Prvních patnáct minut nového dílu Shin Megami Tensei vypadá skoro jako poslední Persona: Prostředí japonské střední školy začíná být mým druhým domovem. Tedy jen do chvíle, kdy mám najít kamaráda na cestu domů, protože po celém Japonsku se dějí hodně divné věci. Tak divné, že jsou nevinní studenti motivováni k tomu, aby se nikde na veřejnosti nepohybovali sami. Neprůstřelný systém dvojic, kde nikomu nic nehrozí, řekl by jeden. Chyba lávky, odvětí druhý a pouští se do epické bitvy mezi anděly a démony.
Splynutí dvou světů
Páté Shin Megami Tensei se s hráčem nijak nemaže. Po pozvolném, byť na místní poměry poměrně krátkém intru všechno začíná zhurta – nebohý student sdílí tělo s andělem nebo kamarádským démonem (či co přesně vás to zrovna posedne) a začíná opatrný průzkum postapokalyptického světa, v němž nejde o nic jiného než o osud vesmíru a existenci jako takovou. Japonská megalomanie jde ruku v ruce s vyobrazením světa zničeného globální válkou entit takové velikosti, že se před nimi krčí i Galactus.
Co této estetice pomáhá, je pohon nového Shin Megami. Tvůrci z proslulého studia Atlus totiž sáhnuli rovnou po Unreal Enginu a výsledek vypadá skvostně. Ať už budete hrát na televizi, nebo primárně v handheld verzi Switche jako já, bude se vám hra rozhodně líbit. Nedokážu posoudit, jaké rezervy má konzole po stránce hardware ještě k dispozici, ale pokud by takto vypadala všechna japonská RPG, byl bych nadmíru spokojený.
Výsledkem je ideální kombinace moderních technologií a staromilského citu pro design – grafický i herní. To druhé je obzvlášť důležité, protože Shin Megami Tensei V vás nadchne tím, jak vypadá, a hned nato vlepí štípavou facku, která vás z koukání po světě velmi rychle probere. Hra je totiž plnohodnotným následovníkem rodiny Shin Megami, a tak vás i na nižší obtížnosti nenechá vůbec vydechnout.
Pekelný ansámbl
Jádro hry zůstává stejné, jako jste je mohli okusit letos v remasterované verzi třetího dílu. Hráč cestuje po světě, tentokrát po otevřeném a s kamerou umístěnou pěkně za záda vašeho avatara, a všude kolem naráží na démony, střípky příběhu, hlavní i vedlejší questy – a především bojuje. A bojuje hodně.
Zatímco série Persona si v posledních přírůstcích dokázala s problematikou grindu šikovně poradit a nabízet spoustu různorodého obsahu a způsobů, jak naložit s vaším omezeným časem, Shin Megami se stále drží zajeté formule postavené na nekonečných střetnutích se zástupy démonů.
Jednou z klíčových mechanik tahových soubojů je nicméně schopnost si s démony pokecat a po obětování dostatečného množství peněz a dalších předmětů, nebo rovnou zdraví a staminy, si rozšířit svoji partu. Ta je tradičně omezena na tři další aktivní spolubojovníky a při dostatku vylepšení umožňuje rekrutovat další zplozence do aktivní zálohy. Shin Megami opět servíruje léty osvědčené popravy a křížení démonů, z nichž se vám postupně podaří vyšlechtit ideální bojové stroje pro každou příležitost.
Nic jako ideální build pro celou hru neexistuje. Vaše aktivní skvadra se bude měnit co chvíli, někdy dokonce i mezi jednotlivými souboji, a největším nepřítelem tak bývá nedostatek místa v pekelných stájích, do nichž si démony v mezičase potřebujete zaparkovat. Tři démony totiž aktivně využíváte a pak potřebujete vždycky dva démony na účinnou fúzi – tím pádem brzo zjistíte, že nemůžete mít všechno a všechny.
I když Shin Megami není příliš upovídaná hra a rozhodně jí chybí lepší práce s postavami jako právě v Personě, někteří (v podstatě mlčenliví) démoni vám stejně přirostou k srdci. Zbavit se jich potom na úkor fúze, která na papíře znamená jasné zlepšení, je vlastně těžší než dát vale některé z příběhových postav, na něž při hraní narazíte.
Krok za krokem
S tím, jaký Shin Megami Tensei V klade důraz na práci s démony a jejich fúzování, jde ruku v ruce fakt, že se neobejdete bez hodin grindování. Generické náhodné souboje v otevřeném světě většinou nepředstavují hrozbu až na výjimečné momenty, kdy narazíte na opravdu mnohem silnějšího nepřítele. Plynule se tak přesouváte z lokace do lokace a za pochodu si levelujete svoje svěřence.
Problém ovšem nastává u vedlejších questů a především pak u bossů. Reálná šance, že někoho silného porazíte na první dobrou, se blíží nule. Klíčové souboje jsou místy až děsivě přepálené a obtížnost je šroubována do absurdních výšek – abyste je překonali, chce to hodně času, trpělivosti i šikovnosti.
zdroj: Nintendo
Musíte zjistit, jak by měla vypadat vaše parta a jakou úroveň vůbec budete potřebovat, aby se vaše základní statistiky nějakým způsobem přiblížily těm, kterými disponuje boss. Hodiny budete zabíjet náhodné démony a počítat každý zkušenostní bod, který vás přiblíží nové fúzi vašich vysněných parťáků, jen abyste měli šanci zasadit o něco vyšší poškození a mohli doufat, že to bude v kombinaci se zbytkem party čekajícím v záloze stačit.
Řeknu to na rovinu: První opravdová překážka, která se objevuje po zhruba osmi hodinách hraní, ve mně vyvolala chuť s celou recenzí seknout. Nakonec jsem rád, že jsem to neudělal, ale postup rozsáhlou hrou každopádně není pro netrpělivé.
I am thou... Ne, těsně vedle
Pravdou ovšem je, že autoři udělali maximum pro to, abyste si mohli s fúzováním opravdu vyhrát. I když páté Shin Megami působí na papíře jako další tahové RPG, ve skutečnosti je nejdůležitějším aspektem právě práce s démony. Kromě fúzování si totiž hráč může vyhrát i s esencemi. Ty občas padají z klasických náhodných potyček z démony a reprezentují doslova esenci onoho démona, jemuž jste právě nakopali zadnici. Esence je pak možné bez nutnosti fúzování zakomponovat do vašich svěřenců, a předávat tak i jiným způsobem genetický kód, schopnosti, odolnosti, statistiky a tak podobně.
Jde o propracovaný systém, který ještě umocňuje sběr bodů zvaných Glory. Ty hráč získává například z hledání minionů pro umrlčího obchodníka nebo z nejrůznějších dalších aktivit ve světě. S dostatkem věhlasu si hlavní postava může odemykat nejrůznější schopnosti, které ovlivňují jak jednotlivé souboje, tak fúzování. Vaši démoni tak získávají víc zkušeností, mají šanci se naučit víc nových dovedností a tak dále.
Pevně věřím, že jakmile se Shin Megami Tensei V rozšíří po světě, začnou vznikat encyklopedie plné všech myslitelných variací a kombinací jednotlivých esencí se všemi démony. Proměnných je v této tabulce víc, než kolik se odvážím hádat. Právě na tom stojí hlavní lákadlo celé série, na hrátkách s démony a optimalizaci každého jejich nádechu a pohybu.
Samozřejmostí je i aplikování esence na hlavního hrdinu (nebo hrdinku, jak chcete), takže limitem je vám pouze vaše vlastní ochota experimentovat a grindovat další a další esence, abyste mohli přijít na ideální kombinaci, která vás dostane přes další náročný boss fight.
Zábava i utrpení pro každého
Z textu je nejspíš zřejmé, že Shin Megami Tensei je silně specifickou sérií. I když autoři zvolili vydání v angličtině, dali hře příjemný soundtrack a oblékli ji do líbivého kabátku od Unrealu, jádro zůstává nezměněné. Je to pekelně nevděčná hra, která by potřebovala autosave, plynulejší progres, měla by občas ukázat přívětivou tvář hráčům začínajícím se sérií i žánrem. Umocněno je to i faktem, že propracované postavy tady nenajdete.
Na druhé straně se musím ptát sám sebe, často frustrovaného a otráveného z toho, že jsem právě zabil deset stejných démonů v řadě, abych udělal nový level: Opravdu chci, aby nový díl dopadl jinak? Kdybych řekl, že ano, lhal bych.
Shin Megami Tensei V rozhodně není tak skvělý jako Persona, která je trošku paradoxně odnoží Shin Megami, je to ale řemeslně precizně zpracované JRPG, které svým fanouškům nabízí přesně to, po čem touží. Noví hráči, sérií nepolíbení, si budou dlouho zoufat. A možná si budou zoufat i staromilci, kteří už něco podobného prožívali mockrát v předchozích dílech. Nakonec se ale stejně podvolí a pustí se do další bitvy.
