Jak se chystáme hrát Mass Effect Legendary Edition?
zdroj: BioWare

Jak se chystáme hrát Mass Effect Legendary Edition?

13. 5. 2021 14:20 | Z redakce | autor: Redakce Games.cz |

Mass Effect Legendary Edition vychází zítra a naprostá většina naší redakce se chystá obléknout velitelskou uniformu, převezmout velení SSV Normandy a sestavit nepravděpodobný tým hrdinů, který nakope zadky roztahovačným emzákům bažícím po kvalitní DNA. Každý z nás má ale na nejlepší trilogii sci-fi RPG trochu jiné vzpomínky a podobně odlišně plánujeme pojmout i svůj průchod.

Aleš Smutný - Pobuřující renegát

Jen výjimečně hraju hry podruhé a příběhové kusy prakticky nikdy. Ale Mass Effect je má nejmilovanější série a pro ni jsem ochotný porušit své zásady a znovu se pustit do téhle úžasné cesty. Nicméně, můj kanonický příběh už byl napsaný, můj kanonický Shepard už dospěl ke svému konci a vše je vytesáno v kameni, tedy šedé kůře mého mozku. Takže přišel čas zkusit hru ze zcela jiného úhlu pohledu.

Původně jsem byl Paragon. Sice jsem občas sáhl k renegátské volbě, ale primárně jsem byl hodný a vstřícný Shepard, kterému občas došla trpělivost. Tentokrát si chci zkusit hru za postavu, která bude primárně Renegade. Což naštěstí v Mass Effectu neznamená zlá, ale řekněme, že řeší věci jiným, ne úplně konstruktivním způsobem. Chci po cestě udělat několik pochybných voleb, pokud se tak budu cítit (sbohem Samaro, možná zkusím explozivnější osobnost Morinth) a prostě roleplayovat jiného Sheparda, než byl ten můj spasitel světa.

Všichni ho možná nebudou uctívat jako div ne svatého, možná neprojde sebevražednou misí na konci dvojky bez ztráty kytičky, ale všichni zkonstatují, že i přes jeho vznětlivost a nekompromisnost „he got shit done.“ Jo a taky se vykašlu na Ashley, protože tenhle Shepard se sebou nenechá zametat jako ten starý. Připrav se, vesmíre, dojdeš záchrany, ale olivové ratolesti tentokrát nechávám doma.

zdroj: BioWare

Alžběta Trojanová - Monogamní Shepardka

Mass Effect je láska, ale vlastně si z něj strašně málo pamatuju. Jedničku mám aspoň relativně svěží zhruba do půlky, kdy jsem ji zkoušela hrát podruhé celkem nedávno. Ze dvojky si nepamatuju lautr nic. Jak kdyby neexistovala. Trojka mi zůstala v hlavě jen díky pár těžkým rozhodnutím. Na hraní v rámci Legendární edice se tak zatraceně těším. Vlastně to bude pomalu jak hrát novou hru. 

Jestli něco udělám jinak? No, počítám, že ano. Nebudu teda renegát. Na to prostě nejsem stavěná. Vždycky jsem ten nejhodnější z nejhodnějších. Mirek Dušín, idiot, co každé babče pomůže se sebepitomějším úkolem. Tentokrát mám ale v plánu to povýšit na novou úroveň a zároveň být super věrná. Koho vyberu, toho nepodvedu. Monogamnní Shepardka. Žádná Liara v prvním díle, ve dvojce Jacob (hele, nesuďte, jo, Jacob byl jediný, kdo reagoval na moje svádění a od určitého momentu člověk musí vzít, co je mu nabízeno) a ve trojce bůhvíkdo. 

Co se týče samotného hraní, předpokládám, že nejvíc změn nastane ve třetím díle. Před devíti lety jsem totiž hrála novinářskou verzi, která neměla možnost třetích, srabáckých kompromisů (jako například že Gethové a Quariani se stanou vlastně kamarády). Podle mě je škoda, že je do hry tvůrci přidali. Na ten stres při vybírání ze dvou těžkých rozhodnutí, kdy ani jedno není správné, doteď s láskou vzpomínám. Pochybuju, že bych si to ale dobrovolně způsobila znovu. Jestli mi hra dá možnost kompromisu, sahám po tom. Nakonec – jsem přece Mirek Dušín.

Patrik Hajda - Váhavé závazky

Na tom, jak budu procházet trilogií Mass Effectu, se toho asi mnoho nezmění. Nemám chuť objevovat nové cesty, nemám zájem utvářet si sympatie k postavám, které mi dříve sympatické nebyly. Nemám touhu hrát si na drsňáka, nadále si pojedu svého pohodáře, který chce všem pomáhat, tak jako to dělám v každé hře.

Jediné, co by se mohlo lišit od mého dávného průchodu hrou, je asi fakt, že bych mohl poprvé v životě zřít konec třetího dílu. Nedělám si ale přílišné ambice. Dohrávání her ve volném čase nepatří zrovna k mým silným stránkám a stále jsem spíš člověk, který žije přítomností a vyhlíží budoucnost, než abych se cyklil v minulosti.

Ale třeba mě Mass Effect po opravdu dlouhé pauze (a se značnou mírou zapomnění) nebývale nadchne a já kvůli němu odložím vše ostatní, co mám momentálně rozehrané. A za takovou verzi budoucnosti bych se určitě nezlobil.

zdroj: vlastní video redakce

Vašek Pecháček - Modrou, jedině modrou

Když jsem byl malý, tak jsem byl hodný. Paní učitelka ze školky, kterou jsem kdysi na procházce přetáhl klackem, by s tím asi nesouhlasila, ale překřičely by ji miliardy hlasů napříč galaxií, protože jen díky nejparagonštějšímu ze všech paragonských Shepardů byla eliminována reaperská hrozba.

V pokročilém věku už mi ovšem nejsou sympatičtí jen Aragorni a Gandalfové, ale třeba i takový Jaime Lannister. A tak bych svého Sheparda rád hrál poněkud neutrálněji, realističtěji, chtěl bych balancovat na hraně světlé a temné strany Síly.

Což samozřejmě udělat nemůžu, protože by mě za to hra potrestala. 

Když jste pořádný paragon, dostanete možnost snáze ovlivňovat konverzace, bonusy v boji, dokonce celou novou misi. Když jste pořádný renegát, je to lautr to samé. Když jste od každého trochu? Nedostanete nic.

No a protože hrát za čistě regenátského Sheparda je mi výrazně proti srsti, neboť je to lehce rasistický zelený mozek, nejspíš opět budu bezmyšlenkovitě klikat na modrou. A jestli to chcete brát jako nějaký krkolomný eufemismus pro sex s Liarou, hádat se s vámi rozhodně nebudu.

Pavel Makal - Konečně kompletní zážitek

Ano, ano, přiznávám, celou trilogii Mass Effect jsem nikdy neprošel. Přestaňte bučet, s vydáním Legendary Edition hodlám tento letitý rest napravit. Konečně tak dokončím první díl, který jsem opustil někde v polovině, protože mi na tehdejším PC prováděl neuvěřitelné brikule, připomenu si dvojku, kterou jsem jako jedinou absolvoval celou a konečně budu moci ocenit otřesné zakončení celé trilogie, o kterém poslouchám přednášky svých kolegů už skoro dekádu.

Ačkoli družně diskutují o tom, jak se budou v roli Sheparda chovat a koho osouloží, já se snažím potenciální spoilery nevnímat. Ostatně, ještě jsem se ani nerozhodl, jestli budu hrát za mužskou či ženskou hlavní postavu. Velmi pravděpodobně to ale bude pořádný bastard, který si s nějakou genocidou (ano, všem spoilerům jsem se nevyhnul) hlavu lámat nebude.

Vlastně jsem rád, že se letošek až na malé ostrůvky radosti nese ve znamení úmorného herního sucha a dlouhodobému vychutnávání obří trilogie nebude nic stát v cestě. A možná si pak jako bonus dojedu i Andromedu a konečně budu mít právo nadávat, jak hrozná ta hra oproti těm skutečným Mass Effectům je.

Šárka Tmějová – Cesta do nostalgie

Naprostou většinu RPG od BioWare jsem hrála víckrát, Mass Effect nevyjímaje. Potřebovala jsem si vyzkoušet rozdíly mezi paragonem a renegátem, Shepardem a Shepardkou a samozřejmě i mezi romancemi napříč trilogií. Vím, že hrát Legendary Edition nebude stejné jako nastupovat na palubu Normandy úplně poprvé, ale chci se s ní vrátit do doby, kdy jsem o svých parťácích nevěděla všechno a na YouTube nehledala nejrůznější nepravděpodobné scénáře a jak jich dosáhnout. Což bylo zhruba po prvním rolování závěrečných titulků třetího dílu.

Zároveň ale nemůžu zapomenout na silnou citovou vazbu k parťákům. Ať už tedy budu hrát za hodnou holku nebo zlého kluka (samozřejmě za biotiky), nejspíš budu s sebou neustále tahat Garruse, v prvním díle hlavně s Wrexem nebo Liarou, ve dvojce s Thanem nebo s Mordinem a ve trojce zase s Liarou.

Vlastně mám chuť napsat, že budu Legendární edici hrát „jako obvykle“, aniž bych přitom měla pocit, že jsem Mass Effect hrála tolikrát, aby nějaká obvyklost existovala. Na velké výstupy z komfortní zóny ale pro mě v tomhle případě není prostor, protože půjde v první řadě o pořádný výlet do vzpomínek, kdy jsem s týmem neohrožených zachraňovala galaxii, aniž bych sama měla třeba maturitu. A zároveň nebudu muset u rodičů žadonit o novou grafickou kartu, aby ty vesmíry spolu se Zaklínačem 2 vypadaly lépe. Respektive aby mi jely ve více než 10 FPS. Zlaté časy! 

zdroj: BioWare

Nejnovější články