Hitman bez berliček aneb Jak z nové trilogie vymáčknout maximum

3. 3. 2021 18:00 | Komentář | autor: Adam Homola |

Je standardní způsob, jak hrát Hitmana, zároveň tím nejhorším? Samozřejmě že není! I když možná trošku je.

Dovolte, abych úvodní úvahu maličko rozvedl a přestal si protiřečit. Jádro pudla je takové, že v Hitmanovi vás základní uživatelské rozhraní vede za ručičku – a dělá to vlastně perfektně. Nesmírně košatou sandboxovou hru tím ale degraduje na v podstatě lineární naskriptovanou kostřičku, která toho nemá tolik co nabídnout.

Největší viník je očividný a hned na něj ukážu prstem: Mission Stories. Jde o možnosti, jak následovat krátký příběh, na který narazíte v rámci mise, a vedou vás krok po kroku od získání převleku přes překonání stráží až k bezpečnému odpravení cíle, čímž potlačují improvizaci a radost z objevování. Třeba narazíte na kuchaře, který má uvařit jídlo vašemu cíli, hra vám jasně naznačí, že se ho máte zbavit a převléct se za něj, pak vás navede do kuchyně a ještě vám pod nos přihraje možnost nějaké elegantní vraždičky, v tomto případě kapky jedu na talíři.

Pokud hrajete na standardní nastavení a nemáte chuť předpřipravené příběhy ignorovat, přijdete o to nejlepší, co Hitman nabízí: kreativitu. Pro začátek tak stačí jediné. Omezit v nastavení Mission Story Guidance na Minimal, případně je úplně vypnout.

Mission Stories pryč

Byť na pohled triviální zásah, je omezení Mission Stories právě ono pomyslné setřesení vodítka, kterým vás designéři tahají jako neposlušného psa. Jen se chcete porozhlédnout támhle, už se pár metrů od vás zjeví Mission Story a designéři škubou za provázek. Sice neviditelně, protože i se zapnutými příběhy si můžete dělat, co chcete, jenže znáte to. Možná jste silnější než já, ale osobně zvládám odolat návodnému uživatelskému rozhraní jen málokdy.

Omezením či vypnutím Mission Stories z Hitmana najednou není lineární příběh, kde je sandbox pouhou kulisou. Náhle tu máme opravdu košaté pískoviště, kde si ty bábovičky plácáte, jak chcete, a především je plácáte sami. Satisfakce nad „správně“ zabitým cílem je mnohonásobně větší z jediného a nesmírně prostého důvodu: Je to čistě vaše zásluha.

Najednou nejedete na autopilota. Dáváte větší pozor, vnímáte okolí a všímáte si většího množství věcí. Zjistíte, že každá mise přetéká hromadou zajímavých mikropříběhů. Ty jsou někdy jen jakési příjemné pocukrování, zatímco jindy jde o pořádnou dávku šťavnaté náplně. Mikropříběhy mohou být skutečně nápomocné a leckdy naznačí, kudy kam, aniž by vás tím mlátily po hlavě jako Mission Stories.

Vypnutím Mission Stories jsem přišel na úžasný způsob, jak znovu objevit úrovně, ve kterých jsem nestrávil zase tolik času. A tak zatímco s Vaškem v LongPlayi postupně poprvé poznáváme Hitmana 3, já si doma vlastním tempem znovu objevuju ty úrovně z jedničky a dvojky, které mě svého času tolik neoslovily.

A když budete dávat pozor, hra vás za to odmění. Najednou totiž zjistíte, že Helmut Kruger není jen ten nejlepší převlek v Paříži, ale že je to regulérní modelingová celebrita, o které se baví i v jiných koutech světa.

Některé vedlejší postavy navíc nejsou zastoupené jen v dialozích, ale objevují se na jiných mapách osobně. Například z hipíka ze Sapienzy, kde reálně nic nedělá a působí jen jako vtipná postavička, se v Santa Fortuně vyklube regulérní dealer zapletený do pašování drog. Šejk z Paříže se zase objevuje v Miami a podobně. Mise jsou vzájemně propojené nejen hlavním příběhem a klíčovými postavami, ale i drobnostmi. To zdejší svět povyšuje ze sympatické kulisy na konzistentně působící a relativně logicky fungující prostor, který nejenže dává smysl, ale má i šťávu.

Absence berliček se navíc nemusíte bát: Téměř nic vám neuteče, můžete si dát na čas a v klidu se zaposlouchat. Ano, občas se stane, že po nějaké době doběhne jeden ze skriptů a některá z příležitostí proběhne bez vašeho přičinění a vědomí. Tím ale rozhodně nepřijdete o všechny možnosti a vždycky si můžete dát celou misi znova a vyzkoušet něco jiného.

Ani jednoduché, ani těžké

Mission Stories nemusíte úplně vypínat, stačí je nastavit na Minimal. Tím pádem pořád víte, co se po vás chce, ale nevíte, kde to je. Vodítko je pryč. Případně si samozřejmě můžete MS vypnout úplně a jen hádat a zkoušet, co vás posune dál. A i když na další připravený krok v rámci příběhu nenarazíte, cvrnkne vás do nosu třeba něco jiného. 

S omezením Mission Stories musíte ale také počítat s náhlým navýšením obtížnosti. Bez mučení se přiznávám, že mi to bez těchhle berliček ze začátku vůbec nešlo. Osobně jsem byl zvyklý hrát Hitmana docela rychle a podle jasně nalajnovaných pravidel. V případě standardního nastavení jsem hned viděl, co se kde nabízí, jedné z možností jsem se chopil a pak jen slepě uháněl za cílem. V případě Hitman Roulette pro změnu nepotřebujete tolik vnímat okolí a spíš jen hledáte žádoucí výstroj a výzbroj.

Ale když už jste tohle všechno zažili, je omezení Mission Stories a uživatelského rozhraní ekvivalent toho, když z velké cibule odloupnete dalších pár vrstev a dostanete se k aromatickému jádru. Vypnutím MS si neuděláte Hitmana ani tak výrazně těžšího, jako spíš výrazně zajímavějšího. A kdybyste toužili po hardcore obtížnosti, vypněte si rovnou i Instinct, který vám dovolí vidět skrz zdi, a minimapu. Pak mi nezbývá než vám jen popřát hodně štěstí, protože s takhle osekaným nastavením jsem se moc daleko nedostal.

Zpomalit a kochat se

Zvýšená obtížnost obecně vzato Hitmanovi jen prospěje. O tom, jak jsou hry příliš jednoduché, jsem na Games kdysi psal. Bohužel to pořád platí a v případě Hitmana na standardní nastavení obzvlášť. S vypnutím Mission Stories je Hitman konečně nejen trochu těžší, ale hlavně výrazně košatější. Pro mě osobně je to konečně „ten správný Hitman“.

Ve výsledku je vypnutí či omezení Mission Stories malou, na pohled skoro až bezvýznamnou změnou. Asi objevuju Ameriku, ale i takováhle drobnost u mě vede ve výsledku k tomu, že nemám tendence se slepě hnát za ukazatelem. Místo toho zpomalím a užívám si mnohem širší možnosti i kontext.

Podobná mantra platí mimochodem i pro řadu dalších her. Není to tak dávno, co jsem zpomalil v Animal Crossing a nemůžu si to vynachválit. Holohlavý vrah a roztomilá zvířátka toho zjevně mají společného víc, než by se na první pohled zdálo.

Nejnovější články