Zatím nejsem nijak zvlášť daleko, ale už teď se Assassin’s Creed Valhalla rýsuje jako můj vůbec nejoblíbenější díl celé série. Přitom jsem měl Origins i Odyssey opravdu hodně rád. Honzovu recenzi jsem zatím celou nečetl a zdaleka jsem toho ještě neodehrál tolik, abych mu mohl tu silnou osmičku podtrhnout nebo škrtnout, ale když koukám na verdikt, tak kývu hlavou.

„Tvůrci zjednodušili, co potřebovalo zjednodušit, předělali to, co bylo nutné předělat a přidali tam, kde se hodilo přidat. Ve výsledné hře je i přes několik nedostatků navýsost příjemné trávit čas,“ napsal Honza a já s ním (zatím) nemůžu nesouhlasit. Valhalla je pro mě ten nejpříjemnější Assassín. Královsky se bavím, ale zároveň je mi při hraní místy trapně. Za Ubisoft.

Ztrouchnivělé stavební kameny

Není to tak dávno, co si tahle dlouholetá série prošla velkým a tolik potřebným restartem. Origins posunul sérii o kus dál a položil základní stavební kameny, na kterých stavěl jak Odyssey, tak i aktuální Valhalla. Série se inspirovala tam, kde bylo potřeba se inspirovat (například u třetího Zaklínače) a zdá se, že to většině lidí vyhovuje.

Já se k nim hrdě hlásím. Po Black Flag se celý Assassín tak trochu vyčerpal a za mě to bylo až surfování po pyramidách, které mu zase vlilo krev zpátky do žil. Řecký Odyssey se sympatickou Kassandrou mě bavil možná ještě o fous víc a zatím to vypadá, že u Valhally strávím víc času než u obou předchozích dílů dohromady.

Jenže právě díky tomu, jak mám Origins a Odyssey nahrané, teď ve Valhalle vidím věci, které vidět nechci. Věci, u kterých jsem doufal, že je už nikdy neuvidím.

zdroj: Vlastní

Skřípající kolovrátek

Jakkoliv je Valhalla v mnoha ohledech povedená, řada věcí v ní povážlivě skřípe. Už potřetí například vidím stejné animace hlavní postavy. Eivor klouže „myšími dírami“ úplně stejně jako Bayek. Místy gestikuluje stejně jako Kassandra. Po vylezení na souši ze sebe otřepe vodu identicky jako oba její předchůdci. Případů, kdy mě do očí praští zase stejná animace, tu jsou desítky.

Už potřetí taky musím tolerovat příšerné animace obličejů a vůbec celého těla většiny vedlejších postav. Hrozné je to u obyčejných, řadových NPC – vesničan zadávající úkol mi něco vysvětluje relativně klidným hlasem, ale gestikuluje u toho na všechny strany, jako by měl záchvat. K vidění je i pravý opak – vesničan jen klidně stojí, ale jeho dabér si může vyřvat plíce z těla. Je to do očí bijící, je to lajdácaké a táhne se to se sérií už roky. Nevím, jak vás, ale mě tyhle přešlapy, na které vývojáři očividně od Origins nesáhli, vytrhávají z jinak solidní atmosféry.

Netuším, kolik NPC animují vývojáři Ubisoftu ručně, ale spoustu jich zjevně rozpohybuje nějaký automatický systém s tím, že to po něm potom už nikdo nezkontroluje. Nechci pořád všechno srovnávat s Red Dead Redemption II, ale omlouvám se, nemůžu si pomoct. Rockstar tu laťku prostě nastavil tak vysoko, že se jí budou snažit přiblížit hry i během současné (nebo teď ještě říkáme příští?) generace konzolí. A řada z nich evidentně marně.

Ubisoft se s těmi animacemi vůbec nějak dlouhodobě plácá. Stačí vzpomenout na dřívější kritiku série, kdy jí bylo vyčítáno, jak se tvrdohlavě drží mužských hrdinů a ženy nikde. A pamatujete na vysvětlení Ubisoftu? Prý by to bylo moc práce, především co do animací.

A jak to francouzští šalamouni vyřešili? V Odyssey nám dali vůbec poprvé v hlavní sérii do rukou ženskou hrdinku (coby možnou hlavní hratelnou postavu od začátku do konce) a na animace se vykašlali. Kassandra tak například gestikuluje stejně jako Alexios, dokonce od něj okoukala i manspreading. Ach jo.

Spořitelna času & peněz

Nemluvě o tom, že už potřetí vidím stále stejné bugy. Ve všech případech jde o drobnosti, které mi z nějakého důvodu utkvěly v hlavně už při hraní Origins, Odyssey se jich nezbavil a teď je tu máme znova.

Jenže i ty detaily můžou být velmi otravné. Třeba vlasy a vousy se neustále prolínají s oblečením, a to dokonce i u předpřipravených příběhových postav, u nichž vývojáři ani nemají výmluvu, že byste jim jako v případě hlavního hrdiny mohli účesy volně upravovat. To samé se samozřejmě týká zbraní.

Grafické glitche se nevyhýbají ani terénu. Kůň opět při přeskakování zídek vyvádí psí kusy. A NPC občas nezvládají udělat to, co po nich scénář chce, takže místo aby vás během příběhového rozhovoru kamarád asasín převezl přes řeku loďkou, radši hupsne do vody, topí se a vykládá, jak se mu po řece hezky pádluje.

Teď to trochu přeženu, ale přiznám se, že mi při hraní Valhally občas přijde, jako bych si už potřetí kupoval tu stejnou hru. Říkat, že Valhalla je jen přeskinovaný Odyssey, který je jen přeskinovaný Origins, je samozřejmě blbost. Hned v prvních minutách člověk na nádherně zpracované středověké Anglii pozná, jak nepředstavitelné množství práce muselo tohle všechno dát.

Recyklaci animací a bugů na jednu stranu chápu. Být producentem Assassin’s Creed, zachovám se stejně. Proč znovu natáčet a animovat mocap na tunu pohybů, když je mám všechny hotové z minula? Jednoduše použiju už připravenou práci, ušetřím tím čas i peníze a pak můžu prostředky (finanční i lidské) investovat do něčeho jiného. Znovu vymýšlet kolo jen proto, že se rýpavým novinářům okoukalo, je zbytečné mrhání. Neopravuj, co není (příliš) rozbité aneb dokud nám to prochází, budeme to dělat dál.

Na druhou stranu, já producent nejsem. Jako zákazník a nadšený hráč si začínám pomalu připadat... Je obtížné vybrat to správné slovo. „Oklamán“ je příliš silné, protože popravdě, zase tak moc mi to žíly netrhá. Nejsem naivní a je mi jasné, že ani sportovní hry pravidelně každý rok neanimují všechny pohyby hráčů znova. Nicméně FIFA je jedna věc a třetí Assassín v řadě je věc druhá.

Z nějakého důvodu mě to tady mrzí víc než u sportovních her, kde stejně žádný velký progres nečekám. Tady mě mrzí, že pod tím nádherným nánosem sněhu, listí a kožešin mě obtěžují pořád stejné věci, které mi vadily už v písečných dunách a nezbavil jsem se jich ani v řeckých kopcích.

zdroj: Vlastní

Bohužel tak pokračuje nešvar, kdy nádherné a inspirativní prostředí hyzdí až nezvykle ošklivé věci, které jako by se sem propadly z nějaké céčkové produkce z doby před deseti lety. A mně to jinak skvělý zážitek z Valhally trochu kazí.

Počtvrté už prosím ne

Opravdu moc bych si přál, kdyby si v Ubisoftu řekli: „Třikrát a dost!“ a příští Assassin’s Creed, ať už se bude jmenovat jakkoliv a vyjde kdykoliv (listopad 2022?), by byl z gruntu nový.

Nemyslím, že by byla série ve stavu, v jakém se nacházela po vydání Syndicate. Tehdy byla změna potřeba jako sůl a Origins ji naštěstí dodal. Aktuální kurz je nastavený dobře a za sebe říkám, že se klidně spokojím „jen“ s další evolucí téhle šablony v jiném prostředí.

S pořád stejnými animacemi a bugy se už ale nespokojím, a jestli je za dva roky uvidím i počtvrté, tak už vážně nevím. Asi by musel být zbytek hry natolik odladěný a výjimečný, abych ty stejné problémy zase překousl a nevylámal si u toho zuby.

V případě Vahally je to ještě na hraně. Zuby zatínám a problémy toleruju, protože mi za to hra stojí. Protože mi Eivor sedla. Protože mě moje osada baví. Raidy jsou zábavné, souboják příjemný, stealth povedený, schopnosti vyvážené a prostředí naprosto famózní. Všechno to do sebe zapadá způsobem, kdy je prostě radost to hrát.

A teď už mě omluvte, Anglie čeká. Těm sluncem a listím pokrytým kopcům, stráním a hradům jsem se zatím nenaučil odolat. A zatím se to, navzdory problémům, které mě trápí už roky, ani učit nechci.