Zatímco dnes vnímáme LEGO hry jako běžnou součást videoherní scény, před patnácti lety tomu tak zdaleka nebylo. Teprve v roce 2005 totiž vyšla hra Lego Star Wars: The Video Game. Na první pohled šílený nápad zpracovat galaktický epos coby dětskou stavebnici vyšel fenomenálně a další licencované hry následovaly – Pán prstenů, Avengers, Indiana Jones a mnohé další. Až se někdy může zdát, že svou LEGO hru dostane každá trochu známější filmová značka. První díl Star Wars, který do kostiček převedl v té době aktuální prequelovou trilogii George Lucase, byl ale skutečnou revolucí.
Nešlo o první videoherní spojení dánské stavebnice a počítačových her, už dříve se na obrazovky monitorů dostaly třeba závody LEGO Racers nebo populární stavebnice Bionicle. Svou premiéru na tomto poli si ovšem odbylo studio Traveller's Tales ležící asi dvacet kilometrů vzdušnou čarou od Manchesteru.
Toto studio nebylo na videoherním poli žádným nováčkem, vyloženou bombu však na svém kontě nemělo. Vytvořilo pro Segu dva díly ježka Sonica a převedlo hráčům z kina pixarovku Život brouka či Toy Story. Skutečný průlom však nastal teprve tehdy, když dostalo možnost zpracovat Hvězdné války. Hvězdné války v LEGO podobě.
Vykostit Grievouse
To, co nám dnes přijde už normální, se tenkrát zdálo jako podivný výstřelek. Do kin se blížila Pomsta Sithů, toužebně očekávané zakončení prequelové trilogie… a do obchodů s videohrami si to šinula hra s názvem LEGO Star Wars, kde jste si mohli zahrát za Obi-Wana složeného z kostiček. Na první pohled nejapný pokus vytřískat z megapopulární a v té době všemožně skloňované značky o nějaký ten dolar navíc. Co bude příště, Padmé jako panenka Barbie?
Jenže všechno bylo jinak a fanoušci, kteří si LSW zakoupili, dostali prostě… skvělou hru. Všechny tři díly (tehdy) nové trilogie, všechny důležité filmové situace. Možnost zahrát si za všechny myslitelné postavy, přičemž každá disponovala zvláštními schopnostmi. A to podstatné – hrálo se to prostě skvěle.
Přijít na to, v čem je trik LEGO her, je jednoduché. Jedná se totiž o srozumitelnou zábavu, kterou si mladší hráči náležitě užijí a bude pro ně představovat adekvátní výzvu. Zároveň ale nejde o hru hloupou či triviální, takže nabídne příjemné chvíle i daleko starším pařanům, kteří si zrovna chtějí oddechnout od vyčerpávajících soubojů v Dark Souls nebo Sekiru.
Lego Star Wars navíc nabídlo hned dva důvody, proč se ke hře později vrátit a nevěnovat jí jen jedno obligátní dohrání. Tím prvním byl mód Free play. Zatímco v tradičním Story módu jste jednotlivé mise procházeli v kůži postav, které tyto situace absolvovaly i ve filmu, v módu Free play jste najednou měli ring volný. Jít s Jar-Jarem Binksem na Anakina při bitce na Mustafaru? Zápolit coby Mace Windu s Darth Maulem v závěru Epizody I? Nic z toho nebyl problém.
Průchodem hrou jste si totiž odemykali jednotlivé postavy a ve volném hraní pak bylo již jen na vás, které si na opětovné zdolání levelů vyberete. Kromě skvělé zábavy jste navíc tímto stylem mohli sbírat kanystry, kterých bylo umístěno v každé úrovni deset.
Často jste se s původními figurami nedostali ke všem tajemstvím, jelikož každá postava disponovala určitými vlastnostmi, které jste ve hře mohli využít – Jediové a Sithové umějí používat Sílu a přesouvat objekty, královna Padmé či Jango Fett dovedou šplhat po laně a třeba zmíněný Jar Jar… kromě toho, že leze všem na nervy, umí taky skákat proklatě vysoko. Ve Free play jste tedy měli volné pole působnosti k tomu, dohrát hru na sto procent.
LEGO legrace
Naprosto klíčovou součástí každé LEGO hry je humor. Pokud tak vážně se beroucí svět, jakým je Pán prstenů či právě Hvězdné války, ztvárníte do podoby kostiček pro děti, vypadalo by asi trochu divně, kdyby šlo o smrtelně seriózní záležitost. Právě první díl LEGO Star Wars byl v tomhle skvělým průkopníkem – vtipnými situacemi jsou levely doslova prošpikované.
Navíc má tento díl, stejně jako většina starších LEGO her, alespoň z mého pohledu výraznou výhodu – je němý. Postavy v něm nemluví, jen tak podivně huhlají, což ještě zvýrazňuje vtipnost většiny situací. Scénky, kdy třeba Qui-Gon v lego-podání charismatického Liama Neesona (v časech, kdy ještě nevyhrožoval padouchům během telefonických hovorů), kroutí hlavou nad Obi-Wanovými eskapádami, jsou k nezaplacení.
Dnes je už běžnou součástí LEGO her dabing, což je možná trochu na škodu. Produkty od Traveller‘s Tales jsou stále velmi vtipné, humor se tu však už blíží klasickým animákům, zatímco původní hry bez dabingu byly nefalšovanými originálními groteskami. Určitá roztomilost ve stylu „Jak to chodí u hrochů“ je ta tam.
zdroj: Archiv
Klonoví průkopníci
Pisatel těchto řádků považuje LEGO Star Wars za jednu z nejdůležitějších her roku 2005, a to s plným vědomím toho, že tehdy vyšly takové pecky jako první díl God Of War nebo třeba Resident Evil 4. Kromě toho, že byl nastartován dodnes trvající videoherní fenomén, také byly prolomeny dva mýty či nepříjemné jevy videoherního světa.
Mýtus číslo jedna: Nejde udělat vážně parádní hru pro děti. Hry určené pro nejmenší vždy trpěly tím, že šlo za příznivé konstelace o průměrné či lehce nadprůměrné tituly – pro děcka fajn, na druhou stranu nic, co by zaujalo staršího pařana. První LEGO Star Wars to změnily, protože jejich hratelnost byla přímočará, přitom ale zábavná i pro zkušenější.
Mýtus číslo dvě: Nejde udělat pořádnou hru podle filmové předlohy. O hrách vycházejících z filmů často platilo, že jsou v lepším případě průměrné, v horším úplně blbé. Leckdy je nedělala úplně renomovaná studia, vycházela nastejno s premiérou v multiplexech, aby se z hypu vytěžilo maximum – a jednalo se o nanicovitou zábavu na nižší jednotky hodin.
Když už vznikla opravdu dobrá hra podle slavné licence, šlo o původní téma šité na míru přímo hře jako v případě bondovky Everything Or Nothing, ne o násilný pokus za každou cenu převést příběh z plátna na obrazovky monitorů.
Ostatně autor tohoto článku, coby obrovský fanda Harryho Pottera, by dal pravé varle za skutečně kvalitní licencovanou hru z tohoto světa – všechny tituly zpracovávající filmovou předlohu jsou totiž přinejlepším průměrné. Nikterak oslnivé third person akce, ve kterých čas trávíte jen proto, že si chcete na vlastního Rona zažít všechny kouzelné situace z populární předlohy.
Prostě zábava
V době premiéry třetí epizody Star Wars tak došlo k paradoxní situaci, kdy byly na trhu dvě hry: jednak hříčka pro děti, která se navzdory všem očekáváním stala absolutním hitem, jednak skutečně oficiální, vážně míněná hra k filmu, která byla ovšem docela strašná. Stereotypní rubačka s mizernými souboji, která v konkurenci LSW shořela na celé čáře.
Úspěch první zmíněné ale ukázal LucasArts i dalším studiím cestu a hra s tématem původní trilogie i další významné popkulturní brandy (Avengers, Piráti z Karibiku, DC Supervillains…) pak mohly následovat.
V letošním roce se dočkáme Skywalker Sagy, o které si téměř jistě můžeme říct, že nepůjde o hru, která by fasovala desítková hodnocení a recenzenti si kvůli ní přepisovali osobní žebříčky nejlepších videoher všech dob. Traveller‘s Tales nedělají Death Stranding ani Ico a ani takové ambice nemají.
Zároveň ale věřte, že půjde o maximálně pohodovou a příjemnou zábavu, která neurazí fanouška Hvězdných válek, ať je mu pět, nebo pětapadesát. LEGO je přece v první řadě hračka a kdo si hraje, nezlobí. Hry od Traveller‘s Tales tohle tvrzení potvrzují na sto procent.
