Recenze

Total War: Warhammer - recenze

Střed obrany drží jak middenheimská víra, dělostřelectvo probírá soupeřovy řady přesně metanými projektily, křídla jsou zabezpečená, nic se nemůže stát. V Total War hrách doposud platilo, že jste v určité chvíli poznali, kdy máte bitvu plně pod kontrolou, a složení soupeřových jednotek nepředstavuje pro vaši formaci vážnější ohrožení. Při hraní Total War: Warhammer na to ale zapomeňte. Střed obrany se totiž zhroutí v okamžiku, kdy k němu doběhne banda mizerných kostlivců, na které někdo přičaroval Terror, jedno křídlo vaší armády utrhne terrorgheist, který se během pár chvil přemístil z okraje mapy, dělostřelci mají dost práce s hejny netopýrů a těžkou jízdu právě vysává do nicoty vyčarovaný Vortex. Total War: Warhammer zkrátka hraje podle jiných pravidel než předchozí hry v sérii.

Total War: Attila - recenze

Přicházejí zlé časy. Moc Římské říše se hroutí, kolébka civilizace je na pokraji kolapsu. Na severních hranicích se usazují germánští přistěhovalci a císaři nemají dost síly, aby jim v tom zabránili. Zimy jsou stále chladnější, jídla čím dál tím méně. A na východě se zvedají temná mračna rozvířeného písku. Vytí vlčích smeček je přehlušeno dusotem koňských kopyt. Na křídlech větru se ženou houfy jezdců a je jich nepočítaně, víc než listí ve hvozdu. Jejich hlasy jsou jako skřípot nehtů o kámen, jejich tětivy zpívají píseň smrti. A v čele stepní hordy cválá on. Člověk, zplozenec chaosu nebo sám ďábel. Attila, Bič boží. Zkrátka a dobře, Total War: Attila je tady!

War, the Game – recenze

Žádný příběh, žádné komplikace, žádný problém. Podobně se prezentuje minimalistická válečná hra War, the Game. Hrst principů se v ní měla snoubit se sáhodlouhými možnosti, jak dát nepřátelům na budku. Mělo zkrátka jít o titul, co vyrazí dech všem, kterým před lety učaroval DEFCON. Výsledkem je ale hra tak legračně nepovedená, že je nutné varovně zvednout prst a ťukat s ním do klávesnice tak dlouho, dokud nedojde k napravení křivdy páchané na peněženkách hráčů, co touží po tak trochu jiných strategiích. 

Immortals of Aveum – recenze kouzelnické řežby

Není to špatné, ale mohlo to být lepší

Dawn of War II: Chaos Rising - recenze

Po záplavě Tyranidů čelí celý sektor nové hrozbě - krvelačnému démonu Chaosu a jeho bizarním pohůnkům. Vytrvají Blood Ravens či podlehnou zakázanému ovoci?

Theatre of War 2: Africa 1943 - recenze

Viděli jste film Tobruk režiséra Václava Marhoula? Pak máte představu, co vás čeká v RTS s vysokým stupněm realismu a věrným zpracováním bitev v Africe.

Empire at War Forces of Corruption rec.

O životě na hraně zákona by vám mohl vyprávět Han Solo, ale zde se můžete seznámit s mnohem tvrdším kriminálním živlem, který se chce za pomoci korupce stát nejmocnějším zločincem v celé široké galaxii.

Total War: Three Kingdoms – recenze

Vývojáři z Creative Assembly si rok za rokem, hru za hrou připravovali půdu na opravdovou změnu. Zkoušeli nové mechaniky, testovali, jestli bude jejich strategicko-taktická, tahově-realtimová struktura fungovat ve fantastickém prostředí stejně dobře jako v tom historickém. A kulminací jejich práce je Total War: Three Kingdoms, nesmírně sebejistá hra plná vynikajících nápadů, které většinu času fungují a nikdy se úplně nesesypou. Tohle je Total War 2.0.

Total War: Warhammer II - recenze

Při oznámení Total War: Warhammer II jsem měl dost ambivalentní pocity. Je sice hezké, že hra má přinést čtveřici ras, které v prvním dílu nebyly, ale vydání se mi zdálo příliš brzy po jedničce na to, aby zde byly vidět nějaké výraznější změny. Po pár hodinách se ale ukázalo, že jsem se pořádně mýlil. Creative Assembly totiž v dvojce předvádějí, že nejde o to, jaké máte kousky stavebnice, ale jak je použijete. 

Ultimate General: Civil War - recenze

Manassas, Shiloh, Antietam, Chancellorsville, Fredericksburg, Chickamauga či Gettysburg. To jsou jen některá z dlouhého výčtu míst, nesmazatelně vepsaných šarlatovým inkoustem do kroniky nejkrvavějšího konfliktu amerických dějin. A ať už jsou vaše sympatie na straně Yankeeů v modrém, nebo rebelů z Dixielandu, tato strategická simulace legendárního konfliktu Jihu proti Severu zaručeně potěší srdce nejednoho klávesnicového generála. Dynamická kampaň vám umožní tažení v čele vojsk konfederace či unie napříč celým obdobím americké občanské války. Tady to znamená účast ve více než padesáti provázaných historických (a hypotetických) bitvách, přičemž řada z nich je přístupná i v samostatných scénářích.

Avatar: Frontiers of Pandora – recenze technického paskvilu

Když si místo hraní trháte vlasy 

Lies of P – recenze soulsovky, která nelhala

Korejci na nás neudělali dlouhý nos

Call of Duty World at War - exkluzivní rec.

Bojuje se na několika frontách, z nichž si největší koláč ukously bitvy proti fanatickým Japoncům v Pacifiku. Jinak ovšem pořád stejná písnička - vlastně třetí díl postavený do jiných kulis.

A Total War Saga: Troy – recenze

Vypadalo to na průšvih… a ono ne!

Zombie Army 4: Dead War – recenze

„Hurá, Hitler je mrtvý,“ rozléhalo se po světě. Ale radost byla předčasná. Smrt jednoho tyrana je ničím ve srovnání s událostmi, které následovaly. Ikonický knír po sobě zanechal miliony mrtvých, kterým není dopřáno odpočinku: německá armáda znovu povstala a již počtvrté v řadě ohrožuje zbytek chudáků Evropanů. Kdo by si byl pomyslel, že kosit tisíce nacistických zombií bude po tolika iteracích stále skvělá zábava?

Valiant Hearts: The Great War - recenze

Válka je pořád stejná, alespoň ve hrách. Většinou ji tvůrci prezentují jako poměrně zábavnou kratochvíli, v níž hlavní roli hrají rychlé reflexy a heslo: „Střílej, střílej, poslouchej svého pána.“ Nebo vám ve strategiích někdo vrazí maršálskou hůl a řekne: „Nás mnógo, hlavně sejmi nepřítele a vyhraj.“ Valiant Hearts oproti tomu svěří hráči do rukou osud čtyř hrdinů a jednoho psa, přičemž se snaží vykreslit působivé drama, které se zamýšlí nad tím, jak je válka zbytečná, nehrdinská a ve své podstatě odporná.

The Last of Us: Part II Remastered – recenze

Když je slovo remaster na škodu

Planet of Lana – recenze krásné a idylické adventury

Nezapomenutelná cesta mladé dívky a jejího zvířátka

Lord of the Rings: War in the North - recenze

Pán prstenů se po zdařilé filmové adaptaci Petera Jacksona proměnil ve výdělečný artikl, který stále dokáže nést zlatá vejce. Dlouhá řada herních titulů to jen dokazuje. Pravdou však zůstává, že kromě The Lord Of The Rings Online těch opravdu dobrých her mnoho nebylo. Je příjemným zjištěním, že Pán prstenů s podtitulem War in the North k těm dobrým po zásluze patří.

Sea of Stars – recenze jednoho z nejlepších JRPG roku

Když se skloubí nostalgie s novými nápady