Noví Bulánci otřásli českým internetem jako dobře mířená střela z raketometu. Jejich crowdfundingová kampaň na Startovači zaznamenala obrovský úspěch a během několika dní mnohonásobně překonala původně požadovanou částku 500 tisíc korun. A to všechno pod taktovkou původních vývojářů.

Proto jsme se velmi ochotně chopili příležitosti vyzpovídat samotného hlavního designéra ze studia SleepTeam, Jaroslava Wagnera. „Mám z toho všeho hroznou radost,“ říká neviditelný muž a možná se u toho usmívá, což je těžké odhadnout, protože na kameru svůj obličej neukáže. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Tohle není druhý díl!

Původní Bulánci vyšli v roce 2001 a na počátku nového tisíciletí se šířili napříč domácími počítači i učebnami informatiky jako nebývale zábavný mor. Kombinace jednoduchého ovládání, napínavého soupeření s kamarády, lehce bizarního námětu a samozřejmě skutečnosti, že hra byla k sehnání zdarma, způsobila, že se kruté bojové polštáře zapsaly do českého kulturního povědomí tak jako málokterá jiná hra.

Jejich popularita neodumřela ani s nástupem moderních 3D her. Šlo ostatně o jeden z důvodů, proč se lidé ze SleepTeamu rozhodli po dvaceti letech vytvořit pokračování. Jaroslav vzpomíná na bouři reakcí, která se spustila, když původním Bulánkům před pár měsíci vypadl stahovací link a spousta lidí se začala dožadovat jeho opětovného zprovoznění. „Překvapilo nás to,“ přiznává. „Lidé nám psali, volali, prosili nás, ať jim hru vrátíme. Tehdy jsme si řekli: Proč se vlastně k Bulánkům nevrátit?“

zdroj: SleepTeam

Jeden důvod, proč polštáře s brokovnicemi nechat spát, by se ovšem našel: Tvůrci podle svých vlastních slov, o něž se už v březnu podělili s Playzone, nemají rádi pokračování. Byl to důvod, proč nikdy nepokračovali ve vývoji své druhé slavné značky, adventury Polda, a raději ji svěřili do rukou nových vývojářů. „Pokračování nejsou dobrá alternativa,“ opakuje Jaroslav i v našem rozhovoru. „Lidi obě hry vždycky začnou porovnávat a pak z toho nevyjde dobře ani jedna z nich.“

Proč tedy vznikají Bulánci 2? Odpověď je jednoduchá: Nevznikají. Místo nich vzniká hra na pomezí remaku a nového dílu. „Proto jsme to nenazvali Bulánci 2, ale Bulánci 2.0,“ vysvětluje Jaroslav. „Nechtěli jsme, aby to bylo pokračování, ale aby to byl zástupce. Vylepšená verze starých Bulánků.“

Oblíbený lokál

Jakkoliv se můžeme definičně přetahovat o to, co už je čistokrevná novinka a co pouhý remake, faktem je, že noví Bulánci nabídnou kromě hezčí 3D grafiky i zbrusu nový obsah. A nebude ho zrovna málo.

„Máme naplánováno 20 úrovní singleplayerové kampaně. Ale určitě budeme dumat, jestli je to dostatek,“ popisuje Jaroslav důvod, proč by měli být nadšení zejména sólisté a spolu s nimi hráči preferující kooperaci – do kampaně proti umělé inteligenci s vámi totiž může kdykoliv naskočit i kamarád. Mohl by tak vzniknout zážitek podobný tomu, když se kdysi ruku v ruce kosili duchové na hřbitovní mapě Exitus, ovšem s jedním podstatným rozdílem. „Počítačoví Bulánci teď budou mnohem inteligentnější,“ ujišťuje Jaroslav.

Ovšem i klasická kompetitivní hra více hráčů dozná změn. Tvůrci slibují režimy, jako jsou týmové přestřelky, dobývací mód, díky dodatečným cílům ze Startovače dojde i na populární battle royale. To všechno samozřejmě online, napříč mobily, počítači i konzolemi díky cross-platformnímu multiplayeru. Ale nejenom internetem je Bulánek živ. Podle Jaroslava tkví největší síla jeho hry v situacích, kdy se paří v jedné místnosti.

„Osobně jsem nejvíc ze všeho zastáncem lokálního hraní,“ říká. „Online multiplayer je z naší strany ústupek. Chápeme, že ne každý má dost kamarádů nebo dost ovladačů, aby mohl hrát u jedné konzole a počítače. Ale radši bychom byli, kdyby naše hra lidi spíš sbližovala, než rozdělovala – zkrátka aby hráli lokální multiplayer.“

Lokálně multiplayerovému zaměření bude odpovídat i herní design. Pravděpodobně tedy nečekejte žádné hrátky s tím, že jeden hráč vidí něco, co ten druhý vidět nemůže. Všechny výhody si musíte poctivě oddřít – včetně takových, které v původních Buláncích absentovaly. „Zvažujeme přidání vychytávek pro zkušenější hráče,“ říká Jaroslav. „Veterán začne přicházet na triky, které mu pomůžou být lepší. Úskoky, kotouly.“

Jenže právě fakt, že v Buláncích je těžké být nepřekonatelně dobrý, je přitažlivý, namítám. Díky tomu spolu mohou hrát hráči i nehráči. „My chceme, aby se hráči mohli zlepšovat,“ kontruje Jaroslav. „Chceme také v budoucnu pořádat turnaje, kde by se mohli zběhlí hráči utkávat proti sobě.“

Pro veterány i omladinu

Ať už budou noví Bulánci, jací budou, jisté je, že se rodí do úplně jiného světa než jejich dvě dekády starý předchůdce. Už jenom skutečnost, že kdysi byli zdarma, ale dnes se za ně bude platit, je dost zásadním rozdílem – zvlášť v dnešní době, kdy je free-to-play možností, jak s kamarády nebo o samotě zabít čas, víc než kdy jindy v dějinách.

„Bojíme se toho,“ přiznává Jaroslav, že tým o podobných překážkách přemýšlí. „Myslíme si ale, že pořád ještě máme co říct, co se týče humoru a gaučové zábavy. Chceme, aby lidé Bulánky hráli u jednoho počítače, v jedné učebně. Aby sdíleli nejen hraní, ale i to, že jsou spolu a baví se.“

Jednou z cest, jak Bulánky zase jednou rozšířit na všechny možné i nemožné přístroje, by mohlo být právě odstranění cenovky, například s podporou mikrotransakcí. Kupovat si nové povlaky na krvežíznivé polštáře dává docela smysl. SleepTeam to ovšem odmítá. „Cestou mikrotransakcí bychom šli velmi neradi,“ říká Jaroslav. „Máme radši, když hráč od začátku ví, co si kupuje a co za to dostane. Další skryté platby nám přijdou nečestné. Dospělí to zvládnou celkem snadno odfiltrovat, ale v případě dětí by to mohlo být za hranicí.“

Tím se dostáváme k zajímavé otázce: Pro koho jsou noví Bulánci vlastně určeni? Pro filtrování schopné, nostalgické dospělé, nebo pro rozvernou omladinu ve školních učebnách? „Osobně jsem si myslel, že Bulánci jsou záležitost generace 35+,“ říká Jaroslav. „Překvapilo mě ale, že jsem potkával i lidi, kterým bylo 18, 20, kteří si Bulánky pamatovali, a dokonce mi říkali, že je momentálně mají nahrané na notebooku. Je to zvláštní, ale i po 20 letech má ta hra co nabídnout i mladým lidem.“

Zastřílet si koneckonců můžou i úplní prckové. „Bulánky bychom rádi hráli i s vlastními dětmi,“ říká Jaroslav a je si jistý, že v tom není sám. „Tatínek si je třeba bude pamatovat a rád si je zahraje s potomky.“

Peněz jako želez

Úspěch na Startovači můžeme každopádně bezpečně přičíst dospělákům. A je to úspěch naprosto fenomenální. V době psaní článku mají Bulánci na kontě neuvěřitelných 5 100 000 Kč, stejně jako dosud nejúspěšnější český projekt na Startovači, stolní hra Trabantem napříč kontinenty Dana Přibáně. A dá se rozhodně říct, že tvůrci něco takového absolutně nečekali.

„Byli jsme úplně konsternovaní, to se vůbec nedá popsat,“ říká Jaroslav. „Kampaň jsme pečlivě chystali a konzultovali, ale v den, kdy jsme ji spustili, jsme mysleli, že už je hotovo, že se tomu budeme věnovat zase druhý den. Jenže do dvou hodin jsme vybrali tu částku, kterou jsme chtěli. To neočekával nikdo ani v těch nejrůžovějších vizích. Kam to narostlo, to je opravdu velký úspěch a velký závazek.“

Rázem se octnout pod takovým drobnohledem, navíc s kampaní, která na svůj vlastní úspěch nebyla dobře připravená, s sebou samozřejmě nese i negativní emoce. Vývojáři museli na koleni vymýšlet nové dodatečné cíle, které by lidi motivovaly k dalším příspěvkům, a zároveň si dávat pozor, aby neslíbili něco, co následně nebudou schopní dodat.

„Byl to obrovský stres,“ popisuje Jaroslav. „Hlavně v prvních třech dnech, kdy jsme promýšleli, jaké budou další dodatečné cíle, a částka stále rostla. V jednu chvíli jsme poslední cíl překonali o 600 tisíc a žádný další jsme neměli, tak jsme přidali pušku pro snipera. Byli jsme pak dost kritizovaní za to, že za ni chceme půl milionu. Tak to ale nebylo, my ji tam zkrátka rychle hodili, aby lidé viděli, že něčeho dosáhli.“

zdroj: vlastní video redakce

Některé cíle pocházejí z hlav autorů, jiné jim poradili sami hráči, například zmiňovanou battle royale. Tvůrci ovšem všechny nové cíle pečlivě konzultovali se svým programátorem, který je vždy musel ujistit, že jde o realizovatelný slib. „Neslíbili bychom nic, o čem bychom nebyli přesvědčení, že to zvládneme,“ dušuje se Jaroslav.

Vždycky se samozřejmě nabízí varianta lidové nadšení trochu uhasit, pokud je až příliš přebujelé. Napsat: „Neblázněte, co s těmi penězi budeme dělat!“ To ovšem pro SleepTeam nebyla varianta, protože původní částka 500 tisíc korun byla nastavená velice nízko. „Rozhodně nebyla dostačující,“ připouští Jaroslav. „Chtěli jsme to s ní spíš nastartovat a teď se nám hodně ulevilo, protože můžeme vypustit kroky, které měly sloužit k dofinancování, a víc se soustředit na vývoj.“

Třeba se díky vybrané částce zadaří splnit si i některé méně realistické sny. „Zaujala nás myšlenka Bulánků v augmentované realitě,“ říká Jaroslav. „Bylo by hezké, kdyby se vám Bulánci stříleli mezi hrníčky na stole, ale to případně necháme na nějaké Bulánky 2.5, až zase někdy budeme upgradovat.“ Skoro jako bych ho viděl, jak se nad tou myšlenkou zasněně usmívá.

Neviditelný plášť

Jenže to je právě to: Vidět ho nemůžu. Už v úvodní komunikaci s vývojáři nám bylo naprosto jasně sděleno, že před kameru je v žádném případě nedostaneme. I v rozhovoru pro Bonusweb přiznali, že jsou zkrátka raději neviditelní. Ale proč? Nepomohlo by hrám od SleepTeamu, kdyby za nimi stály mediální celebrity?

„Určitě by jim to pomohlo,“ přiznává Jaroslav. „Přesvědčovali nás o tom, říkali, že pokud neukážeme tváře, působí to nevěrohodně. Vzali jsme to na vědomí, dokonce jsme se nechali přesvědčit k natočení videa, ale ačkoliv bylo parádně natočené a krásně sestříhané, mělo jednu velkou chybu – účinkovali jsme v něm my.“

„Vystupovat sám za sebe… Já se nemůžu vidět,“ dodává. „A kolegyně taky ne.“

Přitom je docela pozoruhodné, že je tato neviditelnost vůbec stále ještě variantou. Vždyť se v rámci SleepTeamu bavíme o lidech, kteří se v českém herním průmyslu pohybují již desítky let. Ačkoliv sami do velké míry přestali vyvíjet, stáli například u zrodu České hry roku a v minulých letech se spoluzasloužili o zlepšující se pověst počítačových her ve společnosti, demonstrovanou například tím, že vyhlášení prestižního ocenění moderovali Tomáš Hanák či Iva Pazderková.

V únoru příštího roku by mělo dojít ke spuštění předběžného přístupu a koncem prázdnin 2022 podle plánu dorazí plná hra.

Zároveň by ale leckteré fanoušky mohla znervózňovat právě ona skutečnost, že ačkoliv Bulánky tvoří lidé, kteří mají k hernímu byznysu velice blízko, už dlouho to nejsou profesionální vývojáři. Když například zamíříte na osobní stránky Jaroslava Wagnera, všimnete si, že tvorba počítačových her v seznamu jeho aktivit obsadila až poslední místo – „důležitější“ jsou webdesign, tisková grafika, 2D animace i corporate identity. Má SleepTeam stále ještě prst na tepu doby?

„My hry dál sledujeme a hrajeme,“ říká Jaroslav. „Cítím, že stále existují volná místa, která můžeme zaplnit a vytvořit spoustu skvělých her, které máme v šuplíku.“ A co si myslí o zvláštní konfiguraci priorit na svých stránkách? „Samozřejmě to závisí na úspěchu Bulánků, ale byl bych rád, kdyby se to přehodilo,“ říká. „Kdyby byly hry opět na pozici číslo jedna a ty ostatní věci ustoupily do pozadí.“

Bacha na to, na čem spíte

Úspěch Bulánků je prozatím spektakulární, ale na konečný verdikt si budeme muset počkat do té doby, než hra vyjde. A snad od toho nejsme zas tak daleko. Hotový je sice momentálně zatím pouze první level, na němž vývojáři testují mechanismy, ale už v únoru příštího roku by mělo dojít ke spuštění předběžného přístupu a koncem prázdnin 2022 podle plánu dorazí plná hra.

Inu, vývojáři jsou zjevně věrní svému vlastnímu heslu „Kdo se vleče, neuteče“, protože tempo, které sami sobě hodlají nastavit, je rozhodně svižné. Ale ono se to asi pracuje docela efektivně, když nechodíte spát, poněvadž nemáte tušení, z kterého vašeho polštáře se může vyklubat krvelačný prezident Žezlík…