Že to nejen vývojáři, ale všichni lidé na Ukrajině nemají lehké, si s největší pravděpodobností umíme představit sami, aniž by nám to musel někdo musel říkat. Anebo možná neumíme, protože, dovolím si odhadnout, drtivá většina z nás nic podobného nezažila. O střípky z toho, jak vypadá vývoj hry, když vypukne válka, se pro server Wired.com podělila producentka ze studia GSC Game World, Maria Grigorovičová.
V zimě na počátku roku 2022 to prý v kyjevských kancelářích vývojářů Stalkera 2 bylo cítit jak na benzínce. Na chodbách se vedle lékárniček a jiných základních potřeb hromadily i tisíce litrů paliva. V tu chvíli ještě všichni doufali, že nebudou potřeba, ale záchranné autobusy byly připraveny a řidiči jen čekali na pokyn. „Měli jsme hotový i evakuační plán se všemi časy i místy. Všichni věděli, co dělat, kdyby bylo potřeba najednou vyrazit,“ popisuje Grigorovičová.
Když už zprávy z hranic jasně naznačily, že půjde do tuhého, a ostatní země začaly svolávat zpátky domů velvyslance, studio svým zaměstnancům nabídlo přemístění do Užhorodu, města blízko slovenských i maďarských hranic, odkud by se pak snadno dalo uprchnout do zahraničí. Dvě stovky vývojářů i s rodinami to přijaly. Každý rychle sbalil jeden kufr, do rukou pobral vybavení z kanceláře, kolik unesl, a jelo se.
V tu chvíli prý ještě všichni doufali, že agresor jen chrastí zbraněmi, ale naděje vzala za své s příchodem 24. února a prvními bombami vybuchujícími v ulicích hlavního města. Uprchlíci v Užhorodě byli v relativním bezpečí, ale spousta vývojářů v tu chvíli pořád pobývala v Kyjevě. „Někteří lidé z regionu byli přesvědčení, že ať se stane cokoliv, v Buči a Irpini jim nic hrozit nebude. Naštěstí jsme je nakonec přesvědčili, aby odešli,“ dodává Grigorovičová se vzpomínkou na hrůzy, které se na těchto místech později odehrály.
Na Ukrajině nakonec zůstalo zhruba 130 vývojářů z GSC. Někteří dál pracují z domova, když tedy zrovna nějak snesitelně funguje internet nebo uprostřed firemního videohovoru nemusí běžet do krytu, jiní brání vlast se zbraní v ruce. Což, jak bohužel víme, ani omylem vždycky nekončí dobře.
Studio celkem evakuovalo na pět stovek lidí, hlavně vývojářů s rodinami, což byla prý logistická noční můra. „Na útěk z války se nepřipravíte a je úplně jedno, kolik máte paliva. Relokace byla naprostý chaos a zmatek. Půjčit si vozidlo absolutně nešlo a vlaková i autobusová nádraží zaplavil dav lidí,“ vzpomíná Grigorovičová. Lidé ve vedení prakticky nespali, když horečnatě hledali, kam a jak zaměstnance poslat, a jako obzvlášť náročné se ukázalo přemístění zvířat a dětí, mezi nimiž byl i syn Grigorovičové: „Pořád se mě ptá, kdy se vrátíme domů. Je ještě malý a nechápe, co se děje. Za což jsem vlastně ráda.“
Nikdy prý ale nepropukla panika. Nebyl na ni čas. „Neustále jsme se museli maximálně soustředit. Nával emocí proto přišel až mnohem později, když byla evakuace hotová. Ale nebezpečí bylo opravdové – a strach taky. Atmosféra byla, mírně řečeno, napjatá,“ říká Grigorovičová.
Studio zvažovalo otevření pobočky v Evropě už dlouho před válkou, ale nikdo netušil, že k tomu dojde za takových okolností. Jak už jste nejspíš někde četli nebo slyšeli, ta část vývojářů GSC, která z Ukrajiny uprchla, se nakonec usídlila v Praze. Výběr padl na české hlavní město díky „vřelému přivítání od místních lidí z herního průmyslu a vstřícnosti pronajímatelů“.
zdroj: GSC
„Po cestě se nám přihodily šílené věci, nejspíš by se o tom dala napsat celá knížka,“ pokračuje Grigorovičová. „Když jsme jednoho zahraničního partnera poprosili o pomoc s překročením hranic – a tím jsme mysleli převoz a logistiku – nabídli nám seznam po zuby ozbrojeného personálu. Což nás jednak dojalo, jednak donutilo k poněkud nervóznímu smíchu.“
„Sníme o tom, že se vrátíme do Kyjeva a budeme pracovat jako dřív,“ dodává. „Jasně, že se všichni chtějí vrátit domů. Jenže někteří z nás už nemají kam. Naprosto každý Ukrajinec během téhle války o něco přišel. Kvůli Rusku.“
Podtitul jejich chystané hry Stalker 2 se změnil z Heart of Chernobyl na Heart of Chornobyl, což je ukrajinský přepis názvu regionu namísto ruského. Vývojáři celou hru vnímají nejen jako artikl zábavního průmyslu, ale také jako symbol nezlomnosti, protože se bude jednat o jedno z prvních ukrajinských uměleckých děl vydaných navzdory invazi.
„Byla to hra o Černobylu od ukrajinského studia, ale stalo se z ní něco mnohem většího,“ zakončuje Grigorovičová. „Teď je to národní produkt, který ukáže, že Ukrajina je nejen nesmírně odvážná a efektivní na bitevním poli, ale také hodnotná co do kulturního dědictví. Je to něco, co můžeme předvést světu.“
