Když vaše oblíbené herní studio chystá novou hru, patrně se na ni velmi těšíte, ale taky se možná bojíte, že to tentokrát nedopadne tak dobře jako v minulosti. FromSoftware mi opakovaně připravil jedny z nejkrásnějších herních zážitků, i tak jsem ale byl vůči jeho dosud poslední hře Sekiro: Shadows Die Twice skeptický, abych byl následně velmi důrazně vyveden z omylu.

Těšení a mírná skepse provázely i moje dosavadní vnímání Elden Ringu. Když se po dvou letech mlčení letos v létě konečně otevřela stavidla informací a my začali podrobněji zjišťovat, co bude vlastně hra zač, byl jsem na jednu stranu nadšen rozsahem, který tentokrát Mijazaki a jeho chlapci a děvčata hodlají servírovat, na druhou stranu se mě drželo mírné zklamání nad tím, jak velmi pozvolnou evolucí zajetých principů Elden Ring ve skutečnosti zjevně bude.

Byl jsem proto rád, že se můžu do hry podívat se slušným předstihem v rámci uzavřeného síťového testu, jakési beta verze, která zpřístupňuje úvodní oblast Limgrave. Ta je dostatečně velká na to, abyste si z ní mohli udělat velmi slušnou představu o fungování jednotlivých aspektů hry.

Dark Souls pod jiným jménem

Jak už možná víte z oficiálních informací, test hráčům nabízí pětici předpřipravených postav, přičemž předpokládám, že toto číslo nereflektuje počet hratelných tříd, jež přinese plná hra. Vybral jsem si Enchanted Knighta, válečníka se štítem a kopím, který ale zároveň vlastní kouzelnou hůl a nějaká ta základní kouzla. 

Jeskyně, v níž se odehrává startovní tutorial, rozptýlí jakékoli pochybnosti, které ve vás ještě mohly zůstat po průchodu herními nabídkami – Elden Ring by se docela dobře mohl jmenovat Dark Souls 4 a nikdo by nad tím nehnul brvou. Grafika, animace, uživatelské rozhraní, soubojový systém a do značné míry i estetika jsou zkrátka k nerozeznání od třetího dílu slavné dark fantasy ságy.

zdroj: Bandai Namco

Ve skutečnosti působí Elden Ring jako další evoluční krok, který si bere něco od všech svých předchůdců a získané vlastnosti doplňuje o vlastní novinky, přičemž tento mix ještě zasazuje do otevřeného světa. Pohyb tak po vzoru Sekira ozvláštňuje dedikované tlačítko pro skákání, jímž můžete nejen pohodlněji zdolávat terén, ale také skrz něj rozšířit nabídku útoků. Z téže hry si Elden Ring půjčuje také funkční stealth.

Počáteční drobná rozmrzelost nad tím, s jakou lehkostí člověk znalý předchozích her od FromSoftu do novinky vklouzne, se ale rozplynula do větru poté, co jsem nechal výukové jeskyně za zády a svět přede mnou se otevřel v plné šíři. Pocity to v tu chvíli byly srovnatelné s posledním dílem The Legend of Zelda, ale možná ještě spíš s tím, co jsem zažíval po úniku z Vaultu 101 ve Falloutu 3. Opět jsem před sebou měl zdánlivě důvěrně známé prostředí, ovšem zpracované zcela novou perspektivou.

Tajemno všude kolem

Otevřený svět Elden Ringu sluší, a to říkám s plnou odpovědností člověka, který jimi v jiných hrách začíná být přesycen. Důvod je nasnadě – na rozdíl od všech těch Assassinů či Far Cryů, které vás od prvního okamžiku zatlučou do země množstvím ukazatelů a bodů zájmu na virtuální mapě, Elden Ring voní tajemnem a dobrodružstvím. Co se to potácí tamhle na pláži? Co ten opuštěný kostel? Kam vede tahle skalní průrva? Najdu v jezerních troskách nějaký poklad?

To jsou otázky, které si můžete, ale také nemusíte klást. Hned při návštěvě první Site of Grace, místní variace na ohniště či lucerny z Bloodborne, si povšimnete zlatavého mihotání, které vám bezpečně naznačí směr, jímž by se napříště měly ubírat vaše kroky. Jestli poslechnete a budete následovat lineární trasu, to záleží jen na vašem rozhodnutí, byla by to ale ohromná škoda, protože právě prozkoumávání světa a hledání schovaných nepovinných bossů (i s jejich poklady) je tím nejlibovějším masíčkem Elden Ringu.

Nejvíce zábavy v preview buildu jsem si užil právě tehdy, když jsem opustil nabízenou trasu a vydal se na vlastní pěst za dobrodružstvím. Takhle jsem třeba objevil jeskyně plné členů kmene divokých skřetů, bránících své dva náčelníky. Potýkat se s nimi tváří v tvář se ukázalo být velmi netaktickým řešením, především kvůli jejich množství a rychlosti.

Ukázalo se ale, že tichým postupem mohu minimálně jednoho z bossů napadnout ve spánku a uštědřit mu pořádnou porci poškození, než se jeho nohsledi vůbec rozkoukají. Stealth tedy skutečně je smysluplnou součástí hry i v rámci soubojů s bossy a s jeho pomocí se navíc patrně můžete mnohým konfrontacím s nepovinnými protivníky vyhnout úplně.

Otevřený svět znamená konec nutnosti tradičních arén schovaných za mlžnými stěnami. I zde se vyskytují, na bosse ale půjde narazit i v otevřeném prostoru, přičemž někteří budou dokonce cestovat po mapě.

Na jednoho takového zlobivce narazíte velmi záhy po rozhovoru s prvním NPC, které vám sice nedodá moc optimismu, ale aspoň naznačí, jaký je váš cíl tady v oblasti Limgrave. Kousek od jeho vyhlídky se pohybuje rytíř na koni s masivním štítem, kterého byste za normálních okolností považovali za normálního nepřítele, ale jakmile vás zmerčí, objeví se nezaměnitelná lišta se zdravím a samozřejmě spustí orchestrální soundtrack.

Stejně jako kdysi

Principiálně funguje Elden Ring zcela podle pravidel zavedených stařičkými Demon's Souls. Zabíjením nepřátel získáváte měnu, s jejíž pomocí nabíráte vyšší úrovně a přidělujete body ke statistikám, mezi něž patří síla, obratnost, výdrž nebo třeba magické dovednosti. Zároveň toto platidlo můžete využít k obchodování s přátelsky naladěnými NPC. Pokud zemřete, nesené „dušičky“ zůstanou na místě a můžete si je vyzvednout, tedy pokud nezemřete znovu, v takovém případě jsou ztraceny navždy.

Drobná změna se dotkla lektvarů rozdělených na léčivé a ty, které doplňují manu. Váš hrdina či hrdinka jich může nést konečné množství, ale může také rozdělit, kolik kterých bude mít, přičemž začíná se dvěma od každého. Jejich obsah se doplňuje nejen odpočinkem, ale nově také porážkou skupinky nepřátel. Můžete tak získat léčiva i bez toho, abyste museli tábořit, a oživit tak už padlé nepřátele.

zdroj: Bandai Namco

Jednou z důležitých novinek Elden Ringu je Torrent. Nejde o nelegální způsob stahování obsahu ani o končícího pirátského poslance Mikuláše Ferjenčíka, nýbrž o vašeho spektrálního oře, jehož si můžete přivolat lusknutím prstu nebo spíše třením magického prstenu. Kůň se hodí na překonávání delších vzdáleností, úprk před protivníkem, který je pro vás příliš velkým soustem, a dokonce se z jeho hřbetu dá i bojovat, byť to tedy vyžaduje cvik a rozhodně nejde o žádnou hrdinskou podívanou, ale spíš o směšné pokusy COKOLI trefit.

Zajímavou možností je pořizování jakýchsi spirituálních pomocníků, které můžete následně přivolat na pomoc v boji. Zejména partička ozbrojených skřetů umí rychle zvrátit průběh souboje na vaši stranu. Paradoxní ovšem je, že ačkoli se jednalo o síťový test, nepodařilo se mi ani jednou připojit do kooperace ani PvP. Snad budu v rámci blížících se otevřených termínů úspěšnější.

Toulání ve vaší režii

Mezi další novinky patří možnost sbírat materiály, jako jsou třeba květiny či houby, ale také ptačí peří. Z toho všeho následně bude možné vyrábět různé předměty. Craftingu jsem se nicméně ve svém dost omezeném čase se hrou nevěnoval, spíše jsem se snažil odhalit, jaká esa má Limgrave ještě v rukávu.

Vůbec poprvé v historii Souls her máte například k dispozici mapu, kterou postupně odhalujete nalezenými útržky a na kterou se zaznamenávají některé body zájmu. Kromě toho si na ni po vzoru Zeldy můžete umístit vlastní špendlíky, které se ve světě následně projeví zářivým pilířem světla vedoucího vás k cíli.

Při procházení otevřeného světa jsem narazil například i na z trailerů známý event s putující karavanou. Tu můžete buď nechat dojít na místo určení, nebo ji napadnout cestou, oddělit doprovod od vozu s pokladem a s dvěma tažnými obry si to třeba vyřídit srabácky na dálku, protože se jen tak nemohou utrhnout ze řetězu (doslova).

První oblast si pro hráče připravuje slušné množství překvapení a třeba takový nečekaný přílet masivního, oheň chrlícího draka je velmi, velmi spektakulární. A to navzdory skutečnosti, že Elden Ring rozhodně nevypadá jako hra nové generace.

Ne, tohle není next-gen

Ano, je třeba se věnovat onomu slonu v místnosti, jak říkají Britové. Už z prvních zveřejněných záběrů bylo jasně patrné, že Elden Ring technickou stránkou hráčům oči nevytře. Hra má zjevnou nevýhodu v tom, že vyjde více než rok po vydání báječného a překrásného remaku Demon's Souls, s nímž bude mnohými nespravedlivě srovnávána.

Jenže zatímco Demon's Souls vyšly pouze a jedině na PlayStationu 5 (a jsou dílem úplně jiného studia), Elden Ring je mezigeneračním titulem, který musejí zvládnout i osm let staré konzole. Kvůli tomu se, co se technické stránky týče, dá hovořit o podobnosti s několikrát zmiňovanými třetími Dark Souls, které sice vypadaly hezky na jaře 2016, o skoro šest let později už to je ale samozřejmě o poznání horší.

Co však Elden Ring ztrácí na technické dokonalosti, to vrchovatou měrou vynahrazuje celkovou estetikou, pompézností a nápady výtvarníků. Jeho svět je plný padlých monumentů, masivních hradů, překrásných zlatých stromů a stvůr z nejhorších nočních můr. Vůbec poprvé se tu setkáváme se systémem dynamického počasí a také se střídáním denní doby.

Pokud vám záleží na počtu polygonů a nejmodernějších efektech a nic jiného neberete v potaz, radost mít nebudete. Ale pokud k vám mnohem spíš promlouvá atmosféra, pak vám učarují paprsky ranního světla odrážející se od hladiny jezera, zářivé kopule paláce na kopci, jehož přístupovou cestu lemují mrtví bojovníci a další místa, na nichž FromSoftware vypráví příběhy beze slov.

Na druhou stranu i já mám rád technické pozlátko a musím přiznat, že jsem byl poněkud zklamaný. Hru jsem testoval na PlayStationu 5, kde bych očekával zcela bezproblémový chod bez kompromisů, opak je ale pravdou. I Elden Ring nabízí dvojí možnost nastavení, tedy Quality s lepší grafikou a rozlišením při 30 FPS, nebo Performance, které nabízí dvojnásobný framerate při jistých kompromisech. Zatímco ve zmíněných Demon's Souls nebyl mezi oběma režimy na 65" obrazovce pozorovatelný grafický rozdíl, Elden Ring sice rozhodně chcete hrát v 60 FPS, bohužel tak ale budete muset snést znatelně rozmazanější, neostrý vizuál. 

Je samozřejmě možné, že vývojáři ještě na verzi pro současnou generaci zapracují, ostatně má se v budoucnu dočkat i ray-tracingu, osobně bych si ale nevsadil na to, že za tři měsíce do vydání dokážou zázraky. Je to škoda, protože Elden Ring bude v tomto ohledu dost možná působit trochu jako chudý příbuzný, zejména pro ty, jejichž první zkušenost se Souls byl loňský fantastický počin od Bluepoint Games.

Přichází opatrný hit?

Jedná se o jedinou podstatnou pihu na kráse, kterou jsem objevil. Jsem ovšem přesvědčen, že prostoru pro výčitky budou mít jiní hráči dost. FromSoftware se vydává velmi opatrnou cestou pozvolné evoluce a stydlivé krůčky se už mnohým mohou poněkud zajídat. Ve skutečnosti je Elden Ring mnohem méně odvážný, než byla minulá hra studia. Sekiro totiž dokázalo RPG prvky žánru osekat na kost, obralo hráče o možnost přelevelování a postavilo před ně mnohem spíš akční adventuru. 

Osobně jsem po ochutnávce přesvědčen, že mě Elden Ring bude bavit, že si jeho svět užiju a že následně opět strávím dlouhé měsíce a roky bádáním nad útržky jeho mytologie. Přesto mám pocit, že oním bezpečným našlapováním Mijazaki a spol. paradoxně hazardují s trpělivostí svého publika, které dostane už poněkolikáté velmi, velmi podobnou hru.

Elden Ring je zkrátka v rámci tvorby studia standardní, se standardními draky, rytíři, kouzly, tajemnými pannami a zrůdnými monstry. Záleží jen na tom, jak moc je to pro vás dobrá, nebo špatná zpráva.