Google Stadia: Revoluční kompromis, který asi není pro vás
zdroj: Google

Google Stadia: Revoluční kompromis, který asi není pro vás

17. 12. 2020 17:10 | Komentář | autor: Adam Homola |

Google spustil Stadii před rokem a svým způsobem je vlastně malý zázrak, že se k nám zrovna tahle služba dostala už po dvanácti měsících. Obzvláště vzhledem k tomu, jak důležitě pro ni ze začátku působil Chromecast Ultra a gamepad Stadia Controller. Google u nás totiž pořád nespustil oficiální Google Store, ale to v případě Stadie dnes nevadí. Na aktuální Stadii dnes už nepotřebujete ani ovladač, ani Chromecast. Zmizela dokonce i povinnost předplatného, a skoro by se mi tak chtělo hned na úvod říct, že hraní nebylo nikdy jednodušší.

Plnohodnotný technický test Stadie provede na Games už brzy náš hardwarový expert Jirka. Já se s vámi mezitím podělím o své osobní dojmy založené na několika desítkách hodin hraní. Na notebooku, WiFi, v prohlížeči Chrome, s myší a klávesnicí.

Funguje? Funguje!

Nevím, jak na vás, ale na mě působilo takové Nintendo Switch ze začátku trochu kouzelně. Hraju velkou hru na velké televizi, pak Switch vytáhnu z docku a okamžitě pokračuju ve stejné hře ve stejné pozici cestou do práce. Nejenže to bylo praktické, ale svým způsobem neuvěřitelné. Podobně na mě působí i Stadia.

Přitom pro mě tahle streamovací služba nikdy nebyla žádným zjevením. Pamatuju si, jak jsem svého času na nepříliš stabilním lokálním jihomoravském internetu zkoušel OnLive. A to mi nějakým způsobem fungovalo už tehdy, byť to nebylo ideální. Stadia taky není ideální, nicméně je na tom nesrovnatelně lépe.

Přestože do ideálu ještě kousek chybí, spadá nová služba Googlu přesně do magické kategorie „dostatečně dobré“. Na rozdíl od tehdejšího OnLive, které působilo spíše jako techdemo, nebo spíše jako startup, jehož smyslem existence je jen prodej silnější entitě. Což se také víceméně podařilo.

Teď se nacházíme o mnoho let později, máme tu všemocný Google, jehož celosvětové serverové infrastruktuře se mohou rovnat firmy, které byste spočítali na prstech jedné ruky. Právě díky tomu může Stadia fungovat velice dobře i u nás, pochopitelně v závislosti na vašem internetu. Nároky na připojení nejsou ale překvapivě nijak zvlášť drsné a otestovat si vaši kompatibilitu se Stadií můžete třeba tady.

Další z řady kompromisů

Stadia je ten nejlepší herní kompromis, jaký můžete udělat. Hry totiž jsou a vždycky byly hlavně o kompromisech. I já jsem chtěl hrát už odmala ty nejnovější hry v nejlepší grafice. Na ty nejvýkonnější a nejdražší počítače a grafické karty jsem ale nikdy neměl. I k těm konzolím jsem se často dostal až výrazně později nebo vůbec. Na nejvyšších nastaveních jsem tak hrál jen zřídka a jako malý jsem se musel naučit vypořádat s faktem, že si zrovna tohle nezahraju tak, jak to vidím na obrázcích v Excaliburu nebo tak, jak to běží kamarádovi, co má bohatší rodiče.

Jakkoliv může být podobný de facto permanentní kompromis frustrující, je potřeba si uvědomit, že v téhle kategorii jsme téměř všichni. Stačí se podívat například na Steam Hardware Survey a zjistíte, že nejste sami. Zjistíte, že vlastnictví toho nejvýkonnějšího hardwaru je extrémně okrajová záležitost. Drtivá většina hráčů má hardware někde kolem průměru – lehce nad ním, lehce pod ním. Bez kompromisů tak hraje málokdo.

Míra kompromisu u Stadie z velké části záleží na kvalitě vašeho internetového připojení, ale nemusíte se bát, Google nevyžaduje nic drastického. Na mém připojení, které bych za výjimečné rozhodně nepovažoval (cca 150–200 down, 50 up, 5Ghz) mi Stadia funguje překvapivě dobře. Navíc nejsem na kabelu, ale na WiFi na notebooku a router mám na druhé straně místnosti zavřený ve skříni.

I s takhle specifickým setupem mám hry na Stadii plynulé a responzivní po celou dobu. Když už totiž internet z nějakého důvodu klopýtne, udělá Google všechno pro to, aby byl herní zážitek plynulý. Sáhne na rozlišení a v krizových situacích obraz trochu rozmaže. Ani po desítkách hodin testování jsem ale nebyl svědkem takového rozmazání, kdy bych například nemohl přečíst text nebo kdy by hra vypadala vyloženě odpudivě. Nerad na věci lepím čísla, ale budiž – hrubým odhadem můžu tipnout, že oproti mírnému rozmazání vede ostrost zhruba 70:30.

Skvělé je, že Stadia není nijak zvlášť citlivá na rychlost internetu. Obavy, že vám v domácnosti někdo pustí Spotify, YouTube nebo bude mít pracovní hovor a vám se hra okamžitě sesype, jsou zbytečné. Sám jsem odehrál několik hodin Cyberpunku, zatímco v druhé místnosti probíhal několikahodinový telefonát a všechno bylo bez problémů.

Ostatně na druhém monitoru mám často spuštěného Správce úloh a po očku pokukuju, kolik si Stadia bere. Ve většině případů jde o vyšší jednotky MB/s. Pak tu jsou extrémy na obou stranách, kdy si Stadia uzurpuje někdy i méně než 1 MB/s, zatímco jindy jsem si všiml využití atakujícího hranici 20 MB/s.

Instantní a bezstarostné hraní

Ano, hraní na Stadii není dokonalé. Všechny nedostatky jsou ale vyváženy výhodami v čele s instantním hraním, bezstarostností a pohodlností. Prostě kliknu a hraju. Nemusím řešit instalaci ani patchování. Nemusím čekat, až se mi cokoliv stáhne a nainstaluje. Nemusím řešit firmware ani ovladače grafické karty nebo cokoliv restartovat.

Díky Stadii jsem se vlastně tak trochu vrátil do dětských let, kdy jsem začínal s konzolovým hraním na prvním PlayStationu. Pamatujete? Dali jste dovnitř CDčko a hra okamžitě naběhla. Teď kliknu a hraju.

Uvědomuju si, jak triviálně, ba možná až hloupě to může znít, ale v praxi je to velký tahák. Mezi mnou a dalšími eskapádami V v Night City nestojí žádná bariéra. Cyberpunk 2077 hraju celý právě na Stadii a musím říct, že je to nesmírně příjemné. Grafika vypadá skvěle, loadingy sviští (z hlavního menu jsem ve hře za cca 16 vteřin) a hlavně nemusím vůbec nic řešit. Netrápí mě, jakou verzi ovladače Nvidia zrovna vydává a už vůbec neřeším updaty. Cyberpunk jsem nepatchoval ani jednou. Ani jednou jsem nemusel čekat, až se mi stáhnou desítky GB dat a až se nainstalují. Že se mi hra aktualizuje, si všimnu vždy jen v hlavním menu, kde vidím neustále se měnící číslo verze hry.

Vlastní obrázky ze Cyberpunku na Stadii. Velkých příběhových spoilerů se bát nemusíte, ale pokud nechcete vidět ani případné drobné spoilery, raději neklikejte.

Netopí, nehučí

Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o glorifikované streamování videa, se mi notebook navíc nezahřívá a tím pádem ani nehučí. Což je dost opomíjená výhoda, o které se snad nedočtete ani v marketingových prohlášeních Googlu. Můžu klidně hrát i bez sluchátek s potichu nastaveným zvukem a nic nehučí, stejně jako se nic nepřehřívá, a notebook tak nepálí.

Jedna ze zajímavých výhod, které mě předtím vůbec nenapadly, je, jak elegantně může Stadia zapadat do vašeho workflow. V případě notebooku a prohlížeče Chrome je Stadia jednoduše jeden z tabů. Nemusíte mít otevřené ani separátní okno s Chromem, kde bude jen Stadia. Osobně mám v primárním okně Chrome většinou otevřených něco kolem dvaceti tabů a teď je jedním z nich i Stadia.

Když v ní spustíte hru, automaticky se přepne na celou obrazovku a hrajete. Když pak potřebujete něco vyřídit, ať už na emailu, sociální síti, nebo kdekoliv jinde, na chvíli podržíte Esc. Tím se hra zapauzuje a zmenší se z celé obrazovky zpátky do tabu. Vy jen jednoduše překliknete na jiný tab, tam odbavíte, co potřebujete, kliknete zpátky na tab Stadie, kliknete na „Vrátit se zpátky do hry“ a šup, jste zase ve fullscreenu.

Pro někoho může být výhodou i hraní na mobilu, ale přiznávám, že to jsem zkoušel jen na pár minut. Text je příliš malý a minimálně v případě Cyberpunku mi to moc smysl nedávalo. Na tabletu, který nemám, bych si to už ale představit dokázal.

Google míří na Měsíc

Stadia má před sebou ještě ohromný kus cesty. Google musí dodělat základní funkce, zamakat na pokročilých možnostech, přidat násobně víc her a tak dále. I po roce má totiž Stadia poměrně spartánské uživatelské rozhraní a fakt, že služba Googlu nemá ani po roce na trhu vyhledávání, není nic jiného než ostuda.

Stadia je sice revoluční kompromis, ale je potřeba zdůraznit, že rozhodně není pro všechny. A konkrétně nejspíš není pro vás. Vy, naši drazí a vážení čtenáři Games.cz, máte velmi pravděpodobně adekvátní herní hardware. Drtivá většina z vás se nejspíš skvěle vyzná, ví co chce, o hry se zajímá a tipnul bych si, že vám i nějakým způsobem záleží na tom, jak aktuální pecky vypadají a jak se hýbou. V současné době se Stadia tomu nejnabušenějšímu PCčku nevyrovná a je otázkou, jestli se jí to vůbec kdy podaří. Dovolil bych si tak odhadovat, že většina z vás Stadii (coby primární herní platforma) nevyužije.

Pro koho tedy je? Inu, má ambici být pro všechny ostatní. Pro masy, které si drahé grafické karty, nebo dokonce ani konzole, nikdy nekoupí. Tuším, že jsem to na Games už někdy zmiňoval: Každé úspěšné konzole se prodá víceméně stejné množství. Strop se zdá být někde nad hranicí sto milionů prodaných kusů. Maximálně pár desítek milionů sem, pár desítek milionů tam, to je už vcelku jedno.

Uvidíme, jak to bude s PlayStationem 5, ale zatím nemám důvod si myslet, že se PS5 v příštích deseti letech prodá třeba 400 milionů kusů. Možná se epicky spletu, ale nedokážu si představit, že by to mělo být tentokrát natolik jiné, aby vítěz téhle konzolové generace skončil s násobně vyššími prodeji než vítěz té minulé.

A tak můžeme jen spekulovat, jestli se PlayStation 5 v roce 2030 zastropuje na 100, 150, nebo, dobře, třeba i těch 200 milionech kusů. Stadia takhle nízko nemíří. Na výrazně vyšší násobky nejúspěšnějších konzolí letos Google nedosáhne a příští rok taky ne. Potenciál tam ale je masivní a kdo ví, kde bude herní průmysl za deset let.

Mít alespoň adekvátní internet je samozřejmě v řadě zemí a oblastí taky obtížné a leckde jsou na tom s připojením výrazně hůř než my. Na druhou stranu může být Stadia velice schopnou alternativou, která lidem prostě stačí. A lidí, kterým něco „prostě stačí“, bude vždycky víc než těch, kteří potřebují mít všechno dokonalé.

Aktuální situace kolem Cyberpunku 2077 a herního hardwaru by nemohla být lepším příkladem. Novinku od CD Projektu si chcete zahrát, ale co když máte třeba jen staré konzole? Na PlayStationu 4 to hrát nechcete. PlayStation 5 ani Xbox Series X si koupit nemůžete – konzole se vyprodaly a čert ví, kdy budou zase k mání. A nemyslím v omezených dávkách, které uspokojí jen další už dávno realizované předobjednávky, na něž se v první vlně nedostalo. Mluvím o normální, standardní dostupnosti.

Předposlední možnost? Koupit si pořádně výkonné PC. Jenže tam je situace vlastně trochu podobná – ty nejvýkonnější grafické karty se taky zrovna neválí na skladech po milionech kusů a nečekají na vás. A navíc je otázkou, jestli chcete vůbec investovat takové prostředky do herního PC.

Poslední možností je bezproblémová Stadia, na kterou nepotřebujete žádný hardware, respektive vám stačí ten, co už máte. Bariéry v podobě drahého PC či konzole a třeba i 4K televize neexistují. Není potřeba ani předplatné. Notebook, starší desktop, telefon nebo tablet už stejně máte, Google účet asi taky. A pokud máte alespoň trochu normální internet (vyzkoušet můžete na Destiny 2 a Bombermanovi, ty jsou na Stadii úplně zadarmo), můžete začít hrát. Hned teď.

Nejnovější články