Recenze

Minecraft: Story Mode – recenze 4. epizody

„Vždyť redstone se přeci nedá aktivovat křesadlem… Tahle konstrukce by v Minecraftu nedržela pohromadě, písty a slime blocky se o sebe takhle neopřou… Škoda, že to prase nespadlo do ohně, by z něj byl rovnou řízek.“ Protože Minecraft: Story Mode je docela nudná záležitost (viz recenze první, druhé a třetí epizody), přizval jsem si ke hraní čtvrté epizody mladšího sourozence, který, stejně jako většina jeho vrstevníků, Minecraft pravidelně mastí. Dopadlo to přesně tak, jak byste se obávali: moc ho to nebavilo, nejvíc se bavil kritikou věcí, které Telltale ve své adaptaci „zprznili“, a těšil se, až se zase vrátí do normálního Minecraftu.

Minecraft: Story Mode – recenze 3. epizody

Je vskutku obdivuhodné, když i sotva hodinu a půl dlouhá hra, v níž se prakticky nemůžete volně pohybovat a volně interagovat s prostředím, obsahuje bug, kvůli němuž se hryzne, vy musíte celý program restartovat a nahrát pozici o deset minut zpátky. Od krátké a vesměs lineární hry se očekává perfektně vyladěný chod, a když ne to, aspoň by člověk měl mít možnost přeskakovat již jednou absolvované dialogy. Těch je v Minecraft: Story Mode požehnaně a ani ve třetí epizodě s podtitulem The Last Place You Look nenabízejí příliš zábavnou podívanou napoprvé, ani napodruhé.

Minecraft: Story Mode – recenze 2. epizody

I ty nejlepší adventury od Telltale trpěly (a vlastně nadále trpí) jednou velkou vadou: dlouhatánské rozestupy mezi epizodami. To si takhle užíváte parádní díl The Wolf Among Us nebo Tales from the Borderlands, cliffhanger na konci vás málem zvedne ze židle, ale než za ty dva až tři měsíce vyjde další epizoda, spolehlivě zapomenete, co se předtím dělo a pečlivě vybudované napětí se rozplyne jako pára nad hrncem. Proto je velkým překvapením, když pouhé dva týdny od premiéry Minecraft: Story vydali Telltale nedávno druhou epizodu. Není to vlastně trochu podezřelé?

Minecraft: Story Mode – recenze 1. epizody

Minecraft: Story Mode není Minecraft. Není to hra o kreativním stavění, není to hra s otevřeným světem a ani to není hra, u které byste museli kdovíjak přemýšlet. Když dojde na budování, akorát mačkáte Qčko a ono se to udělá samo. Když máte craftit, tvoříte elementární předměty jako meč a luk. A když chodíte po světě, pohybujete se v malých uzavřených uličkách plných neviditelných bariér. Co tedy Minecraft: Story Mode vlastně je? Je to příběhová adventura s úplně novými postavami, odehrávající se v ikonickém světě Markuse „Notche“ Perssona.

A Story About My Uncle - recenze

Je několik věcí, které dělá A Story About My Uncle špatně, a jednou z nich je úvod. Chce vyprávět okouzlující příběh o strýčku vynálezci a jeho záhadném zmizení, a chce ho po vzoru Princezny nevěsty podat stylem vyprávění otce svému dítěti. Jenže hře trvá, než vás tím vyprávěním zaháčkuje. Jak umí některé hry vyvolat v hráči okamžité sympatie, tak A Story About My Uncle vyvolává v prvních minutách spíš opak.

Silent Storm: Sentinels - recenze

Silent Storm byla jedna z nejlepších válečných strategií minulého roku, ale bohužel rychle upadla v zapomnění. Povedlo se datadisku Sentinels navázat na skvělou hratelnost a odstranit nejzávažnější chyby originálu?

Conflict: Desert Storm - recenze

Stále nemáte dost her s válečnou tematikou a Ghost Recon je pro vás příliš obtížný? Pak by vás měla uspokojit týmová akce Conflict: Desert Storm z prostředí operace Pouštní bouře v Perském zálivu.

Flashpoint Campaigns: Red Storm - recenze

Jako hráč odkojený Steel Panthers, který je tělem i duší odevzdaný poctivým válečným strategiím, jsem v posledním roce trpěl. Vypadalo to, že jsou válečné hry na ústupu a nikdo už nikdy nevydá nic, co by pohovkové generály chytlo za virtuální výložky a strhlo do víru bitev.

Pacific Storm Allies - recenze & videa

…a nyní předpověď počasí pro oblast Tichomoří. Čekáme silnou strategickou bouří podobnou té loňské, rozšířenou o menší okluzní fronty. Příležitostné námořníky a piloty proto varujeme, aby se nepouštěli na otevřené moře.

Spellforce II: Dragon Storm - recenze

Draci. Někdy princezny žerou, jindy se s nimi zase chtějí ženit a pokud jim kvůli tomu statečný Honza utne hlavu, naroste jim jedna nová, tak jako loňskému Spellforce II narostlo rozšíření, které tíhne ještě více k RPG.

Pacific Storm - recenze české verze

Zdají se vám letecké simulátory moc náročné, RTS nudné a taktické strategie málo propracované? Existuje jistá alternativa, která by vás mohla uspokojit. Snaží se zaujmout svou komplexností i zajímavým mixem žánrů.

Conflict: Desert Storm II - recenze

Obrovský komerční úspěch rok staré týmové akce Conflict: Desert Storm způsobil narychlo připravené pokračování, které je však nečekaně změnou k horšímu. Existuje tedy důvod k návratu do Iráku?

HoMM IV: Gathering Storm - recenze

Všichni příznivci série tahových fantasy strategií Heroes of Might & Magic si jistě nenechají ujít první datadisk The Gathering Storm. Jedná se o opravdu vydařený přídavek nebo jen o nastavovanou kaši?

Hooligans: Storm over Europe - recenze

Kam až sahají hranice tvůrců počítačových her? Má smysl vytvořit hru jako jsou Hooligans, která věrně simuluje pouze násilí fotbalových výtržníků? Čtěte recenzi této originální real-time strategie.

Red Orchestra 2: Rising Storm - recenze

Rising Storm je rozšíření populární multiplayerové střílečky Red Orchestra 2: Heroes of Stalingrad, k jehož hraní ale původní hru nepotřebujete. Zvedá omrzlé nohy vojáků a přenáší je z prochladlé východní fronty do bojů na tropických ostrovech v Tichomoří. Kromě toho, že přináší nové mapy, zbraně a spoustu jiných novinek, dělá Rising Storm z Red Orchestra 2 aktuálně nejrozmanitější multiplayerový válečný titul. Dohromady zahrnuje čtyři rozdílné národy, zhruba čtyřicet zbraní a skoro dvacítku různých aktivních map. Zhodnocení kvality Rising Storm jsem nakousnul již v preview, nyní ho po několika desítkách hodin hraní definitivně rozseknu - katanou.

Neverwinter Nights 2: Storm of Zehir rec.

Mix RPG a strategie není zase takovou výjimkou. Tento datadisk je ale prvním takovým kouskem postaveným na oblíbené licenci Dungeons & Dragons, podobá se Baldurs Gate a v některých aspektech ho překonává.

Cave Story+ - recenze

Z dnešního pohledu je to naprosto nepochopitelné, ale hry jako Cave Story jsme dříve běžně hrávali, bavili se o nich a znamenaly pro nás opravdu hodně. Odreagování, zábavu, napětí a nervy drásající chvíle, kdy jsme měli chuť prohodit náš předražený počítač z okna - přesně takové stavy člověk u řady plošinovek zažíval a dokonce je i vyhledával. U téhle vylepšené, komerční verze, kultovní freewarovky, vám stačí pár minut na to, abyste pochopili, že stejné pocity se mohou dostavit po tolika letech znovu a že vlastně vůbec nevadí, jak to celé vypadá.

The Last Story - recenze

Hironobu Sakaguchi je ve světě japonských RPG velice známé jméno. Slavný designér a scenárista dal hráčům hlavně sérii Final Fantasy a krom ní je podepsán i pod desítkami dalších her. Nejnověji pod titulem The Last Story pro konzoli Wii, který Sakaguchi označil za své poslední velké konzolové RPG, i když nevím, jestli mu věřím, protože původně to samé tvrdil i o prvním Final Fantasy. Podstatné ale je, že ať už The Last Story je Sakaguchiho poslední hra nebo ne, rozšiřuje nepříliš početné řady JRPG titulů pro Wii smysluplným způsobem a svému stvořiteli rozhodně nedělá ostudu.

A Vampyre Story - recenze

Adventurní Duke Nukem Forever k nám po dlouhých letech vývoje a několikanásobné změně chlebodárce konečně doplachtil, byť jen z jedné třetiny. Vyplatilo se čekání na upírku Monu a jejího netopýřího nohsleda?

Valdis Story: Abyssal City - recenze

Je už taková doba, že se roztrhnl pytel s 2D plošinovkami a hopsacími hrami, za kterými už dávno nestojí velká studia, ale nezávislí vývojáři. A je vtipné sledovat, jak mnoho podobných titulů strčí velké hry s převahou do kapsy, pokud jde o zábavnost a šarm. Valdis Story: Abyssal City je jedním z nich.

Civilization VI – recenze Switch verze

Ještě jeden tah. Lež, která je tu s námi už desítky let, nabírá znovu na intenzitě. A to nejen nadcházejícím datadiskem Gathering Storm, ale především novou verzí povedené Civilization VI. Ta totiž nedávno vyšla na Switch a až překvapivě jí to tam sluší. V „ještě jednom tahu” totiž můžete pokračovat i na cestách.

Toy Story 3 - recenze hry nejen pro děti

Filmový Andy na své hračky zanevřel, ale mutace kino hitu od Pixaru láká na různorodý obsah. Kromě plošinovky dokáže být i jako GTA, Tony Hawk či FlatOut.

Stellaris - recenze

Hry od Paradoxu mají jeden hlavní společný jmenovatel - vyprávění příběhů. Europa Universalis, Crusader Kings nebo třeba Hearts of Iron nabízejí strategické pískoviště, ze kterého si můžeme uplácat vlastní grandiózní dobrodružství. Takové, které nikdo jiný nezažije, protože z nesčetného množství proměnných zkrátka a dobře dvě identické kampaně nevydolujete. Jde o narativní propletenec, který si vytváříte sami pro sebe a pro své kamarády. Stellaris nabízí podobný zážitek, i když oproti svým historickým bratrancům k dosažení cíle požívá výrazně jiné prostředky.

Aggression: Reign over Europe recenze

Nová strategie z dílny tvůrců Pacific Storm pokrývá nezvykle dlouhé časové rozpětí s oběma celosvětovými válečnými konflikty, kterými projdete ve stylu převzatém z Total War.

Victoria: Empire Under the Sun - recenze

Pro fanoušky Europa Universalis a Hearts of Iron vznikla nová ekonomicko-politicko-válečná strategie, kde se stáváte mužem za trůnem a řídíte zemi ke světlým zítřkům či do temného propadliště dějin.

#WarGames - recenze

Úspěch od fiaska může oddělovat velmi tenká hranice. Rádoby interaktivní film #WarGames to k vlastní smůle potvrzuje z onoho negativního úhlu pohledu. Od tvůrce Sama Barlowa bylo možné po jeho „televizní detektivce“ Her Story očekávat další hru významně ovlivněnou videem, ale namísto toho vzniklo jen video nepatrně ovlivněné hrou. Umělecký experiment se slaboduchým příběhem, do kterého lze zasahovat jen velmi provizorně, ukrývá pod rouškou zdánlivé geniality těžko pochopitelný brak.

Clash Royale - recenze

Rodokmen. V herním průmyslu se na něj dá jako v málokterém jiném odvětví. Historie ukázala, že talentovaní tvůrci jsou schopní opakovaně vytvářet hity, které se u hráčů těší velké oblibě. Naopak rozporuplný titul zpravidla vede k zaškatulkování vývojářů jako “těch špatných”. Někdy se nicméně na rodokmeny spoléhat prostě nelze. Studio Supercell možná stojí za Clash of Clans i Hay Day, masivními mobilními stroji na peníze. S Clash Royale je to ale jinak. Propojení pravidel MOBA her se zásadami tower defense žánru je totiž trefa do černého.

Diplomacy - recenze

Diplomacie je legendární desková hra, ve které se z evropských států za pomoci diplomacie a intrik formují velmocenské bloky, aby zkřížily zbraně ve Velké válce. Jak se tvůrcům Europa Universalis či Hearts of Iron podařil její převod na PC?

Hammer and Sickle - recenze

Série Silent Storm se stala základem pro titul Hammer & Sickle, který hráče zavede do napjatého prostředí studené války. Pokud holdujete taktickým titulům Jagged Alliance či X-Com, neměli byste si nechat ujít recenzi.

Extinction - recenze

Za Extinction stojí studio Iron Galaxy, které má mimo jiné na svědomí veškerý post-launchový obsah do znovuzrozené bojovky Killer Instinct. Logicky tedy čekáte, že akční hopsačka postavená na boji zblízka vyroste z hlubokých kořenů a z lásky k žánru. Extinction nicméně selhává snad ve všech ohledech a namísto zábavné řežby nabízí neustále se opakující nudu.