Dojmy z hraní: Mafia III je díky trojici DLC lepší hrou než před rokem
zdroj: tisková zpráva

Dojmy z hraní: Mafia III je díky trojici DLC lepší hrou než před rokem

13. 9. 2017 19:30 | Dojmy z hraní | autor: Václav Pecháček |

Minulý rok jsem po mnoha hodinách strávených hraním Mafie III, stejně jako většina ostatních hráčů a kritiků, usoudil, že není příliš o co stát, a vůbec jsem neprotestoval, když si v našem redakčním hlasování odnesla pyšný titul Zklamání roku 2016. Přesto bych však lhal, kdybych řekl, že to je nejhorší hra s otevřeným světem, kterou jsem kdy hrál. Naopak – příběh mě bavil, postavy mi byly celkem sympatické, prostředí New Bordeaux příjemně neotřelé… Jen to všechno srážely na kolena technické chyby a neuvěřitelně rutinní mise. A tak jsem se po dlouhé době ke hře vrátil, abych zjistil, jak tenhle neblahý stav ovlivnila trojice příběhových DLC.

Zpátky do bažin

Honza Slavík ve své recenzi napsal dost výstižnou větu: „Mafia III by byla lepší hra, kdyby nevyužitý open world aspekt opustila úplně, a místo toho byla lineární příběhovou střílečkou.“ Chce se mi souhlasně zahalasit, protože nekonečné, téměř identické mise, jimiž jste se museli prokousat k příběhovým dobrotám, mě frustrovaly víc než cokoli jiného. A tak jsem velmi uvítal skutečnost, že v DLC se na nějaké naplňování procent a lišt nehraje, a místo toho vás čekají poctivé příběhové sekvence.

Ať už pronásledujete zkorumpovaného, rasistického šerifa, honíte zrádce v řadách CIA, který ukradl atomovku, nebo se dokonce vydáte zničit satanistický kult, všude vás čeká spousta dobře napsaných a výtečně zahraných dialogů rámujících propracované akční či plíživé potyčky, které vám rozhodně uvíznou v paměti tisíckrát víc, než čištění osmdesátého sedmého skladiště od italských mafiánů.

Sympatický psychouš

Lincoln Clay je trochu menší psychopat než obvykle a dá se snáze pochopit, proč by muž jako on dokázal v lidech vzbudit fanatickou loajalitu. Dočkáte se momentů tísně, smutku, a dokonce i opravdového šoku – ač jsou příběhy obecně celkem předvídatelné, jeden konkrétní zvrat mi spolehlivě uvolnil spodní čelist. I pokud vám Lincoln v původní hře vyloženě vadil, tady vám nejspíš bude o dost sympatičtější, čemuž pomáhá i slušný doprovodný ansámbl.

V jednom DLC dostane spoustu prostoru sympaticky drsná gangsterka Roxy, v tom druhém můj oblíbený lehce šílený agent John Donovan, a ve třetím si užijete uklidňujícího chrapláku kněze Jamese. A celkem povedení jsou i záporáci, byť tedy spadají spíš do komiksově přehnaného zla. To platí zvlášť o šerifu Beaumontovi a vůdkyni zmiňovaného kultu – paradoxně zrovna agent Aldridge s atomovkou je v rámci možností přiměřeně citlivě vykreslený a nedá se tak docela říct, jestli náhodou nemá v lecčems pravdu.

Pěstuj trávu, prodej chlast

Kromě příběhu vám DLC nabídnou různé další možnosti vyžití, například pěstování marihuany a její prodej v různých distriktech New Bordeaux, opětovnou výstavbu vyhořelého baru u Sammyho, nebo nové zabijácké kontrakty. Všechno to jsou celkem hezké a v případě pěstování trávy dokonce překvapivě propracované aktivity, ale z celého balíčku přídavků mě zaujaly mnohem méně než příběh. Vlastně jde jen o další způsoby, jak poněkud repetitivně zabít čas.

První rozšíření jménem Faster, Baby! už se u nás recenze dočkalo, opět od Honzy Slavíka, a stejně jako hlavní hra si od něj odneslo pětku. Já bych o něm však také rád napsal několik konkrétních slov, protože podle mě skvěle demonstruje zvláštní problém, který podkopává povedené dialogy i herecké výkony. V původní kampani mi nepřišel tak výrazný, ale tady mě udeřil do očí silou Lincolnovy kamenné pěsti. DLC jsou totiž podivně neschopná udržet jednotný tón.

zdroj: tisková zpráva

Semir bledne závistí

Pokud hodláte číst dál, vězte, že se dočkáte mírných spoilerů. Opakuji, SPOILERŮ. Připraveni? Tak dobrá, můžeme pokračovat. Ve Faster, Baby! se snažíte dohnat ke spravedlnosti podlého strážce zákona, který bez milosti masakruje nepohodlné svědky a další nevinné civilisty, a není žádná náhoda, že většina z nich je tmavé barvy pleti. Šerif Beaumont je totiž do hloubky zarytý rasista, a jeho vláda teroru nad oblastí Sinclair Parish je dokreslená několika hrůzostrašnými cutscénami. To jsou skvělé základní kameny pro temné, tragické vyprávění o rasové diskriminaci i o tom, co se stane, když stát svěří moc do rukou tomu nesprávnému.

Nebo taky ne, když se většina misí zvrhne v naprosto karikaturní honičky, při nichž rozstřílíte a rozbouráte desítky policejních aut najednou. Nedělám si legraci – na venkovských cestách za sebou necháte víc vraků než úvodní scéna průměrné epizody Kobry 11. A pak milého šerifa zneškodníte tím, že vjedete na jím organizované kampaňové shromáždění, ve slow motionu najíždíte na skokánky a prorážíte obrovské billboardy s jeho obličejem. Symbolické, ovšem současně stupidní.

Konspirace s nukleárním nádechem

Je to trochu škoda, zvlášť když se podobný scénář opakuje i v dalších případech. Stones Unturned vás navnadí konspirací tajných služeb, zrádcovstvím uvnitř samotné CIA, historkami z války ve Vietnamu… A pak se ukáže, že se všechno točí kolem ukradené atomovky, kterou chce Aldridge prodat Vietkongu. Ale abych byl fér, jeho plány aspoň vrcholí na krásném tropickém ostrově, a jak už jsem naznačil, dokonce jde o poměrně sympatického antagonistu. Díky oběma faktorům jsem si právě dobrodrůžo po boku Johna Donovana užil možná nejvíc z celé trojice DLC.

A při tom ani poslední DLC vůbec není k zahození. V Sign of the Times se musíte vypořádat s kultem, který si bere inspiraci v satanismu, voodoo, trochu i z Ku-klux-klanu. Během toho se staráte o jednu z jejich obětí, mladou dívčinu Annu, a právě tady dojde k několika vážně šokujícím, smutným a nechutným zvratům.

zdroj: Archiv

Lepší s nimi než bez nich

Jen je nemilé, že doupata fanatiků jsou zároveň napuštěna drogovým plynem, po němž máte bizarní halucinace, kvůli němuž nepřátelům (i vám) svítí oči, a který celé to představení tahá někam směrem k béčkovému hororu. A proč ne! Náhlá změna tempa, při níž přestanete být lovcem a stanete se lovnou zvěří, hře jedině prospívá, koneckonců stejně jako nějaké to epické proskakování billboardy. Ale skoro se mi zdá, že vlastní herní sekvence psal jeden scenárista, a cutscény zase někdo úplně jiný.

To nic nemění na skutečnosti, že během hraní trojice DLC mi Mafia III nabídla nejvíc zábavy od chvíle, co jsem procházel jejím úplným úvodem. Rozhodně je to lepší hra s nimi než bez nich, a zlepšení to je podle mě dost markantní navzdory zvláštním příběhovým rozhodnutím, na která si posledních pár odstavců stěžuju. Ale je tady jedno velké ale, a tím je poměr cena/výkon.

Kolik?!

Nerad se příliš rozepisuju o cenách her, protože každý člověk má své osobní finance nastavené jinak. Pro někoho nemusí být 60 euro žádná velká investice, jiný si hru za plnou cenu zkrátka a dobře nemůže dovolit. Zároveň je těžké určit, jak by hra měla být dlouhá, aby „ospravedlnila“ svou cenovku – za klenot typu Journey bych milerád zaplatil, kolik by si autoři naporoučeli, i když vydá na dvě pouhé hodinky.

Jakkoli jsou DLC pro Mafia III poměrně kvalitními přídavky, o žádné klenoty se rozhodně nejedná. Jenže jejich cena tomu bohužel nasvědčuje. Dohromady jsem všechny tři kousky dohrál přibližně za 7 nebo 8 hodin, a to jsem kdovíjak nespěchal – často jsem si odskočil vypěstovat další kytičky trávy, zastavil se pro pěkné screenshoty, a tak dále.

Bez season passu by mě tahle nepříliš dlouhá legrace vyšla na 40 euro. Po patnácti za Faster, Baby! a Stones Unturned, překvapivě pouze 10 za podle mě možná nejdelší Sign of the Times. V tomhle případě bych aktivně doporučil počkat si na nevyhnutelnou slevu – za polovic už se podle mě jedná o dost férový obchod, zvlášť pokud kromě nových příběhů a aktivit toužíte po užitečných zbraních a kárách.

zdroj: Archiv

Zklamání? Ale ano

Ačkoli DLC magicky neproměnila třetí Mafii na hru roku, já jsem se u nich přes všechny výhrady bavil. Po jejich dohrání bych vlastně dost intenzivně přemýšlel, zda se během naší redakční porady za Lincolna a spol. trochu neporvat a nenadělit titul největšího zklamání raději No Man’s Sky. Ale to se po spoustě patchů a přídavného obsahu lehko řekne, a samotné NMS bylo koneckonců také rozšířeno velmi povedeným updatem Atlas Rises. Takže si myslím, že žádná revize historie ve skutečnosti potřeba není.

Nejnovější články