Po dvou velkolepých návratech Doomu v letech 2016 a 2020 by se mohlo zdát, že tahle legendární střílečková série už nemá kam růst. V id Software se ale rozhodli vydat jiným směrem – zpět do minulosti. Doom: The Dark Ages přenese vysokooktanovou akci do temného středověkého světa a přinese ještě surovější a těžší souboje, ve kterých se Doom Slayer neohání jen svou brokovnicí, potažmo improvizovaným drtičem lebek nebo plazmovou puškou, ale zejména brutálními novými nástroji na boj zblízka.
V rámci preview eventu v německém Wiesbadenu jsem dostala možnost odehrát tři hodiny z nového Doomu. Dostala jsem se k samotnému začátku hry s delším filmečkem uvádějícím do děje středověkého pekelného konfliktu, následně jsem mohla zažít epickou bitvu v Atlanovi, proletět se s drakem při dobývání města a prozkoumat jednu z otevřenějších lokací se spoustou vedlejších cestiček a tajemství.
Jedno mi bylo jasné prakticky okamžitě – The Dark Ages se opravdu vydává jiným směrem než Doom Eternal. Dost možná směrem, který spíš než Dooma připomíná druhou z legendárních ság od id Software – Quake.
Žádné hop, jenom kop
Ano, Doom se vzdává složitých skákačkových pasáží a místo toho vás pevně přiková k zemi. Sláva, haleluja! Klíčem k přežití je ale stále agresivní přístup a pohyb, neustálé manévrování a surová síla za hřmění elektrických kytar a synťáků. Doom Slayer teď už neprovádí dvojité skoky ani se neodráží od stěn – místo toho může po zdech běhat pouze na pevně daných místech, díky čemuž má boj i pohyb po úrovních o něco plynulejší rytmus.
Vyloženě frenetickou akci naředili id Soft solidním těžkotonážním nálevem, kde už nemusíte poletovat po arénách jako školák po třetím energeťáku, ale spíše si všechny násilím držíte od těla déle, než se k vám zvládnou dostat.
zdroj:
id Software
Tepovou frekvenci i tak pořád umí vybičovat podobně efektivně, jen se z řízené střely stal obrněný tank, který se nenamáhá otáčet kvůli pár muškám, ale soustředí se na boj se sobě rovnými. Tradiční kanónenfutr v podobě impů, arachnotronů a zombíků pochopitelně nechybí, ale nepřátelské hordy rozšíří spousta dalších středověkých variací na staré známé, stejně jako úplně noví zplozenci včetně osedlaného pinkyho.
Samozřejmě, arzenál střelných zbraní zůstává – jsme přece v Doomu – ale The Dark Ages klade větší důraz na tři nové hračky nablízko: elektrizující rukavici, těžký železný řemdih a palcát. Zbraň nablízko můžete mít vždy aktivní jen jednu, v levé ruce pak Doomguy vždy třímá ultimátní štítovou cirkulárku, tedy rotující čepel, kterou můžete házet, blokovat útoky, parírovat nebo efektivně porcovat démony na kusy.
Kontaktní přístup je riskantnější, přičemž vám zblízka odpravené hordy v glory killech za odměnu klasicky přihrávají zpět zdraví a náboje, ale rozhodněte se mu nevyhnete. Střelné zbraně mají pocitově kratší dostřel a třeba zbroj z démonů prakticky nedostanete jinak než zahřátím a následným rozřezáním.
Rytířské zbraně v nerytířské mele
Pilovým štítem se také dají rozrážet nepřátelské vřavy, případně dveře a překážky blokující postup dál. Přijde vhod také při řešení hádanek v prostředí, kterých ale stejně jako hopsání od minula citelně ubylo.
Můj vymodlený řemdih přišel ke slovu až ke konci dema, ovšem prakticky okamžitě se stal mým favoritem. Působí víceméně jako variace na přitahovací hák na maso z Eternal, kdy se s ním buď můžete rozhánět na dálku, omračovat s ním větší kousky pakáže, nebo se katapultovat k těm zdráhavějším.
zdroj:
id Software
Jak už název napovídá, hra se odehrává v předcházejícím období před Doomem z roku 2016. Slayer se ocitá uprostřed středověké války proti pekelným hordám v Argent D'Nur, kde zmutovaného hrdinu s nazelenalou pokožkou a kožešinovou pelerínou chtějí do svých služeb jak pozemské, tak andělské síly.
Příběh se tentokrát nebude ukrývat primárně v textových záznamech, hlavní dějovou linku id Soft servíruje ve filmečcích a prostřednictvím četných konverzací po vysílačce. Tajné lokace tak tentokrát nebudou ukrývat tolik příběhových fragmentů, spíš aktivní vylepšení schopností a herní bonusy, ale o nějaké ty kosmetické drobnosti a střípky loru vás taky neochudí.
Třicetipatrový mech Atlan a létající kyberdrak budou mít vlastní sadu schopností a budou se objevovat v klíčových částech kampaně.
Ochutnávka mě nicméně zatím moc nepřesvědčila, že bych vyprávění měla věnovat moc pozornosti. Na můj vkus byly postavy sice dost upovídané, ale počítám, že si po dohrání budu z děje pamatovat zhruba tolik, co teď s pětiletým odstupem z Eternal. Tedy… peklo zlé, nebe vlastně taky docela zlé, lidé zoufalí, Doom Slayer ničit! I přes snahy příběh dostat do popředí to zkrátka není ten důvod, proč chci hrát Doom a myslím, že zrovna v tomhle nejsem v menšině.
Inspirace v Batmanovi i 300
Jedním z hlavních inspiračních zdrojů pro The Dark Ages jsou podle kreativního ředitele Huga Martina klasický Doom z roku 1993, komiks Batman: The Dark Knight Returns od Franka Millera a film 300: Bitva u Thermopyl Zacka Snydera. Hordy jsou masivnější, bojiště větší a otevřenější, přičemž pohyb po nich víc připomíná právě původní díly Doomu z 90. let. Míň akrobacie, víc precizních výpadů do stran.
A co gigantičtí mechové a kybernetický drak z traileru? Třicetipatrový mech Atlan a létající kyberdrak budou mít vlastní sadu schopností a budou se objevovat v klíčových částech kampaně. Boj v mechovi byl v ochutnávce absolutní lahůdka. Atlani působí jako sci-fi verze kaidžú soubojů – pomalé, brutální a ničivé. Bitky s Titány vypadají opravdu epicky a megalomansky, tíha mecha je na bojišti cítit s každým dupnutím. Působivé jsou i efekty destrukce prostředí, které z kokpitu bez nadsázky drtíte, a u pasáže s obřím rotačním kulometem jsem se málem zajíkala.
zdroj:
id Software
Naopak létání s drakem zatím působilo poněkud jednotvárně, zejména v soubojích, které postrádaly stejný dynamický náboj jako boj na zemi. Ovládání mi připadalo spíše neohrabané a přestřelky s věžemi se prakticky nedají vyřešit jinak než ostřelováním a uhýbáním ve stacionárním módu, což zkrátka k Doomovi a majestátnímu drakovi moc nesedí.
Musím ale uznat, že vizuálně na mě přelety nad hradem i průlety jeho útrobami a sály udělaly senzační dojem. V demu se dračí pasáže střídaly s relativně častými sestupy na zem, takže ve výsledné hře můžou působit jako osvěžující změna tempa.
Vývojáři se každopádně rozhodli zjednodušit ovládání, aby bylo intuitivnější na gamepadu, na PC mi ale připadalo poměrně podobné jako v předchozích dvou dílech. Méně komplikovaný má být taky systém vylepšování, kde budete utrácet primárně zlato, nejvyšší stupně upgradů se potom ukrývají za vzácnějšími artefakty z tajných lokací.
Pokud jde o obtížnost, The Dark Ages nabídnou vedle klasického spektra od I’m Too Young to Die po Nightmare také speciální posuvníky, které vám umožní ladit rychlost hry, agresivitu démonů a další faktory. Pokud se chcete cítit jako skutečný Doom Slayer, můžete si zvýšit tempo akce na maximum. Pokud preferujete volnější tempo, máte možnost si nastavit pohodlnější bojové parametry. Já sáhla po osvědčené Ultra Violence, ale nemusíme se elitářsky tvářit, že by hry neměly být přístupné, jako by původní Doom neměl godmode.
Demo jsem hrála v nativním 4K rozlišení při 60 FPS, což nicméně rozhodně nebude zážitek dostupný pro každého - testovací počítače totiž disponovaly současnými highendovými kartami Nvidia GeForce RTX 5090. Úroveň detailů a technické zpracování tak působilo fantasticky, ale teprve uvidíme, jak se Doom bude hýbat na rozšířenějších sestavách, potažmo konzolích.
Na soundtracku tentokrát nepracuje Mick Gordon, ale Finishing Move, tedy duo, které se podílelo například na hudbě pro Halo Infinite. Soundtrack rozhodně není špatný – hutné riffy, rytmické bicí a středověké melodie dodávají hře drsnou atmosféru. Ale Gordon to prostě není.
Kromě Gordona nebude Doom: The Dark Ages obsahovat ani multiplayer. Vývojáři se rozhodli soustředit veškerá úsilí na co nejlepší singleplayerovou kampaň. A upřímně? Zdá se, že fanoušci nebudou mít důvod si stěžovat.
zdroj: id Software
Ani já se nemůžu všeho toho porcování, plenění a pasírování dočkat. 15. května už není daleko – a podle všeho nás na PC, PS5 a Xboxu Series X/S čeká ten nejambicióznější Doom všech dob.
