Recenze

Magicka 2 - recenze

Čtyři roky! To je docela dlouhá doba. Z puberťačky se stane dospělá a cílevědomá žena, prezident si odkroutí celé volební období a vědátoři stihnou přijít na nových sedmdesát osm běžných potravin, jejichž konzumace vás zaručeně zabije. Stejnou dobu měli vývojáři ze studia Pieces Interactive, aby pod hlavičkou Paradox Interactive navázali na první Magicku od studia Arrowhead. Zmíněná hra se zapsala do povědomí ikonickým systémem kouzlení, který nabízel netušené možnosti a divoké kombinace různých magií, ale také mizerným technickým stavem, a po chvíli hraní ubíjejícím stereotypem. První díl však rozhodně představoval solidní základ, takže jsme byli všichni zvědaví, do jakých nebeských výšin na něm vztyčí vývojáři svou kouzelnickou věž v pokračování.

LOTR Online Mines of Moria recenze 2.část

Zavítáme do elfího lesa a podíváme se na zoubek tuhým instancím v Morii. Nezapomeneme ani na řemesla a to, jak mohou šedesátky trávit čas v rozšířené Středozemi.

Strider - recenze

Možná jste si toho nevšimli, ale nacházíme se v době, kdy se z recyklace stala každodenní realita. Velké vydavatelské domy namísto vývoje nových značek opakovaně sahají do rukávu a vynášejí trumfy, kterými nás bavily v devadesátých letech na arkádových automatech nebo starých konzolích. Vyjde to levněji a navíc ke hře přitáhnou pozornost pamětníků.

Anna's Quest - recenze

Herní atraktivita se dnes vytváří zejména spojováním žánrů. Důsledkem toho je přemíra crossoverových projektů, mezi nimiž se jen velmi zřídka objeví "čistokrevná" výjimka, jakou je například Anna's Quest. Milovníci adventur si tuto novinku vyhlédli mimo jiné právě pro její klasické složení bez přidaných látek v podobě akčních nebo RPG prvků. A přestože hru pronásleduje několik neduhů, plynoucích právě z přísné adventurní tradice, je i tak velmi vtipným, zábavným a poetickým dobrodružstvím.

Daemonica CZ - recenze

Píše se rok 1350 a Nicholas Farepoynt přijíždí do ospalého městečka v Anglii vypátrat, proč záhadně mizí obyvatelé. V tom mu pomůže schopnost rozmlouvat s mrtvými, kolem čehož se tato česká akční adventura točí.

Pillars of Eternity: The White March - recenze 1. části

Občas se stane, že vám v restauraci naservírují vynikající jídlo, na kterém si pochutnáte, až se oblizujete za ušima, a navíc je ho přesně tak akorát. Možná vám v žaludku ještě zbývá místo na jeden dva knedlíčky a sběračku omáčky, ale… spíš ne, spíš je všechno úplně tip ťop. Přibližně tak jsem se cítil po dohrání Pillars of Eternity, jehož hlavním chodem byl vynikající příběh, kvalitní dialogy a velmi dobrý soubojový systém. Chtěl jsem si po té baště dát dvacet, ale kuchtíci v Obsidianu se rozhodli, že mi přece jen ještě trošku té dobroty přidají. A tak mi na stole přistál první díl datadisku The White March.

Neverwinter 2: Mask of Betrayer recenze

Zamotaný příběh, noví hrdinové i nepřátelé, epická kouzla a schopnosti, mocné artefakty. To vše na vás čeká v datadisku. Tentokráte v říši Rashemen, Stínovém světě, Astrálním plánu a jiných exotických místech.

99 Levels to Hell - recenze

Zbraně, bonusy, magie, vtipné pastičky a monstra. Spousta monster. Tak tohle mě čeká v 99 Levels to Hell na doslovné cestě do pekla. Promnu knír, narazím si do čela středostavovský cylindr a nasucho polknu. Vím, že devětadevadesát pokusů šíleného architekta smrti se na jeden pokus přežít nedá.

Oblivion - mega-recenze

Dlouhé čekání se vyplatilo. Jedno z nejlepších RPG všech dob otevírá svoji náruč a nabízí epické dobrodružství, neuvěřitelné množství lokací a nesmírnou herní svobodu. Vítejte v Cyrodiilu, kde jsme prožili úžasné dva týdny.

Arx Fatalis - recenze

Pojďme se společně na nějaký čas ponořit do podzemního světa kobek, páchnoucích stok a krvelačných příšer. Pokud vám tato slova rozsvěcují ohýnky v očích, bude vás Arx Fatalis určitě bavit.

Evil Genius - recenze

Evil Genius není klasickou strategií, ve které dobro vítězí nad zlem. Vaším alter egem se totiž stane jeden ze tří geniálních zloduchů, kteří se pomocí všemožných intrik, léček a pastí snaží získat nadvládu nad zeměkoulí.

I am Setsuna - recenze

„Mám pro tebe úkol, žoldáku. Nedaleko od pobřeží se nachází malý ostrov a na něm malá vesnička. Žije tam mladá dívka, která letos oslaví osmnáctý rok věku,“ vypráví hlavnímu hrdinovi záhadný posel, který se zničehonic objevil uprostřed zasněženého lesa. Člověk v ten moment čeká, že dostane za úkol dívčinu zachránit před hladovým drakem nebo něco podobného. Jenže úkol zní docela jinak: „Tvým úkolem, Endire, je tuto dívku zabít.“

Wartales – recenze žoldáckého dobrodružství

Imaginativní příběhy bandy zbojníků

Xuan Yuan Sword 7 – recenze

Trápení v Číně

Genshin Impact – recenze neuvěřitelného RPG

A překvapením roku se stává…

Distrust - recenze

Málokteré studio zdůrazňuje, odkud pochází, tak vehementně jako Cheerdealers. Mrazem a větrem ošlehaní borci z ruského Novosibirsku prý nejlépe vědí, jak vypadá pravé bílé peklo a stvořili Distrust. Sněhem zavátá izometrická survival adventura se sice volně inspirovala fenomenálním hororem The Thing, nicméně zmar v arktické krajině podává dostatečně originálně, když se pod heslem: „můžete přežít, i když se zblázníte“ míchá tíseň s občasnou legrací. Na úplnou žánrovou špičku to ale bohužel nestačí. Vadí ospalá kampaň a koneckonců i příliš monotónní prostředí.

Vanguard: Saga of Heroes - recenze

Vítejte v Telonu, zemi tisíce království, kde starobylé civilizace podlehly válkám a neúprosně plynoucímu času. Zatímco se lidé snaží znovu vybudovat města, legendární starověká magie ohrožující svět se opět probouzí...

Warhammer: Chaosbane – recenze nové diablovky

„Tak jaký to je?“ zeptal se mě jeden z kolegů po prvních dvou hodinách strávených ve fantasy světě Warhammeru. Tehdy jsem byl plný nadšení, překvapený z toho, že to nedopadlo katastrofálně. Jenže první dojmy jsou první dojmy a to, co mě ve Warhammeru: Chaosbane čekalo poté, bylo jen jedno obrovské zklamání.

Kyn - recenze vikinského RPG

Vikinské akční RPG! Taky se vám okamžitě vybavilo něco na způsob Titan Quest, akorát z prostředí nelítostných severských zemí, kdy vám moc místo Dia bude propůjčovat Otec veškerenstva Odin? Nelítostná řež vousatých válečníků, malované štíty, bojový ryk a žízeň po krvi? Taková představa musí způsobovat svrbění v podbřišku každého fanouška hack'n'slash her, jenže Kyn se tomuto snu nepřibližuje, ani co by vrhací sekerou dohodil.

Toren - recenze

Brazilská herní tvorba je pro svět zatím velkou neznámou. Změnit to měl projekt nezávislého studia Swordtales. Akční 3D plošinovce Toren však ke kýžené kvalitě nakonec nepomohla ani podpora brazilské vlády. Příběh dívky bojující s drakem sice nabídne poeticky zpracovanou zápletku a zajímavé výtvarné kulisy, ovšem na úkor všeho ostatního. Jakkoliv vysoká očekávání Toren doprovázela, velké je především zklamání z nudné hratelnosti, technických chyb a ostudné krátkosti.

FRACT OSC - recenze

Bez vysvětlení, perspektiv a jakékoliv naděje, že by mohlo být líp, jsem se octil uprostřed ničeho. Přivítal mě svět bez charakteru a všechno zahalovala mlha beznaděje. Trocha kovových barev okolo „sršela“ smyslností asi jako cisterna popelářského auta. Brzy mě napadlo že, Fractu někdo zapomněl vdechnout život. Svět této hry postrádal krásu i logičnost, neměl začátek ani konec, neměl nic, co by stálo za zmínku. Zkrátka jsem si vytrpěl nesmyslné herní seznámení. Nechat se znova pozvat k hraní Fract? To by byl atentát na rozum, pomyslel jsem si. I když… tahle hra používá docela zajímavé mimikry.

Kentucky Route Zero - recenze první epizody

Jake Elliott a Tamas Kemenczy nejsou žádná ořezávátka. Během tří let ukázali v řadě menších titulů, že ví, co chtějí dělat – třeba pronásledovat králíka mezi rozpadlými domy v Ruins za doprovodu atmosférické hudby a výrazného vizuálu. Krok po kroku, hru po hře, se přibližovali ke svému zatím největšímu projektu, Kentucky Route Zero. Adventura utopená v temných odstínech v první epizodě teprve začíná, a i když herní dobou nepřekročí několik desítek minut, připoutá vás k počítači fascinací nočními úkazy, tajemnými tančením stínů a tichem spící krajiny.

Realms of Arkania: Blade of Destiny - recenze

Někdo vnímá remake jako sprosté slovo, pro jiného jde zase o způsob, jak přiblížit starší klasiku novým generacím hráčů. Jeden bere remake jako parazitování na původním díle, druhý v tom vidí způsob, jak vydělat nějaké peníze na starém nápadu. Trošku ho oprášit, tady něco vylepšit, tam něco přidat, přizpůsobit ho moderním trendům nebo ho jen zkrátka vydat, aby to nějak slušně vypadalo, a pamětníci před tím automaticky otevřeli peněženky. A když se k nim přidá nedůvěřivá „mládež“, o to lépe. Znamená to více peněz pro všechny, hlavně pro majitele značky.

A Game of Dwarves – recenze

Typická budovatelská strategie vypadá tak, že stavíte nějaký ten zábavní park (Theme Park), budujete tropický ráj (Tropico) nebo si hrajete s vláčky a autíčky (Transport Tycoon). To vše s cílem neprodělat své virtuální kalhoty, splnit v poklidném tempu několik stanovených cílů a během pár hodin strávených u jedné mapy především dostatečně relaxovat a vypiplat dané místo či společnost k obrazu svému.