Fanoušci Mass Effectu se 7. listopadu dočkali dlouho očekávaného oznámení remasteru celé původní trilogie. V redakci jsme se při té příležitosti nevyhnuli vzpomínání na nejoblíbenějšího velitele v galaxii a jeho/její bandu. Vybrat nejlepší postavu z družiny skvělých pro nás bylo náročné, ale nadlidský úkol to nakonec nebyl. Kdo se do našich srdcí otiskl nejhlouběji?

Alžběta Trojanová: Shepard

zdroj: BioWare

Dobře, uznávám, že moje odpověď je taková lišácká. Svoje místo by si zasloužili Garrus, Wrex, Tali nebo Jack, jenže Shepard je pro mě výjimečný v tom, jak fantasticky funguje jako hlavní hrdina. Napsat někoho, kdo má vlastní charisma, ale zároveň se cítíte, že za něj skutečně hrajete vy, není nic snadného. Buď skončíte s plytkým prázdným papírem, jako je Dovahkiin ze Skyrimu, nebo samotná postava převezme otěže až příliš a vy nemáte pocit, že byste se do ní jakkoliv vžili.

Shepard v tomhle dosahuje ideální rovnováhy. A co víc, funguje perfektně v obou verzích: Je jedno, jestli hrajete za mužského Sheparda, nebo ženskou variantu! Svůj podíl na tom má skvělý dabing jak ze strany Marka Meera, tak i Jennifer Hale.

Zkrátka, Mass Effect je z velké části tím, čím je, právě díky Shepardovi a Shepardce. V tomhle se jiná RPG mají od staré dobré sci-fi trilogie co učit.

Šárka Tmějová: Garrus Vakarian

zdroj: BioWare

Vybrat si nejoblíbenějšího parťáka z řady skvělých postav světa Mass Effectu je těžké, hned dva z nich mají ale oproti zbytku nepopiratelnou výhodu – jsou důležitou součástí Shepardovy trilogie v každém z dílů. Quarianka Tali je roztomilá, BioWare u ní odvedlo dobrou práci ve vyvolávání ochranitelských pudů, ale Garrus… je prostě Garrus. Rovnocenný parťák, nejlepší kamarád, o kterého se vždycky můžete opřít.

Je schopný se přenést přes to, že není tím ikonickým hrdinou a hraje tak trochu druhé housle. Má dostatek pokory, aby to Shepardovi nikdy nezazlíval. I proto byste ho na střeše Citadely měli nechat vyhrát přátelské sniperské klání!

Hlavním hybatelem událostí je v Mass Effectu samozřejmě vždycky Shepard, ale je to právě Garrus, který se z vesmírného policajta stane po velitelově domnělé smrti Archangelem a chce z galaxie dělat lepší místo na vlastní pěst. Ani tehdy neotálí, a když se ukáže, že Shepard žije, vzdá se vlastního dobrodružství a oddá se sebevražedné misi svého bývalého velitele. A když je potřeba svět zachránit potřetí, neváhá obětovat svou vlastní domovskou planetu.

S Garrusem zkrátka víte, že se můžete vydat klidně do pekla a máte šanci, že se vrátíte zpátky. Možná s ošklivou jizvou přes obličej, ale společně. Kanóny na Normandy se přece samy nezkalibrují! 

Aleš Smutný: Javik

zdroj: BioWare

Vybrat si jednu postavu z celého ansámblu Mass Effectu je skoro nemožné. Wrex je skvělý buddy, i když úplně nezvládá kontrolovat svůj vztek, Thane je archetyp tragického antihrdiny, Mordin má skvělé hlášky a neméně tragický příběh, Miranda je všemi nedoceněná hrdinka, kterou jsem odkopnul jen kvůli návratu šovinistické a zabedněné Ashley (promiň, Mirando!), Garrus je od dvojky kámoš na pohodu…Popravdě mě ale v rámci série asi nejvíc bavil poslední Prothean Javik, který byl v třetím dílu naprosto nepochopitelně skrytý za DLC.

Javik je prostě a jednoduše borec. Zatímco všichni, v čele s Liarou, až nábožně vzhlíží k Protheanům, setkání s realitou a opravdovým Protheanem je… nesmírně zábavné. Místo povzneseného mimozemského Gándhího ze stáze vylézá arogantní, militantní elitář, který kolem sype jednu hlášku za druhou. U Asarijek se diví tomu, že už se naučily psát, Salariany označuje jako „plazí jedince“ a samozřejmě respektuje Turiany a Krogany až do té míry, že by z nich udělal podřízené rasy. Plus je opravdu hrdý na své čtyři oči.

Za tu krátkou dobu na obrazovce stihne Javik obrátit všechny protheanské stereotypy na hlavu a bavit průpovídkami, kvůli kterým bych si klidně dal Mass Effect: Prothean z doby, kdy galaxii vládli čtyřocí mimozemšťané a Asari se teprve učili počítat prsty na rukou…

Vašek Pecháček: Liara T'Soni

zdroj: BioWare

Existují dva různé Mass Effecty: Ten přemýšlivý, zvědavý a trpělivý, který známe hlavně z prvního dílu s jeho pečlivým budováním uvěřitelné galaxie, a ten připitomělý, přepáleně hrdinský, hollywoodsky akční, neboli ten ze trojky, kde se celý příběh (kromě čestných výjimek, jako je Genophage nebo Rannoch) rozpadá na milion nesmyslů.

Špatný Mass Effect je reprezentován pozdním Shepardem. Ten, tváří v tvář doslova nezničitelné flotile Reaperů, kterou není možné porazit v otevřené bitvě, namísto formulování realistických únikových plánů pateticky deklamuje: „Budeme bojovat, nebo zemřeme!!!” 

Dobrý Mass Effect je reprezentován Liarou.

Liara T’Soni totiž není mašina na zabíjení, z níž padají trapně drsné hlášky. Liara je chytrá, vzdělaná, lehce asociální archeoložka a vědkyně, které vůbec nevadí se sto let svého života hrabat v dávných ruinách. Liara je Shepardem fascinovaná ne kvůli tomu, že je svalnatý, hodně statečný a umí dobře střílet, ale kvůli tomu, co je na něm skutečně zajímavé: jeho blízkému kontaktu s protheanskou technologií. Jinak řečeno: kvůli tomu, co má v hlavě.

Protože ona sama toho má v hlavě víc než dost. „Sexy modrá mimozemšťanka je sexy” je ten poslední důvod, proč ji považuju za svou nejoblíbenější postavu. Jeden z těch prvních? Její tajný projekt v Mass Effectu 3.

Celý zbytek Shepardovy družiny, včetně samotného velitele, se snaží vyhrát válku, o které rozum říká, že se vyhrát nedá. A Liaru, jedině Liaru, moudrou, předvídavou, racionální, napadne, že to nejlepší, co může galaxie udělat, je pokusit se podat pomocnou ruku svým následovníkům. A tak nahraje a ukryje zprávu, v níž vysvětlí úplně všechno. Zprávu, která dalšímu cyklu vysvětlí, co se chystá.

Až všechno skončí, až uběhne dalších padesát tisíc let, až z posádky SSV Normandy nezbude ani ten prach, Reapeři zjistí, že prohráli. Protože Liařinu zprávu někdo najde. Protože zjistí, jaké nebezpečí představuje Citadela. Protože podnikne všechny potřebné kroky, aby se cyklus neopakoval. A až Harbingerův impotentní výkřik zloby otřese černým vakuem, kde nesvítí žádné hvězdy, ozvěnou se vrátí tichý smích jedné dávno mrtvé asarijky.

...Anebo všechno vyřeší absurdní deus ex machina a ukáže se, že tupé hrdinství je důležitější než rozum. Ale za to už Liara nemůže.