Star Wars Jedi: Fallen Order: Co na něm milujeme a co se nám nelíbí
zdroj: tisková zpráva

Star Wars Jedi: Fallen Order: Co na něm milujeme a co se nám nelíbí

5. 12. 2019 17:00 | Téma | autor: Redakce Games.cz |

Hvězdným válkám se v herním prostředí poslední dobou moc nedaří, ale Star Wars Jedi: Fallen Order je čestná výjimka. V redakci je nás několik, kdo si dobrodružství mladého padawana Cala Kestise nadmíru užívají, nebo mu dokonce naprosto propadli – a je pozoruhodné, že každý z trošku jiného důvodu. Čtyři chlapci, čtyři názory. Zajímá vás příběh? Soubojový systém? Odvážné explorační mechaniky? Čtěte dál.

Vašek Pecháček

Přiznám se, že jsem od Fallen Orderu čekal něco úplně jiného. Myslel jsem, že dostaneme relativně lineární příběhovou adventuru po vzoru Jedi Outcast nebo Force Unleashed… Ale to jsem se tedy spletl tak šeredně, že vedle toho Palpatinův rozteklý obličej vypadá jako Natalie Portman. Protože tenhle Jedi je vlastně čistokrevná metroidvania, v níž je kreativní design úrovní rozhodně důležitější než nějaké vyprávění.

Aleš Smutný 

Naprosto souhlasím. Opravdu jsem čekal lineární dobrodružství a ono ejhle, operuju s mapou víc, než by mě napadlo (mnohem víc), řeším environmentální hádanky, vesele si poskakuju po světě a nadávám, že jsem už potřetí spadnul v pasáži, kde je přece cesta jasná. Jen ten soubojový systém! To je podle mě Achillova pata celé hry. Dobře, ne pata, ale určitě slabina.

Honza Slavík

A to já bych ho zase vyloženě slabinou nenazval. Jak už jsem se tu jednou rozepsal, souboják ve Fallen Orderu je pokus o sekirovinu, který sice kvalit vzoru nedosahuje, ale jakmile si na něj člověk zvykne, je docela fajn. Obtížnost Master je, dle mého názoru, trochu moc snadná a na Grandmastera mě otravovala prodleva při odrážení výpadů, ale zabít stormtroopera jiným stormtrooperem je prostě povyražení par excellence.

Já zas na druhou stranu nebyl úplně extází bez sebe z oné metroidvanie, respektive z poměrně mdlých odměn za exploraci. Jakmile jsem po sekvenci nepovinných plošinek dostal estus flašku navíc, bylo to super, a hádanka se zhasínající svíčkou taky potěšila, ale někam se vydrásat a s explozí fanfár slavně obdržet novou omotávku na meč... Mno, zažil jsem už v životě u hraní i výraznější pocit úspěchu, řekněme.

Aleš Smutný

Už na Mastera mě iritovalo, jak je to celé… neohrabané. Být to před deseti lety, nejspíš nic neřeším, ale když už konkurence, ze které studio Respawn vychází, existuje, mám nějaká očekávání. A pak se vztekám.

U Fallen Orderu mi v soubojích chybí přesnost. Když mám soubojový systém, který na něčem takovém stojí, a pak má hlavní hrdina problém zvednout světelný meč rychleji, než se změní orbita planety, nebo má nedejbože udělat kotoul (to si můžu mezitím jít udělat kafe), je to špatně.

Jasně, je to první pokus Respawnu a neříkám, že ten souboják je nefunkční, ale podle mě se tu ukázalo, že fakt není snadné tohle udělat opravdu správně. Pak mám spíš ze soubojů pocit, že jsem je tak nějak prokácel, místo abych jimi protančil ve stylu Jedie. Nebo nindži, samuraje, Huntera, Chosena… No, ještě že toho může Fallen Order nabídnout o mnoho víc než jen bojování.

Vašek Pecháček

Tak to zase pr. Chápu, že tohle je od tebe, Aleši, nahrávka na další téma, ale já se u soubojáku ještě zdržím. Coby člověk, pro něhož „sekiro“ znamená jen pátý pád dřevorubeckého nástroje s pravopisnou hrubkou, jsem soubojovým systémem fakt dost nadšený. Hraju na druhou nejlehčí (tedy doporučenou) obtížnost, je to těžké tak akorát (moc neumírám, ale nikdy od toho nejsem daleko) a pocit z šermování světelným mečem mám nejlepší od dob… No, vlastně možná úplně nejlepší, i když na mě z minulosti uraženě zírá Jedi Academy. Odrazit stormtrooperovu elektrickou hůl a pak ho nemilosrdně probodnout skrz naskrz, brutálně odsekat vesmírnému obrovi všechny končetiny. To je moje, v reálném životě želbohu nenaplnitelné, gusto.

Jirka Svák

Pro mě je nejsilnější záležitostí hry rozhodně objevování. Esence Dark Souls totiž není jen v soubojovém systému, ale i level designu. Například na planetě Zeffo jsou jednotlivé úrovně velmi chytře pospojované zkratkami, které s postupem ve hře i nově nabytými schopnostmi rozkrýváte. Jakmile projdete celou mapu, otevřou se vám další, jednodušší možnosti průchodu. Hned jsem z toho měl radost podobně jako ze zkratek v dungeonech Dark Souls.

Samotná hra objevování usnadňuje, ale ne tak, aby vás vedla za ručičku. Orientaci pomáhá minimapa, která jasně označuje, kam je možné se vydat a jaká cesta je naopak prozatím zapovězena. Pro mě jako hráče typu „completionist“ je to záchrana – nepobíhám tak zmateně po planetě a nehledám, za který roh jsem se ještě nepodíval, ale zároveň mi imerzi nekazí ukazatele a směrovky.

Škoda jen, že s takovou náturou se příliš neponořím do příběhu, spíše mám tendenci ho co nejvíc zdržovat, aby mě hra nedonutila region předčasně opustit. Hraju tu hru vůbec dobře?

Honza Slavík

Pokud tě baví, hraješ ji dobře, řekl bych. A mimochodem souhlas, ta mapa sama o sobě je dar od boha. Jenže o samotné potřebě metroidvania stylu by se dalo debatovat – pokud tedy srovnáváme se Souls, které nic takového nepraktikují, a přesto nabízí skvělou, naplňující exploraci.

Osobně mi přišla svým způsobem občas nepříjemně omezující. Probíhat okolo míst, kam bych se rád rovnou podíval, ale muset je nechat být, protože se tvůrci ještě nerozhodli mi dát dvojitý skok, mi spíš vadilo. Ztotožnil bych se ale s Vaškem – hustokrutopřísné Jedi frajeřinky mě bavily fest.

Vašek Pecháček 

Stejně jako Jirku mě těší vyzobávat drobečky tajemství poschovávané v místních těžko dostupných bednách, stejně jako Honzu mě trošku štve, že za odměnu povětšinou dostanu jen nějaký ten skin na meč či loď – a navíc to ani nejsou nijak zvlášť cool skiny. Co třeba nová barva čepelového krystalu, ta by nebyla? 

Ale i když mě místní chytře poskládané a propojené úrovně nesmírně baví objevovat, zároveň mi vadí, že tenhle svobodný přístup silně omezuje sílu vyprávění. Když tě hra vyloženě podněcuje, abys lozil všude možně a pro radost si řešil hádanky, je fakt snadné zapomenout, že tu nějaký příběh vůbec je.

Narativní omáčka se vším tím vágním průzkumem starých chrámů je přesně tak rozblemcaná, aby ležérnímu přístupu vyhovovala. Žádný spěch, hledej nové jílce, užívej si život, Cale! A přitom právě když mi Fallen Order svobodu vezme, když přitlačí na linearitu, příběh je schopný nabrat úžasné obrátky. Perfektním příkladem je samozřejmě začátek, který mi kompletně prodal zasazení pár let po Klonových válkách i překvapivě sympatickou postavu Cala Kestise (a jeho malého droida). Jen s tou Cere si nějak nejsem jistý…

Honza Slavík

Ono, ačkoliv by se mi taky líbilo sbírat barvy meče horem dolem, Fallen Order je kánon (i když to, pravda, pod Disneym už bohužel nemá až takový zvuk). Předstíráme, že rozšířené univerzum neexistuje, a kanonických barev je tudíž osm. A to včetně oranžové, která přibyla právě až s diskutovanou hrou... Protože nic není větší kánon než předobjednávka, samozřejmě. Spíš mě mrzelo, že tě hra nenechá ohánět se karmínově rudou. Protože mír je lež, existuje jen vášeň.

A Cere za to nemůže. Ve ventilaci lodi se totiž schovává Temný lord ze Sithu a na Cere průběžně aplikuje škrcení Silou. Asi jako když trávili Napoleona rtutí.

Vtípky stranou, nebyls jediný, komu byla Cere Junda okamžitě nesympatická, a ačkoliv tvůrčí snaha ti ji podsunout jako postavu, co si máš postupem času oblíbit, byla očividná, nesetkala se u mě s úspěchem. Naopak u Cala jsem čekal, že mě štvát bude, a nakonec mi přišel sympatičtější než celý ansámbl filmových hrdinů nejnovější trilogie dohromady.

zdroj: Archiv

Jirka Svák

Ono to má co do činění i s tím, jak se povedly obličejové animace. Zvláště u Cala mi přijde, že se vývojářům podařilo herce pěkně nasnímat, takže postava opravdu vyjadřuje emoce a je snazší se s ní ztotožnit. Uznávám, mám v nových hrách trochu skluz, takže mě opravte, pokud tady vynáším chválu na dnes již běžnou produkční záležitost, ale jsem zvyklý na gumové grimasy vyvolávající spíše smích než sympatie.

Když nad tím tak přemýšlím, společně máme spoustu výhrad, přesto hra drží dobře dohromady a funguje. Na první dobrou se nabízí, že je to zasazením do světa Hvězdných válek. Přece jen, explorace mě zajímá, protože mě fascinuje architektura Star Wars, podivná fauna i flóra, mystérium nehostinných planet. A navíc tak trochu čekám, že na mě za chvíli vyskočí Darth Vader. Nebýt Star Wars, asi by mě to tolik nechytlo.

Aleš Smutný

Chtělo by se mi napsat, že Fallen Order je takový prazvláštní úkaz, který by teoreticky neměl fungovat, ale funguje... ale to bych byl na tu hru zbytečně zlý. Protože ona funguje z naprosto jednoduchého důvodu – je zábavná a nemá jen jednu tvář.

Já sice třeba remcám na souboje, ale vlastně to nevadí, protože mě baví prozkoumávat svět (tady je samozřejmě univerzum Star Wars obrovská výhoda), baví mě řešit hádanky v prostředí a vlastně mě baví i ten jednoduchý, ale funkční příběh. A Cal je mi sympatický, vážně! Většinou protáčím panenky u archetypu „mladý hrdina, který teprve objevuje svou s(S)ílu“, ale tady je dějová zkratka poškozeného napojení na Sílu osvobozující do té míry, že Cal se může chovat… nu, jako Cal.

Fallen Order je důkazem toho, že vlastně není třeba mít bombastické vesmírné bitvy nad Coruscantem (ale bral bych je někde jinde!), větvenou dějovou linku (ale chci ji v jiném RPG z Hvězdných válek!) a sdílené otevřené světy plné dlouhodobě dodávaného obsahu (nechci, děkuji!). Stačí prostě jeden mladý Jedi, jeho droid a spousta prostoru na objevování.

Nejnovější články