Máte námět či připomínku? Napište nám
Mass Effect jako strategie: Herní série, které by měly zkusit nový žánr
zdroj: Vlastní
Téma

Mass Effect jako strategie: Herní série, které by měly zkusit nový žánr

27. 3. 2020 18:30 | autor: Redakce Games.cz |

Existuje spousta námi i vámi milovaných sérií, které jsou spjaté s jedním herním žánrem. Need for Speed jsou závody, Mass Effect je RPG, Call of Duty je střílečka, s tím zkrátka nic nenaděláme. Nás ale napadlo, že spousta z nich by nádherně fungovala, kdybychom jejich svět či mechaniky přenesli do úplně jiného žánru. Níže najdete výběr těch nejšťavnatějších starých známých v novém kabátku, které pravděpodobně nikdy neuvidíme.

Vašek Pecháček: Mass Effect jako velkolepá strategie ve stylu Stellaris

Mass Effect 3: Leviathan zdroj: BioWare

Sérii Mass Effect miluju z mnoha důvodů: rád si v ní zastřílím, líbí se mi rozvětvené dialogy a možnost spát s modrými mimozemšťankami, ale nejvíc ze všeho mě vždycky fascinoval opravdu chytře a kreativně vymyšlený vesmír, který v Bioware stvořili. Proto bych si hrozně přál, abych se na něj mohl podívat optikou manažera a generála místo obyčejného pěšáka.

Klidně by mi vlastně stačil nějaký skutečně propracovaný mod pro grand strategii Stellaris, který by dokázal simulovat všechny ty zvláštnosti: quarianskou flotilu bezcílně putující vesmírem, kolektiv gethů roztříštěný mezi podporovatele a odpůrce Reaperů, pletichářský Cerberus, anarchistické batariany…

A do toho samozřejmě ona hrozba v pozadí, postupné náznaky temných machinací, ztrácející se lodě a nejlepší agenti Rady, kteří zradili. Jak by se galaxie dokázala připravit na konec cyklu, na invazi neporazitelných robotů, kdybyste nestáli v čele Normandy, nýbrž v čele Citadely?

Samozřejmě by to šlo i z opačného úhlu: rekonstrukce náhle technologicky zaostalé galaxie, která za strašlivou cenu Reapery odrazila. Nebo zvolit kratší časovou linii a pojednávat třeba jen o úplných začátcích lidského vesmírného kolonialismu - udělali byste z Eden Prime skutečně ráj, nebo byste svou první výspu radši obrnili a měli z ní nedobytnou vojenskou základnu?

Tak ohromný, mnohovrstevnatý vesmír. Tolik možností. Příliš mnoho pro jediného hrdinu, i když to je takový řízek jako Shepard.

Patrik Hajda: Need for Speed jako manažer pouličního závodění

Z nějakého důvodu si potrpím na simulace všeho druhu. Série Need for Speed nikdy neplatila za simulaci (možná kromě odbočky Shift) a asi by mě ani nenapadlo toužit, aby jí byla. Ale pak mi blesklo hlavou, že manažerská simulace z prostředí nelegálních závodníků tu snad ještě nebyla, aspoň ne v rovině AAA titulů.

Představuju si to nějak takhle. Dějištěm je opět jedno vybrané město, kde se to závodníky jenom hemží. Sami jste zkušenými řidiči, máte vlastní tým, vlastní drsnou crew, která ale musela opustit domovské město a teď se snaží prosadit zde (ano, silně béčkový a notně zbytečný příběh prosím zachovat).

V takové hře byste se k řízení nedostali. Byli byste „tuningovým bohem“, který dohlíží na čtyři, pět závodníků bojujících o své místo v hierarchii podsvětního závodění. Starali byste se o jejich vozidla, tedy vylepšovali jejich jízdní vlastnosti a zkrášlovali zevnějšek. Když by zrovna nebyly poblíž žádné závody, vaši závodníci by mohli trénovat proti sobě.

Určitě by to chtělo zakomponovat policisty, mít s nimi nějaké vztahy, třeba je i uplácet, aby přimhouřili oko. Nabízejí se i roguelike prvky, to kdyby váš závodník skončil ve vězení nebo v nemocnici po nezvládnuté zatáčce, vy přišli o zkušeného řidiče a museli rekrutovat nováčky z ulice. Ke slovu by se dostaly i sázky na vítěze, protože z něčeho vaše parta musí platit opravy poškrábaného laku.

Myslím, že by to mohlo fungovat. Je mi jasné, že k takovému experimentu EA jen tak nesvolí, ale Motorsport Manager budiž důkazem, že podobný nápad není vůbec šílený a může z něj vzniknout zábavná, a dokonce i pěkná hra.

Aleš Smutný: Castlevania jako ryzí akce z pohledu vlastních očí

Ano, přiznávám, že tohle mě napadlo pod vlivem třetí série animovaného seriálu Castlevania, ale zároveň vím, že takovou hru bych chtěl hrát. Tahle kultovní série potřebuje návrat na monitory jako sůl, protože jen z minulosti se věčně žít nedá a Lords of Shadow je jiný žánr, než chci. Takže, tady je moje koncepce, kterou po dopsání článku okamžitě posílám do Konami: Castlevania jako čistokrevná akce z pohledu vlastních očí – napsal bych FPS, ale zas tolik by se tam nestřílelo.

Pamatujete si dechberoucí prezentaci zrušené Prey 2 (budiž jí digitální hlína lehká)? Tak nahraďte sci-fi pochmurnou atmosférou transylvánského pozdního středověku a odlehčenou hudbu temnými tóny varhan, občas proloženými nějakým tím sborem a sténáním. Zpátky k tomu, co stálo na počátku Castlevanie, ovšem v novém kabátku, který by si dynamikou v ničem nezadal s novým Doomem. Hráli byste za Belmonta (Simona? Trevora?), z čehož by pramenily schopnosti ve hře – extrémní hbitost, použití biče i dalších zbraní jako dýky, vrhací nože, lahve se svěcenou vodou…

Klíčové by bylo zpracování prostředí, a to jak z hlediska stylu, tak funkčnosti. Hra musí dýchat hororem, nad vším se musí vznášet atmosféra nehmotného, nadřazeného zla, pro které jste jen obtížný hmyz. Pořád se musíte mít na pozoru před nepřáteli, a i když jste skvělý lovec monster, jedna větší chyba znamená smrt. 

Jako prostředí se logicky nabízí Draculův hrad a s ním spojená linearita celé hry. Detailní rozvržení úrovní by bylo klíčové, protože hra vám musí umožnit využívat prostředí – chytat se bičem výstupků, dostávat se odrazy od zdi a salty do zad nepřátelům, sklouzávat se, prostě být neustále v pohybu. A také je třeba vyřešit, jak z toho všeho nemít kinetózu a nepozvracet se.

Prostě, Castlevania by se měla transformovat ve hru, ze které budete mít husí kůži, bude vás fascinovat různými lokacemi (pochmurné chodby hradu, shnilé kobky, vznosné palácové pokoje i hrůzyplné „jateční“ sály), která vyzkouší vaše reflexy i rychlé uvažování a u které si pořád přijdete jako drsný lovec monster, který ale musí vynaložit všechny síly, aby se dostal ke svému cíli. 

Mimochodem, existuje hra, která posouvá Castlevanii do FPS, ale… je produkčně a systémově někde „trochu“ jinde:

 

Alžběta Trojanová: Star Wars Battlefront II ve stylu Spec Ops: The Line

Star Wars Battlefront II zdroj: Electronic Arts

Jsem někdo, koho ani trochu nebaví PvP, takže mě Battlefront II neuvěřitelně vytáčel. Tak skvěle vypadající hra z prostředí Star Wars, které se nikdy nedotknu? To je prostě za trest. 

Jasně, nedávno jsem se dočkala aspoň nesympatického Cala Kestise a jeho variace na Souls hry (protože žijeme v době, kde hry jsou buď obrovský otevřený svět, metroidvanie, soulsovky, nebo battle royale). Co se ale vrátit zpátky a dát si starý dobrý příběhový cover shooter, jako byly Gearsy, s nějakým tím těžkým morálním rozhodováním ve stylu Spec Ops: The Line?

Neříkám, že by to byl komerční úspěch, nakonec nebohé Spec Ops si prodejně vedlo mizerně. Ale nebylo by to zatraceně odvážné? Příběh zasazený možná do doby klonových válek, do doby, kdy Republika měla svoje ruce také špinavé. To všechno z pohledu řadového vojáka/klona z první linie, pro kterého jsou rytíři Jedi mýtičtí hrdinové s místy vcelku pochybnými morálními hodnotami.

Můžete do toho hodit i nějaké to existenciální drama točící se kolem hrdiny, který byl uměle vytvořen v laboratoři s jediným cílem: zabíjet. Který je obklopený variacemi na sama sebe... To je přece báječná živná půda pro nějakou tu PTSD zápletku s protiválečným poselstvím. 

Škoda jen, že Disney se ježí chlupy jen z toho, co tady píšu. To přeci není to hezké rodinné dobrodružství, které mají všichni rádi!

Adam Homola: Spin-off Titanfallu jako budovatelská strategie s důrazem na výrobu Titánů

Titanfall 2 zdroj: Respawn

Přiznám se, že na radikální žánrové experimenty asi nemám buňky. Třeba Mario ve stylu XCOMu by mě v životě nenapadl, ale někoho jiného ano, a jak to dopadlo? Bylo to super.

Přesto jsem se své nefantazii vzepřel a napadla mě asi nepříliš originální, přesto ne nezajímavá hra: obchodní strategie ze světa Titanfallu. Někdo ty Titány přece vyrábět musí a na frontě je jejich spotřeba poměrně velká. O dalšího velkého robota si vojáci na frontě říkají každou chvíli a spřátelené lodě je z oběžné dráhy hází dolů závratným tempem.

Jenže zatímco dole na frontě se to hekticky řeže hlava nehlava, tam nahoře musí ty roboty někdo vyrábět. A někdo musí těm fachmanům zase dodat suroviny, které musí někdo jiný najít, vytěžit a zpracovat. A celý tenhle vesmírný prequelový kolotoč předcházející samotnému shozu Titána na frontu, kde si do něj vleze odhodlaný pilot, mi přijde pomalu stejně fascinující jako samotná fronta.

Strategický spin-off Titanfallu bych si představoval jako výrazně kompaktnější a rychlejší mix Civilizace a Offworld Trading Company. Nechybělo by skenování planet, výstavba těžařských kolonií, základen a infrastruktury, následná těžba a obchodování se surovinami, stejně jako jejich přeprava ke zpracovateli.

Na rozdíl od Titanfallu by tenhle kousek nebyl vůbec akční. Prim by hrálo budování a následné obchodování se zdroji a surovinami potřebnými k postavení Titána. Zakázky by navíc chodily z obou stran barikády a bylo by na vás, jak moc chcete, či nechcete být věrní jednomu obchodnímu partnerovi. Loajalita se sice vyplácí, ale co když jde o příliš velké peníze? Pro oživení by se počítalo i s intrikářstvím a různými vyjednávacími metodami při obchodních jednáních. 

Po úspěchu Apex Legends mi něco takového pánové a dámy z Respawnu asi jen tak neudělají, ale kdyby to outsourcovali třeba na Firaxis, vůbec bych se nezlobil.

Šárka Tmějová: Doom jako poklidný simulátor života, nebo Animal Crossing jako střílečka?

Animal Crossing: New Horizons zdroj: vlastní

Čerstvý Doom Eternal vyšel ve stejný den jako nový díl v tuzemsku prakticky neznámé série Animal Crossing. Poklidné switchové budování městečka na opuštěném ostrově v zahraničních žebříčcích prodejnosti naprosto válcuje démonickou střílečku. Se svou slabostí pro nezměrnou pohodu a relax u Stardew Valley naprosto chápu proč.

Tenhle střet zdánlivě nesourodých kultur, které spojuje pouze klíčové slovo „videohry“, vyústil v naprosto nádhernou studnici memů, kde se Doom i Animal Crossing odehrávají ve stejném světě. Isabelle si chodí hrát s Doomguyem, když se zrovna na radnici nevěnuje svým povinnostem asistentky, a vůbec je to takové láskyplné. Dokonce i tvůrci obou her jsou z propojení fandomů nadšení.

Doom Eternal obrázky a videa často líčí jako mírumilovné místo, kde vás peklo pohladí a kakodémon uvaří šálek kakaa, který si společně vypijete u krbu, zatímco v Animal Crossing můžete brutálně popravit obchodníka s nábytkem, protože nemáte dost zvonečků na žabí židličku, a z jeho žaludku si za burácení metalu vyrobíte čalounění.

Vlastně ani nevím, jestli bych si za Doomguye radši stavěla vlastní základnu a s démony chodila rybařit a po večerech hrát mariáš, nebo po vzoru Happy Tree Friends páchala roztomilou genocidu se zvířátky z Animal Crossing. Každopádně mě tenhle crossover maximálně baví.

 

Jiří Svák: Zaklínač 3 jako oblíkačka pro teenagery

Zaklínač 3: Divoký hon - Krev a víno zdroj: vlastní

Taky jste ve třetím Zaklínači prolézali každý kousek mapy, abyste konečně nalezli to zatracené brnění Gryfa, načež jste ho ihned zahodili, protože v tom Geralt nevypadal jako zaklínač, ale spíš jako starosta Varšavy v průvodu?

A co takhle povýšit fashion stránku Zaklínače na hlavní herní mechaniku? Určitě si vzpomenete na ty rozkošné flashové hry, které (dámy prominou) naše mladší sestry hrály v dobách rozpuku internetu. No a teď si představte, že tohle by se dělo ve třetím Zaklínači.

Velký otevřený svět by přímo vybízel k prozkoumávání a odkoukávání módních stylů: na jihu by mohl váš avatar obšlehnout základ pro plážový outfit, zatímco ve Skelige by získal inspiraci pro kožešinové doplňky.

A co teprve v Novigradu! Ve městě to vře, tam by se to všechno dalo zkombinovat do podoby nějakého karlínského šviháka! Drsnější typy by mohla oslovit goth móda z Nilfgaardu, ale pochopitelně nezapomínáme ani na usedlejší jedince, pro které je tady vždycky styl z Kaer Morhen.

Samozřejmě by se všechny svršky přidávaly do vašeho inventáře a místo statistik byste na obrazovce postavy vršili nastřádané kusy oděvů. Intuitivním přetahováním se zářivými efekty byste kombinovali jelení rukavice s hlavou mantikory. Nechyběl by ani fotomód s glamour filtry a možností okamžitého sdílení na Instagram a TikTok (Facebook? Ale kdeže, vy dinosauři).

Je tady prostor i pro nějaké to buildování. Tak třeba čarodějky by mohly mít speciální enchanty, které by umožňovaly materiály přebarvovat (Růžové boá of Skellige! Wow!), zatímco zaklínači by se trénovali pro svou schopnost vyextrahovat i z té nejhnusnější příšery nějaký vhodný kousek do šatníku.

A pak by samozřejmě došlo na multiplayer a komunitní módní přehlídky, kam by se na duhových ponících nebo roztomilých aligátorech sjížděli hráči z Redanie, Cintry i Koviru.

Když nad tím tak přemýšlím, původní záměr udělat si z tohoto tématu psinu mi moc nevyšel, protože to zní vlastně docela dobře. Nějaký vydavatel?

Nejnovější články