Drazí přátelé Polsko-litevské unie, Empire: Total War a velmi opožděných článků na Games.cz, vítejte zpátky v 18. století! Uznávám, že mi návrat zabral delší dobu, než jsem plánoval, ale o to je můj comeback neočekávanější – a jak říkal už mistr Sun, vítězství dosáhneš pouze tehdy, pokud nepřítele nachytáš se staženými kalhotami. Vzhledem k tomu, že první díl tohoto článku vyšel 5. června minulého roku, vám jistě džíny plandají až u kotníků.
Abych připomněl situaci: Když jsme se naposledy loučili, moje velkolepá Polská říše smetla všechny nepřátele, obsadila části Ruska, Skandinávie i Balkánu a tak nějak to vypadalo, že v cestě za světovou dominancí jí nestojí vůbec nic. Jenže se ukázalo, že v ní stojí kníratý Němec v modrém kabátě.
Prušáci, kteří mě dlouho jen podezřívavě sledovali zpoza hranic a plivali olovo raději po Rakušanech, se konečně odhodlali k nenadálému, rozhodujícímu úderu. Polským Pearl Harborem se stal Gdaňsk, který padl po krátkém obléhání, a pruská přesila následně napadla Varšavu, zoufale odříznutou od posil, protože voje polských chlapců se kvůli mé imperialistické aroganci potulovaly někde po finské tundře.
Vypadá to bledě. Zdá se, že moje kampaň je v troskách, že bych měl z polské vlajky ustříhnout spodní část a panicky mávat tím zbytkem. Jenže já se nikdy nevzdám. Nikdy, slyšíte? Prusové nevědí, co učinili. Netuší, že probudili spícího obra. Zaseli vítr… a sklidí halný!!!
(Z Wikipedie: Jde o teplý a nárazový vítr v Polsku a Karpatech, někdy způsobuje, muahah, značné škody – strhává střechy, ničí lesy. Může mít vliv i na člověka – nespavost, bolesti hlavy atp.)
Prusové budou litovat dne, kdy se narodili.
zdroj:
Vlastní foto autora
Ale ještě než k tomu litování dojde, ještě než se Němci pokusí nacpat zpátky do maminky, je potřeba vyřešit varšavské obléhání. Obléhání, kde na straně obránců stojí tři jednotky pěchoty, jedna dělostřelecká baterie a pak parta nevycvičených měšťanů, kteří nikdy předtím nedrželi v ruce flintu.
Důsledky této nemilé skutečnosti se projeví, když polovina mojí armády začne zdrhat po první secvičené pruské salvě.
zdroj:
Vlastní foto autora
Z deště kulek vyváznou jenom tři jednotky – jedni nepoškození měšťané, jedna sotva škrábnutá řadová pěchota, no a jedna napůl rozstřílená. Tyhle zbytky vyškrábané ze dna soudku už bitvu určitě vyhrát nemůžou, proto udělám to jediné, co mi zbývá, přikážu jim schovat se do okolostojících baráků a doufám, že Prusové při zteči těchto obranných pozic ztratí co nejvíc mužů.
zdroj:
Vlastní foto autora
Nakonec přímo při zteči neztratí ani jednoho. A to z toho jednoduchého důvodu, že k vůbec žádné zteči nedojde.
Víte, mohl bych to přisuzovat proslulému německému smyslu pro čest – Prusové možná zkrátka vědí, že k cizím lidem se bez pozvání nevstupuje, a i kdyby to pozvání dostali, nehodlají svými vojenskými bagančaty zamazat celý koberec. Byla by to romantická ukázka dobrých mravů, o které by se jistě rozepsal sir Walter Scott – květnatě by popisoval, jak se statní synové Rýna vzdorně postavili zády k neslušným Polákům, co po nich pálili kulky z oken jako nějací chuligáni. Metaforicky by óchal nad tím, jak se chlapci v modrých kabátech vojín po vojínovi, desátník po desátníkovi hroutí do trávy, aniž by vypálili jedinou ránu.
Jenže on to je samozřejmě jenom bug, jedna z milionu technických chyb, kterými je Empire proslulé. No ale darovanému koni se na zuby nekouká, a tak všechny apatické Prušáky postřílím jako králíky.
zdroj:
Vlastní foto autora
Hrdinské vítězství! Varšava zachráněna! Blitzkrieg odveden hromosvodem! Jenže jedna bitva válku nevyhrává, ani když jedním neférovým švihem posečete výkvět germánského vojenství. Těch tmavě modrých kytiček ostatně zbývají k posečení celé lány – jeden takový roste na severu v Königsbergu, další si to trifidovsky přišoural na jih Polska, kde pálí a drancuje.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jenže Varšava taky posílila. Z jejích statečných občanů, z pekařů, malířů, produktových manažerů a dalších zástupců davového mravenčení se rekrutovaly nové baterie a nová řadová pěchota. A z jihu, z vítězné války proti Osmanům, spěchá pan Stanisław Poniatowski, připravený bránit svoji vlast.
Jak jeho snažení dopadlo, dokazuje následující tabulka:
zdroj:
Vlastní foto autora
171 postřílených pruských psů. 6 padlých polských patriotů. A to Němci zabili dokonce jenom čtyři z nich! Docela by mě zajímalo, kde se vzaly ty dvě mrtvoly navíc. Možná dva obětaví chlapci spáchali sebevraždu, aby se to básníkům v příštích stoletích lépe rýmovalo: „Poláků jen mrtvých šest, na Prusy dopadla pěst!“ zní přece jenom líp než: „Poláci jen mrtví čtyři, Prusům načepýří chmýří!“
Ale ještě než budou lyrici lyřit, je potřeba vyřešit onu ošemetnou situaci s cizími armádami na našem území. Což provedeme podle dávnověké vojenské filozofie „víc je líp“, stáhneme z ostatních front dvě elitní armády, budeme doufat, že Turci vydrží respektovat příměří, a zaútočíme na východní Prusko.
zdroj:
Vlastní foto autora
Och ano, a taky ještě profackujeme švédské povstalce a nonšalantně rozdrtíme jejich naivní sny o svobodě.
zdroj:
Vlastní foto autora
Ale pozor! Copak se to děje v Königsbergu? Obležená posádka spatřila nedaleké polské posily a celkem moudře se rozhodla, že nejlepší bude zaútočit na útočníky, podniknout výpad, dokud proti ní stojí pouze jedna armáda.
zdroj:
Vlastní foto autora
Chytří Němčíci. Jenže čelí jednomu docela zásadnímu problému: Zatímco oni museli opustit bezpečí svých hradeb, já jsem si jaksi udělal hradby vlastní.
zdroj:
Vlastní foto autora
Sice to není moje nejsilnější armáda, v jejím středu můžete spatřit i hnědě oblečené milicionáře, kteří se hodí právě akorát tak k potlačování ke zkáze odsouzených revolt, a je pravda, že pruská armáda je líp vycvičená a umí daleko efektivněji střílet, ale k čemu jsou trénink a zkušenosti a skvělé velení, když já mám pytle s pískem?
Netřeba vás déle napínat, milí čtenáři, výpad jsem odrazil a do dočasného bezpečí obležených hradeb dokázala zdrhnout jen hrstka přeživších.
Podobný scénář, tentokrát již bez přeživších, se opakoval, když jsem rozdrtil čerstvou jižní armádu…
zdroj:
Vlastní foto autora
A když jsem zlikvidoval poslední odpor posádky budoucího Kaliningradu.
zdroj:
Vlastní foto autora
Jak se poučil už chudák Jamamoto, u preventivního úderu je navýsost důležité, aby byl ochromující. Aby to nebylo jen pouhé vítězství, aby to byl triumf. Ale ačkoliv mi Prusové sebrali Gdaňsk, ačkoliv dobývali a pálili a ničili, Varšava, centrum průmyslu a vojenské výroby, brána do východních dálav mého nesmírného impéria, zůstala stát. Hrdá, mocná, zaglitchovaná.
Triumf se Prusům roztekl před očima, prokapal jim mezi nataženými prsty. A do plecháčku jsem ho zachytil já.
Další měsíce se nesou ve znamení neustálých vítězství. Korouhve polské jízdy podpořené pěchotou a dělostřelectvem umetají cestu na západ, do rukou svých právoplatných majitelů se solidárně vrací Gdaňsk, předzvěstí věcí budoucích je vypálení zpupných Drážďan, které se odmítly vzdát tváří v tvář přesile.
zdroj:
Vlastní foto autora
Německá branná moc je přelomená vejpůl… a zbývá už jenom Berlín. Berlín, který je důkladně chráněný, protože had tuší, že je důležité ubránit svou hlavu před odseknutím.
Netuší ovšem, že pytel s pískem je mocnější meče. Napodruhé už o tom Němce definitivně přesvědčím.
zdroj:
Vlastní foto autora
Tak umírá říše. Bývala to mohla být Říše s velkým Ř, jenže místo aby se její křídla rozepjala nad polovinou Evropy, stala se červíčkem v zobáku úplně jiné orlice. Té bílé se zlatou korunou, té na červeném štítu.
Ale nad tímto obrazem ať si onanují heraldici. Mě zajímá jediné: Prušákům je konec! Což je pro ně docela Prušvih.
zdroj:
Vlastní foto autora
Ale ani zničení mého úhlavního nepřítele neznamená úplný konec. Pro vítězství v polské kampani je totiž potřeba dobýt ještě jedno město. Možná ho znáte, rádi tam tancují a baští čokoládové dorty a vaří párky a taky je to hlavní město mého nejoddanějšího spojence, který mě od samého začátku s psí věrností podporuje.
Ano, musím Rakušanům sebrat Vídeň.
Příčí se mi to do morku kostí, protože o sobě smýšlím jako o tom nejrytířštějším z rytířských panovníků, o zosobnění cti a dobrých mravů. Proto mi z nutnosti vrazit nic netušícímu kamarádovi nůž mezi obratle krvácí zlomené srdce!
…No dobře, nebudu přehnaně dramatický, já samozřejmě proti dobře načasované oportunistické zradě vůbec nic nemám, ale přece jenom bych daleko radši zastřelil někoho, kdo se na mě u toho nebude koukat s očima zalitýma ublíženými slzami. Je to smutné. Život umí být krutý. Já jsem ta oběť, opakuju si, zatímco se moje železné legie stahují do Rakous.
zdroj:
Vlastní foto autora
Když tu náhle… spása. Spása pro mou duši a pocit morální převahy nad ostatními.
zdroj:
Vlastní foto autora
RAKUŠANÉ MI VYPOVĚDĚLI SPOJENECTVÍ! Císařpánovi podlí pohůnci si neváží mého přátelství, pohrdají mojí nezištnou pomocí, nejsou schopní ocenit, že jsem jim k hranicím převelel tři armády pro jejich vlastní ochranu! Tenhle políček cítí každý Poláček. A je připraven se krutě pomstít.
Vídeň, město měst, musí padnout. Už se nemůžu dočkat toho, až na kolonádách poteče krev, až se z císařského paláce budou drobit kousky klasicistních cingrlátek…
zdroj:
Vlastní foto autora
Ale zřejmě se nedočkám. No co, tak dobudu aspoň proslulou vídeňskou stodolu pro prasata, jednu náhodnou věž a chloubu celého města, manufakturu na bavlněné podkolenky.
O úspěchu onoho dobývání mimochodem skutečně není třeba pochybovat. Rakušané zoufale bránící své hlavní město sice zvolili vychytralou taktiku „namačkáme se v jednom rohu hradeb jako vyděšení mravenci“, ale nečekali mou ještě mazanější kontrastrategii „vylezu nahoru někde jinde“.
zdroj:
Vlastní foto autora
A to je konec. Konec dlouhé cesty, na níž se z nicotného nuzáka, z hloupého Honzy, který kromě pecnu chleba, mošny buchet a průměrně velikého východoevropského impéria neměl zhola nic, stal pán Evropy.
Stálo mě to pár nervů, přiznávám. Když Prusové bušili na dveře královského paláce, když moje vojska mrzla u Stockholmu, když jsem vedl válku na třech frontách, byla ve mně malá dušička. Ale nakonec jsem přepsal historii a chudáka šikanované Polsko nejen zachránil od dělení a čtvrcení – naopak jsem jeho jménem sám dělil a čtvrtil.
A tomu se říká poetická spravedlnost.
zdroj:
Vlastní foto autora
