlastní

Den novinkáře totiž typicky vypadal nějak takhle: Ráno se sešel celý tým, projely se všechny nové zprávy, které vyplavaly přes noc, vytipovaly se ty nejžhavější a každý se pustil do psaní. Za pár hodin bylo napsáno, obsah webu minimálně na dopoledne a odpoledne vytvořený a už se jen čekalo.

Stránky v prohlížeči se občas obnovily a všichni jsme čekali, až se zase něco objeví. Tenhle moment většinou nastal mezi druhou až třetí odpolední hodinou, kdy se Amerika probouzí a začne chrlit své vlastní zpravodajství. Zkrátka nic pro čistokrevná ranní ptáčata.

Tak jakou novinku tam máš dál?

Takhle nějak to na Gamesech chodilo, chodí a bude v nějaké podobě chodit z hlediska psaní novinek až do skonání světa / internetu / naší firmy / všech členů redakce / dokud chatGPT nezastane naši práci, což zatím opravdu nehrozí (zatím se mu nedá věřit ani čárka mezi písmenky).

Zároveň bychom se mohli na ploše mnoha dalších odstavců rozepsat o spoustě detailů, na které je při psaní novinek potřeba dávat pozor. Musíme dbát na to, aby každý článek o jedné hře neměl stejný titulní obrázek a databáze pak nevypadala monotónně. Velkou pozornost musíme samozřejmě věnovat tvorbě titulků, aby byly úderné a poutavé, ale zároveň nevyzradily úplně vše, a vy tak měli důvod na článek vůbec kliknout (A že se někdy rozpoutá tvrdý interní boj o to, co je ještě zajímavé shrnutí a co už je clickbait – Vašek). V tvorbě clickbaitů si ovšem nijak nelibujeme, a proto jich na našich stránkách moc nenajdete. A takhle bych mohl ještě dlouho pokračovat.

Budete odteď dál číst naše novinky jako doposud, nebo se vám pohled na tak obyčejný a samozřejmý textík a jeho tvorbu třeba i trochu změnil? A pokud vás ohledně novinkování zajímá cokoliv dalšího (dalo by se mluvit ještě o mnoha dalších oblastech, ale už takhle jsem ze sebe dostal přes 2 tisíce slov / 12 tisíc znaků, tedy mnohem víc, než mívá průměrný novinkový text), tak se neváhejte doptat v komentářích a my vám rádi zodpovíme, co budeme moct.