Vítám vás u nového formátu článků, který nás napadl už před časem, ale vhodným titulem na jeho realizaci se stala až blížící se samurajská akce Ghost of Tsushima. Všimli jsme si, že mnozí z nás mají tendenci se na různé očekávané hry něčím „naladit“ a to většinou mimoherním obsahem. Tedy, seriálem, knihou, filmem apod.
Proto bychom rádi ke každému většímu, a hlavně vhodnému titulu (což třeba The Last of Us: Part 2 nebyla) připravili podobný článek, kde nabídneme různé tipy z nejrůznějších médií, která vám mohou pomoci se naladit na žánr či styl dané hry. Takže… Ghost of Tsushima a nápady, jak dosáhnout podobné zenové hladiny.
Harakiri – Smrt Samuraje (film)
Jistě, v rámci filmu bych mohl doporučit nějakého Kurosawu, po němž ostatně tvůrci Ghost of Tsushima pojmenovali svůj černobílý mód. Podle mě ale bude lepší doporučit vám něco jiného, méně známého – Harakiri. Je jen na vás, zda si vyberete původní snímek Masaki Kobajašiho z roku 1962 a nebo novou adaptaci, kterou má na svědomí enfant terrible japonské kinematografie Takaši Miike. Osobně, i když mám původní film moc rád, doporučuji Miikeho verzi, protože nijak nekazí původní myšlenku a působí trochu svěžeji.
Ačkoliv se odehrává v jiné době než Ghost of Tsushima, ideje cti, bušidó a hrdosti jsou platné napříč japonskými dějinami. Jde o komorní drama, kdy do domu zámožného klanu přichází postarší rónin a žádá, aby v něm mohl spáchat seppuku, protože nemá peníze a nechce už žít v hanbě. Opakuje se tak nedávná událost, kdy o to samé přišel prosit mladý samuraj… Harakiri je atmosférický snímek, který není moc akční, ale to mu slouží ku prospěchu. Dobrá práce s psychologií postav Miikemu jde a tentokrát se nemusíte obávat jeho obliby v brutalitě. Nepříjemná scéna je tu jedna a není samoúčelná.
Prostě skvělé dobové drama. Kdybyste ovšem toužili po něčem mnohem akčnějším, sáhněte opět po Miikeho 13 samurajích. Osobně se ale přimlouvám spíše za Harakiri. Nebudou se vám plést postavy, které v záplavě krve 13 samurajů opravdu splývají a Miike zde opravdu ctí předlohu a nedělá žánrové veletoče.
zdroj: Movie Clips
Musaši – Eidži Jošikawa (kniha)
Jošikawův Musaši je kniha, kterou se můžete bránit v případě napadení a rozhodně ji nečtěte „na stojáka“ v MHD. Její pád by mohl způsobit úmrtí zasaženého. Nicméně, i přes svou délku je tenhle román vynikajícím dílem, kde byste ani nehádali, že vznikal mezi lety 1935-39. Hlavním hrdinou je mladý voják Takezó, který prožívá postupnou transformaci v nejlepšího a nejslavnějšího samuraje všech dob, Mijamota Musašiho.
Sledujete tak přerod mladého, arogantního bijce v rozvážného, neméně arogantního šermíře, který sepsal Knihu pěti kruhů a založil vlastní šermířskou školu. Navzdory stáří textu a velikosti knihy si Musašiho příběh udržuje dobré tempo a především unikátní atmosféru. Jošikawa zvládá opakovaný niterný pohled do mysli šermíře a filosofa v jednom a dobře dávkuje jak hluboké vnitřní myšlenky, tak i akci. Ta směřuje k finálnímu, nevyhnutelnému souboji s Musašiho největším rivalem a dalším slavným šermířem Sasakim Kódžiróem.
Neříkám, že jde o lehké čtení, ale pokud chcete román o japonských samurajích od Japonce, Musaši je na tohle ideální, i díky překladu Martina Tiraly. Japonská literatura je specifická a Jošikawovy romány jsou dobrým příkladem toho, proč se o Murakamim říká, že píše příliš západně. Od toho samého autora mohu doporučit neméně masivní román Taikó, ale pokud hovoříme o tom, jak se naladit na Ghost of Tsushima, musím upřednostnit nejslavnějšího samuraje.
zdroj: Archiv
Angolmois: Genkou Kassenki – Angolmois: Záznamy o mongolské invazi (anime)
Tak a teď přímo do boje o ostrov Cušima. Anime (a původní manga) zobrazují ty samé dějinné okamžiky jako Ghost of Tsushima. Tedy invazi mongolských vojsk na ostrov, hrdinnou, ale marnou obranu 80 jezdců klanu Só a následný guerillový boj obyvatel ostrova proti přesile. Hlavním hrdinou Angolmois je bývalý samuraj kamakurského šógunátu a aktuálně politický vězeň Džinzaburó. Ten vede ústup skupinky přeživších samurajů a vězňů, zatímco Mongolové postupují ostrovem a snaží se je chytit.
Angolmois není nijak výjimečné anime a osobně bych jej řadil spíše mezi lehce nadprůměrné. Hlavně v druhé polovině selhává charakterizace postav a režie občas zmateně lítá z místa na místo. Když dojde na finální bitvu, spousta postav by si zasloužila propracovanější práci s psychologií, protože bez ní vás zase tak nedojme, když zemřou.
Nicméně, vzhledem k tomu, že Angolmois se věnuje přesně tomu samému, co Ghost of Tsushima, a protože má anime jen 12 dílů, nebojím se říct, že stojí za vaši pozornost, pokud se chcete naladit na moment, kdy se hrdí (a naivní) samurajové střetli s mongolskou válečnou mašinerií. Jelikož o přesném dění během invaze nemáme informace, Angolmois má dějovou linku zcela nesouvisející s hrou a můžete se v klidu ponořit do obou příběhů a posléze třeba porovnávat, který vám více sedl do noty.
zdroj: Kadokawa
Války samurajů – Roman Kodet (kniha)
Pokud byste netoužili po beletrii, ale raději sáhnete po literatuře faktu, doporučuji Války samurajů od Romana Kodeta. Ten pokrývá období od 12. po 19. století a daří se mu velmi čtivě rekonstruovat válečné dějiny Japonska. Tam, kde se spousta českých autorů omezuje na éru Sengoku a těsně po, Kodet analyzuje celý vývoj válečnictví a vojenství Japonska, vliv politických změn na samurajskou třídu a celkově změny v rámci společnosti. Od prvotní role samurajů jakožto primárně jízdních lučištníků, přes přechod na pěší šiky až po implementaci palných zbraní a postupný přechod k pádu, který přišel s reformami Meidži.
Samozřejmě dojde i na střet Japonců s Mongoly a také zmínku o boji o Cušimu, ale protože jde o krátký a nijak detailně nepopsaný konflikt, stejně jako v jiných zdrojích se musíte spokojit s pár stránkami. Díky rozsáhlému seznamu použité literatury vám může tahle knížka posloužit jako odrazový můstek do období nebo tématu, které vás zaujmou konkrétně, ať už jde o zmíněné Sengoku, válku Genpei či turbulentní 19. století, reformy Meidži a válku Bošin.
