Cyberpunk 2077 selhává v samozřejmostech, přesto je to moje hra roku

15. 12. 2020 17:00 | Komentář | autor: Adam Homola |

Cyberpunk 2077 je velká pecka. Hrozně si užívám svět, příběh, postavy, ale i třeba pocit z jízdy. A hudba, ta úžasná hudba! Těžko bych tu hledal něco opravdu velkého a důležitého, co by se vývojářům nepovedlo. Hloubka, nepřeberné možnosti, košatost systémů, to všechno mě nepřestává fascinovat. Skoro bych řekl, že jsem ten roleplaying neměl nikdy jednodušší. Našim severním sousedům tak skládám velkou poklonu: Sice jsme na hru čekali nelidsky dlouho, ale vyplatilo se.

Night City si užívám plnými doušky, už se nemůžu dočkat, až Cyberpunk 2077 rozehraju podruhé a vypadá to, že to bude moje osobní hra letošního roku. Přesto jsem si všiml mnoha docela zásadních problémů. Všechno to jsou sice spíš drobnosti, ale v jinak takhle povedeném titulu mě zaráží a jinak vytříbený zážitek poněkud kazí.

Inventář z doby kamenné

zdroj: Vlastní

Například práce s inventářem je tristní. V Cyberpunku mi chybí tolik možností, až z toho jde hlava kolem. V prvních hodinách jsem si je ani neuvědomil, jenže pak začaly problémy proplouvat na povrch a mně došlo, že mi tu chybí věci, které považuji za samozřejmost.

Mluvím například o možnosti sbírat věci rovnou jako junk. O možnosti věci místo sebrání rovnou na místě rozložit na součástky. Mluvím o systému prodávání, který je podle mého názoru otřesný – nemůžu označit víc věcí a ty prodat najednou. Chybí mi tlačítko „Prodat (/rozložit) vše kromě používaných věcí“. Nebo co třeba možnost označit si některé aktuálně nepoužívané věci jako oblíbené, abych je pak omylem neprodal?

Nemluvě o podivném řazení zbraní do dvou sloupců. Při prodeji se totiž zbraně postupně přeskládávají ve sloupcích tak, aby po prodaném kusu nevzniklo prázdné místo. Jde si na to zvyknout, ale během tak rutinní činnosti musím dávat velký pozor, abych neprodal něco, co nechci, když se mi to pod kurzorem pořád mění.

Všechno to jsou detaily, ale v takhle velké AAA hře, která vás každou chvíli doslova zavalí desítkami kusů zbraní, oblečení a různého bordelu, je dobrá, rychlá a především efektivní správa toho všeho důležitá. Stačí totiž jen třeba jedna mise nebo pár drobných potyček, a už přehazujete loot vidlemi, nevyznáte se v tom a při práci s inventářem máte chuť se na to radši vykašlat.

Ona je vůbec celá práce s menu ve hře a navigace v nich trošku těžkopádná a popravdě působí zastarale. Skoro jako by CD Projekt dodělal základní design někdy dávno a od té doby na něj už nesáhl. Jenže mezitím se uživatelská rozhraní posunula zase o kus dopředu.

Zrovna lepší práce s inventářem a lootem může do hry přibýt časem. Tvůrci sice nic neoznámili, ale neodkážu si představit, že by věci z ranku „quality of life“ do hry časem nepřidali. Jenže teď tam nejsou a já při každém prodávání a rozkládání lootu radost opravdu nemám.

Technický stav na úrovni beta verze

Cyberpunk 2077 zdroj: Vlastní foto autora

T-pose je tu taky, a když budete mít smůlu, uvidíte ji docela často.

Bugy, samozřejmě bugy. Ve velkých hrách jsou dnes bohužel téměř samozřejmostí a třeba takový Assassin’s Creed Valhalla vyšel ve fakt špatném stavu. Ale u AC tak nějak chápu, že byl ve vývoji podstatně kratší dobu a že v tomhle směru je Ubisoft výrobní linka, byť jde v některých případech o neomluvitelné problémy staré několik let.

Jenže Cyberpunk je přeci jen trochu jinde. Vrcholem je zoufalý stav hry na PlayStationu 4 a Xboxu One. Pokud zrovna s těmito verzemi nemáte osobní zkušenost, stačí trochu zagooglit. Člověk se pak nestačí divit a přemýšlí, jestli vzhledem k oficiálně prezentovaným materiálům nejde třeba o regulérní klamání spotřebitele. Jak mohlo něco takového projít přes konzolovou certifikaci, nechápu, nicméně tohle je stejnou měrou ostuda Microsoftu a Sony, že si dovolili autorizovat a pustit na svoji platformu něco tak otřesného.

Cyberpunk 2077 má asi tak milion grafických glitchů, ale nad těmi můžu mávnout rukou, ty mi běžné hraní zase tolik nekazí. Větší problémy mi dělají postavy zasekávající se v ikonické t-pose nebo ty, kterým chybí animace chození. Místo normální chůze tak jen nehybně kloužou po podlaze. Dokud se vám to nestane v klíčové příběhové scéně, je to třeba i místy vtipné, jenže právě v dramatické chvíli, kdy jde o všechno, to přestává být sranda.

Samozřejmě že vývojáři bugy časem opraví a až vyjde nějaká edice Game of the Year nebo Definitive Edition, bude to jistě parádní. Jinými slovy: Až CD Projekt ten Cyberpunk konečně a opravdu dodělá. Jenže na to si ještě nějakou dobu počkáme. I kdybych neřešil inventář, přístupnost či jakékoliv jiné věci, ale jen samotné bugy a technický stav hry na těch nejrozšířenějších platformách, vypadá to, jako by CD Projekt vydal takový menší nepřiznaný early access. Bohužel další z mnoha.

Bez komentáře...

Sotva existující přístupnost

Cyberpunk 2077 (12) accessibility zdroj: Vlastní foto autora

Pardon, pánové a dámy z CD Projektu, ale tahle Accessibility je dnes už trošku ostuda.

O epilepsii toho už bylo v souvislosti se Cyberpunkem řečeno mnoho, tak tu nebudu kopat do mrtvoly zbytečně dlouho. Jen se podivím nad tím, že se něco takového mohlo v takovéto formě dostat do finálního produktu, aniž by to někdo cestou zastavil. Ale budiž, zrovna tohle už tvůrci opravili.

Poněkud zarážející jsou ovšem dost omezené možnosti nastavení a úpravy ovládání, uživatelského rozhraní a vůbec uzpůsobení různých herních prvků. V porovnání s tím, jak zrovna v tomhle směru poslední dobou posouvají laťku třeba Ubisoft nebo Naughty Dog, jsou (ne)možnosti Cyberpunku opět něco, co v tak velké hře působí zpátečnicky.

Osobně nic z nastavení přístupnosti naštěstí nepotřebuju, ale bylo by hezké, kdyby hry nebyly jen pro většinu lidí, ale pro všechny. Stejně tak by bylo hezké mít možnost změnit obtížnost kdykoliv, kdekoliv a nemuset kvůli tomu nahrávat poslední checkpoint. Chápu, že by mi mohl někdo z vývojářů jistě velmi odborně odpovědět a vyjmenovat mi celou řadu důvodů, proč to musí být zrovna takhle. Jenže když to jde jinde, proč to nejde tady?

ADHD

Cyberpunk 2077 zdroj: Vlastní foto autora

Občas ani V neví, kdo se objeví.

Tohle je víc než cokoliv o osobní preferenci a jde zdaleka o největší drobnost z celého článku, nicméně mi trochu vadí, jak mě Cyberpunk nenechá na pokoji. Neustále mi někdo volá a píše. Já některé ty lidi ani neznám a netuším, odkud znají oni mě. Dokonce to sami v některých telefonátech přiznají: „Ahoj, volám ti jen tak, neznáme se, potřebuju vyřešit nějaké problémy.“ V se podiví, zeptá se, proč zrovna on a neznámý volající jen odsekne, že na představování není čas.

Obzvláště podivné je to v případě, kdy třeba cestou z úkolu projedu jen pár metrů po nové lokaci, než zase zatočím do té své. Hned mi volá neznámý fixer, že tady tomu šéfuje on, ať si dávám bacha, ale že má pro mě pár úkolů, nabízí mi několik aut a potřebuje odprásknout pár borců. Cože co? Neřekne, odkud mě zná, odkud má mé číslo, proč si vybral zrovna mě, proč mi věří a prostě mi bez kontextu zaspamuje Journal několika úkoly najednou. V kontextu toho, jak jsou některé úkoly neskutečně propracované, působí náhodná zadání skoro odfláknutě.

Hra mě nenechá vydechnout. Má v sobě toho tolik, každou chvíli se něco děje a já nevím, co dřív, v tom špatném slova smyslu. Popravdě jsem si na to už trochu zvykl a naučil se většinu notifikací ignorovat. Jen nechápu, proč mi nedají vývojáři alespoň trošku času a prostoru.

Za jednu z nejužitečnějších funkcí několika posledních verzí Androidu (něco takového asi bude mít i iOS) považuju možnost výrazně omezit či rovnou vypnout notifikace tak, jak potřebuju. Nezbývá mi než doufat, že si z reálného světa vezmou vývojáři inspiraci.

Drobnosti, kam se podíváš

Cyberpunk 2077 zdroj: Vlastní foto autora

Yves Guillemot se právě zamiloval.

Night City mě nepřestává fascinovat, jenže se nemůžu zbavit dojmu, že je to poněkud statický svět. Kupříkladu reputace. Občas mi někdo v rámci příběhového úkolu naznačí, jak jsem slavný, známý a jak se o mně ví. Ale to je veliká výjimka. Street Cred se mi sice pořád zvyšuje, ale nemůžu říct, že bych si v souvislosti s tím všiml nějakých výrazných změn. Zdá se mi, že na mě všichni reagují víceméně stejně, svět se nijak zvlášť nemění, kamarádi ani nepřátelé moji údajnou slávu nijak nereflektují, náhodná NPC mlčí, ceny v obchodech jsou pořád stejné, byť ano, jejich nabídka je díky systému Street Cred Rewards větší. A mimochodem je trochu úsměvné, že se mi „Street Cred“ zvyšuje i za práci pro policii.

S na pohled statickou náturou Night City souvisí například i gangy a frakce. Ano, jsou tu, ale skoro o nich nevím. Buď jsem slepý, nebo tu žádný systém vazeb, službiček a oblíbenosti není. Já tak netuším, jak si s kterým gangem stojím, co mám udělat pro to, aby mě měl nějaký spolek víc rád, kterou organizaci bych teď mohl trochu poškádlit... Stejně jako nevím, co mi může od nějakého gangu hrozit, nebo jak z toho naopak můžu benefitovat. Neříkám, že tu něco takového vyloženě chybí, ale ve výsledku na mě celý systém gangů působí trochu nedopečeně.

Z jiného soudku jsou stromy dovedností. Těch nabízí Cyberpunk opravdu hodně, jenže v praxi? V praxi je to pár procent do tohohle, pár procent do tamtoho. Máloco z toho působí opravdu lákavě, důležitě, že by to mělo mít nějaký větší dopad na hratelnost. Opět to není nic hrozného, ale když hraju RPG a na novou úroveň se netěším, nad novými skill pointy jen pokrčím rameny nebo je v horším případě ignoruju a naklikám jich tam až později několik najednou... To asi není zrovna ideální.

Cyberpunk 2077 je také znamenitě nekonzistentní. Některé lokace jsou skutečně dechberoucí a spousta úkolů mě svými možnostmi nepřestává udivovat. Jenže stačí popojet třeba hned do vedlejší ulice a všechno je jaksi mdlé, podivně rozplizlé a jednoduše nehezké. Stejně tak některé úkoly, kterým chybí kontext, příběh a třeba i smysl, působí spíš jako výplň než jako smysluplný obsah hodný mého času.

Když už jsme u toho smysluplného obsahu, nemůžu nezmínit mapu. Ikonek je na ní tolik, že by se za to nemusel stydět ani Ubisoft. Jenže ať hledám, jak hledám, nepřišel jsem na žádné vlastní možnosti filtrování. Hra mi dovolí jen rotovat mezi jednotlivými kategoriemi, ale co když si chci zobrazit třeba jen věci z ranku Open World a Job, ale nic dalšího? Mám smůlu.

Před závěrem mi dovolte ještě dva detaily: Přiznám se, že netuším, jak změnit vzhled postavy. V Night City vypadají všichni divoce a i já na sebe můžu navléknout vyloženě děsivé kombinace oblečení. Jenže bych si taky rád upravil třeba vlasy a vousy. Upřímně doufám, že jsem měl na holiče/plastickou chirurgii jen smůlu a někde tam je. Snad na něco takového nebudu muset čekat až do DLC jako v případě Zaklínače. A druhý, ne nepodobný detail: úprava vozidel. Stejně jako v případě holiče jsem na to jen nenarazil, nebo taky DLC?

Zpátky do Night City!

Cyberpunk 2077 zdroj: Vlastní foto autora

Zrovna tohle jsou ty chvíle, kdy hře prominete prakticky cokoliv.

CD Projekt už není to malé polské studio, které si dělá hry po svém a nějakým zázrakem mu to vychází. Je to veřejně obchodovatelný korporát s více než tisícovkou zaměstnanců a zkušenostmi s velkými hrami. Cyberpunk se navíc vyvíjel poměrně dlouho a tvůrci ho hned několikrát odložili. I tak vyšla hra ve stavu, kdy jde minimálně po technické stránce o zcela očividně nehotový produkt.

Přes to všechno je Cyberpunk 2077 úžasný. Všechny výše uvedené detaily, problémy a mrzení jsou absolutně, s přehledem a dokonale přebity vším ostatním. Na konci hry ještě nejsem, dávám si načas, užívám si všechno možné i nemožné a myslím, že už teď můžu říct, že tohle bude moje osobní hra roku. A když nad tím tak přemýšlím, dává mi to smysl – Animal Crossing: New Horizons nemohl z toho pomyslného trůnu sesadit nikdo jiný.

Nejnovější články