zdroj: tisková zpráva

Vývojáři se s tím sice snaží bojovat, ale v zásadě bez trvalejšího úspěchu, jak potvrzuje studie Světové banky (pdf soubor), o které se píše na BBC. Celosvětový trh s virtuálními předměty má dle odhadu z roku 2009 (čili je už trošku starší, nyní je to určitě víc) hodnotu tří miliard dolarů, přičemž 75% z této sumy vytváří právě zlatí farmáři, jak se nazývají jedinci, co pro firmy, ano firmy, in-game předměty shromažďují nebo kradou za účelem dalšího prodeje.

Výše uvedené zjištění tedy naznačuje, že by výrobci a provozovatelé online her možná místo boje proti ilegální scéně měli najít způsob, jak ji legalizovat a zapojit do legitimního obchodu. Má to totiž i jisté sociální hledisko: dle studie se hraním online her za účelem shromažďování předmětů živí v Číně a Vietnamu až 100 000 lidí, pro které se jedná o hlavní zdroj příjmů.

Problém je hlavně v tom, že k lidem, kteří se tímto živí, se jako obvykle dostane nejmenší část tržby, respektive zisku. Studie uvádí příklad 100 dolarové platby za určitou sumu herní měny nebo předměty přes PayPal, ze které jde 45 dolarů do kapsy velkému prodeji, 30 dolarů jeho subdodavateli a jenom 23 dolarů jedinci, který X hodin trávil ve hře farmařením. Zbylé drobné jsou PayPalu.

Tento příklad rovněž ukazuje na propracovanou strukturu celého šedého byznysu, který má několik pater – na každém z nich zůstává určitá část sumy z prodeje. Největší čínský prodejce in-game předmětů a herních měn má prý roční obrat 10 milionů dolarů, dalších 50-60 firem má pak roční obrat okolo jednoho milionu dolarů.

Celý tento pseudo „průmysl“ tak kopíruje situaci z jiných odvětví, kdy produkci zboží pro západní zákazníky obstarává levná pracovní síla v Asii, která z prodejní ceny vidí jenom pakatel. A je pouze otázkou času, respektive ono už to asi nastalo, kdy tento byznys samovolně vytvoří v Asii ekonomickou sílu, které zkostnatělé západní firmy s vysokými náklady na zaměstnance nebudou schopny konkurovat. Abychom se ještě nedivili, co za hry budeme hrát za pár let, až se veškerá produkce přesune z Evropy a Ameriky pryč do zemí, které teď v tomto ohledu ani nebereme vážně.