Víte, já mám ten Ubisoft pořád vlastně docela rád. Navzdory jejich dřívějšímu téměř šikanóznímu přístupu k PC hráčům, navzdory nadužívání otevřených světů a jiných s nimi spojených nešvarů, navzdory nedávným nepěkným problémům na pracovišti. Yves Guillemot je jeden z nejsympatičtějších herních kravaťáků a má pod palcem celou řadu velice pestrých a zajímavých značek. Navíc se opravdu nebojí experimentovat a očividně se snaží.

Komentář

Prolomí Project Q multiplayerovou smůlu Ubisoftu?

Leckdy je ta snaha až hmatatelná a výsledkem je precizní či inovativní titul, jenže jindy jako by střední management rezignoval a poslal na trh produkt tak zaměnitelný a nedopečený, že je de facto předem odsouzen k zániku. Hru, která sice papírově vyloženě špatná není, jenže je zoufale nezajímavá a na extrémně kompetitivním trhu nemá šanci. Viz dobrými nápady napěchovaná battle royale Hyper Scape nebo docela příjemní vojenští Pokémoni Tom Clancy’s Elite Squad. Vlastně bych mohl jmenovat i Roller Champions, které, jakkoliv z téhle trojice nejlepší a zatím pořád funkční, vyšlo asi tak o pět let později, než mělo.

Po bok těchto premiantů se teď může směle zařadit i aktuální Wild Arena Survivors. Tu (stejně jako Roller Champions) zatím Ubisoft sice nezrušil, ale popravdě se budu velice divit, když tu s námi tahle nová variace na mobilní battle royale bude i za rok.

Pochodující mrtvola

Největším zádrhelem Wild Arena Survivors je, podobně jako v případě Tom Clancy’s Elite Squad, že není špatná. Inspiruje se v žánru battle royale, má promyšlený systém progrese a vypadá to, že ani toho obsahu v ní není zrovna málo. Někdo nad tímhle projektem očividně dlouhé hodiny seděl, řešil co a jak udělat tak, aby to bylo co nejlepší a myslel to dobře.

Proč je to zádhrel? Není ve své kategorii nejlepší, ono není ani dobré, prostě to zkrátka a dobře jen není špatné. A „nebýt špatný“ dnes už, obzvláště v kombinaci s nezajímavostí, tragicky nestačí. Být pouze kompetentní, nebo nedejbože adekvátní - to je málo. Wild Arena Survivors totiž není ani zajímavá, ani vzrušující. Prostě jen tak nějak „je.“

Ubisoft nedokáže hru prodat ani skrze hratelnost, ani skrze originalitu, a dokonce ani skrze žádný unikátní vizuální styl, který přeci tak hezky umí (Grow Home, Valiant Hearts, Rayman, Ode, Child of Light…). Rádoby výrazný vizuál hra sice má, ale ten je tak unikátním křížencem všeho možného, až se z té přebarvené diskotéky chtě nechtě propadá do tuctové šedi. Schválně se podívejte na následující obrázek a posuďte sami.

zdroj: Foto: Ubisoft

Vidíte to taky? Do půl těla svlečený borec, kterému z barevných kraťasů lezou trenky, kolem krku visí něco jako havajský věnec, u pasu ledvinka, v ruce asi něco jako rýč, druhá ruka devil horns, na hlavě skleněný dóm penetrovaný dvěma šípy. Na pozadí pak obří repro soustava, přezdívka Skulldugger (ale pozor, na jiném stejném obrázku si tenhle lamač rýčů říká VenomParty, uff) a další dóm.

Vizuálnímu stylu se ale nechci posmívat a je klidně možné, ba dokonce i nadmíru pravděpodobné, že si tohle Ubisoft velmi precizně vyrešeršoval a že mezi omladinou teď více či méně penetrované dómy frčí stejně, jako za mých mladých let frčela céčka. Možná má ale Wild Arena Survivors menší problémy s identitou spíš z toho důvodu, že projekt údajně začínal jako spin-off Far Cry, ale kdo ví.

Přes to všechno mě zdejší vizuální styl neuráží a třeba Watch Dogs 2 jsou skvělým příkladem ze stejné stáje, kdy díky zdařilé hratelnosti dokážu bez problémů překousnout ať už divoký vizuál, nebo ještě divočejší postavy. Jenže s hratelností se tady taky nikdo dvakrát nepřetrhl, a tak opět narážíme hlavou do další zaměnitelné zdi.

Galerie

Prefabrikát č. 22

Ve svém jádru je Wild Arena Survivors svižná battle royale s různými třídami, se stromy schopností, pestrými zbraněmi, podivnými mounty, dovednostmi apod. Výčet všech propriet by byl ale nudnější než samotné hraní, a tak, pokud vás zajímá každičký detail, stáhněte si hru sami. Na Android i iOS je zadarmo. Já mám za sebou několik zápasů. Pár z nich jsem vyhrál, pár prohrál a nemám sebemenší chuť pokračovat dál. Chybí tu ono „něco navíc.“ Chybí hravost Fortnite, napětí PUBG byste hledali marně a o adrenalinu Apex Legends si může Wild Arena nechat jen zdát.

Největší problém přitom není design, systém progrese nebo samotné jádro hratelnosti. To vše je kompetentní a papírově naprosto v pořádku. Problémem a důvodem nevyhnutelného zrušení je absence vize či alespoň jednoho opravdu zajímavého prvku, který by mě jako magnet pořád přitahoval zpátky. Tady se bohužel skutečně bavíme o příliš standardní, podle příručky vyrobené hry, která na mobilní platformy sjela z výrobní linky továrny.

zdroj: Ubisoft

Těžko si tak představit, že ve Wild Arena Survivor bude větší množství hráčů trávit větší množství času. Přímou konkurencí tady totiž není mobilní verze Fortnite/PUBG/Apexu, ale prakticky cokoliv, co můžete na mobilech či jiných platformách dělat. A proč investovat to nejcennější, co máte – čas – právě do tohoto polotovaru, který někdo v Ubisoftu zapomněl dochutit a načančat?

Francouzský vydavatel vyprodukoval další titul, u kterého si dokážu živě představit všechny ty designové porady. Všechno je na nich v pohodě, postupně odškrtáváme všechna zaškrtávátka, žádný zásadní problém nevidíme, tak šup s tím ven – a kdo ví, třeba se to chytne. A co já vím, ono se to třeba opravdu chytne a já budu s predikcí brzkého zrušení vedle jak ta jedle.

Znal jsem, ale RIP

Myslím ale, že tady střílí vedle Ubisoft, tentokrát dokonce ne do bílé, ale úplně mimo terč. Wild Arena Survivors je dle mého dalším titulem, který Ubisoft brzy pošle tam, kde skončily Hyper Scape i Tom Clancy’s Elite Squad. Na herní propadliště dějin.