Za svou hráčskou kariéru už jsem zachránila spousty světů, planet a životů, ale troufám si říct, že jsem ještě nikdy nezachraňovala manželství. Tedy až do příchodu It Takes Two, nejnovější hry od Hazelight Studios, jejichž předchozím výtvorem byla taktéž kooperativní adventura A Way Out.

Tentokrát ovšem se svým spoluhráčem či spoluhráčkou nebudete utíkat z vězení, ale snažit se znovu zažehnout vášeň ve vztahu, kde romantické plamínky dávno udusala hypotéka, mytí nádobí a věčné hádky o to, kdo dneska odvede dceru do školy.

Stejně jako manželství není sólová dráha, ani do It Takes Two se nemůžete pustit sami a hra ani nemá vlastní matchmaking, který by vás spároval s náhodnými cizinci. Druhého hráče si tedy raději opatřete předem – nezáleží na tom, jestli budete hrát na jednom gauči, nebo online přes půlku planety, ačkoliv zrovna s tou druhou variantou jsme v redakci měli trochu problém, a to jsme se zkoušeli připojit jen přes polovinu republiky. Mohlo jít jen o škytnutí serverů EA, maličko nám to nicméně zkomplikovalo natáčení GamesPlaye.

zdroj: Electronic Arts

Řešení partnerské krize z rubriky Láska, sex a trápení

Problémy jsou ale od toho, aby se překonávaly! Partnerská dvojice Cody a May vidí řešení svých trablů v rozvodu, jejich dcerka Rose na to ale má jiný názor. Kombinace jejích slz a knížky s radami, jak si udržet za každou cenu ovšem způsobí, že se manželé promění v hračky. Přičemž právě kombinace společného traumatu a intenzivního párového poradenství od zmíněné oživlé knihy má slepit střepy jejich vztahu. A samozřejmě se do lidské podoby mohou změnit až poté, co naleznou společnou řeč.

Galerie

Prakticky všechny ústřední postavy mi, hlavně na začátku, lezly dost na nervy a bylo trochu náročné se zabydlet ve světě, kde nikdo není sympatický – Rose je otravná a až po kotníky zapadá do bažin tísnivého údolí. Kouzelná kniha doktora Hakima podivně perverzním způsobem servíruje úplně očividné rady jako z Cosmopolitanu a Cody s May chvílemi aspirují na titul nejhorších rodičů roku. Příběh je ale naštěstí tou úplně nejslabší stránkou celé hry. Proč naštěstí? Všechno ostatní je totiž vynikající.

Miniaturní dvojice se ocitá v různých zákoutích svého domu a přilehlého okolí, přičemž v něm nachází spoustu reliktů ze své minulosti, které příznačně uklidila na půdu nebo do komory, podobně jako se tam snažíme zavřít nevyříkané spory. Svou pouť začínáte v dílně, postupně se ale podíváte do dětského pokoje a snového světa ostatních hraček, na zahradu zarostlou zmutovanou květenou či do sněžítka.

Fantastický zvětšený svět

Nová perspektiva přináší nové potíže a žádá si kreativní řešení, protože kde se Cody a May dřív cítili doma, tam jsou najednou málem vetřelci. Naštěstí ve své hračkové formě nemohou zemřít, takže i když vám půjde po krku tu zneuznaný kašlající vysavač, tu armáda vos vedených robotickou královnou, dokud žije alespoň druhý hráč, máte šanci se oživit. A i pokud náhodou zemřete oba, budou k vám checkpointy i během soubojů s bossy poměrně benevolentní.

V každé úrovni dostanete vy i váš parťák nějaké ty speciální schopnosti a nástroje, kolem kterých se více či méně motá náplň konkrétního levelu. V epizodě, která má rozhádaný pár poučit o vzájemné přitažlivosti, dostanete každý jeden pól klasického magnetu (ano, vím, že každý kousek magnetu musí mít ty póly dva, May mi to vysvětlila) a následně se různě přisouvat a odpuzovat.

zdroj: vlastní foto autorky   zdroj: vlastní foto autorky

Jindy má jeden hráč hřebíky a druhý kladivo. Některé premisy zní vlastně trochu nudně – v zahradě jsem třeba dostala srp a vodní pistoli, zatímco můj parťák se uměl měnit v květiny, což může působit jako velmi nevyvážené rozdělení schopností, ale nenechte se mýlit.

It Takes Two vás nenechá se nudit a zahálet ani minutu. Zároveň není křečovitě přesvědčené o genialitě vlastních nápadů, takže stejně rychle jak vám je servíruje, nestydí se mechanismy bez ohlížení i odhazovat jako hadrové panenky.

Zažít nudu? Vadí!

A hlavně - na rozdíl od spousty jiných kooperačních her se nestane, že by jeden hráč stál a koukal, jak za něj druhý všechno odmaká. Kdepak, spolupráce je vyžadovaná velmi důsledně a bez nějakého sehrání a komunikace se dál určitě neposunete. Což zároveň někdo může vnímat i jako nevýhodu – absolutním nehráčům bych se zdráhala ho doporučit, protože některé hopsačkové a pasáže s mířením pro ně můžou být zbytečně frustrující.

Pokud tedy chcete svou partnerku (nebo partnera) přemluvit k hraní „romantické komedie“, nechte je pořádně se seznámit s ovládáním a buďte trpěliví, jistě si tím ušetříte spoustu mrzení. Na druhou stranu, Dr. Hakim potřebuje další klienty, bejby!

zdroj: vlastní foto autorky

Hodně času budete hrát na rozdělené obrazovce, ale často taky ne – kromě herní náplně se mění i úhly kamery, takže si v rámci dobývání kouzelného hradu střihnete třeba variaci na izometrické akční RPG, jindy musíte dát někomu co proto v rámování klasické bojovky, pak budete závodit, potom zase střílet. Občas se na Codyho a May díváte svrchu, jindy ze strany a najde se i nějaká ta pasáž, kde se běží směrem ke kameře. Všechno je přitom krásně intuitivní a k situacím: „A co mám jako dělat teď? Kam mám jít?“ opravdu nedochází.

Galerie

Pokud by vám všechna ta barevná, rozmanitá a hravá hratelnost nestačila, číhá na vás poschovávaných ještě 25 nepovinných miniher, jejichž náplň je opět absolutní všehochuť. Od klasických šachů přes závody šneků až po koulovačku. A to ještě nepočítám různé vtipně interaktivní předměty – s variací na postřehovou hru „krokodýlí zuby" jsme při hraní na recenzi strávili skoro hodinu. Ne, neumíme vysvětlit proč a ne, za stisknutí všech zubů bez smrti nedostanete achievement. Vyzkoušeno za vás!

Ostatně, kreativní šéf vývoje Josef Fares slíbil tisíc dolarů komukoliv, kdo se u hraní It Takes Two bude nudit. Předtím jsem se nad tímhle kasáním trochu ušklíbla, ale musím mu dát za pravdu – kanonáda vjemů a různých aktivit spolehlivě udrží vaši pozornost a patrně se u ní budete i královsky bavit.

Ve dvou se to zkrátka lépe táhne

Skrz velmi odlišné role Codyho a May bude navíc poměrně různorodé i během druhého průchodu, pokud si vyměníte postavy, takže zhruba patnáctihodinovou herní dobu můžete protáhnout klidně na dvojnásobek. A možná se i lépe vcítit do kůže druhého hráče, na kterého jste přesně v té samé pasáži prskali, ať si pospíší, abyste v ní posléze sami nestíhali.

zdroj: vlastní foto autorky   zdroj: vlastní foto autorky

Dohromady je It Takes Two nejvíc kooperativní hrou, kterou jsem kdy hrála v tom smyslu, že opravdu trvá na spolupráci a jen v minimu situací může jeden hráč druhého „potahat“. Pokud překousnete ne zrovna nejchytřejší příběh s hlavními postavami, které oscilují někde mezi lidmi, s nimiž se okrajově můžete ztotožnit v jejich každodennosti, a neempatickými zrůdami, odmění se vám jinak špičkovou zábavou.

V rámci žánru se rozhodně neztratí třeba vedle skvělé kooperační kampaně k Portalu 2. Zdráhám se ho nazvat nejlepší skákačkou od kdo ví kdy, ale rozhodně v tomto ohledu překonal čtvrtého Crashe, kterého jsem hrála těsně předtím, a to ani není čistokrevnou 3D plošinovkou. Příjemně navíc potěší fakt, že vám do dvojice i u online multiplayeru stačí jen jedna kopie hry. Gaučové kooperace mají každopádně nového krále – a královnu. Protože na tohle musejí být dva.