Fenomén Vampire Survivors vám snad není potřeba představovat. Ani to, že na jeho základech vzniká spousta odvozených her (již jsem mluvil třeba o mobilní Pickle Pete a fajnové počítačové variaci Yet Another Zombie Survivors).
Kde je poptávka, tam je nabídka a kdekdo si chce na této vlně zájmu přihřát svou polívčičku. Vedle toho nabývá na popularitě svět stolního RPG Pathfinder, čemuž napomohlo studio Owlcat Games a jeho dva díly hardcore RPGček Pathfinder: Kingmaker a Pathfinder: Wrath of the Righteous.
A nezůstane jenom u Owlcat Games, studiu BKOM se také podařilo se společností Paizo stojící za Pathfinderem uzavřít smlouvu, jejímž předmětem jsou dvě hry – nedávno kickstarterované hack & slashové akční RPG Pathfinder: Abomination Vaults a právě „klon“ Vampire Survivors zvaný Pathfinder: Gallowspire Survivors.
Druhá jmenovaná hra je v tuto chvíli dostupná v předběžném přístupu a já už jsem měl možnost s ní strávit spoustu času. Žánr „survivors“ mě totiž neustále přitahuje a s radostí objevuji, jak si další a další autoři pohrávají s jeho základní formulkou a jak ji obohacují.
zdroj:
BKOM Studios
Jak Pickle Pete, tak Yet Another Zombie Survivors jsem si dosyta užil, každá mi dala něco trochu jiného a ospravedlnila pro mě tak svou existenci. Rovnou prozradím, že tohle se Pathfinderu: Gallowspire Survivors moc nedaří a je to zatím nejslabší kousek, jaký jsem měl tu čest vyzkoušet. Což zamrzí dvojnásob, když je zrovna z tak košatého světa.
Prostě ještě další survivors
Jádro zůstává prakticky stejné. Vyberete si postavu (rytíř, zloděj, mág) a pustíte se do zdolávání arén, v nichž se na vás ze všech stran valí nepřátelé. Nemusíte mířit, nemusíte střílet, to váš hrdina obstará za vás, vy se jen musíte hýbat.
Chcete sbírat zkušenostní body vypadávající z (ne)mrtvých nepřátel, těm ještě živým, případně jejich projektilům se chcete vyhýbat a neustále se honíte za další a další truhličkou objevující se kdesi na mapě a slibující nějaké ty odměny. Nic převratného.
zdroj: BKOM Studios
K těm zajímavějším systémům patří fakt, že s vámi celou dobu běhá jedna ze zbylých tří postav. Ale přesně to už dělá Yet Another Zombie Survivors, takže nejde o žádnou velkou novotu. Byť to pořád funguje, společník vám příjemně pomáhá svými útoky.
Otevírání beden vlastně funguje také úplně stejně jako ve zmíněné konkurenci, tedy musíte v jejich blízkosti nějakou dobu postát. Jejich obsah je už ale docela jiný a vybírání truhel je jedna z mála chvil, kdy tahle hra doopravdy odkáže na Pathfinder, jehož jméno nese.
Ó, všemocná dvacetistěnko
V bedně je totiž pět náhodných upgradů vašich schopností, které jsou náhodných rarit a náhodně seřazené na stupnici, přičemž o tom, které z nich dostanete, rozhodne automatický hod 20stěnnou kostkou. Zdá se vám to jako příliš náhody?
Taky že je a hod dvacetistěnkou se tu jeví jako zoufalá snaha tvůrců dostat do hry alespoň nějakou tu RPG příchuť (vzrušení jako při hodech v Baldur's Gate III se opravdu nedostavuje). Hod jednoduše určí, které upgrady zleva doprava dostanete, takže na ten úplně vpravo potřebujete kritický úspěch, tedy vytoužených 20.
Hra bohužel vůbec nijak nepracuje s ovlivněním této náhody, což je vážně škoda, protože každá bedna se tím omezuje na naprosto nepředvídatelný zisk zcela náhodných vylepšení. Ano, tak to s truhličkami často bývá, ale zde je to o to nepříjemnější, když vidíte, co byste mohli dostat, ale štěstěna vám prostě nepřeje. Vaše postava je proto horší, než být mohla a vy to nemůžete nijak ovlivnit.
Obsah truhel ale vylepšuje jen ty schopnosti, které už máte a které získáváte levelováním své postavy z nasbíraných zkušeností. Můžete používat až čtyři útoky a čtyři pasivky (tedy, ono je tu vše pasivní, ale, chápete, podpůrné efekty), které s pomocí truhliček a dosahování dalších úrovní dále vylepšujete (postava má i jeden aktivní skill, ale ten má tak šíleně dlouhý cooldown, že je opravdu těžké na něj pamatovat).
zdroj:
BKOM Studios
Bez upgradů by to nešlo, s nimi je to ale taky nic moc
Schopnosti jsou poměrně různorodé, zejména napříč třemi zmíněnými postavami, ale jejich vylepšování je velice neuspokojivé. Celou věčnost čekáte na to, abyste k tomu rotujícímu kotouči (ne, nejsou to nejoriginálnější schopnosti) dostali dalšího jeho kamaráda, ale místo toho se vám třeba jen zvýší poškození ze 30 na 35, trvání efektu prodlouží o celou půlvteřinu a – teď se podržte – cooldown zkrátí o 0,02 vteřiny!
Upgrady vás tak velmi rychle přestanou zajímat, stane se z nich jen automatické klikání na ten nejvzácnější, ale stále budete mít v podvědomí, že i ten nejzářivější upgrade toho vlastně zase tolik nedělá.
Cílem každé úrovně je pak zabít určitý počet nepřátel (nižší i vyšší stovky), načež vás čeká větší vlna nepřátel, ještě větší vlna nepřátel, boss, další vlna nepřátel… A u toho můžete plnit také dlouhodobé výzvy, z nichž získáte ještě dodatečné zkušenosti a zlaťáky.
zdroj:
BKOM Studios
Zlaťáky jsou ostatně součástí kořisti ze snad každé truhly a s jejich pomocí můžete třeba měnit zmíněné výzvy, ale spíše je budete utrácet za vylepšování lektvarů. Ty porůznu padají z nepřátel, mohou vás léčit, zrychlit, přitáhnou k vám zkušenosti, případně z vás udělají plamenomet a díky vylepšením jsou jejich efekty silnější a komplexnější. To je fajn.
Zároveň se vaše postavy velice, ale opravdu velice pomalu trvale levelují (až po nějakých pěti hrách jsem se s rytířem dostal na druhou úroveň) a můžete jim odemykat pár permanentních vylepšení. Což je systém, s kterým se ve hře podobného ražení prostě počítá.
Když je vraždění vln nepřátel nuda
Blbé je, že za třeba takového rytíře je hra strašně nudná. Může za to pomalé běhání, velmi obyčejná grafická stránka, a hlavně zcela neuspokojivé animace. Asi jsem se v rámci tohoto žánru příliš namlsal vizuálními kvalitami Yet Another Zombie Survivors, ale Pathfinder: Gallowspire Survivors prostě nevypadá dobře, animace správně nereflektují dění na obrazovce a s rytířem tak vůbec nemáte pocit, že byste to byli vy, kdo kosí nemrtvé po stovkách.
S mágem už je to lepší. Jeho řetězící se elektrické výboje, roje meteoritů, toxické zášlehy a podobné srandy už se umějí postarat o ten správný survivorský „bordel“ na obrazovce a teprve s touto postavou jsem začínal pociťovat náznaky nějakého uspokojení. Zlodějka je tak nějak mezi, je fajn, a když si k ní vezmete jako pomocníka čaroděje, je to i lehce a příjemně chaotická podívaná.
Pathfinder: Gallowspire Survivors ale v každém případě trpí prostě a jednoduše tím, že nepřináší vůbec nic nového v rámci žánru. Je to zkrátka jen další Vampire Survivors bez vlastního nápadu, který neoslní ani po vizuální stránce. A byť je tu náznak návykovosti, herní náplň je spíše nudná a ke hře vás znovu nepřitáhne.
Tak nějak jsem doufal, že po Pathfinderech od Owlcat Games by mohlo jít o variaci na Survivors, do níž se mnohem víc promítnou nějaké silné RPG prvky. Že hra bude o poznání komplexnější, bude v ní třeba silný příběh, ale dostal jsem pravý opak.
Z Pathfindera jako takového si bere neskutečně málo a vlastně je tu licence úplně zbytečná (o příběhu se tu nedá mluvit, boss na vás tak maximálně promluví dvě, tři věty). A hra jako taková nemá co nabídnout. Závěr je tedy jednoduchý – tenhle pokus nepřináší nic zajímavého, a proto si radši zahrajte jakýkoliv jiný a zdařilejší. Třeba 20 Minutes Till Dawn.
