Série Far Cry přešlapuje na místě, což musí být zřejmé každému, kdo si zahrál některý z dílů po trojce, tedy s čestnou výjimkou Primalu, i když ani ten nedokázal za pravěkou estetikou schovat naučené postupy svých předchůdců. Pátý díl naplno ukázal, že série by potřebovala podobný, možná ještě silnější reboot, než jaký Ubisoft provedl s Assassin's Creedem (a ten by ho po třech dílech velmi potřeboval znovu). Bohužel to nevypadá, že by šestý regulérní díl openworldové střílečky na něco takového byť jen pomýšlel.
Ústřední větou, kterou jsem si zapamatoval na nedávno proběhlé preview tour (bohužel hands-off, tedy bez možnosti hru na vlastní kůži vyzkoušet) bylo prohlášení „We don't want to be cringe“, volně přeloženo „Nechceme být trapní“. Bohužel to, co jsme se o hře následně z povídání vývojářů i představitelů hlavních rolí dozvěděli, naznačuje pravý opak.
Prezentace se dělila na několik tematických panelů. Ten první se zaobíral tvorbou samotného světa Far Cry 6. Ostrov Yara se silně inspiruje v reáliích karibské oblasti, nejvíce samozřejmě Kuby, ale není to adaptace stoprocentní. Na skutečné Kubě totiž nežijí plameňáci a obyvatelé nechovají aligátory v bazénech, jak nám s absolutně vážnou tváří sdělil konzultant vývojářů pro co nejvěrnější ztvárnění genia loci.
V celkové estetice se projeví i jihoamerické či africké vlivy. Vývojáři se pyšní tím, že pro Yaru vytvořili vlastní fiktivní historii, táhnoucí se desítky, možná stovky let do minulosti, a dokonce i vlastní náboženství, patrně proto, aby se díky jeho neurčitosti nemohl nikdo urazit (což je mimochodem motiv, který se tvorbou Ubisoftu vine jako jasně patrná linie).
Po dobu vyprávění o tom, jak bohatou a propracovanou mytologii pro Yaru vývojáři vytvořili, jsem si nicméně kladl otázku, zda své síly nenapínají špatným směrem. Ve ztřeštěné střílečce z bizarního barevného světa, po kterém pobíhají jezevčíci s kolečky místo zadních nohou a aligátoři v tričkách, asi jen málokdo ocení rozvinuté a pohnuté historické pozadí národa, o kterém si navíc pravděpodobně maximálně přečteme v několika pohozených poznámkách během přebíjení plamenometu.
zdroj: Ubisoft
Yara je rozdělená do několika odlišných regionů. Naleznete tu tabákové plantáže, které se ovšem nyní využívají k pěstování rostlin pro výrobu „zázračného“ léku Viviro, bažiny, hustou džungli, industriální oblast a samozřejmě také hlavní město s ironickým názvem Esperanza (Naděje).
Ústředním motivem je nepřekvapivě boj za svobodu. Hlavní hrdina (či hrdinka, pohlaví si lze vybrat) Dani Rojas se zapojí do partyzánského odboje proti lokálnímu tyranovi Antonu Castillovi, kterého ztvárnil Giancarlo Esposito (Breaking Bad, Mandalorian). Autoři se pyšní tím, že vytvořili realistické pašerácké trasy, po kterých se budete moci tajně přesouvat (takže ve Far Cry 6 patrně budou přítomny lesní cestičky), o něco větším tahákem je ale možnost schovat zbraň a procházet mezi strážemi jako nevinný civilista.
I herci, kteří dali protagonistovi svou tvář, dostali v diskuzi prostor. Vyjma toho, že je hlavní hrdina sexy, jsme se ale nic zvláštního nedozvěděli, tedy kromě filozofie představitelky ženské Dani, která má údajně silný smysl pro spravedlnost a tuto svou vlastnost se snažila do role vložit. Zajímavým detailem je, že mužský dabér trpí zadrháváním, a tak pro něj byla role relativně náročná.
Celou hru můžete absolvovat v online kooperaci s kamarádem. Autoři se také chlubí širokým nastavením přístupnosti pro hráče, kteří mají zdravotní omezení, ať už jde o možnost totálního přizpůsobení ovládání, nastavení pro barvoslepé či neslyšící, nebo implementaci technologie Tobii Eye Tracking.
Lokální odboj vedou dvě zásadní figury, Clara García a Juan Cortez. Zatímco Clara pochází z privilegované vrstvy, vystudovala žurnalistiku a k myšlence revoluce ji přivedla třídní nerovnost, Juan je bývalý agent KGB a s guerrillovým bojem má letité zkušenosti. Je také mozkem celé partyzánské operace a vyznává filozofii Resolver, která říká, že si lidé musejí pomoci všemi možnými způsoby, což se projevuje především na výrobě zbraní ze šrotu.
Vývojáři tvrdí, že toto konání je zakotveno v realitě a že na vlastní oči viděli množství bizarních výtvorů po svobodě toužících Kubánců, kteří byli schopni si vyrobit třeba i ponorku, aby překonali trasu ze své domoviny do vysněných Spojených států. I proto bude Dani moci nosit na zádech přenosnou Kaťušu a v rukou třímat nástroje, které jako by vypadly z postapokalyptické reality Falloutu, mimo jiné třeba vrhač kompaktních disků.
I tohle je ovšem důkaz skutečnosti, že Far Cry 6, podobně jako jeho předchůdci, stojí rozkročeno mezi záměrem vyprávět zdánlivě vážný příběh, dost možná i opatrně (a v rámci korektních mantinelů) vyslovovat politický komentář, a divoce ztřeštěnou estetikou, která se hráče především snaží ohromit výbuchy, nedejbože halucinačními sekvencemi (vsadím boty, že na ně zas dojde, Ubisoft své nápady s láskou recykluje a když to fungovalo ve čtyřech předchozích dílech, proč by to nefungovalo i tentokrát?).
To ale ve skutečnosti nevnímám jako ten úplně největší problém, divoká akce v otevřeném světě s pohlednou next-gen grafikou a efekty může být zábavná sama o sobě, jak v minulosti ukázala třeba série Just Cause a její fenomenální druhý díl. Smutné je, že z množství trailerů a gameplay videí Far Cry 6 už máme prakticky dokonalou představu o tom, jak se bude hrát a zdá se, že na tomto poli se nezměnilo vůbec nic.
Akce působí neskutečně sterilně, nepřesvědčivě a stejně. Místo vymýšlení fiktivní historie by se v Ubisoftu měli zaměřit na to, aby střílení panáků bylo výrazně šťavnatější (jako to třeba umí tým Machine Games v sérii Wolfenstein), aby používání zbraní dávalo hráči skutečnou radost z explozivní popcornové akce a upřímně, hře by namísto stále bobtnající mapy prospěla spíše modernější technická stránka, například zničitelné prostředí.
V tenhle okamžik může Far Cry 6 už jedině překvapit tím, že nebude jen formálně bezproblémovou hrou bez chuti a bez zápachu.
Ubisoft servíruje další hru, která hraje absolutně na jistotu, v ničem nevybočuje a formálně jí bude možné vytknout jen velmi málo, tedy pokud jste se nyní probudili z kryospánku a posledních devět let od vydání Far Cry 3 nesledujete dění v herním světě. Potíž je v tom, že firmu ke změně nebude nic nutit. Dá se očekávat, že opět půjde o nejprodávanější díl série, kterému výrazně pomůže i fakt, že vysokorozpočtová FPS vyjma Call of Duty a Battlefieldu pravidelně nevychází a letošní podzim nepatří mezi nejnatřískanější herní období.
Taktéž už trochu ohraná fascinace záporáky série se projevuje nejen tím, že o Castillovi a jeho synkovi víme díky kampani první poslední, ale i podobou season passu, který nás ve třech epizodách postaví do role tří ikonických antagonistů, Vaase, Pagana Mina a Josepha Seeda. Po zkušenostech s otřesnými DLC pro pátý díl jen doufám, že tentokrát půjde o něco víc než jen nekoherentní slepence a že se třeba dozvíme trochu víc o minulosti a motivacích ústředních postav.
Je samozřejmě vždycky ošemetné vyjadřovat se ke hře, která ještě nevyšla, nadto silně kriticky, ale v případě Far Cry si to dovolím už jen proto, že jsem poctivě odehrál všechny předchozí díly včetně datadisků a klesající kvalitativní tendence je přímo hmatatelná. V tenhle okamžik může Far Cry 6 už jedině překvapit tím, že nebude jen formálně bezproblémovou hrou bez chuti a bez zápachu, ale že v ní vyklíčí třeba aspoň nějaké semínko, jehož úrodu by mohlo sklidit Far Cry 7.
