Wanderstop je jedinečná hra.

Vypráví docela obyčejný, rozhodně ne nezajímavý příběh Alty – proslulé válečnice, která se tvrdou pílí prošermovala až na vrchol. Odkud spadla. Zas a znova. Vždy se dokázala postavit na nohy a pokusila se znovu stát světovým šampionem, ale místo toho, aby síly sbírala, ji opouštěly.

Galerie

Její poslední nadějí byla legendární bojovnice, která by ji mohla vrátit na správnou cestu. Jenže Alta tu správnou cestu nedokázala najít ani k ní. Do té cesty se jí totiž postavil tajemný les, v němž ji síly opustily úplně. Žila pro boj, a najednou nebyla schopná třímat svůj meč.

Bojovnost v ní ale nepolevila a jak už to tak bývá, přecenila svou výdrž, až se skácela k zemi úplným vyčerpáním…

Na čaj se nespěchá

Wanderstop vám už v několika málo úvodních minutách dá jasně najevo, že není pouhou indie jednohubkou, kterou s radostí slupnete na jedno-dvě posezení. Je to silně emotivní zážitek, který jsem si alespoň já musel opravdu dávkovat (tematicky, jako dobrý čaj).

zdroj: Ivy Road

Abych pořádně pojmul a procítil vše, co hra vysílala mým směrem. Abych měl dost času se nad tím vším zamyslet. Abych to dokázal vstřebat, sám sobě to přiznat, oklepal se z toho a mohl se po čase vrátit pro další citovou nálož.

Hra totiž nezpomaluje ani po silném úvodu. Jakmile se Alta probudí uprostřed lesa na pestrobarevné mýtině, jíž dominuje titulní čajovna Wanderstop, hned se otevře jedno z jejích nejsilnějších témat – Altina touha pokračovat v cestě za titulem nejlepší válečnice všech dob a její neschopnost přijmout tvrdý fakt, že je na něco takového příliš unavená.

Potkává tu věčně pozitivního, skutečně nezlomného majitele čajovny, obrovského, docela podivného Boroa, který by jí rád pomohl, ale vlastně nezná nic moc jiného než vaření čaje. A jak známo, čajové dýchánky zrovna neproslavují jejich akční sekvence, takže by Altě teoreticky mohlo pomoct, kdyby se na mýtině chvíli zdržela a třeba si i sama vyzkoušela nějaký ten čaj uvařit.

zdroj: Ivy Road

Do vody přidáme čajové lístky a... lásku?

Tím se začíná rýsovat začátek zdejší herní smyčky, kdy do čajovny postupně zavítají nejrůznější individua s nejroztodivnějšími požadavky na hřejivý nápoj. S pomocí přehledné knížky budete dle požadavků zákaznictva dedukovat, jakou příchuť by výsledný čaj měl vlastně mít.

Tedy jakou rostlinku musíte v jednoduchém, ale zábavném systému křížení semen vypěstovat, aby bylo přání zákazníka vyhověno. Pak už vás čeká parádně zpracovaná výroba, kde se proháníte na pohyblivém žebříku kolem dvoupatrové konstrukce, kde vše začíná nalitím vody do obrovité zkumavky, pokračuje zahřátím s pomocí dmychadla, odkud se horká voda přepraví potrubím do další nádoby, do níž naházíte veškeré suroviny.

Těmi je v základu samozřejmě čaj, jehož lístky jste nasbírali na mýtině, a dále jakýkoliv druh ovoce požadovaný zákazníkem. Pak už vás jen čeká lehoučká odhadovací minihra s naléváním hotového moku do hrnečku a můžete sprintovat k vyčkávajícímu žíznivci a sledovat jeho reakce.

Galerie

Nenechte se ale zmýlit. Vaření čaje hraje ve Wanderstopu na druhé housle. Prim totiž hrají neskutečně barvité postavy a jejich nezapomenutelné příběhy, které se jen tak mimochodem rozvíjejí nad šálkem čaje.

Na mýtinu napříč hodinami hraní zavítají nejrůznější podivíni, kdy se hra nezalekne ani mísení žánrů. Jednou proto mluvíte s rytířem superhrdinou, podruhé s naprosto obyčejným, všedním člověkem, aby na vás příště vykoukla entita z jiné dimenze.

Je to celé součástí záhadného světa, tajuplné mýtiny uprostřed ještě tajuplnějšího lesa, který sem směřuje kroky všech pocestných a sám se rozhoduje, koho pustí pryč a koho si zde ponechá – třeba Altu, která by se ráda sebrala a odešla, ale les s ní má jiné plány.

zdroj: Ivy Road

Ad Absurdum

Příběhy jednotlivých postav jsou neskutečně zajímavé a narovinu se přiznám, že jsem se s moc lepšími nesetkal. Žasnu nad genialitou jejich tvůrce, kterému se mistrně podařilo zamaskovat nepřeberné množství metafor na nejrůznější otázky, které tíží každého z nás i lidstvo jako takové.

Zamaskoval je naprostým absurdnem, kdy postavičky zdánlivě žvatlají o ničem nebo o něčem, co vás přece nemůže ani trochu zajímat, ale snad v úplně všech případech se v rozpravách dá najít nějaké veliké a hluboké poselství nutící k zamyšlení.

Mimochodem, tím tvůrcem, tedy vedoucím projektu a autorem příběhu je Davey Wreden, kterému vděčíme za jiný fantastický kus – The Stanley Parable. S Wanderstop ovšem potvrzuje, že neměl jen kliku, ale že psát opravdu umí. Navíc mu se scénářem pomáhala Karla Zimonja, která se podílela na tvorbě další nezávislé pecky: Gone Home.

zdroj: Ivy Road

Tuším, že zážitek ze hry se u každého bude lišit podle toho, čím už jste si sami prošli a kde všude se ve hře dokážete najít. Ve mně zůstal největší dojem z všeobjímajících témat změny a pomíjivosti. Alta má opravdu velký problém přijmout, že se z ní – snad jen na čas – má stát obsluha v čajovně místo mistrné bojovnice a její přístup k zákazníkům je takový… nevybíravý. Srovnat se s tím, že už nejste nejlepší v tom, v čem jste kdysi byli, v čemž se odráží obyčejné stárnutí, není nic samozřejmého.

Co bylo, bylo

Ale není to jen o Altě. Pokud totiž sami jako hráči nepřistoupíte na pomíjivost všeho a přijímání změn s otevřenou náručí, dost možná vás bude Wandestop i stresovat. Když tento moment ve hře nastal poprvé, nevěděl jsem tak úplně, co si o tom myslet. To jakože vše, co jsem do teď dělal, bylo opravdu k ničemu?

Ale přesně o tom to je. Nebylo. Něco jsem prožil, někoho potkal. Staré zážitky střídají nové, lidé do vašich životů vstupují a občas z něj i vystupují. Někdy se dokonce vracejí… S některými si rozumíte více, s jinými méně. Někteří jsou hnusní na vás a vy můžete být hnusní na ně, nebo se na jejich úroveň nesnížíte, zachováte chladnou hlavu a nabídnete jim čaj. Třebaže po vás chtěli kafe…

Galerie

Pomíjivost se ale týká všeho ve hře, která na vás vůbec v ničem netlačí. Objednávku nemusíte bleskurychle splnit, zákazníci neodejdou, pokud dáte přednost obdělávání zahrádky. V tomhle je Wanderstop správně příjemný a neustále vám to připomíná.

Nemusíte mluvit s lidmi, pokud zrovna nechcete, nemusíte řešit, co to u všech čajových lístků chtějí do toho nápoje ještě vhodit (jakože, sladkými plodinami to opravdu nekončí, někdy jsou tu žádosti... no… no nepřísluší mi soudit!).

Můžete si pěstovat rostlinky jen tak pro radost (a jakože to je opravdu radost, protože grafici se s nimi vyřádili a jedna rostlina je šílenější a krásnější než druhá, nemluvě o jejich chutích, které se mohou blížit vaší poslední snídani či oblíbené zmrzlině).

zdroj: Ivy Road

Vypěstovanými výtvory si můžete vyzdobit čajovnu i celou mýtiny, můžete si fotit cokoliv na památku a vystavit v obraze, poličky vyplníte nejrůznějšími nalezenými i od zákazníků získanými předměty. Za vyloženě zenovou aktivitu považuji posbírat špinavé hrnečky, vyskládat je na malý vláček a sledovat, jak projíždějí vodopádem, kde se opláchnou, až se blýskají. Dokonce si tu můžete číst dopisy a knížky.

No ale ze všeho nejpoklidnější je – světe div se – pití čaje. Ochutnal jsem každý čaj, který jsem někomu uvařil, a pár jiných čajů si uvařil i pro sebe (a to i ve skutečnosti, protože při hraní téhle hry se vám budou doslova sbíhat sliny). Vždy si s šálkem kouřícího nápoje musíte sednout na nějakou hezky zastrčenou lavičku či na gauč v patře čajovny a odměnou vám je vlastní zamyšlení Alty. Příchutě čajů v Altě vyvolávají nejrůznější emoce a vy se tak dozvídáte něco víc z jejího dětství, dospívání i kariéry válečnice.

Hra zahřeje jako čaj sám

Tím vším si mě Wanderstop zcela získal, ale ještě jsem nezmínil jednu nezanedbatelnou součástku, která celému zážitku nasazuje korunu – audiovizuál. O naprosto fantastický hudební doprovod, který si odteď hodlám pouštět k práci, když potřebuji zenový klid, se postaral Daniel „C418“ Rosenfeld, jemuž pomohl nastartovat kariéru velikán Danny Baranowsky a který se zapsal do historie jako ten, kdo se postaral a zvukovou stránku jedné takové malé nezávislé hry – Minecraftu.

zdroj: Ivy Road

No a pak je tu vizuální stránka, jíž mi Wanderstop bral prostě dech. Ano, je přepálená, na vaše zornice útočí mnoho křiklavých barev najednou, ale celková paleta mi neskutečně sedla. Hra je navíc napříč strávenými hodinami i moc hezky proměnlivá a mýtina tak v rámci příběhu mění své barvy a s nimi i celkovou náladu.

Wanderstop je zkrátka indiečko jako řemen, které útočí na všechny vaše smysly. Dokáže vás dojmout, ba až úplně rozebrat, ale ve stejné chvíli vás umí i rozesmát, protože humoru je tu díky všudypřítomné absurditě opravdu požehnaně.

Zamrzelo mě veskrze jenom to, že uslyšíte jen pramálo dabingu, protože ten, který tu je, je vážně povedený a herci naprosto procítěný. Primárně si ale budete dialogy číst sami a něco mi říká, že by objem textu klidně vydal na kratší knížku, takže pokud si u obrazovky neradi čtete či se necítíte silní v angličtině (byť je poměrně základní), raději tuhle zastávku na mýtince ještě promyslete.

Vy ostatní ale nemáte co řešit. Pokud si libujete v obdobných nezávislých kouscích, které jsou plné hlubokých myšlenek a tíživých témat, ale zároveň vlastně pohodové a roztomilé, tak Wanderstop patří k těm nejlepším, jaké můžete prožít.