Můj titán hoří, kontrolky ječí a mám jen několik vteřin na katapultování. Třísknu do tlačítka E, kokpit se rozdělí a letím vzduchem vstříc... protivníkovu titánovi, který mého poslal do křemíkového nebe údery pěstí. Chytám se jeho těla, odervu kryt robotického mozku a rychle do něj vypálím dva zásobníky. Teď už řvou kontrolky mému soupeři a má pár vteřin na katapultování. Bohužel se mi zamotaly prsty na klávesnici a místo elegantního seskoku jen sleduji, jak mě zabíjí přehřáté jádro explodujícího titána. Takže respawn...

Adventur se sci-fi tématikou vychází v posledních letech jako šafránu. I proto srdce každého fanouška tohoto žánru zaplesalo, když Američani z Digital Media Workshop oznámili svou prvotinu s názvem Prominence.

Když vývojáři z 2K Marin v roce 2010 odhalili svůj příspěvek do rodiny XCOM her, zvedla se proti tomu regulérní vlna nevole. Hra měla upustit od taktické perspektivy, usadit vás do hlav hrdinů a hrát se jako akce. Ani náhodou se tedy neměla podobat původní sérii a skutečně jen málokdo to dokázal přenést přes srdce. A protože vývojáři dělají hry hlavně pro lidi, začal se akční XCOM měnit.

Patetická písnička o zasloužilých hrdinech, co vstávají z invalidního křesla a znovu nasazují život za správnou věc, ve Wolfenstein: The New Order burácí jako hymna. B.J. Blazkowicz se probouzí po dlouholeté amnézii do světa, ve kterém Třetí říše zvítězila nad Spojenci. Tím pádem nemá poloviční Polák jinou možnost než čapnout svůj věrný rotačák a začít šířit pravdu, lásku a rovnoprávnost.

Marně v děravé paměti pátrám, kdy běžela beta na datadisk takhle dlouho. Blizzard začal pouštět do, zprvu hodně uzavřené, bety StarCraft II: Heart of the Swarm první hráče 4. září 2012. Teď máme únor 2013 a konec bety byl nedávno oznámen na 1. března. Půl roku testování “obyčejného” datadisku. Za odklad z konce loňského roku na 12. března toho letošního jsem vcelku rád. Výsledkem velmi dlouhé bety bude výrazně odladěnější multiplayerový zážitek.

Při hraní Dead Space se prý někdo zbláznil. Taky jste to slyšeli? Nevím, jestli je to skutečně pravda, ale s přihlédnutím k náplni hry bych tomu klidně i věřila. Starý Dead Space byl prostě horor se vším všudy. Dobře vystihl tíživou atmosféru a nechybělo ani spousta lekavých momentů.

Když je člověk fandou multiplayerových stříleček a má možnost zdarma vyzkoušet a teoreticky i celou dobu hrát PlanetSide 2, byl by hřích toho nevyužít. Takže jsem také nasedl do rozjetého tanku hry a výsledkem jsou první dojmy po páru desítek hodin strávených ve hře. Když pominu velké problémy s evropským launchem, kdy hra nejela několik hodin, je samotný start hry břitký a rychlý. Mám na výběr jednu ze tří stran a neomylně volím revolucionáře z NC, protože mi evokují ty nejlepší z nejlepších - SVER z MAGu. Co jsem pochopil, řídí se tím, že nevadí, jak moc zbraň kope, hlavně, když rána z ní bolí víc, než ta zženštilá laserová ukazovátka od Vanu. Žádná úprava vizuálu postavy, prostě hop a už letím v modulu na nějaké bojiště.

“Myslím, že máme velmi reálnou šanci stihnout letošní rok,” tvrdil v létě Dustin Browder, šéf vývoje a hlavní designér StarCraft II: Heart of the Swarm, různým webům. “Myslím, že to nestihnou,” tvrdím v říjnu já a dovolím si tak se strategickým guru nesouhlasit. Velmi bych se divil, kdyby vyšel druhý díl SCII trilogie ještě letos. Aktuální stav beta verze tomu moc nenasvědčuje.

UFO: Enemy Unknown z roku 1993 mě naučila spoustu praktických věcí. Třeba to, že se nikdy...

Zlaté osmdesátky jsou nenávratně pryč a hrdinové mého dětství už dávno vyměnili svalové stimulátory za botoxové injekce. Ano, Expendables jsou docela fajn, ale duch hitovek jako Komando nebo Rambo II je v nich cítit jen pomálu. O to víc mě překvapilo, že asociace na výše zmíněné filmy mi začaly v hlavě naskakovat hned od prvních minut prezentace Crysis 3 na letošní E3. A když jsem pak po zhruba půl hodině odcházel ze stánku EA obohacený i o pár minut hraní, jen těžko jsem brzdil nadšení...

Před mnoha lety vyšla série fotografií z podzemek. Byly v ní vyfocené stanice metra z velkých měst, od klaustrofobních londýnských koridorů až po barevné haly v Ulanbátaru. Jednoduchým porovnáním architektury z různých končin bylo jasné, že stanice metra v zemích bývalého Sovětského svazu jsou těmi nejprostornějšími na celém světě – komunista prostě kopal a budoval velké věci. I proto se může Metro: Last Light odehrávat po Metru 2033 znovu v tunelech moskevského metra - tak spletité a nekonečné bludiště vystačí ne na dvě, ale klidně na deset her. (Pozn. - V článku najdete i video s naším rozhovorem s tvůrci hry.) Bojíte se tmy?Každá prezentace má jedno slovo, které jí dokonale vystihuje. V případě Last Light je to „ponurost“. Nejen kvůli pocitům osamělosti a úzkosti ve vybydlené a zničené Moskvě, kterou se prohánějí smečky mutantů-démonů, ale především kvůli výrazům pánů z THQ. Ať už jim někdo zalil obličej zmražovadlem mimických svalů anebo jsou opravdu tak smrtelně vážní, vyvolávají dojem, že pod zem v Last Light nechcete ani nakouknout. A to byste přišli o hodně. „Naše hra je ve fázi, kdy je kompletně hratelná, vše v ní funguje a můžete jí projít od začátku do konce se všemi příběhovými animacemi,“ tvrdí jeden z vývojářů. Snad mu nějaký neviditelný démon drží pařát na tepně, protože dokáže v rámci ponurosti ještě mluvit rychle jako kulomet. „Vylepšili jsme všechny části hraní. Střílení, prozkoumávání, stealthování i RPG,“ snaží se zaujmout hrstku novinářů. Po tří minutovém monologu ponuře sjede publikum pohledem a s vážností funebráka se odebere za dveře. Obrazovka se rozsvítí, prezentace začíná. Vítejte v metru, dveře se zavírají. Galerie #14151

Autor má horečku, letadlo dvouhodinové zpoždění a Oyster karta se válí zapomenutá doma. Posílat mě do Londýna hrát nevydané hry je záležitost očividně proklatá, ale vysvětlujte to šéfredaktorovi, když o vás dobře ví, jak máte rádi Borderlands. Nebudu zapírat, že mi tahle Diablem nakažená střílečka sedla až neuvěřitelně, když je svým způsobem blbá jak poleno a já nejsem z těch, kdo by blbost považovali za přidanou herní hodnotu. Borderlands naštěstí od prvních minut na Pandoře kouzlí atmosféru, míchající sci-fi a western způsobem veskrze odzbrojujícím. Hra přitom zbraněmi paradoxně přetéká a najít si tu vlastní (a pojmenovat ji třeba "Vera") je s prvním headshotem začátek krásného přátelství.

Celé univerzum Hvězdných válek na začátku předlouhé cesty tvoří pouze několik planet. Všechny ostatní, i z těch nejvzdálenějších míst galaxie, se otevřou až v okamžiku, kdy hrdina bojující za spravedlnost galaktické republiky získá do svého opatrování pořádnou loď. Cestování je nedílnou součástí při objevování rozsáhlých světů, a čím lépe je zpracované, tím větší je i podíl realistického vnímání světa. A ve Star Wars: The Old Republic se necestuje vůbec špatně. Zde je naše třetí neformální vyprávění o dobrodružstvích otylého Jedie Karrulla.

Na začátku jsou k sobě všichni moc milí a vstřícní ke každému problému, který se objeví. Tak bych shrnul první dny ve světě Hvězdných válek. Když začnete s nějakou MMO hrou třeba o tři roky později, nastupujete do rozjetého vlaku a najít v počátečních zónách někoho, kdo vám pomůže s těžkým úkolem, je mnohdy mnohem složitější, než samotný quest. V prvních dnech, týdnech, či měsících je tomu naštěstí zcela opačně. Rytíř Jedi Karrull se vydal na Coruscant, aby sbíral cenné zkušenosti. Coby strážce je jeho doménou boj se světelným mečem.

Místo kouzelnické hole třímá v rukou světelný meč, místo načuřených orků musí bojovat s prasečími Flash Raidery a horami sevřenému údolí se neříká království, ale planeta. K takovému závěru může dojít člověk během několika málo okamžiků strávených ve Star Wars: The Old republic, pokud před tím zabředl do hraní jiných onlinovek s fantasy tématikou.

Oznámení multiplayerového segmentu v Mass Effect 3 vyvolalo spoustu debat o tom, jestli je to opravdu nutné, jestli to zvýší atraktivitu hry a hlavně, jestli budou hráči nuceni multiplayer hrát, aby si mohli příběhovou kampaň vychutnat na 100 %. Odpovědi, které na tyto otázky z BioWare zpočátku přicházely, nebyly úplně jasné a namísto vyjasnění přinesly spíše další zmatky. Těm už je však nyní konec, částečně i díky rozhovoru na BioWare blogu, který odpovídá na řadu palčivých otázek a nejenom ohledně multiplayeru, ale též i PC verze. A když už se máme bavit o ME3 multiplayeru, můžete si v článku přečíst letmé dojmy z nedávného hraní ME3 kooperace.