Příští díl série Total War nebude ani úplně historický, ani tak docela mytologický. Nečekejte hru, která by reprezentovala historický konsenzus o tom, jak svět pozdní doby bronzové skutečně vypadal. A nečekejte ani Apollóna na obláčku. A Total War Saga: Troy bude hybrid. A já si nemyslím, že to je dobrý nápad.

Přístup autorů vysvětluje Maya Georgieva, ředitelka vývoje ze studia Creative Assembly Sofia, v obsáhlém příspěvku na blogu Total War. Dozvídáme se tam podrobnosti o základním směřování autorů, o němž víme už od loňského preview na Gamescomu – hledání pravdy stojící za mýtem.

Vývojáři se snaží z homérského narativu o trojské válce vypreparovat všechny skutečně nadpřirozené elementy. Žádní hrdinové zranitelní pouze na patě, žádní bohové, kteří ovlivňují let šípu či vrženého oštěpu. Pouze Středomoří roztříštěné mezi proto-imperiální mocnosti, které by si ze všeho nejradši navzájem vypálily města do základů.

Pro pozdní dobu bronzovou ovšem existuje minimální množství důvěryhodných zdrojů (díky, mořské národy, že jste musely všechno zdevastovat!), takže autoři každopádně museli sáhnout ke své vlastní invenci, aby svět vystavěli, protože nikdo neví, jak to tehdy přesně bylo.

zdroj: Creative Assembly

Možných přístupů, jak to udělat, je víc. Vývojáři se například mohli držet při zemi a pokusit se zkonstruovat co nejrealističtější dobový svět, nebo se mohli na plné pecky ponořit mezi žárlivá božstva. Ale to neudělali. Místo toho se, jak říká Georgieva, rozhodli „určit, co je nemožné, a co je nepravděpodobné, ale možné.“ A to, co je nepravděpodobné, ale možné, do hry zařadit.

Tvůrci vyznávají postup zvaný euhemerismus, tedy interpretaci mytologie, která pochází už z dob starého Řecka a předpokládá, že za každým mýtem se nachází pravdivé jádro. Minotaur není prostě jen vymyšlená nestvůra – jeho příběh musí z něčeho pocházet, například ze vzpomínek na mocného krétského válečníka či vojevůdce, který se odíval do býčí kůže a nosil na sobě lebku obrovského tura.

Georgieva uvádí i další příklady: Héfaistos, bůh kovářství, byl svržen z nebes na ostrov Lemnos a fyzicky deformován. Znamená to snad, že na Lemnos kdysi dopadl meteorit, z něhož místní dokázali vykovat mocné zbraně? Když Zeus bojoval s obrem zrozeným ze země a „vysokým jako nebesa“, není to ve skutečnosti metaforické vyprávění o výbuchu sopky Etny?

Je to hezké myšlenkové cvičení: kdo dokáže kreativněji vysvětlit kousky lidové slovesnosti? Výsledky ale, jak je vidno výše, občas bývají maličko bizarní. A euhemeristické výplody vývojářů bohužel působí jako vytažené z Achillovy paty.

Například zrovna minotaur, ohromný chlap s obouruční sekyrou, skutečně bude elitní jednotkou, kterou budete moci najmout do své armády. To samé platí pro Kyklopa, chlápka, co má na hlavě jednookou lebku „trpasličího slona“ a v rukou třímá palici s pro změnu ovčí lebkou. A protože kyklop Polyfémos z Odyseje byl synem Poseidóna, je tohle nějaký námořní lupič, kterého můžete najmout na řeckých ostrovech.

zdroj: Creative Assembly zdroj: Creative Assembly

A tím to nekončí, protože svoje „vysvětlení“ dostávají i kentauři. Ti jsou v Troy kmenem elitních jezdců, mají dokonce i dlouhá jízdní kopí a všeobecně působí přesně jako klasická „shock cavalry“ známá z jiných dílů série. To všechno v době, kdy roli jízdy zastávaly téměř výhradně válečné vozy.

zdroj: Creative Assembly

Nakonec tu máme ještě obry neboli giganty. To jsou ohromní válečníci, pořád lidští, jen asi v dětství papali hodně kašičky od maminky. Jejich velikost je předurčuje ke konkrétní roli – jsou excelentní při útoku na brány. Tvůrci sami říkají, že v této éře chyběly obléhací stroje. Tak proč si nevymyslet obří supervojáky, co tu bránu holýma rukama vylomí.

zdroj: Creative Assembly

Ano, jsem jedovatý jak Gorgona, ale nemůžu si pomoct – tohle na mě působí jako ten nejhorší možný přístup k trojské éře, hybrid, který neuspokojí vůbec nikoho. Ani ty, kdo by si rádi užili superschopnosti a magii, které z Warhammeru udělaly takovou zábavu, ani ty, co se těšili na historickou hru.

Čínské Three Kingdoms také balancují na hraně dějin a mýtu a také jsou založeny na slavném příběhu s bájnými prvky, ale slaví úspěch proto, že svůj historicko-mytologický román celkem věrně adaptují a drží se ho, včetně supersilných hrdinů, co dokážou osobně vyhubit celé pluky. A když se vám tenhle přístup nelíbí, můžete románový mód vypnout a vojevůdce polidštit.

Troy by bývala klidně taky mohla být hrou o Homérově vyprávění, a kdyby se autoři zkrátka pokusili adaptovat Iliadu, neřekl bych proti tomu ani slovo a užíval si strategickou pohádku. Ale takhle tvoří svět, který ani nevzbuzuje úžas známý ze Zamarovského barvitých příběhů, ani není uvěřitelný jako reprezentace reality.

V rozbouřeném moři mojí skepse plavou dvě záchranná kola. Prvním z nich je skutečnost, že verbování všech těch vymyšlených jednotek se zřejmě budete moct vyhnout, když zkrátka nenavštívíte místa, kde se vyskytují. A tím druhým? Všechno moje předčasné zklamané vzdychání bude okamžitě zapomenuto, pokud hra vyjde a my během prvních pár hodin zjistíme, že to je neodolatelná zábava.

Zatím mám ale čím dál tím větší strach, že ve vedlejší sérii A Total War Saga, kam kromě Troy spadá i Thrones of Britannia, půjde o druhé zklamání v pořadí.