Ať už jsme před vydáním Diabla IV (i po něm) řešili ohledně hry cokoliv, nijak jsem se netajil tím, že ji neplánuju hrát sám. Stejně jako jsem nikdy nehrál sám Diablo III. U nás doma je totiž tento typ zábavy neodmyslitelně spojený s gaučovou kooperací.
S manželkou jsme po Diablu III vyzkoušeli nespočet dalších diablovek, které umožňovaly multiplayerové hraní na jedné obrazovce, a čertili se nad každou, která tomuto pro nás nesmírně důležitému aspektu ukázala zdvižený prostředníček.
Diablo III nás z nich všech bavilo asi nejvíc, byť jsem ho vždy proklínal pro jeho systém správy inventáře. Ten totiž zabíral celou obrazovku, a znemožnil tak druhému hráči cokoliv dělat. Proto jsme si museli určovat časové úseky, kdy budeme hrát, a kdy naopak budeme řešit vybavení a schopnosti, přičemž druhý hráč se v takových chvílích alespoň mohl protáhnout, vyřešit toaletu a proscrollovat Facebook.
zdroj:
Foto: Blizzard Entertainment
Kooperace v celé své kráse bez jediné vady.
Nebyl to zkrátka obecně dobře odvedený design gaučové kooperace, což naštěstí o zbytku hry neplatilo, třetí Diablo nás nakonec přece jenom pohltilo. A tak jsme se doma logicky hodně těšili na Diablo IV, které ale svůj gaučový režim poměrně dlouho tajilo a já už ztrácel naději.
Blizzard jeho přítomnost vlastně ani nijak neoznámil. Prostě lidi vpustil do jednoho z beta testů, kde tak nějak mimochodem bylo možné hrát s kamarádem v jednom obýváku. A díky tomu jsem zjistil, že ta nejpalčivější věc třetího Diabla je pryč, o čemž jsem ostatně napsal celý článek.
Tehdy jsem ale vycházel jen z toho, co jsem na vlastní oči viděl na YouTube. Teď už můžu svůj názor zakládat na tom, co jsem zažil na PlayStationu 5 na vlastní palce. A přiznám se, že jsem ke svému překvapení spíše zklamaný.
zdroj:
Foto: Blizzard Entertainment
Názorná ukázka zakrytí minimapy s úkoly. První hráč netuší, kudy pokračovat dál.
Když jste pátým kolem u vozu
Teď nemám na mysli zklamání hrou jako takovou, to si musíme vyjasnit hned na začátek. Diablo IV je po herní stránce přesně takové, jaké ho chci. Vypadá skvěle, má skvělé zvuky, masakrování zástupů nepřátel je neskutečně uspokojivé, stejně jako nacházení dalšího a dalšího lootu. I ten svět mě tentokrát zajímá a s radostí naslouchám každému dalšímu dialogu a prozkoumávám každý kout.
Takže herní stránka je skvělá a prožívat to všechno v koopu s blízkou osobou je k nezaplacení. Ale po technické nebo možná spíše designérské stránce mám s gaučovým koopem Diabla IV až příliš mnoho problémů.
Abych zmírnil první velký nedostatek, uvedu ho pochvalou: Diablo IV můžete hrát v kooperaci úplně od samého začátku. Až moc často jsem se při testování různých diablovek setkával s tím, že jako hlavní postava musím sám odehrát nějaký prolog, než mi hra milostivě dovolí připojit k sobě druhého hráče.
Když si společně koupíte hru, která slibuje gaučový koop, tak prostě nechcete, aby jeden smutně koukal, než druhý dohraje několik desítek minut povinného sólo tutoriálu. A tím nové Diablo naštěstí netrpí, takže všechny palce nahoru.
Jenže se to pojí s velmi smutným faktem – hra s gaučovým koopem ve svém světě, v jeho příběhu vůbec nepočítá. To znamená, že jeden z hráčů je tu hlavní, a kdykoliv se spustí jakákoliv cutscéna nebo dialog, tak druhý hráč… zmizí. Stojí za vámi a ve vteřině je pryč.
Společně prožíváte všechny boje, společně prozkoumáváte okolí, pleníte dungeony. Ale jakmile dojde na rozhovor, váš kamarád najednou neexistuje. NPC se baví jen s hlavní postavou, jen hlavní postava sem tam něco prohodí a všichni dělají, že druhý hráč tu vlastně nikdy ani nebyl.
Není to dobrý pocit. Hra vašemu spoluhráči dává jasně najevo, že je tam navíc, že to vůbec není o něm, že by se to celé bez něj úplně obešlo. A je to strašná škoda. A taky dost podivné rozhodnutí, protože vyložených předrenderovaných filmečků tu není zas tolik, tak proč druhého hráče nenechat, ať se objevuje v enginových cutscénách? I kdyby nemluvil a nemluvilo se k němu, alespoň by tam fyzicky byl přítomen za všech okolností a necítil se ignorovaný.
Když skvělou hratelnost brzdí technická řešení
Teď už k onomu tolikrát omílanému inventáři. No, čekal jsem asi moc. Ano, konečně to není plachta, co zabírá celou obrazovku a zamezí druhému hráči hrát. Dokonce nezabírá ani polovinu obrazovky, ale zhruba tak třetinu a pořád je v ní všechno přehledně vidět, což je naprosto super.
Dokonce když si oba hráči otevřou inventář, tak je stále vidět uprostřed obrazovky pruh prostředí, takže kdyby vás náhodou překvapilo nějaké zviřátko, co si na vás chce smlsnout, s trochou štěstí vám to neunikne.
Pak je tu ale jeden prvek stran animace, který mi hlava nebere. Když oba pobíháte krajinou a jeden se rozhodne odložit ovladač, jeho postava automaticky následuje hrající postavu. To je očekávatelné. Ale když jedna postava běží, zatímco se druhá hrabe v inventáři, nehrající postava najednou neběhá, ale po krátkých časových úsecích se teleportuje.
zdroj:
Foto: Blizzard Entertainment
Inventář prvního hráče nijak nebrání druhému hráči v prozkoumávání okolí.
Stejně jako s výše popsanou ignorací druhého hráče mi to prostě a jednoduše boří imerzi celého zážitku a je to k vzteku, když člověk ví, že v jednom případě dostává očekávatelnou, plynulou animaci následování a v druhém případě to vypadá, jako když se hráč pohybuje prostorem ve virtuální realitě…
A i když už je konečně možné, aby jeden hráč hrál, zatímco druhý se přehrabuje ve statistikách, schopnostech a výbavě, tak to stejně neděláme. Protože nehrající hráč je vystavený nebezpečí, monstra do něj zatínají drápy, a i když v běžných potyčkách na nejnižší obtížnost jen tak nezemřete, tak to na klidu při procházení inventáře opravdu nepřidá.
Řešení je – alespoň v mé představivosti – prosté: Umožnit postavám se rozdělit. Pak by ten, kdo si řeší inventář, nebyl ohrožený činy aktivního hráče a měl na vše klid. Zároveň by mě neštvalo věčné teleportování nehrající postavy. Ale kdepak, tady se od sebe nemůžete příliš vzdálit, okraje obrazovky vás prostě nepustí dál. Takže hraní, zatímco si druhý spravuje vybavení, nepraktikujeme. Ale možnost mít otevřené oba inventáře současně je jednoznačně obrovský posun kupředu, díky kterému je každá partie bez zdržování o poznání příjemnější.
zdroj:
Foto: Blizzard Entertainment
Skvěle vyřešená správa obou inventářů naráz.
Jakožto hlavní postava trpím ještě jednou podivností: Jsem na levé straně obrazovky, zatímco druhý hráč na pravé. A na pravé straně je i minimapa a seznam úkolů. Takže když si druhý hráč otevře inventář, všechny tyto prvky zakryje a já stejně nemůžu hrát, protože nevím, kam bych měl v těch bludištích vlastně běžet.
Přitom je tu naprosto logické místo pro umístění minimapy. Pamatujete, jak jsem říkal, že i při obou inventářích otevřených najednou je uprostřed obrazovky výhled na krajinu? Tak proč není minimapa nahoře uprostřed se seznamem úkolů pod ní? Akci na bojišti by to nijak nevadilo a oba hráči by za úplně všech okolností věděli, jakým směrem mají běžet, jaké mají aktivní úkoly a tak podobně.
V neposlední řadě nás zrazovaly překvapivě i stěny místností. Ty za běžných okolností zmizí, jakmile do nich vběhnete, abyste na obsah takové místnosti viděli. Ale ve dvou to má vlastní hlavu. Někdy to zareaguje jen na hlavní postavu, někdy i na vedlejší. Často to ale chce přítomnost obou, což znamená, že si každý nemůže prozkoumávat dle libosti, nemůže řešit jinou komůrku spletitého dungeonu, protože jeden z vás nemusí vůbec vidět, co se v ní ukrývá.
Pořád tam nejsme
Gaučové kooperaci Diabla IV toho nakonec vytýkám mnohem víc, než by mi bylo milé. Doufal jsem, že to už konečně bude ta dokonalá diablovka pro dva hráče, ale to jsem se hodně přepočítal. Už sice nemusíme dělat velké pauzy na správu inventáře jako ve trojce, ale zároveň vznikají jiné, menší, ovšem dostatečně otravné problémy.
zdroj:
Foto: Blizzard Entertainment
Když si jeden hráč prochází své skilly, druhý už vůbec nevidí svou postavu.
Je ale nutné dodat, že nedostatky nemají až takovou sílu, aby nás vyloženě odradily od hraní. Prostě občas nevidím minimapu. Prostě občas musím počkat, až za mnou druhý hráč přiběhne, abych něco viděl. Prostě se nesnažím odehrát kus příběhu ve chvíli, kdy si druhý mění vybavení. Prostě musíme přijmout hořký fakt, že jeden z hráčů je příběhem de facto ignorován.
Kdyby samotné hraní nebylo tak zábavné a uspokojivé, zlomil bych nad kooperací v Diablu IV magickou hůl. Ale naštěstí je to fakt skvělá párová zábava, která svou chytlavostí zvládá převážit všechna ta negativa, která jsem na její konto dnes pronesl. A protože jsem věčný optimista, budu dál vyhlížet páté Diablo či nějakou jinou diablovku, která konečně nabídne takovou gaučovou řež, jaké nebudu mít co vytknout.
