V redakci obvykle hrajeme každý něco jiného, abychom pokryli co nejširší spektrum nových her, ale když zavolá studio Supergiant Games, tak na jeho výzvu odpovíme.

Autoři Bastion, Transistoru a Pyre vydali rubačku Hades, kde se snažíte uniknout z řeckého podsvětí, a pokud jste četli Šárčinu desítkovou recenzi, už víte, že to je neskutečná pecka.

Vašek, Aleš a Pavel naprosto souzní s Šárčiným nadšením, ale každý jsme jiný a každému se na putování prince Zagrea líbilo něco jiného. A považte, někteří máme dokonce i nějaké výtky! 

Vašek

Supergiant je moje srdeční záležitost od té doby, co mě Bastion dokázala na ploše šesti hodin asi tak dvacetkrát dojmout a ještě během toho být rychlou, zábavnou akční hrou. Hades je nová Bastion, i když v něčem lepší a v něčem horší.

To lepší je dokonalý soubojový systém, bleskový, přesný, uspokojivý, navzdory mrakům nepřátel překvapivě přehledný. A samozřejmě řádně vyhrocený kvůli permanentní smrti, která mě vždycky pošle zpátky na začátek – ale místní roguelike mechaniky jsou taky zvládnuté skvěle, protože mě neustále hladí po duši pocit postupu vpřed, i když umírám častěji, než bych rád. No a to horší… O to se podělím až za chvíli, ať si neuzurpuju slovo jenom já. Někdo z vás mi stoprocentně nahraje.

zdroj: vlastní foto autorky

Aleš

Už roky říkám, že je Hades bomba, ale až plná verze ukázala, jaká bomba to je. Dynamický souboják, skvělý systém postupného posilování postavy, pomalu se rozvíjející příběh… jo a drbání Kerbera. Bez drbání Kerbera by tahle hra byla poloviční.

Šárka

Za mě Hades dokonale zvládl systém progrese a formulku, kterou má takhle vymakanou blahé paměti snad jen série Civilizace. „Ještě jeden tah“ se mění v „ještě jeden run“, protože jak zmínil Aleš, Zagreus je s každým pokusem silnější, ale hlavně se pokaždé dozví něco nového, a k neustálému opakování tak máte i příběhovou motivaci. Přitom vám jeden průchod nezabere víc než tři čtvrtě hodiny, v počátečních a pozdějších fázích dokonce ještě méně. A stejně nejsem jediná, kdo kvůli útěkům z podsvětí do dvou do rána dochází do redakce s kruhy pod očima hlubšími než Tartarus. 

Aleš

To tedy nejsi, občas drtím tlačítka Switche (ano, Hades je na něm skvěle hratelný) dlouho do noci, čímž paradoxně popírám to, že jde o hru, ke které si klidně můžete sednout na 20 minut a pár pokusů. Má totiž dost pohlcující celý cyklus “boj – prokecání všech v paláci – vylevelování – volba zbraně – zkusím to znovu”.

Navíc, hratelnost se díky zbraním i požehnáním od jednotlivých božstev radikálně mění. Zatímco se štítem jedu spíš opatrnější crowd control s trochou uskakování, s kopím připomínám vířícího derviše. Tedy pokud mám ty správné dary od bohů, někdy je to spíš vrhání kopí a občasný Cast.

Pavel

Ta hra dělá dobře úplně vše, od mimořádně krásného výtvarného zpracování přes naprosto strhující hudbu až k skvělé zvládnutým charakterům jednotlivých postav. To, že po nějakém padesátém průchodu mají pořád co říct, jejich dialogy nešustí papírem a i přes své osobnostní vady jsou neskutečně sympatické, to je úspěch hodný potlesku.

zdroj: Supergiant Games

Vašek

Taaaak, a nahrávku na smeč mi poslal Pavel, protože právě k vyprávění mám svoje výhrady. Ne zrovna ke scénáři, kde mě docela baví zvláštní přetahovaná mezi vážnějším tónem některých dialogů a naprosto střelenými momenty, jako když se poprvé potkáte s Dionýsem. Ale docela dost mi vadí nemastný neslaný dabing – přijde mi, že hlasy postav moc charismatu nepobraly a nejhorší je apatický, nevýrazný Zagreus.

A upřímně mi chybí i pořádný vypravěč, stálice Bastion a Transistoru. Ano, vím, že tady tak trochu je, předčítá vám nalezené zprávičky a tak dále, ale rozhodně to není jeden z ústředních narativních prvků, což je škoda, protože Supergianti umějí vypravěče ztvárnit jako málokdo.

Aleš

COŽE?????! Jak můžeš říct, že je dabing nemastný a neslaný a ještě hůř, označit Zagrea za apatického? Kacířství! Vždyť je to perfektní, cynický antihrdina, a jestli na Hades kromě hratelnosti vyzdvihuju něco dalšího, je to právě dabing a hudba.

Zagreus s odstupem, bez patosu či přehnaného dramatu suše komentuje svoje znovu a znovu neúspěšné pokusy uniknout, které vždy končí jeho smrtí. Navíc je zábavné sledovat, jak se rozvíjí jeho vztahy s jednotlivými postavami, ať už tradičně, nebo retrospektivně (Megaera je bae).

Navíc, vypravěč tady je, je to ten otravně deklamující dramatický hlas v určitých bodech, který Zagreus vždycky nějak setře a de facto tím porušuje čtvrtou stěnu a shazuje jakoukoliv přestřelenou epiku.

zdroj: vlastní foto autorky

Pavel

Musím souhlasit s Alešem, Zagreova klackovitá spratkovitost, která čas od času nechá vystoupit na povrch i citlivější části jeho (polo?)božské duše, mi skvěle sedla. A jak jsem už psal, prakticky všechny postavy, které na své pouti potkáte, jsou sympatické, a dabing tomu rozhodně napomáhá. V podobných hrách jsem si navykl přeskakovat dialogy, protože běžně mě jen zdržují od další nálože hraní, ale Hades svůj mýtus zvládá vyprávět s lákavou lehkostí.

Šárka

Ani já se ke kritice postav a jejich dabingu nemůžu přidat. Po skoro stovce hodin bych čekala, že se jejich studnice hlášek a moudrosti musí zákonitě vyčerpat, ale nestalo se tak. Supergiantí smysl pro detail mě nepřestává fascinovat, ať už jde o komentáře zdánlivě kosmetických vylepšení podsvětního příbytku, nebo pidi změn ve statistikách, které ale postavy reflektují, protože jde o součást jejich světa.

Moje sympatie k postavám se v případě Olympanů dost často ani nezakládá na tom, jak moc mám v oblibě jejich build – třeba Dionýsova kocovina je pro mě většinou spíš neúčinnou strategií, ale pořád žasnu, jak skvěle se scenáristům povedlo skloubit archetyp párty boye s antickým bohem, takže si občas jeho dar vezmu jen kvůli tomu, abych slyšela jeho „Zaaag, ma maaan!“. Vlastně mě ale svými osobnostmi baví úplně všichni a jejich nadpozemsky krásné portréty se taky jen tak neokoukají.

zdroj: Archiv

Vašek

No tak jsem jediný, komu herecké výkony nesedly. To nevadí, protože mi sedlo všechno ostatní, hlavně intuitivní soubojový systém, kterému nevadí ani myš a klávesnice, i když jsem si celkem jistý, že by to na gamepadu bylo lepší.

Pavel

Upřímně obdivuju všechny, kteří jsou schopni dosahovat výraznějších úspěchů s myší a klávesnicí. Jakkoli chápu, že pro zaměřování může být toto kombo možná výhodnější, vadí mi, že zkrátka nemám Zagreův pohyb plně pod kontrolou a jsem omezen pouhými čtyřmi směry.

S gamepadem je naopak pohyb velmi plynulý a pro můj rychlý styl, založený na frenetickém uskakování, velmi vhodný. Moje nejoblíbenější kombo je mrazící úskok s Poseidónovým vodním útokem, který odráží nepřátele, a k tomu Athénin cast, který umí odrážet nepřátelské útoky. To celé pak korunuje Áres a jeho bouře čepelí, která v cuku letu roztrhá i ty nejobrněnější protivníky.

Aleš

Hrál jsem na myši early access a bylo to v pohodě, hraju plnou verzi na Switchi a je to taky v pohodě. Vše je podle mě o subjektivních návycích, třeba na klávesnici s myší jsem častěji používal Cast, na gamepadu Switche jsem zase mnohem víc uskakoval, ale ani v jednom případě mě ovládání nelimitovalo.

Vlastně mě napadá ještě jedna věc, kterou jsme neprobrali – hudba! Osobně jí dávám jedničku s hvězdičkou, protože skvěle přechází od mile klidných melodií do nadupaného rázného stylu uprostřed těch nejlítějších soubojů. Tohle audiovizuální spojení Supergianti umí a myslím, že tady jde skoro o jejich nejlepší počin v tomhle ohledu. Nět?

Vašek

Nět, protože broukání v Transistoru, protože Build That Wall v Bastion. Ale to je tak vysoká laťka, že i třetí nejlepší hudba si tu jedničku s hvězdičkou bohatě zaslouží.

Šárka

Já se u soundtracků her od Supergiant Games vlastně zdráhám porovnávat a žebříčkovat, protože každý z hudebních doprovodů toho má hodně do sebe. Kompilaci soundtracků mám už objednanou i s podpisem dvorního skladatele Darrena Korba, a pokud koronavirus dá, pojedu v půlce října na koncert do sousedního Polska. Zkrátka se nedá říct, že bych své oblíbené studio málo podporovala.

Aleš

Každopádně, shodneme se, že tu máme jednu z nejlepších her roku? Protože já to tak mám. Společně s dalšími asi čtyřmi tituly. A klidně se k něčemu přiznám: Jakkoliv mám hry od Supergiant Games rád, tak mě žádná takhle moc nechytla.

Je to ryze subjektivní, ale Hades v sobě má něco unikátního, jen těžko zopakovatelného, co ho pro mě staví nejen nad předchozí tvorbu tohoto studia, ale také nad aktuální konkurenci, se kterou jsem také strávil drahně času – Bloodstained: Ritual of the Night a hlavně Dead Cells.

Hades je takové povýšení roguelike žánru o několik úrovní, byť uznávám, že směrem, kvůli kterému mu třeba někdo bude říkat spíš roguelite. Jenže k čemu jsou žánrové škatulky, když je to prostě zatraceně dobrá hra?

Vašek

„Jedna z nejlepších her roku“ zní dobře. Nejlepší samozřejmě není, protože existují Crusader Kings 3, ale i tak – skvělá práce! Nemůžu se dočkat, až zase umřu.

Pavel

Hades je pro můj herní podzim tím, co pro mé jaro byl Animal Crossing: New Horizons. S žádnou jinou z letošních her jsem nestrávil tolik času s tím, že jsem stále chtěl víc a nemohl se nabažit. Přirovnání k Dead Cells sedí parádně, Hades pro mě ale konkuruje i jedné z mých nejoblíbenějších her všech dob – Binding of Isaac. A přestože pro mě dosud tvorba Supergiant Games nepředstavovala výraznější lákadlo, mám dojem, že se budu jeho zbylým titulům muset podívat na zoubek.