Slay the Spire je karetní hra, která zasáhla velkou spoustu hráčů, ale také tvůrců. Na jejích základech, jejích systémech vznikla velká spousta dalších her, které se více či méně inspirovaly. Některé za moc nestály, jiné přišly s dostatečně originálními vlastními nápady, jimiž celou formuli posunuly zase trochu jiným směrem.

V průběhu let jsem měl možnost zahrát si na dvě desítky těchto her a musím říct, že jsem měl docela šťastnou ruku. Na základě svých zkušeností jsem se rozhodl představit vám ty nejzajímavější, které jsou dle mého názoru hodné doporučení.

V seznamu níže tak naleznete fajnové hry, které jsou více či méně přirovnatelné k Slay the Spire, ať už je řeč o stylu tvorby balíčku, soubojovém systému, efektech či obecném feelingu. Rozhodně se ale nejedná o vyčerpávající výčet a budu rád, když mě v komentáři upozorníte na další hry vezoucí se na vlně obliby karetních roguelite her, protože jak se zdá, já se jimi nějak ne a ne přejíst…

Aces & Adventures

zdroj: Triple.B.Titles

Aces & Adventures je jedním z nejnovějších a také nejhezčích zástupců tohoto žánru. Karetní hry se často omezují na velice jednoduchou, kreslenou či pixelovou grafiku, ale tady dostáváte krásné 3Dčko s nádhernými ilustracemi na kartách, které svým textem vyprávějí fantasy příběh.

Na této hře je ze všeho nejzajímavější použití pokeru k vyhodnocování soubojů. Ze své ruky se snažíte vynést co nejlepší pokerovou figuru, která trumfne figuru počítačem řízeného soupeře. Samozřejmě je zcela náhodné, jaké karty vám zrovna přijdou na ruku, ale od toho jsou tu speciální karty a vaše schopnosti, které vám umožňují měnit barvy karet i jejich hodnoty.

Zároveň si ale musíte nechat nějakou figuru i na obranu, protože nepřítel ve svém tahu vynese vlastní trumfy a vaším cílem je poskytnout alespoň stejně silnou sadu karet, abyste se vyhnuli zranění. Je to svěží, svým způsobem známé, ale použitím docela nevšední a hlavně to celé vypadá prémiově a doprovází to příběh, což u Slay-the-spire-like není zrovna obvyklé.

Across the Obelisk

zdroj: Foto: se svolením Dreamsite Games / Across the Obelisk: The Wolf Wars

Across the Obelisk mísí Slay the Spire s Darkest Dungeon, tedy na vaší straně jsou čtyři hrdinové, na straně druhé čtyři nepřátelé a jdete si to postupně vyříkat. Nechybí dokonce vaše městečko, do nějž se po boji vracíte, hojíte si rány, vylepšujete jednotlivé hrdiny, najímáte nové a tak dále.

Zároveň tu jsou nahodilé příběhové události, které zase dávají vzpomenout na stolní RPG, jelikož se jednak rozhodujete mezi mnoha možnostmi, a jednak se tu a tam na výsledek hází kostkami.

Across the Obelisk pro mě byla první zkušenost s kooperativním karetním roguelitem. Ano, tuto hru můžete hrát online s kamarády, kdy si rozdělíte jednotlivé hrdiny. V kooperaci je spousta her ještě o chlup lepší a to platí i zde.

Alina of the Arena

zdroj: PINIX

Alina of the Arena přišla z Asie (první verze předběžného přístupu dokonce neměla přeložené všechny texty do angličtiny) a rychle se stala indie hitem. Vzala známý systém karet a many a aplikovala ho na arénu, po níž se coby Alina pohybujete spolu se svými nepřáteli. Tedy nic statického jako většina her na tomto seznamu.

Pohyb po aréně přidal k už tak skvělému karetnímu systému dodatečnou strategickou vrstvu, kdy už jen vymyslet to, kam se v aréně postavit, abyste se vyhnuli většině přicházejících útoků, byl pořádný oříšek.

Zároveň zde tvůrci vymysleli skvělý systém diváků, kteří lační po krvi, a pokud jim ji nedáte, tedy budete jen pobíhat po aréně a neútočit, budete ztrácet body a nevysloužíte si po boji takovou odměnu, jako když rozséváte jednu ránu za druhou a davy z vás šílí.

Backpack Hero

zdroj: Jaspel

Backpack Hero je první v abecedním seznamu, který nepoužívá karty, přesto je z něj ale inspirace ve Slay the Spire cítit. Bez přítomnosti balíčku karet je celý zážitek mnohem strategičtější a neméně zábavný. Stejně jako ve Slay the Spire stojí váš jediný hrdina vlevo, několik nepřátel vpravo, animace jsou strohé a vždy víte, jaké akce nepřátelé ve svém kole vykonají.

Hlavní rozdíl je tak ve vašem stylu hraní. S neodmyslitelnými třemi manami totiž saháte pro předměty do svého batůžku. Ten je velmi omezený, teprve díky vylepšování si ho rozšiřujete a hrajte v něm takový malý Tetris.

Vtip je v tom, že tu není žádná náhoda. Pokud vás ve Slay the Spire štvalo, že vám chodily obranné karty, když jste chtěli útočit a naopak, tady se to nestane. Jednoduše ve svém batohu kliknete na meč a zaútočíte. Nebo kliknete na štít a dostanete obranu. Obdobným způsobem pijete lektvary, jíte léčivé pokrmy a používáte další předměty, přičemž nejrůznější artefakty mohou vaše vybavení zlepšovat, pokud s ním sousedí. Backpack Hero je pro mě osobně jednou z nejlepších her z tohoto seznamu.

Death Roads: Tournament

zdroj: The Knights of Unity

Death Roads: Tournament je žhavá novinka, která vsází především na své téma. Jedná se totiž v podstatě o Slay the Spire říznuté Mad Maxem. Jste v poušti, máte svou oprýskanou káru opláštěnou pancířem a vybavenou kulomety a uháníte po rozpálené asfaltce.

Kolem vás se rojí buginy a muscle káry jiných řidičů, kteří za žádnou cenu nehodlají připustit, abyste ve své cestě napříč kontinentem pokračovali. Tady se hodně hraje se vzájemnými pozicemi všech aut, protože vaše zbraně umí střílet třeba jen několik polí dopředu nebo pokryjí celou vaši levou stranu.

Spousta karet vám proto umožňuje měnit pruhy, dělat výpady, brzdit, řešíte rychlostní stupně, na jejichž základě se aktivují různé efekty té které karty, auto si tuníte, měníte mu zbraně, motor, opravujete ho, tankujete… Je až překvapivé, jak skvěle může tak silné téma fungovat s tak abstraktním systémem, jakým je karetní roguelite. Rozhodně doporučuji vyzkoušet.

Dicey Dungeons

zdroj: Terry Cavanagh

A máme tu druhého zástupce, který není karetní, ale bez slávy Slay the Spire by dost možná nikdy nevznikl. Jak už název napovídá, Dicey Dungeons vyměňuje karty za kostky. Místo toho, abyste si v každém tahu dobrali nové karty, vám jednoduše padnou nějaké hodnoty na kostkách, které potom rozdělujete do jednotlivých schopností.

Některé schopnosti vyžadují jen sudá čísla, jiné malá čísla, další jsou tím lepší, čím větší hodnotu do nich vložíte. Byť se to může zdát jako příliš mnoho náhody, funguje to skvěle. Postupně házíte více kostkami a odemykáte si nové schopnosti, přičemž i hrdinů s vlastními pravidly je tu víc než dost.

Fights in Tight Spaces

zdroj: Ground Shatter

Nejčastějším tématem v těchto hrách je fantasy, ale ve Fights in Tight Spaces se najde něco i pro milovníky Bruce Leeho a Johna Wicka. Opět tu máme kartičky, ale veškerá abstrakce jde stranou. Každá karta totiž představuje nějaký chvat, který vaše postava po zahrání uskuteční ve velmi těsném prostoru třeba nějaké hospůdky.

Nechybí tu kopy s otočkou, levé a pravé háky, ale ke slovu se dostane i manipulace přímo s nepřáteli, protože vy víte, kdo se kdy chystá jak zaútočit, a tak není nic zábavnějšího než mu do rány vhodit jeho kumpána. Navíc můžete v bitevní vřavě využívat i prostředí. A přestože je celá hra tahová, na výsledné akční kreace je radost pohledět.

Gordian Quest

zdroj: Mixed Realms

Gordian Quest se snaží do komba Darkest Dungeon a Slay the Spire přimíchat trochu toho příběhu a RPG. Máte tu město, v němž si hojíte rány, najímáte nové hrdiny a vylepšujete je. Máte tu obecnou hrozbu táhnoucí příběh kupředu. Máte tu mapu světa plnou setkání, z nichž některá jsou vlastní mapou podzemí s vlastními setkáními. Každý hrdina se může vybavit nejrůznějšími zbraněmi, zbrojemi, artefakty, lektvary a tak podobně.

Samotné bitvy si opět pohrávají s hrdiny na gridu, po kterém se mohou pohybovat, a uhýbat tak útokům nepřátel, přičemž se je snažíte napozicovat tak, aby dostřelili na nepřátele, obešli hradby a tak podobně.

Hellcard

zdroj: Thing Trunk

Naprostá většina her na tomto seznamu cílí na jediného hráče, ale Hellcard nabízí kooperativní multiplayer až pro tři. Funguje skvěle i v jednom, tehdy máte kontrolu nad třemi postavami, z nichž dvě vám jen vypomáhají.

Ale hlavní síla je opravdu v kooperaci s dalšími hráči, kdy má každý svého vlastního hrdinu. Všichni stojí uprostřed arény a ze všech stran se na ně valí nepřátelé. Každý hrdina má navíc svou vlastní výseč bojiště, které je ještě rozdělené do dvou kruhů pro útoky na blízko a útoky na dálku.

Celá strategie tak spočívá v tom, do jakých kruhů a výsečí může kdo čím zaútočit a bez neustálé konverzace mezi hráči a navrhování nápadů a poskytování údajů o svých útocích se tu moc daleko nedostanete. Pokud chcete Slay the Spire v koopu, moc lepších variant není.

Inscryption

zdroj: Daniel Mullins

Inscryption je rozhodně tou nejzvláštnější hrou na tomto seznamu. Ve své podstatě to ještě stále je karetní roguelike, kde si klestíte cestu náhodně vygenerovaným stromem propojených eventů, přičemž za hraní karet zde platíte jinými kartami a bitvy se nejvíce podobají Gwentu, tedy karty hrajete do řady a útočí vždy na to, co mají před sebou – buď jinou kartu, nebo přímo vašeho protivníka.

Nicméně Inscryption k tomu skvěle přimíchává prvky hororu a tajemna. Některé karty jsou živé, povídají si s vámi, trpí, jak je obětováváte na oltáři, případně sešíváte s jinými. Zároveň se klidně můžete zvednout od stolu a zjistit, že jste zavření v lesní chatce s jakýmsi tmou zahaleným člověkem, který vás v případě vaší prohry, která je v roguelike žánru nevyhnutelná, zabije.

Inscryption je ale zároveň něčím mnohem víc, karetní složka hraje jen jednu z rolí a objevování nejrůznějších nápadů a příběhu hry patří k jejímu kouzlu, takže vám tu bohužel nemohu říct už nic víc. Karetní složka je ale sama o sobě naprosto skvělá a dostatečný důvod se o hru zajímat, byť v každém případě dostanete něco úplně jiného, než jste čekali.

Mahokenshi

zdroj: Iceberg Interactive

A další fantasy zástupce, tentokrát z exotičtějšího Japonska. V Mahokenshi se stanete jedním ze samurajů a vydáte se na průzkum hexové krajiny, po níž se potloukají i nepřátelé. Strategická vlna tak začíná ještě před samotnou karetní bitvou, kdy záleží už na tom, na jakém terénu kdo stojí – nepřátele chcete mít na odkrytých pláních a sami útočit z hor, které vám dávají bonus k útoku i obraně.

Mahokenshi je v tomto seznamu unikátní tím, že vlastně není roguelite. Jde o předpřipravené mise s jasně danými cíli a výzvami, které můžete plnit a za jejichž zdolání si vylepšujete schopnosti hrdinů i sílu efektů rozesetých po krajině. Znamená to také, že hru jste schopní vyloženě dohrát za nějakých 10 až 15 hodin.

Midnight Suns

zdroj: Firaxis

Není pochyb o tom, že karty a deckbuilding jsou devízou převážně indie scény (když samozřejmě pomineme Hearthstone, Gwent a Magicy). Popularita kartami řízených her ale pronikla i do sfér, kde byste to možná nečekali – k tvůrcům XCOMu.

Firaxis se odhodlali vytvořit tahovou strategii s hrdiny od Marvelu, kteří ale nemají předem daný počet pohybů a možnosti útoků, protože ty vám diktuje karetní balíček. Proti padouchům vysíláte vždy 3 z 12 hrdinů, jejich balíčky se smíchají a to, co vám zrovna přijde na ruku, představuje zapeklitý puzzle.

Strategické možnosti jsou i přes náhodnost systému bohaté, hrdinové spolu mohou tvořit komba a možná vůbec nejlepší na tom celém jsou animace, v nichž vaše plány krásně ožívají a celá akce působí správně marvelovsky. Nadto tu je slušný příběh a obrovská porce vedlejšího obsahu, kdy odložíte karty a užíváte si objevování hrdinů a citlivých osob pod jejich maskami.

Monster Train

zdroj: Shiny Shoe

Monster Train je jedním z prvních nástupců Slay the Spire, kterému se podařilo zásadně uspět. Grafika karet nápadně připomíná Hearthstone, tematicky tu řídíte vlak uhánějící po kolejích vstříc jedné bitce za druhou.

Tím hlavním lákadlem jsou ale samotné bitvy odehrávající se v patrech, jimiž nepřátelé postupují a vy se jim v tom snažíte zabránit. Hlavní díl strategie je tu tak v tom, jaké postavy zahrát do kterého patra, aby tam nepřátelům způsobily co největší škody a zároveň byly co k čemu, protože hrdina zírající do prázdného patra není zrovna užitečný…

Pirates Outlaws

zdroj: Fabled Game

Pirates Outlaws je Slay the Spire možná úplně nejpodobnější. Ostatně se tato hra objevila mezi prvními a od začátku byla dostupná na mobilech, což ji v tomto seznamu činí poměrně unikátní (spolu s Dicey Dungeons a samozřejmě samotným Slay the Spire).

Jak už název napovídá, tentokrát budete mít co do činění s piráty. Budete se proto plavit po mořích, bojovat s jinými piráty a mořskými obludami. Z herního hlediska vás ale hra opravdu ničím nepřekvapí – tři many, útoky, obrany a speciální schopnosti. Na mobilu je ovšem zdarma, takže jde o ideálního kandidáta, pokud chcete žánr karetních her teprve objevit.

Roguebook

zdroj: Nacon

Čím je zajímavý zrovna Roguebook, ptáte se? Jednak jako v Mahokenshi v něm běháte po hexové mapě, ale předně by vás mohlo zaujmout, že se na vývoji hry podílel Richard Garfield, slovutný to autor deskových her, zejména pak Magic: The Gathering.

Jinak je to v tomto seznamu už taková klasika čerpající rovněž z Darkest Dungeonu, tedy vaši hrdinové vlevo, nepřátelé vpravo, mícháte balíčky svých hrdinů, pomáháte si objevy z průzkumu světa a tak dále. Možná to není nejoriginálnější kousek v rámci konkurence, ale i tak stojí za vyzkoušení.

Tainted Grail: Conquest

zdroj: Awaken Realms Digital

Tainted Grail je nesmírně populární desková hra zasazená do velmi temné verze artušovské legendy. Conquest je první z několika videoherních adaptací, která si bere základní myšlenku předlohy (všudypřítomnou sžírající temnotu, před kterou nebohé vesničany chrání jen tajemné menhiry, kterým je ale třeba přinášet oběti), kterou okořeňuje o karetní systém ze Slay the Spire.

Hra vás nechá putovat po okolí relativně bezpečného útočiště a riskovat svůj život v potyčkách se zmutovanou faunou. Vedle osvědčeného a zde skvěle zvládnutého karetního systému si budete užívat velmi temnou atmosféru s tíživým příběhem, to vše podpořené velmi slušnou grafikou, aspoň na poměry těchto her.

Wildfrost

zdroj: Chucklefish

Na samotném konci seznamu sedí jeden z nejčerstvějších přírůstků. Wildfrost zaujme krásnou kreslenou grafikou a má hodně co nabídnout i po stránce hratelnosti. Kartami zde opět ovládáte postavy na levé straně dvouřádkových bojišť, ale na nepřátele vpravo můžete sesílat i přímá kouzla.

Největší zábava spočívá právě v postavách. Jedna z nich je vaším ztělesněním, a pokud zemře, prohráváte. Další přibíráte do týmu po cestě a v případě jejich úmrtí jsou akorát v další bitvě slabší. Každá má ale nějaký útok a speciální schopnost, které se aktivují automaticky po odtikání cooldownu.

Hrát se tu dá na velkou spoustu strategií, nechybí výběr cesty směrem k nedosažitelnému cíli, nakupujete si tu nové karty a odemykáte zábavná vylepšení, která můžete aplikovat na libovolnou z karet, a s trochou štěstí tak vytvářet velmi silné kombinace. Wildfrost je ale pořádně náročná hra, která vám nic nedá zadarmo.