Zatímco o jezeru Bajkal jsme minimálně v zeměpisu na základní škole slyšeli všichni, o existenci ruské firmy Baikal Electronics vědí jen opravdoví fajnšmekři. Je tomu už více než jedenáct let, kdy se dceřiná společnost skupiny T-Platform rozhodla na vlastní pěst vyvíjet procesory a konkurovat gigantům v podobě AMD a Intelu.
Procesory Baikal sice, jak je u ruských produktů běžné, provázela velmi silná slova – jenže realita vzletným heslům nikdy příliš neodpovídala. Výrobce nikdy necílil primárně na herní či profesionální sféru, výsledky jeho snažení však přesto zvedaly obočí. A nikoliv v pozitivním smyslu slova…
První model, dvoujádrový Baikal T1, byl představen v roce 2015 a mířil hlavně do sfér automatizace – i když pak na jeho základě vzniknul i běžný počítač pro koncové uživatele. Dle nezávislých testů dosahoval výkonu podobnému Samsungu Exynos 4412 (použitý mj. v telefonu Samsung Galaxy S3 v roce 2013) či notebookovému Intel Core 2 Duo T5500 z roku 2006.
Zázračných výsledků pak nedosahoval ani SoC Baikal BE-S1000 představený před dvěma lety. Podobně jako předchůdce stál na 28nm procesu, ve zvláštně pojatých testech pak zvládl soupeřit jen s několik let starými procesory Huawei a Intel. Je však otázkou, zdali to ve státem vlastněných podnicích, kde se procesor primárně používal, vůbec někdo poznal.
„Spanilá jízda“ Baikal Electronics však v těchto dnech končí, nebo bude minimálně významně přibrzděna. Dle informací z Ruska totiž firmě hrozí bankrot, proti kterému se snaží bojovat aukcí vlastního duševního vlastnictví.
Patenty a další informace související s výrobou procesorů si cení na 484 milionů rublů (v době psaní textu 113,5 milionu Kč). Je ale samozřejmě otázkou, kdo se do aukce přihlásí a zda bude v kontextu hardwarového vývoje velmi nízká částka stačit na odvrácení nejhoršího, potažmo pak na další vývoj.
Optimistické naděje na vlastního konkurenceschopného výrobce hardwaru tak Rusům pomalu zhasínají, občané tedy budou dále odkázaní na import procesorů AMD a Intel. Ani jeden z lídrů trhu už sice v Rusku dle oficiálních vyjádření nepůsobí, jak ovšem připomíná KSE Institut, jejich produkty jsou v zemi (i zbraních) válečného agresora stále k dostání.
