Rok 2022 je – z celého srdce doufám – tím úplně posledním, který jsem celý přechodně strávil bydlením u rodičů (nic ve zlém, rodičové, jsem vám neskonale vděčný a zavázaný, ale s blížící se třicítkou je opravdu na čase nadobro a natrvalo opustit hnízdo…).

Rok 2022 je naopak tím úplně prvním – a z celého srdce doufám i posledním – rokem, kdy jsem dostal opravdu tučnou pokutu v ceně Xboxu Series S a zažil něco jako crunch, který se na mě pořádně podepsal a jeho následky jsou na mém těle patrné dodnes. Asi abych měl na paměti, jak křehké může zdraví být, když to člověk přežene.

Navzdory všem krutostem, které loňský rok doprovázejí, na něj budu navždy vzpomínat z mnoha radostných důvodů majících kořeny v našich společných a sdílených koníčcích – digitálních a stolních hrách.

zdroj: Iceberg Interactive

Nevšední „divnohry“ a kde je najít

V redakci platím za člena, kterého příliš nezajímá mainstreamová produkce. O tom, jak moc mě nebaví Elden Ring, už jsem toho napsal a napovídal dost. Vyhnuly se mi trháky jako Horizon Forbidden West a God of War Ragnarök (do něj se teprve snažím proniknout). Dávám totiž přednost mnohem menším titulům, na kterých místo armády vývojářů a vývojářek dělalo sotva pár nadšenců. A v této oblasti jsem měl letos žně.

Ze zástupu skvělých malých her jsem vybral pět, které bych zde moc rád vypíchl. První z nich je famózní Strange Horticulture. Slovo „divný“ v divném názvu odráží divnost celé hry. No, koho by napadlo, že tvorba herbáře může být tak osvěžující? Ale je to tak. Protože to není jen o poznávání kytek na základě kusých informací. Je to i o luštění z map, poznávání podivných lidí a jejich ještě podivnějších, až strašidelných příběhů. Strange Horticulture parádně odstartovala můj rok plný objevování nevšedního.

Dalším nevšedním kouskem do party byl Card Shark, kterého jsem strašně nechtěl recenzovat, protože „další kartičky“, ale nakonec jsem Alešovi líbal ruce za to, že mi ho svým nenuceným způsobem „vnutil“. Objevil jsem tak fascinující svět kočovných cikánů, karetních podvodníků a politických machinací ve Francii 18. století ve hře, která opravdu nemá obdoby.

zdroj: Vlastní foto autora

Dalším prapodivným názvem se může pyšnit hra Dorfromantik, která vzala hexové dílky z deskovek a vytvořila s nimi naprosto triviální, ale stejně tak skvělou budovatelskou hru, díky jejíž atmosféře jsem si pomáhal od stresu v pracovním shonu.

I další hra zvedá obočí už při čtení názvu: Last Call BBS. Poslední – a v tomto případě opravdu úplně poslední hra z dílny Zachtronics – patří k tomu nejlepšímu, co tito borci na logické hry způsobující tavení mozkových závitů kdy vytvořili a parádně se tak zcela dobrovolně rozloučili s herním průmyslem. Budou mi chybět, ale vydané hry šíří jejich odkaz dál.

No a poslední z „divnoher“ nese pro změnu mé zcela normální jméno. Patrick's Parabox je logická šílenost plná paradoxů, nad nimiž opravdu zůstává rozum stát. Dodnes nechápu, jak se někomu podařilo něco takového naprogramovat a už se to ani nesnažím pochopit. Hlavní je, že se to celé hraje naprosto fantasticky a ani teď na to nemůžu přestat myslet…

zdroj: Vlastní foto autora

Parní paluba

V roce 2022 jsem se rozhodl trochu zariskovat a obětovat značnou sumu na oltář společnosti Valve. Té jsem nechal spoustu peněz za hry na Steamu, ale také za konzoli Steam Deck a po nějaké době i za jejich oficiální dock.

Se Steam Deckem se mi vystřídalo několik nálad. Nejprve jsem byl ze zařízení naprosto nadšený, fascinovalo mě, jak skvěle na něm běhají nejnovější hry a těšil jsem se na každou další chvíli, kterou s přenosným počítačem strávím.

Pak ale měsíce minuly a já se ke Steam Decku už moc nevracel. Spousta her, které jsem na něm chtěl hrát, neběhala podle mých představ a bylo tak nějak jednodušší hrát je prostě na počítači či jiné konzoli. Mrzelo mě to, protože se na nový přístroj jen prášilo, ale tak nějak jsem doufal, že jeho čas ještě přijde.

zdroj: Foto: Valve

A přišel! V posledních měsících roku jsem Steam Decku zcela propadl a beru ho teď všude, kam se hnu. Je to spolu se Switchem ideální parťák na dlouhou cestu vlakem do Vídně na vánoční trhy. Konečně jsem si našel zástup her, které na něm můžu hrát až do zblbnutí – Vampire Survivors, Patrick's Parabox, Dysmantle, Backpack Hero, Dorfromantik, Truck Simulatory…

Steam Deck je jednou z nejlepších věcí, která mě v oblasti interaktivní zábavy v roce 2022 potkaly. Děkuju si, že jsem se tenkrát v létě konečně nebál, rozhodl se dát šanci v tu chvíli zcela neznámé a neprověřené technologii a pořídil si tenhle skvělý kus hardwaru, na který už nedám dopustit.

Ve vesmíru mě nikdo neuslyší křičet

Steam Deck nebylo mé jediné vystoupení z komfortní zóny v roce. Díky mému drahému kolegovi Pavlovi Barešovi jsem se konečně pořádně vnořil do tajuplného světa stolních RPG se hrou Alien, tedy Vetřelec. A byl to zážitek, na který se opravdu nezapomíná.

zdroj: Free League

Miluju skryté identity a tajné cíle v deskových hrách jako Nemesis, takže fakt, že jsem podobnou zkušenost mohl zažít ve zcela svobodném formátu stolních RPG, mi dokořán otevřel oči a překroutil to, jak nyní vnímám atmosféru ve hrách. Možnost hrát svou vlastní roli, zcela se do ní vtělit, úplně opustit planetu Zemi a na celý víkend se stát spolu se skvělou partou lidí členy posádky vesmírné lodi stíhané krvelačnými emzáky…

Bylo to fantastické. A zcela mě to rozebralo. Následující týden jsem byl celý nesvůj. Vydal jsem ze sebe spoustu emocí, což mě psychicky vyčerpalo a vzhledem k tomu, že jsem už během víkendového hraní z totální euforie nebyl schopný spát, doháněl jsem spánkový deficit ještě několik dní. A ani trochu toho nelituji – děkuji všem zúčastněným za opravdu fantastický zážitek na celý život.

Na stole, pod stolem, u stolu, ze stolu…

Ano, všechny tyhle názvy padaly, když jsme se v redakci rozhodli udělat nový web zasvěcený stolním hrám. Z nejrůznějších důvodů jsme se nakonec rozhodli pro doménu ZeStolu.cz, na které naše děťátko už déle než dva měsíce funguje. A dělá nám (a snad i vám) neskutečnou radost.

zdroj: Vlastní foto autora  

S projektem ZeStolu se mi tak nějak splnil jeden z životních snů. Byly mi svěřeny otěže zpravodajského webu, který mi v Česku chyběl. Soudě dle čísel čtenosti chyběl i široké veřejnosti. Zejména v oblasti stolních RPG je toho strašně moc ke zpracování, a dosud se tomu nikdo moc nevěnoval.

Web mi každý den dělá neskutečnou radost, zejména tedy jeho čtenáři a autoři. To díky nim se sám dozvídám o nejrůznějších zajímavých věcech, které by mě jinak asi minuly. Teď už je to de facto pohodička, byť na Gamesech jsem nijak nepolevil a mám jen o několik povinností více.

Nicméně cesta ke vzniku ZeStolu.cz pro mě byla ohromnou zkušeností, kterou – zcela upřímně – nechci už nikdy opakovat. Ať už je řeč o jedné poradě s grafiky a programátory za druhou, určitém tlaku na mé (ne)rozhodovací schopnosti v designovém procesu či o posledních dvou měsících, kdy jsem pocitově pracoval 24/7, a nalomil tak své zdraví (šediny ve vlasech, prapodivný bílý pruh v obočí, doslova mi slézají nehty, o kilech navíc ani nemluvě…), bylo to pro mě něco úplně nového, děsivého a opravdu doufám, že neopakovatelného.

zdroj: Vlastní foto autora

Závěr závěrem

Jakmile ze mě s publikováním webu opadlo veškeré napětí, mohl jsem se zase plně věnovat tomu, co na tom všem mám nejraději – samozřejmě hry. A v závěru roku mi udělala trojice z nich obrovskou radost.

Na poli deskových her to byla Válka o prsten, ze které se vyklubala jedna z nejlepších deskovek, které jsem kdy hrál. To, jakým způsobem se jí daří provázat jednoduché systémy umožňující nespočet různých strategií s tím, jak taková válečná hra dokáže vytvářet neskutečně epické příběhy ze světa Pána prstenů, je jednoduše fascinující. Nelze tak než smeknout klobouk a od srdce poděkovat tvůrcům hry.

Dále se ukázalo, že návrat studia Criterion ke značce Need for Speed byla sázka na skvělou kartu. Vím, že má Need for Speed Unbound spoustu odpůrců, ale pro mě jde o nejlepší díl za dlouhá léta a řadí se pro mě k těm nejlepším závodům z celé série. Je svěží, jízdní model má velmi zábavný, baví mě jeho svět a kolize zdánlivě neslučitelných stylizací. Rovněž musím poděkovat.

zdroj: Vlastní foto autora

No a závěr roku jsem ke svému překvapení strávil s Mariem. Původně jsem totiž chtěl poslední dva týdny roku 2022 drtit třetí Bayonettu, ale nakonec na rychlou rubačku nebyla nálada. A tak jsem neodolal štědré slevě a koupil si Mario + Rabbids Sparks of Hope.

Jako první se dostavilo veliké rozčarování. Plánoval jsem totiž hru hrát stejně jako Mario + Rabbids Kingdom Battle s manželkou v koopu, ale ejhle, pokračování už s gaučovým režimem nepočítá. Jaká to neospravedlnitelná ztráta!

Ale což, už jsem si hru koupil, tak ji vyzkouším alespoň sám. A je to bomba! Upřímně jsem si nemyslel, že by mě pokračování mohlo bavit víc než původní hra. Obával jsem se volnosti pohybu oproti striktnímu gridu. Ale tvůrci tím základní formulku povýšili ještě o několik úrovní výš a Mario + Rabbids Sparks of Hope je po všech stránkách (až na ten neexistující koop) famózní dobrodružství a výtečná strategie, která vystupuje ze stínu předchůdce a vrhá na něj svůj vlastní. Takže ještě jednou díky.

zdroj: Ubisoft

Díky!

Mé čtvrté a poslední díky patří každému z vás, kdo jste vydrželi dočíst až sem. Fakt, že vás zajímá můj pohled na rok 2022 a jeho rekapitulace, je pro mě tou největší možnou odměnou. Doufám, že jste v tomhle článku třeba našli ještě jednu další inspiraci, k čemu z loňského roku se ještě vrátit a dát tomu šanci. Na viděnou, na slyšenou a na počtenou někdy někde v roce 2023.